14 C 434/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou, Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem, JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím (žaloba podle části páté o. s. ř.)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Výrokem I. tohoto rozsudku se zcela nahrazuje nález finančního arbitra ze dne 18. 5. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo] ve výroku II. a rozhodnutí o námitkách vydané finančním arbitrem dne 29. 8. 2018 pod č. j. FA/SR/KI [číslo] ve výroku

I.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podle části páté občanského soudního řádu, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně navrhla, aby soud rozsudkem nahradil shora uvedené rozhodnutí finančního arbitra tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení podaným u finančního arbitra dne [datum] domáhala náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s porušením právních povinností [jméno] [příjmení], vázaného zástupce, který jednal jménem žalované a který doporučil žalobkyni uzavřít dne [datum] smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů [číslo] se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], investiční společnost, a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ smlouva“), ačkoli věděl, že do podílových fondů mohla žalobkyně investovat už na základě dříve uzavřené smlouvy, a vstupní poplatek a poplatek za navýšení cílové částky ve výši celkem [částka] v souvislosti s nově uzavřenou smlouvou tak žalobkyně zaplatila zbytečně, na základě vadného doporučení vázaného zástupce, který porušil své povinnosti a jehož cílem bylo pouze dosažení vlastní provize za nově uzavřenou smlouvu. Finanční arbitr vydal nález ze dne 18. 5. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo], kterým ohledně nároku na náhradu škody konstatoval porušení právních povinností ze strany žalované a dovodil vznik škody na straně žalobkyně, současně však rozhodl o spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě ve výši 50 %, a na základě toho uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Dne [datum] žalobkyně podala k finančnímu arbitrovi námitky proti nálezu. Rozhodnutím o námitkách ze dne 29. 8. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo] finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a nález potvrdil. Žalobkyni bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum].

2. Finanční arbitr v nálezu dospěl k závěru, že vázaný zástupce jednající jménem žalované poskytoval žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy investiční služby ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen„ ZPKT“), a to investiční službu podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) ZPKT – přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, a současně investiční službu podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) ZPKT – investiční poradenství týkající se investičních nástrojů. Dále dospěl k závěru, že vázaný zástupce dlouhodobě vykonával pro žalobkyni činnosti v oblasti zprostředkování a správy finančních služeb, přičemž byl velice dobře obeznámen s majetkovou situací žalobkyně a prokazatelně působil v roli administrátora finančních závazků žalobkyně majícího komplexní přehled jak o jednotlivých smlouvách o finančních službách, tak o finančních souvislostech vyplývajících z vyhodnocení jejich souhrnu. Jak dovodil finanční arbitr, vázaný zástupce doporučil žalobkyni sjednání smlouvy v situaci, kdy žalobkyně mohla do podílových fondů investovat bez vynaložení dalších nákladů již na základě smlouvy o investičním životním pojištění PROFI Invest [číslo] kterou na doporučení téhož vázaného zástupce uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] (dále jen pojistná smlouva). Zároveň dovodil, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že na pojistné smlouvě měla uhrazenou nějakou formu vstupního poplatku a nelze tak zhodnotit, zda uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů bylo v nominálním ohledu ekonomicky výhodné. Tato úvaha je však dle žalobkyně irelevantní, neboť pokud by vázaný zástupce žalované řádně plnil své povinnosti a řádně informoval žalobkyni, že do stejných podílových fondů může žalobkyně investovat na základě pojistné smlouvy, žalobkyně by tak nemusela platit vstupní poplatek a poplatek za navýšení cílové částky v souvislosti se smlouvou o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů. Porovnání nákladovosti obou smluv tak pro spor nemá žádný význam, resp. nedoložení počátečních nákladů u pojistné smlouvy nemá žádný vliv na vyhodnocení, zda uzavření smlouvy bylo či nebylo ekonomicky výhodné, neboť smlouvu žalobkyně vůbec nemusela uzavírat, přičemž výše poplatků u pojistné smlouvy v tom nehrála žádnou roli. Zároveň je však finančnímu arbitrovi z jiných sporů dobře znám mechanismus, jímž [právnická osoba] účtuje počáteční náklady, i když tento mechanismus ani samotné poplatky nejsou v pojistné smlouvě sjednány. Pokud však finanční arbitr bere v úvahu, že u žalobkyně došlo k převodu plateb z pojistné smlouvy na smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů, je třeba také vzít v úvahu, že v případě následného snížení pojistného během trvání pojištění se výše dosud nesplacených počátečních nákladů nesnižuje. Finanční arbitr však v rozhodnutí o námitkách uvedenou argumentaci žalobkyně vůbec nezohlednil. Dále finanční arbitr konstatoval, že finanční produkty investičního životního pojištění jsou značně odlišné od finančních produktů kolektivního investování, a to v míře, která vylučuje jejich vzájemné porovnání v rozsahu jejich výhodnosti za účelem zhodnocení peněžních prostředků. Podle názoru žalobkyně však tento obecně správný názor nemůže v dané věci obstát, neboť vázaný zástupce svým klientům opakovaně doporučoval v rozporu se svými povinnostmi produkt investičního životního pojištění jako nejvhodnější způsob zhodnocení finančních prostředků, aniž by klienti projevili jakýkoli pojistný zájem. V daném případě byla žalobkyni doporučena smlouva za jiným účelem než k uspokojení pojistného zájmu žalobkyně, přičemž pojistná smlouva nesjednává pojištění v materiálním smyslu. Pojistnou smlouvou bylo sjednáno lhůtní pojistné ve výši [částka], později navýšené na [částka], a volbou umístění pojistného do fondu FRE, přičemž pojistná částka pro případ smrti byla sjednána (pouze) ve výši [částka]. Finanční arbitr dovodil, že žalobkyně mohla do podílových fondů FZL, FRE a FNA investovat přes pojistnou smlouvu. Investiční životní pojištění kombinuje pojištění a investování, ovšem v okamžiku, kdy je pojistná složka produktu potlačena natolik, že již není možné o pojištění v materiálním smyslu hovořit, jde v podstatě o smlouvu sjednávající investiční služby. Uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů tak bylo pro žalobkyni zcela zbytečné, čímž žalobkyni vznikla škoda.

3. Finanční arbitr uzavřel, že vázaný zástupce porušil právní povinnost jednat s odbornou péčí ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když doporučil žalobkyni úpravu investičního produktu, která pro ni zjevně nebyla vhodná a neodpovídala jejímu finančnímu zázemí. S tímto závěrem se žalobkyně ztotožňuje, dle jejího názoru však finanční arbitr jednání vázaného zástupce nesprávně zúžil. V nálezu finanční arbitr dále konstatoval, že ke vzniku škody došlo též neobezřetným jednáním samotné žalobkyně, čímž žalobkyně porušila povinnost přecházet škodám, a rozhodl o poměru spoluúčasti žalobkyně na škodě ve výši 50 %. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí. Vzhledem ke složitosti oblasti finančního plánování se žalobkyně v otázce zásadních kroků týkajících se svých financí nespolehla sama na sebe, ale využila odbornou pomoc vázaného zástupce. Tento krok naopak svědčí o tom, že žalobkyně postupovala ve věci svého majetku s péčí a v souladu s prevenční povinností. V oblasti finančního plánování je nutné nejenom rozumět jednotlivým finančním rozhodnutím a krokům, ale zejména jejich vzájemným souvislostem a provázanosti. Žalobkyně, která nerozuměla detailně důvodům jednotlivých kroků doporučených vázaným zástupcem, očekávala, že vázaný zástupce je ve svém oboru profesionálem a že jednotlivé kroky jsou v souladu se zákonem a zájmem žalobkyně. Přihlásil-li se vázaný zástupce jednající jménem žalované k odbornému výkonu jako finanční poradce, dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho stavem spojena. Pak platí, že ten, kdo využije služeb takové osoby, může legitimně očekávat, že si bude odborník také jako profesionál počínat. Je absurdní požadovat po žalobkyni, aby ze své pozice neodborníka a průměrného spotřebitele prověřovala odborná doporučení svého poradce, který má pro tato doporučení kvalifikaci, a který se k výkonu finančního poradenství hlásí. Na posouzení otázky spoluzavinění žalobkyně je možné pohlížet podobně jako na případy, kdy se na škodě způsobené advokátem spolupodílí jeho klient. Odborná literatura dovozuje spoluúčast klienta tehdy, pokud jeho zavinění spočívá v otázkách skutkových a nikoli právních, tedy odborných. V daném případě pak lze analogicky konstatovat spoluzavinění žalobkyně, pokud by vázanému zástupci zatajila existenci pojistné smlouvy a vázaný zástupce by o ní nevěděl. V daném případě však vázaný zástupce finanční situaci žalobkyně detailně znal, neboť se na jejím formování řadu let aktivně podílel. Finančnímu arbitrovi je z jiných řízení dobře znám způsob, jakým vázaný zástupce manipuloval s klienty, kteří rozhodně nejsou zranitelnými klienty, a kterým předsmluvní dokumenty představoval jako nezbytnou formalitu a v rozporu se svými povinnostmi je bagatelizoval. I pokud by žalobkyně předsmluvní dokumenty podcenila, nemělo by to na posouzení její spoluúčasti na škodě žádný význam, stejně jako nepřesné údaje zde uvedené.

4. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 25 Co 430/2017-190, vyplývají závěry dvou správních řízení vedených ze strany [obec] národní banky s [jméno] [příjmení], tedy vázaným zástupcem, které jsou finančnímu arbitrovi známy. První správní řízení bylo pravomocně ukončené v dubnu 2010 rozhodnutím [obec] národní banky č. j. 2010/2998/570, v němž se konstatuje, že vázaný zástupce v období minimálně od [datum] do [datum] porušil své povinnosti stanovené v ustanovení § 21 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Druhé správní řízení zahájila [obec] národní banka s vázaným zástupcem v březnu 2012 a bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ze září 2013, č. j. 2013/5704/570 s uloženou sankcí ve výši [částka] (největší pokuta uložená fyzické osobě), kde se konstatuje, že navzdory uloženému opatření k nápravě nezměnil výkon činnosti pojišťovacího zprostředkovatele a ani neplnil uloženou informační povinnost ve vztahu k [obec] národní bance. V dané věci vystupoval jako vázaný zástupce [jméno] [příjmení] a jeho jednání vůči žalobkyni vykazovalo stejné znaky jako jednání, které bylo sankcionováno. Smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy v době, kdy probíhalo druhé správní řízení vedené proti [jméno] [příjmení]. Jedná se o charakteristické jednání [jméno] [příjmení], který systematicky a masivně porušoval své právní povinnosti pojišťovacího zprostředkovatele a vázaného zástupce, v důsledku čehož uváděl své klienty, včetně žalobkyně, v omyl a těm v příčinné souvislosti s tímto jednáním vznikla škoda.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K věci se vyjádřila tak, že se ztotožňuje s nálezem finančního arbitra. Žalovaná sice v průběhu řízení před finančním arbitrem nesouhlasila s mírou účasti žalované na způsobené škodě, avšak po seznámení s argumentací finančního arbitra v rozhodnutí o námitkách dospěla k závěru, že proti postupu finančního arbitra nebude dále brojit. Žalobkyně se podílela svým jednáním na vzniku škody, žalobkyni zejména přitěžuje, že uváděla nepravdivé informace. Pokud by si žalobkyně počínala jen průměrně ostražitě, mohla vzniku škody zcela předejít. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně v žalobě zcela pominula výrok I. nálezu finančního arbitra, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na vyslovení neplatnosti příslušné smlouvy a návrh na vydání bezdůvodného obohacení. Nebyl-li tento výrok napadnut žalobou, nelze nález finančního arbitra zcela nahradit rozhodnutím soudu, přičemž žalobkyně nespecifikuje, jaké rozhodnutí finančního arbitra má být nahrazeno rozsudkem soudu.

6. Finanční arbitr se k žalobě vyjádřil tak, že nemá důvod pochybovat o věcné správnosti rozhodnutí o námitkách, resp. nálezu. Vůči žalobní argumentaci se finanční arbitr v jednotlivých bodech vymezil a vyjádřil s ní nesouhlas. Vázaný zástupce porušil svou právní povinnost, když doporučil žalobkyni uzavřít smlouvu s novým vstupním poplatkem, i když to bylo zcela zbytečné, žalobkyně měla ovšem možnost jednoduše odhalit nadbytečnost uzavření smlouvy při běžné pozornosti a kontrole, přičemž porušení prevenční povinnosti žalobkyně dokládá též její neznalost vlastního portfolia finančních produktů.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů spadajících jinak do pravomoci českých soudů, vyjmenovaných dále pod písm. a) až j), přičemž svou povahou jde o spory plynoucí ze soukromoprávních vztahů. Nález finančního arbitra, resp. rozhodnutí o námitkách tak lze napadnout žalobou podle ust. § 244 a násl. o. s. ř. (část pátá o. s. ř.). Podle ust. § 247 odst. 1 o. s. ř. musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. V daném případě bylo rozhodnutí o námitkách doručeno žalobkyni [datum] a žaloba byla podána u soudu [datum], lhůta pro podání žaloby tak byla zachována. Žaloba je přípustná též podle ust. § 247 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně v řízení před finančním arbitrem využila řádné opravné prostředky tím, že proti nálezu finančního arbitra podala námitky a o námitkách bylo rozhodnuto.

8. K námitce žalované ohledně specifikace žalobního návrhu soud uvádí, že žalobní návrh je v předložené podobě projednatelný a je z něho zcela zřejmé, který výrok nálezu je žalobou napaden, byť to v petitu žaloby není explicitně vyjádřeno. Z textu žaloby je zřejmé, že žalobkyně napadá výrok o povinnosti žalované nahradit žalobkyni škodu a právě tento výrok navrhuje nahradit rozsudkem soudu, přičemž proti výroku nálezu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení, žalobkyně nijak nebrojí, přičemž tento výrok se navíc netýkal žalované, neboť zmíněný návrh byl uplatněn vůči Generali [příjmení] [příjmení], investiční společnosti, a. s . Je pravdou, že samotný petit žaloby neobsahuje výslovný návrh, aby rozsudkem soudu byl změněn nález finančního arbitra v konkrétně specifikovaném výroku, uvedená výtka je však jen formální, neboť zároveň je nutné konstatovat, že žaloba obsahuje všechny náležitosti vypočtené v ust. § 246 odst. 2 o. s. ř.

9. Podle ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění finančního arbitra, která jsou v zásadě popsána již shora ve vylíčení skutkových tvrzení. Jádrem sporu byla spíše otázka právní, a to posouzení spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody, případně míry tohoto spoluzavinění. Přesto však soud dokazování doplnil, a to o zjištění ohledně uhrazení vstupního poplatku a poplatku za navýšení cílové částky a dále ohledně další smlouvy o kolektivním investování, kterou měla žalobkyně ve svém finančním portfoliu ještě před uzavřením smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů.

10. Z nálezu finančního arbitra ze dne 18. 5. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo], vyplývá, že výrokem II. tohoto nálezu byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

11. Z odůvodnění nálezu pak vyplývá, že finanční arbitr zjistil (bod [číslo]), že žalobkyně podepsala dne [datum] smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů, podle které vstupní poplatek činí částku [částka] a dále že žalobkyně dne [datum] vyjádřila zájem o navýšení měsíční investice z částky [částka] na [částka]. Dále zjistil, že dne [datum] žalobkyně podepsala smlouvu o obstarání nákupu a prodeje investičních nástrojů [číslo] se společností [právnická osoba] (dále jen smlouva Conseq), přičemž v době od [datum] do [datum] vázaný zástupce přijímal pokyny k nákupu, prodeji nebo modifikaci trvalých pokynů na smlouvě Conseq (blíže popsáno pod bodem [číslo] písm i). Ze shromážděných podkladů finanční arbitr dovodil, že do podílových fondů nemohla žalobkyně investovat přes smlouvu Conseq bez vynaložení dodatečných nákladů (tento závěr, s nímž soud nesouhlasí, ovšem není v nálezu objasněn), zároveň však dále pod bodem [číslo] nálezu finanční arbitr dovozuje opak, tedy že do podílových listů podílových fondů mohla žalobkyně před uzavřením smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů investovat jak prostřednictvím smlouvy Conseq tak i prostřednictvím pojistné smlouvy. Dále v posledním odstavci bodu [číslo] finanční arbitr konstatoval zjištění, že prostředky na uhrazení vstupních poplatků a pravidelných plateb v souvislosti se smlouvou o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů získávala žalobkyně výběry ze smlouvy Conseq.

12. Ohledně doporučení uzavřít smlouvu finanční arbitr dospěl k závěru (bod [číslo]), že vázaný zástupce žalované, [jméno] [příjmení], neporušil povinnost jednat s odbornou péčí dle ust. § 32a odst. 7 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když smlouvu porovnal s pojistnou smlouvou a dospěl k závěru, že oba produkty jsou značně odlišné, navíc žalobkyně neprokázala uhrazení vstupního poplatku v souvislosti s pojistnou smlouvou a nebylo možné objektivně zhodnotit ekonomickou nevýhodnost uzavření smlouvy.

13. V souvislosti s navýšením cílové částky investice finanční arbitr dospěl k závěru (bod [číslo]), že pro doporučení k navýšení investice neexistoval žádný objektivní důvod, když na finanční situaci žalobkyně a jejích investičních cílech se nic nezměnilo. Důvodem pro navýšení cílové částky byla naopak motivace vázaného zástupce získat provizi bez zohlednění zájmů žalobkyně. Na základě toho pak dospěl k závěru (bod [číslo]), že vázaný zástupce porušil povinnost jednat s odbornou péčí ve smyslu § 32a odst. 7 ve spojení s § 15a odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a žalovaná tak odpovídá žalobkyni za škodu, kterou v tomto případě představuje„ vstupní“ poplatek za navýšení cílové částky v částce [částka]. Neoprávněně a nevhodně poskytnuté investiční poradenství bylo zásadním činitelem a podstatnou skutečností, která s nutnou mírou závažnosti vedla ke vzniku škody.

14. Závěr o spoluzavinění žalobkyně na vzniklé škodě (bod [číslo]) finanční arbitr založil na použití ust. § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdy dospěl k závěru, že žalobkyně svým neobezřetným jednáním porušila právní povinnost předcházet vzniku škod a jednala tak protiprávně, přičemž na její straně se jedná o zavinění vědomě nedbalostní, kdy zejména nedostatečným způsobem vyhodnotila fakt, že navýšená částka tvoří zásadní část jejích příjmů a že na její hrazení nemá ve vztahu k délce investičního horizontu dostatek finančních prostředků, neřešila rozpor mezi svou skutečnou finanční situací a informacemi obsaženými v investičním dotazníku, záznamu o schůzce a investiční modelaci, a v záznamu o schůzce uvedla vědomě nepravdivé informace. Finanční arbitr považuje za spravedlivé, aby žalobkyně a žalovaná nesly náhradu škody rovným dílem, protože bez spoluzavinění obou stran by škoda nevznikla. Podíl obou stran na vzniklé škodě je v rozsahu množství defektních aktů kvantitativně i kvalitativně srovnatelný. Přestože v jednání vázaného zástupce není možné nevidět účelový kalkul směřující k získání provize za navýšení částky měsíční investice, hrubá neobezřetnost, laxnost a naivnost žalobkyně ve správě svých majetkových práv připustily realizaci jednání vázaného zástupce, když pouze standard obezřetnosti jednání průměrného spotřebitele by stačil k tomu, aby ke vzniku škody vůbec nedošlo.

15. Proti nálezu podala žalobkyně námitky, které jsou ve smyslu § 16 zákona o finančním arbitrovi řádným opravným prostředkem proti nálezu. Dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/KI [číslo], kterým ve výroku I. zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se finanční arbitr ztotožnil s nálezem, pokud jde o otázku neporovnatelnosti produktů investičního životního pojištění a produktů kolektivního investování (bod 5.1.) a pokud jde o závěr, že doporučení uzavřít smlouvu nebylo porušením povinnosti jednat s odbornou péčí (bod 5.2.). Ohledně otázkou spoluzavinění žalobkyně finanční arbitr uvedl (bod 5.6. odůvodnění), že porušení prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák. dokládá uvádění nepravdivých údajů do předsmluvní dokumentace a neznalost vlastního portfolia finančních produktů a základních parametrů jednotlivých smluv. Problémové jednání žalobkyně spočívá v rezignaci na základní kontrolu svého vlastního jednání a zvážení individuální prospěšnosti se zavazovat. Finanční arbitr považuje za povinnost spotřebitele a tedy i žalobkyně seznámit se s kupovanou službou a finančním produktem a uvážit nutnost jejich pořízení, a protože žalobkyně uvedenou povinnost porušila, počínala si neobezřetně a nedbale při správě vlastního majetku. Při rutinní kontrole své finanční situace a parametrů a přínosů navýšení cílové částky mohla změnu odmítnout, neboť by zjistila, že její uzavření není v jejím zájmu.

16. Soud, doplnil dokazování ke zjištění skutečností, které z nálezu finančního arbitra nevyplývaly zcela jednoznačně. Z výpisu transakcí majetkového účtu žalobkyně bylo zjištěno, že v souvislosti se smlouvou žalobkyně zaplatila dne [datum] vstupní poplatek ve výši [částka] a dne [datum] zaplatila poplatek za navýšení cílové částky ve výši [částka]. Jak bylo už výše konstatováno, žalobkyně měla v portfoliu finančních produktů také smlouvu Conseq, z jejího obsahu vyplývá, že dne [datum] žalobkyně uzavřela smlouvu o obstarání nákupu a prodeje investičních nástrojů s obchodníkem [právnická osoba], kterou s ní uzavřel jako obchodní zástupce [právnická osoba] právě [jméno] [příjmení]. Ve smlouvě nebyl ujednán vstupní poplatek. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že u uvedené smlouvy byl sjednán nulový vstupní poplatek, v průběhu trvání smlouvy byl strháván pouze poplatek za výpis, který byl odečten vždy, když nastal pohyb na investičním účtu.

17. Soud v dané věci dospěl k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak, proto podle ust. § 250j o. s. ř. rozhodl ve věci rozsudkem a tím nahradil nález finančního arbitra v žalobou dotčené části. Soud se ztotožňuje se závěrem finančního arbitra ohledně porušení povinnosti vázaného zástupce žalované jednat s odbornou péčí, kdy vázaný zástupce [jméno] [příjmení] svým úmyslným jednáním se zjevným cílem získání vlastní provize porušil povinnost jednat s odbornou péčí, čímž žalobkyni způsobil škodu, kterou představuje vynaložení zbytečných nákladů v podobě uhrazení poplatků.

18. Soud se však neztotožňuje se závěrem, že porušení povinnosti se týká pouze doporučení k navýšení cílové částky. Vázaný zástupce žalované podle názoru soudu porušil povinnost jednat s odbornou péčí podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu také neodbornou a nevhodnou radou k uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů, neboť žalobkyně v portfoliu svých finančních produktů takovou smlouvu již měla, jednalo se o smlouvu Conseq. Jak konstatoval finanční arbitr ve svém nálezu, žalobkyně mohla do stejných podílových fondů investovat již na základě stávající smlouvy Conseq. V tomto kontextu se soudu jeví, že není podstatné porovnání nově uzavřené smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů z dříve uzavřenou pojistnou smlouvou, neboť takové porovnání by vyžadovalo hlubší analýzu a nejspíš zpracování znaleckého posudku, pokud jde o porovnání možností investování dle smlouvy a dle pojistné smlouvy. Pro soud je podstatné, že nová smlouva byla uzavřena zbytečně a rovněž tak zbytečně žalobkyně uhradila jak vstupní poplatek, tak i poplatek za navýšení cílové částky, neboť do stejných podílových fondů mohla žalobkyně investovat už na základě smlouvy Conseq, s jejímž uzavřením nebyly spojené žádné poplatky. Škodou je tak nejen poplatek za navýšení cílové částky, nýbrž i vstupní poplatek, v souhrnu se jedná o částku celkem [částka]. Protože návrhem u finančního arbitra byla uplatněna náhrada škody v částce [částka], která vzniklou škodou nepřesahuje, bylo možné žalobě v rozsahu takto uplatněné částky vyhovět a tím nahradit výrok rozhodnutí finančního arbitra.

19. Spoluzavinění na straně žalobkyně soud neshledává, neboť závěr o spoluzavinění je namístě jen tehdy, pokud lze konstatovat, že žalobkyně zaviněně porušila některou ze svých povinností. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na úvaze, že žalobkyně porušila prevenční povinnost dle ust. § 415 obč. zák., přičemž porušení prevenční povinnosti v jejím případě definoval jako nedostatek opatrnosti a obezřetnosti ve vlastních finančních záležitostech. Tento závěr je však příliš obecný a nekonkrétní, neboť opatrné a obezřetné jednání by mělo být obecným imperativem ve všech právních vztazích. Z takto podaného obecného hodnocení jednání žalobkyně nelze dovodit porušení konkrétní povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. Nález finančního arbitra nesprávně zaměňuje porušení prevenční povinnosti za prostou kauzalitu (byla-li by žalobkyně více obezřetná, ke škodě by nedošlo). Odůvodnění nálezu svým obsahem v podstatě směřuje k závěru, který nebyl naplno vysloven, a sice že žalobkyně měla povinnost si ověřit radu profesionála a jeho odborné doporučení sama přezkoumat, a protože tak neučinila, ač mohla, je za vznik škody spoluzodpovědná, neboť nesprávné doporučení by při určité míře úsilí mohla sama zjistit. Ačkoliv je požadavek na vlastní obezřetnost a opatrnost obecným kritériem, ve vztahu mezi profesionálem a spotřebitelem nemůže takto obecně formulovaný požadavek vést k závěru, že spotřebitel jako neodborník, který je v daném vztahu slabší a méně informovanou stranou, má za povinnost radu a doporučení profesionála vždy prověřovat, jinak porušuje prevenční povinnost. Takový závěr soud považuje za přinejmenším přehnaný. Obdobně se může jevit situace, kdy klient advokáta by měl mít povinnost prověřovat si, zda rada a doporučení udělené mu advokátem, jsou správné a pro něho prospěšné, nebo situace, kdy pacient lékaře by měl mít povinnost zjišťovat a ověřovat si, zda doporučení lékaře je správné či nikoliv, a pokud tak neučiní, i když by býval mohl, spoluzodpovídal by za případnou škodu na vlastním zdraví. Stejně tak jako se jeví nepřijatelné uvedené příklady, je nepřijatelnou i úvaha v dané věci o povinnosti žalobkyně přezkoumávat doporučení odborníka a profesionála, a v případě neodhalení vadné rady a úmyslné manipulace odpovídat za škodu. Žalobkyně jako osoba méně znalá v dané oblasti si nepočínala neobezřetně, neboť se v dané věci obrátila na odborníka a profesionála, který se k dané odbornosti hlásil, a jeho doporučením se řídila. Tím dle názoru soudu rozhodně nemohla porušit právní povinnost, když se na doporučení profesionála spoléhala a jeho špatný úmysl a nesprávnou radu neodhalila. Protože na straně žalobkyně podle názoru soudu nelze shledat porušení právní povinnosti, nelze tak na její straně dovodit ani spoluúčast na vzniklé škodě. Za škodu tak v plné výši odpovídá žalovaná. Případné chybné vstupní informace, které měla žalobkyně poskytnout vázanému zástupci, nemohly zapříčinit vznik škody.

20. Shodné závěry ve skutkově a právně obdobných případech týkajících se téže žalované a jednání téhož vázaného zástupce vyslovil v rámci odvolacího řízení také Krajský soud v Plzni, a to ve věcech sp. zn. 18 Co 207/2019, 14 Co 134/2019, 61 Co 288/2019, 10 Co 269/2019, 18 Co 208/2019, 18 Co 217/2019, 18 Co 259/2019, 18 Co 263/2019 a 56 Co 212/2019.

21. Z obsahu spisu finančního arbitra vyplývá, že v řízení před finančním arbitrem žalobkyně úrok z prodlení řádně neuplatnila, neboť v návrhu uvedla, že nárokuje zaplacení částky [částka]„ s úrokem z prodlení“, aniž uvedla, v jaké sazbě, z jaké částky a za jaké období je úrok z prodlení uplatněn. V důsledku této vady návrhu, která v průběhu řízení před finančním arbitrem nebyla odstraněna, nebyl nárok na zaplacení úroku z prodlení řádně uplatněn. Pokud finanční arbitr tento nárok v určitém rozsahu přiznal, překročil návrh žalobkyně, který byl neurčitý. Žalobou podanou u soudu žalobkyně uplatňuje úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z žalované částky od [datum] do zaplacení. V rámci přezkumu rozhodnutí finančního arbitra může soud věc rozhodnout jen v rozsahu, v jakém byl nárok u finančního arbitra uplatněn, neboť návrh, o němž rozhodl finanční arbitr, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Protože nedostatek návrhu uplatněného před finančním arbitrem nelze v řízení před soudem odstranit či návrh jinak měnit, v rozsahu úroku z prodlení soud žalobu zamítl z důvodu procesní nepřípustnosti takového návrhu ve smyslu ust. § 250b odst. 3 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. Její neúspěch představovaný úrokem z prodlení vypočteným ke dni vyhlášení rozsudku činí [částka], a není tak ve vztahu k celému předmětu řízení nepatrný. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. proto soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrném rozsahu 44 % jejich výše.

23. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna za zastoupení advokátem podle § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši [částka] (čtyři úkony po [částka] za převzetí zastoupení, podání žaloby a dvakrát účast na jednání soudu) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 advokátního ve výši [částka] (čtyři úkony po [částka]). K nákladům řízení dále náleží náklady za dvě cesty k jednání soudu a zpět, to jest náhrada dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za promeškaný čas při cestě ve výši [částka] (za celkem 12 započatých půlhodin po [částka]) a náhrada cestovních výdajů za dvě cesty osobním automobilem. Za cestu dne [datum] při celkové vzdálenosti 172 km a sazbě [částka] činí základní náhrada za použití motorového vozidla [částka], při kombinované spotřebě 10,1 litrů na 100 km a ceně benzínu [částka] za 1 litr dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty [částka], celkem tedy [částka], ze strany zástupkyně žalobkyně bylo účtováno [částka], soud proto přiznal částku účtovanou. Za cestu dne [datum] při celkové vzdálenosti 172 km a sazbě [částka] činí základní náhrada za použití motorového vozidla [částka], při kombinované spotřebě 10,1 litrů na 100 km a ceně benzínu [částka] za 1 litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty [částka], celkem tedy [částka] Náklady řízení činí celkem [částka] a poměrné náhradě tak odpovídá částka [částka].