14 C 45/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě na odstranění následků nedovoleného zásahu do osobnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný na své vlastní náklady zajistil zveřejnění omluvy na serveru www.parlamentnilisty.cz ve znění: „Omlouvám se panu , Jméno žalobce, za to, že jsem v rozhovoru pro server www.parlamentnilisty.cz uveřejněném dne 7. 10. 2024 v 16:35 hodin na tomto serveru o něm uvedl nepravdivá tvrzení týkající se jeho podnikatelských aktivit. Tato tvrzení se nezakládají na pravdě.“, a kterou se dále domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 26. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve zbylém rozsahu se řízení zastavuje.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 82 483,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město se žalobce domáhal odstranění následků nedovoleného zásahu do osobnosti žalobce, a to formou uveřejněním omluvy a dále poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím. K zásahu do osobnostní sféry žalobce, a to zejména do jeho práva na ochranu vážnosti, cti a dobré pověsti, mělo dojít tím, že žalovaný v článku zveřejněném dne 7. 10. 2024 v 16:35 hodin na serveru www.parlamentnilisty.cz nazvaném „Jediný pirát, kterého uznávám, je Sandokan.“ Mocný ódeesák , jméno FO, promluvil po volbách.“, který byl koncipován jako rozhovor s žalovaným k výsledkům voleb v , Anonymizováno, kraji, pronesl na otázku redaktora: „Nedávno vyšel v plzeňské mutaci , právnická osoba, článek, kde , jméno FO, říká, že si věci vyříkává s , jméno FO, , Anonymizováno, , který stojí za subjektem , adresa, , z očí do očí. Co říkáte na něco takového?“ následující výroky: „, jméno FO, je dlouholetý zkušený lidovecký politik v , Anonymizováno, a ředitel diecézní charity v , Anonymizováno, . Jako takový si vybudoval auru téměř svatého. Musím uznat, že z třináctého místa přeskákat na první místo je nějaký úspěch, ale každého člověka, co ho kroužkoval, muselo takové vyjádření znepokojit, zvlášť když se ukázalo, že , Jméno žalobce, obchoduje s lidskou chudobou a bídou Ukrajinců. , jméno FO, namísto toho, aby se od , Anonymizováno, a jeho subjektu , Anonymizováno, , adresa, distancoval, tak se chlubí, že si to „s , jméno FO, říkají z očí do očí“. Možná že už ho v jeho věku další politické působení nezajímá, ale přijde mi, že touto skutečností tato osoba ztratila celé dlouhé roky budovaný morální kredit.“ Žalobce se jednak bránil proti označení jeho osoby jako někoho, kdo je zapojen do tzv. obchodu s chudobou a též tomu, že žalovaný takovou informaci označil dokonce jako okolnost veřejně známou, dále se vymezil proti tvrzení žalovaného, že jednání s žalobcem způsobuje ztrátu morálního kreditu , jméno FO, , a dále odmítl tvrzení žalovaného týkající se spojení žalobce s politickým hnutím , Anonymizováno, , adresa, , které nadto žalovaný několikrát označil jako žalobcův subjekt. Žalobce tvrzení žalovaného odmítl jako nepravdivá a nepřípustná, která zasahují do vážnosti, cti a pověsti žalobce, neboť mají svým obsahem čtenáře přesvědčit, že se žalobce zapojuje do nekalých podnikatelských praktik. Žalobce dále uvedl, že zásah do osobnostních práv jeho osoby je o to větší, že je na , Anonymizováno, osobou všeobecně známou, váženou a respektovanou a šíření zavádějících a nepravdivých tvrzení jej poškozuje v běžných mezilidských i podnikatelských vztazích. Žalobce se neúčastní veřejného, zejména politického dění, není členem žádného politického subjektu a žádný takový subjekt ani nepodporuje. Výroky žalovaného představují dle žalobce skutková tvrzení, přičemž zásadně každé nepravdivé skutkové tvrzení představuje zásah do osobnostních práv. U žalobce přitom není dán důvod, aby pro výrok žalovaného byly dány širší limity jejich tolerance, neboť žalobce je osobou, která nepůsobí na politické scéně a neúčastní se veřejného života, naopak je osobou soukromou, u které není dán žádný důvod pro snížení ochrany osobnostních práv jako je tomu o osob veřejných. Samotný výrok mířící do sféry podnikání žalobce má za cíl poškodit jeho pověst, to vše je umocněno tím, že žalovaný je politikem a osobou veřejně činnou a jeho výroky mají širší dosah a jsou schopny mnohem zásadněji zasáhnout práva žalobce coby osoby soukromé. Žalovaný se tak zjevně snaží očernit žalobce svými výroky ohledně nezákonnosti či nemorálnosti jeho podnikání a jako člen politické strany se zjevně snaží snížit i důvěryhodnost konkurenčního politického hnutí, k čemu neoprávněně využívá dobrého jména žalobce. Je tak dáno zavinění ve formě úmyslu na straně žalovaného. Požadavek na omluvu a finanční odškodnění odůvodnil žalobce tím, že protiprávní jednání žalovaného způsobilo žalobci značné problémy, neboť při podnikání je pro něj zcela zásadní vážnost, čest, dobré jméno. Rozhovor byl navíc poskytnutý médiím, a tudíž dosah výroků žalovaného je značný. Jelikož je žalobce osobou všeobecně známou, váženou a respektovanou, poškozují jej tvrzení žalovaného nejen v podnikatelských, ale také běžných mezilidských vztazích.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Pokud jde o označení žalobce za „obchodníka s chudobou“, žalovaný poukazoval zejména na to, že pojem „obchod s chudobou“ je užíván ve veřejném prostoru již po řadu let zejména v souvislosti s pronájmem ubytoven či prostor k ubytování nebo zprostředkování práce za nevýhodných podmínek. V mediálním prostoru jde o již etablovaný pojem, který je používán s určitou mírou nadsázky. Dle žalovaného je podstatné, že žalobce již byl v minulosti v mediálním prostoru se zmiňovaným „obchodem s chudobou“ spojován, neboť už v roce 2024 byly uveřejněny články, které se zabývaly problematikou (plzeňských) ubytoven, hovořily o propojení pracovních agentur na tyto ubytovny a poukazováno bylo v této souvislosti i na osobu žalobce, který je vlastníkem nemovitostí, v nichž tyto ubytovny sídlí. Tyto články pojednávaly také o vazbách žalobce na lokální politiku, které neztratil ani poté, co politiku před více než deseti lety oficiálně opustil. Žalovaný zdůraznil, že žalobce ani nijak nesporuje, že jím vlastněné nemovitosti jsou jako ubytovny využívány, případně tyto nemovitosti vlastní subjekty, jejichž je žalobce jediným společníkem a jednatelem. Žalovaný při použití výrazu „obchodník s chudobou“ vycházel z jemu dostupných informací, a to závěrů zjištěných neziskovou organizací , právnická osoba, . v rámci projektu Monitorovací centrum pro ubytovny v , Anonymizováno, . Napadané tvrzení se zakládá na informacích, které si žalovaný ověřil z vícero zdrojů a označením žalobce za „obchodníka s chudobou“ s nadsázkou poukazoval na právě na skutečnost, že žalobce je vlastníkem ubytovacího zařízení, ve kterém jsou mimo jiné ubytováváni ukrajinští občané v ne zcela příznivých podmínkách, když v ubytovacím zařízení působí také agentura práce.

3. Při jednání soudu konaném dne 18. 3. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť se rozhodl netrvat na žalobě v rozsahu týkajícím se tvrzení žalovaného o spojení žalobce se subjektem , Anonymizováno, , adresa, .

4. Ačkoli procesní stanoviska stran byla v zásadě protichůdná, řadu skutečností byly schopny učinit nespornými. Jako nesporné označili účastníci to, že výroky, které žalobce napadl žalobou, pronesl žalovaný. Byť žalovaný namítal, že v dané věci musí být vnímán a zohledněn celý kontext, za něhož konkrétní pronesená slova na adresu žalobce zazněla, samotnou existenci článku a formulaci vět tak, jak je žalobce konkretizoval v žalobě, nesporoval. Sporu nebylo ani o tom, že článek, jenž obsahoval žalobou napadené výroky, byl zveřejněn v návaznosti na hodnocení výsledků krajských voleb v , Anonymizováno, kraji na podzim roku 2024. Nesporné mezi stranami bylo také to, že účastníci sporu se vzájemně dlouhodobě znají, neboť oba dříve aktivně působili v komunální politice. Za nesporné označili strany tvrzení, že žalovaný je plzeňským komunálním politikem působící aktuálně jako místopředseda regionálního sdružení , Anonymizováno, , stejně tak jako skutečnost, že žalobce v minulosti rovněž působil jako politik. Dále strany označily za nespornou skutečnost to, že společnost , právnická osoba, ., jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce, vlastní nemovitost, která je využívána jako ubytovna. Žalobce k této skutečnosti pouze doplnil, že nemovitost je pronajímána třetí osobě – pracovní agentuře, která v nemovitosti nabízí ubytování formou jednotlivých bytů. Sporu nebylo ani o tom, že žalovaný předal žalobci omluvný dopis, který žalovaný adresoval matce žalobce. V neposlední řadě nebylo sporu ani o tom, že sousloví „obchod s chudobou“ nebo také „byznys s chudobou“ je ustálený a již po léta zažitý pojem, který se opakovaně v mediích a veřejném prostoru vyskytuje v souvislosti s označením negativních společenských jevů navázaných na provozování agenturní práce a s tím spojeného poskytování ubytování, případně provozování ubytoven za účelem dosahování zisku, často na úkor sociálně slabých skupin obyvatel včetně cizinců.

5. Soud v řízení provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění. Článek, obsahující žalobou napadené výroky byl uveřejněn dne 7. 10. 2024 na internetových stránkách serveru www.parlamentnilisty.cz s názvem „Jediný pirát, kterého uznávám, je Sandokan. Mocný ódeesák , jméno FO, promluvil po volbách.“ (č.l. 13-14). V článku koncipovaném jako rozhovor, reagoval žalovaný mimo jiné na dotaz, jak se staví k tomu, že nedávno vyšel v plzeňské mutaci , právnická osoba, článek, kde , jméno FO, říká, že si věci vyříkává s , jméno FO, , Anonymizováno, , který stojí za subjektem PRO , adresa, , z očí do očí. Žalovaný na tuto otázku odpověděl následovně: „, jméno FO, je dlouholetý zkušený lidovecký politik v , Anonymizováno, a ředitel diecézní charity v , Anonymizováno, . Jako takový si vybudoval auru téměř svatého. Musím uznat, že z třináctého místa přeskákat na první místo je nějaký úspěch, ale každého člověka, co ho kroužkoval, muselo takové vyjádření znepokojit, zvlášť když se ukázalo, že , Jméno žalobce, obchoduje s lidskou chudobou a bídou , Anonymizováno, . , jméno FO, namísto toho, aby se od , Anonymizováno, a jeho subjektu PRO , adresa, distancoval, tak se chlubí, že si to „s , jméno FO, říkají z očí do očí“. Možná že ho už v jeho věku další politické působení nezajímá, ale přijde mi, že touto skutečností tato osoba ztratila dlouhé roky budovaný morální kredit.“ Rozhovor se dále věnuje tématům zejména ve vztahu k volebním výsledkům a povolebnímu vyjednávání politických uskupení, přičemž kritickému hodnocení ze strany žalovaného jsou v článku podrobeny i další osobnosti veřejného (politického) života.

6. Dále soud k důkazu provedl článek uveřejněný na serveru www.investigace.cz dne 4. 4. 2024 s názvem „Jako pes na řetězu“: Propojení , Anonymizováno, ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku“ (č.l. 27-29), jež je zaměřen na problematiku pracovních agentur působících v Plzni a okolí, které zaměstnávají velký počet cizinců, a kromě zaměstnání jim nabízejí také ubytování a další související služby. Článek pojednává o neutěšených poměrech, které často na ubytovnách panují – ať už jde o ceny samotného ubytování, nebo často velmi nestandardní praktiky související s ubytováním, kdy kromě ceny za ubytovací lůžko jsou zaměstnancům/ubytovaným dále účtovány položky, služby či pokuty, které jsou jim automaticky odečítány z příjmu ze zaměstnání bez jejich souhlasu, případně jim tyto další platby nejsou ani nijak vyúčtovávány. Ze všech těchto plateb pak plyne zisk pro ubytovny. V závěru článku v odstavci označeném nadpisem „Komu patří ubytovny v , Anonymizováno, “ je konstatováno, že asi jedna pětina ze 70 , Anonymizováno, ubytoven patří nebo je provozována pracovními agenturami, které zaměstnávají Ukrajince. Jako příklad je uvedena jedna z největších pracovních agentur, společnost AWA, nabízející bydlení ve třech objektech (ubytovnách), z nichž jedna (s kapacitou ubytování až pro 500 lidí) patří bývalému politikovi ODS a vlivnému plzeňskému podnikateli, , Jméno žalobce, , nebo jeho firmám.

7. K důkazu byl proveden rovněž článek „Plíseň, švábi, konflikty. Matky popsaly život v ubytovně v domě vlivného podnikatele“, který byl zveřejněn na webu www., Anonymizováno, .org dne 19. 9. 2024 (č.l. 35-36). Ten popisuje příběhy a zkušenosti několika osob ukrajinské národnosti z ubytovny ve , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, , kterou vlastní žalobce (resp. jeho firma , právnická osoba, .) a kterou provozuje agentura , Anonymizováno, . Jsou zde popisovány zcela nevhodné podmínky pro život na ubytovně, které se týkají i ubytovaných rodin s dětmi, kdy na běžném denním pořádku jsou jak konflikty, tak výhružky ze strany zaměstnanců agentury práce, přítomnost drogově závislých osob a nevyhovující hygienické podmínky včetně švábů nebo plísně na pokojích. V článku je přímo uvedeno, že: „Ubytovna, kterou provozuje agentura , Anonymizováno, , sídlí v objektu podnikatele , jméno FO, , Anonymizováno, , který stojí za hnutím , Anonymizováno, , adresa, . Ten v oblasti tzv. obchodu s chudobou působí již dlouho, dříve ubytovny i sám provozoval.“ Článek se v té souvislosti věnuje mimo jiné historii firmy , právnická osoba, . od roku 2008 a zmiňuje, že žalobce dodnes vlastní i další subjekt, který dříve provozoval ubytovnu v , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, ulici (společnost , právnická osoba, ).

8. Dále byl k důkazu proveden článek publikovaný dne 8. 2. 2025 na webových stránkách www.idnes.cz s názvem „Za pokoj na ubytovně v , Anonymizováno, platí rodina i přes 40 tisíc, upozorňuje šéf , Anonymizováno, “ (č.l. 48-50). Jedná se o rozhovor s p. , Anonymizováno, , ředitelem neziskové organizace , Anonymizováno, , která se situaci kolem ubytoven v , Anonymizováno, věnuje. V článku p. , Anonymizováno, vysvětluje specifika ubytoven v , Anonymizováno, , poukazuje na velkou koncentraci ubytovacích zařízení právě v tomto městě a často nečitelné skryté vztahy mezi vlastníky a provozovateli ubytoven. V článku ředitel neziskové organizace uvádí, že ze systému takto provozovaných ubytoven, na kterých v mnoha případech panují velmi špatné životní podmínky pro ubytované, profitují tzv. obchodníci s chudobou, přičemž celá situace se výrazně zhoršila v souvislosti s válečným konfliktem na , Anonymizováno, a s tím spojeným množstvím , Anonymizováno, uprchlíků, kteří do západočeské metropole přicestovali s potřebou někde pracovat a také někde bydlet.

9. K důkazu byl sdělen obsah článku ze dne 14. 9. 2024 zveřejněného na serveru www., Anonymizováno, .cz (na č.l. 46-47) s titulkem „Zátah na dealery kokainu v , Anonymizováno, . Měli docházet i na adresu radního pro bezpečnost“, který se primárně věnuje kauze zadržení a obvinění několika osob ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, kdy mezi pravidelné zákazníky měla patřit i partnerka (pozn. dnes již bývalého) plzeňského radního pro bezpečnost , jméno FO, . V článku je mj. uvedeno, že , jméno FO, vedle politiky také podniká a spoluvlastní školu s manželkou bývalého politika ODS, , jméno FO, Štrunce. Dále v článku stojí, že právě žalobce „dle informací ze zákulisí plzeňské politiky stojí za hnutím PRO , adresa, , což je navenek zjevné pouze tím, že obří reklamní plachty hnutí pokrývají nejen před volbami většinu , jméno FO, nemovitostí. Oficiálně se jeho jméno ve strukturách hnutí neobjevuje, řídí je , jméno FO, dlouholetí souputníci z politiky i podnikání. Jedním z nich je právě i , jméno FO, , dříve rovněž člen ODS, nyní 1. místopředseda hnutí PRO , adresa, .“ Text informuje dále o spolupráci města , adresa, s Agenturou pro sociální začleňování z důvodu nutnosti systémově řešit drogovou problematiku ve městě a okolí. Zmiňuje, že jedním z vytyčených cílů je také komplexní řešení v oblasti sociálně vyloučených osob včetně řešení otázek spojených s chudobou, bezdomovectvím a obchodem s chudobou. V té souvislosti je v článku opět uvedena skutečnost, že několik plzeňských ubytoven dosud provozuje právě žalobce.

10. K důkazu byl proveden také článek ze dne 11. 4. 2025 publikovaném na serveru hlidacipes.org „Plzeňský politik žaluje politiky za výroky v médiích. Sám může narazit“ (čl. 42-43) pojednávající právě o sporu žalobce s žalovaným a dále se zastupitelem plzeňské , Anonymizováno, , , jméno FO, , a to ohledně výroků, které byly na adresu žalobce proneseny. Část článku pojednává v návaznosti na spor zmíněných osob o problematice tzv. šikanózních žalob známých též pod výrazem SLAPP (neboli tzv. strategické žaloby proti účasti veřejnosti), z nichž nejčastěji se v , Anonymizováno, lze setkat právě s žalobami na ochranu osobnosti. Typické pro takové spory je to, že je obvykle iniciují vlivné osoby či subjekty s dostatečnými finančními prostředky, velmi často politici, lobbisté nebo vlivné osoby s mocenským postavením, které jsou využívány jako prostředek k zastrašení svých „obětí“. Tyto žaloby často směřují proti novinářům, aktérům občanské společnosti, mediálním organizacím a dalším subjektům, a jejich cílem je zabránit svobodnému vyjadřování ve veřejném zájmu nebo účasti veřejnosti ve veřejném zájmu či omezení těchto aktivit.

11. Dne 20. 10. 2024 byl na zpravodajském portálu , Anonymizováno, publikován článek „, Jméno žalobce, : Loutka , jméno FO, a ne příliš úspěšný podnikatel , Jméno žalovaného, “ (č.l. 38), v němž žalobce činí prohlášení o tom, že se rozhodl podat žalobu proti žalovanému a též proti panu , jméno FO, s požadavkem na omluvu a finanční kompenzaci, kterou je připraven věnovat na dobročinné účely. Uvádí, že ho napadání a urážení primátora , jméno FO, z úst pana , jméno FO, , „loutky kmotra a politického podnikatele , Jméno žalovaného, “ nepřekvapuje, ale velmi mrzí. Dále se v tomto prohlášení vyjadřuje o žalovaném jako o „ne moc úspěšném podnikateli, alespoň podle daňových přiznání“, který se s panem , jméno FO, „nemůže smířit s tím, že po prohraných volbách jim skončil městský a krajský byznys“, což je podle něho důvod, proč píšou pomlouvačné a nepravdivé články.

12. Z článku zveřejněného dne 22. 10. 2024 na zpravodajském portálu plzen.cz (č.l. 37) má soud za zjištěné, že hnutí PRO , adresa, se vymezilo proti výrokům uvedeným v článku , jméno FO, ze dne 18. 10. 2024, které směřovaly vůči žalobci. Za neodůvodněné a nepravdivé má hnutí zejména označení žalobce jako „obchodníka s chudobou“, a naopak žalobce vyzdvihuje jako plzeňského podnikatele podílejícího se na rozvoji města vytvářením nových pracovních míst, dále zmiňuje jeho podnikatelské aktivity, mezi nimiž figuruje vyšší odborná škola, síť fitness center, zimní stadion, obchodní centrum Slovany a jiné. Hnutí v souvislosti s žalobcovými podnikatelskými aktivitami uvádí také pronájem nemovitostí, nikoliv však ubytoven, ale apartmánů a bytů. V prohlášení hnutí , Anonymizováno, , adresa, je uvedeno, že článek , jméno FO, je účelovým politickým útokem jak na hnutí samotné, tak na osobu žalobce za účelem jeho diskreditace, článek nepopisuje skutečnou situaci a soustředí se pouze na osobní útok.

13. Dopisem ze dne 15. 10. 2024 byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobce vyzván k omluvě a zaplacení částky 1 000 000 Kč nejpozději do deseti dnů ode dne doručení výzvy.

14. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

15. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

17. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

18. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že je namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na samý úvod je třeba konstatovat, že rovina sporu v souzené věci ležela v právním hodnocení výroků, které byly zveřejněny o žalobci v předmětném článku ze dne 7. 10. 2024 a které pronesl žalovaný. Jednalo se o spor, jehož podstatou byl střet dvou právem chráněných hodnot, a to práva jednotlivce na ochranu osobnosti a práva jednotlivce na svobodu projevu, která jsou obě chráněna na ústavní úrovni. V takové situaci bylo zapotřebí pečlivě zkoumat a vyhodnotit, kde leží pomyslná hranice či rovnováha mezi těmito právem chráněnými hodnotami tak, aby při respektování jedné z těchto hodnot nedocházelo současně k popření hodnoty druhé. Dokazování, které soud provedl, bylo postaveno na listinných důkazech, a to zejména na jednotlivých článcích, které soud hodnotil v kontextu všech souvislostí, o kterých jednotlivé texty pojednávaly. Předně je třeba vyzdvihnout to, že sám žalobce se (již v žalobě) označil za osobu, které je na Plzeňsku všeobecně známá pro své podnikatelské aktivity. Zároveň žalobce nesporoval, že v minulosti byl aktivním v politice, ostatně s žalovaným se znají již z doby, kdy oba v politice působili. Při hodnocení možného zásahu do osobnostní sféry žalobce tak soud přihlédl k rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. I. ÚS 367/03 ze dne 15. 3. 2005, které se věnovalo právě problematice střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti. Ústavní soud přitom dovodil, že osoby veřejně činné musí obecně snést vyšší míru kritiky, než je tomu u běžných řadových občanů. Lhostejno, zda se jedná o mediálně známé osobnosti z oblasti tzv. showbyznysu, nebo veřejné činitele či politiky, případně jiné obecně řečeno „známé tváře“. Za situace, kdy i sám žalobce vnímá sebe jako osobu veřejně známou pro své podnikatelské aktivity – a nutno dodat, že soud nijak nepochybuje o tom, že veřejně známým je žalobce též z politického prostředí, v kterém řadu let působil (což ostatně nesporoval), a pro svou politickou minulost, potom závěry citovaného rozhodnutí Ústavního soudu zajisté dopadají i na žalobce a je potřeba na něj hledět jako na osobu, která musí akceptovat to, že jako veřejně známá osobnost bude vystavena mnohem vyšší míře kritiky než je tomu u řadových občanů. Nerozhodné přitom je, že veřejně známou osobností je žalobce toliko na lokální úrovni, tedy zejména v Plzni, resp. v Plzeňském kraji. Ústavní soud ve jmenovaném rozhodnutí přitom zdůraznil, že ústavní ochrany jsou hodna i vyjádření kontroverzní, polemická, šokující nebo též tvrzení někoho urážející, neboť svoboda projevu představuje jeden z nejdůležitějších pilířů, na nichž je demokratická společnost postavena. , adresa, projevu se vztahuje nejenom na obecně kladně přijímané informace, myšlenky a názory, ale dopadá také na ty názory, které zraňují, šokují anebo znepokojují. Právě to je charakteristickým znakem plurality demokratické společnosti. Tato svoboda projevu není samo sebou bezbřehá, nicméně je akceptovatelná, pokud nepřekračuje mantinely obecně uznávaných pravidel slušnosti a neocitá se za hranou, která by již byla vybočením z mezí ústavněprávní ochrany. V souzené věci se soud ztotožňuje s obranou žalovaného v tom smyslu, že napadený výrok o tom, že „žalobce obchoduje s chudobou“ byl v kontextu napadeného článku nadneseným kritickým hodnocením skutečnosti, že žalobce využívá nemovitosti ve svém vlastnictví k provozování ubytovny. V použitém výrazu lze jednak vnímat prvek nadsázky a jednak jde o výraz, který se opírá o pojem „obchod s chudobou“, který je v mediálním prostředí zažitý a také relativně často skloňovaný v souvislosti s podnikatelskými aktivitami spočívajícími v provozování ubytovacích služeb za často nevýhodných cenových, hygienických a sociálních podmínek sociálně slabým skupinám obyvatel, kdy typické je využívání státních dávek na bydlení ke poplatků za poskytnuté ubytování. O tom ostatně svědčí i články, které soud v rámci dokazování provedl (vizte článek „Za pokoj na ubytovně v , Anonymizováno, platí rodina i přes 40 tisíc, upozorňuje šéf , Anonymizováno, “, článek „Jako pes na řetězu“: Propojení , Anonymizováno, ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku“ nebo článek „Plíseň, švábi, konflikty. Matky popsaly život v ubytovně v domě vlivného podnikatele“). Není pochyb o tom, že jde o téma, které společností i médii rezonuje, a které je často pod kritikou veřejného mínění. V řízení bylo zjištěno a bylo učiněno nesporným, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, ., která je vlastníkem nemovitosti ve , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, . Z provedeného článku na č.l. 35-36 („Plíseň, švábi, konflikty. Matky popsaly život v ubytovně v domě vlivného podnikatele“) je zřejmé, že již v září 2024 byl žalobce v mediích diskutován právě v souvislosti s výše uvedenou ubytovnou a byl dokonce označen za toho, kdo v oblasti tzv. obchodu s chudobou působí již dlouho. Žalobce nesporoval, že v jím vlastněné nemovitosti je provozována ubytovna, hájil se však tím, že ubytovnu v ní provozuje pracovní agentura, která má předmětnou nemovitost pronajatou, a zdůraznil, že tento subjekt nabízí ubytování formou bytů. Soud podotýká, že je bezpochyby čistě záležitostí žalobce, komu objekt ve svém vlastnictví dále pronajímá, nicméně z úplně stejného důvodu jde také k jeho tíži, pokud objekt pronajímá pracovní agentuře, která prokazatelně v mediích byla diskutována právě v souvislosti s nevyhovujícími podmínkami poskytovaného ubytování a nic na tom nemůže změnit skutečnost, zda se jednalo o bydlení formou jednotlivých bytů či typickou ubytovnu s jednotlivými pokoji. Z provedeného článku (na č.l. 35-36) vyplývá, že pracovní agentura sídlící v objektu žalobce měla praktikovat přesně ty postupy, které jsou přímo typické pro již zmiňovaný „obchod s chudobou“. Použil-li proto žalovaný ve svém vyjádření výraz, že žalobce obchoduje s lidskou chudobou a bídou Ukrajinců, nelze takovému vyjádření – jakkoli kriticky znějícímu – upřít věcný základ a to, že je jeho výrok opřen o informace, které již byly zveřejněny a také veřejně debatovány. Jinými slovy žalovaný kriticky poukazoval na ty podnikatelské aktivity žalobce (tj. pronájem nemovitosti pracovní agentuře, která poskytuje též ubytovací služby), které žalobce ani sám nerozporuje. Soud tím nijak nepopírá to, že výrok žalovaného na adresu žalobce je kritikou, ať již byl pronesen v nadsázce či byl pronesen ve snaze upozornit na veřejně diskutovaná témata anebo jeho cílem bylo vyprovokovat nějakou konkrétní reakci. Podstatné je to (s odkazem na výše uvedenou judikaturu Ústavního soudu), že i taková kritika je součástí svobodného projevu jako ústavou chráněné hodnoty, a z pohledu soudu nijak nevybočuje z akceptovatelných mezí. Žalobce v postavení veřejně známé osoby musí být připraven čelit takové kritice, zvlášť je-li je opřena o věcné argumenty a témata, která jsou a byla veřejně diskutována, a musí si být vědom toho, že právě z titulu, že je na Plzeňsku osobou veřejně známou (mj. pro své podnikatelské aktivity), bude vystaven mnohem větší míře kritiky včetně názorů negativních, kontroverzních a jemu nepříjemných. I přesto je povinen takové názory strpět.

19. Při hodnocení věci vzal soud v úvahu veškerá kritéria jmenovaná v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015 sp.zn. II. ÚS 2051/14, tedy povahu výroku, obsah výroku, formu výroku, postavení kritizované osoby, dále to, zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, chování této kritizované osoby, skutečnost, kdo samotný výrok pronáší a také to, kdy tak učiní. Dle Ústavního soudu přitom nemůže být uvedený výčet kritérií již z podstaty věci výčtem taxativním, neboť v každé věci musí být zohledněny i další individuální okolnosti, které dotváří konkrétní kontext a jako významné mohou působit i další okolnosti nespadající do žádné z jmenovaných kategorií. V tomto směru se soud plně ztotožňuje s argumentací žalovaného (č.l. 25), že žalovaný prostřednictvím napadaného výroku hodnotil využívání nemovitosti pro účely provozování ubytovny (povaha výroku), jednalo se projev, který byl součástí politické debaty, neboť z obsahu článku ze dne 7. 10. 2024 je zřejmé, že se jednalo o rozhovor, jenž byl zaměřen na hodnocení volebních výsledků krajských voleb z pohledu žalovaného (obsah výroku) a primárně kriticky cílil (jde-li o pronesený výrok) k osobě , jméno FO, . Soud se ztotožňuje také s tím, že žalovaný svá tvrzení použil v kontextu veřejné diskuze ve vztahu k tzv. „obchodu s chudobou“ v , Anonymizováno, (forma výroku), přičemž výrok směřoval vůči osobě veřejně známé (postavení kritizované osoby) a to výlučně do veřejné sféry této kritizované osoby, neboť mířil i do politické roviny celé věci, když žalovaný kromě zmíněného výroku o obchodování s chudobou poukazoval na vazby žalobce na fungující politické hnutí PRO , adresa, (z pohledu kritéria, jaké sféry se výrok dotýkal). Ostatně již tím, že žalobce učinil v řízení nesporným to, že v politice dříve aktivně působil, stejně tak při vědomí, že žalobce v průběhu řízení upustil od původně požadované omluvy a finanční kompenzace po žalovaném za výrok spojující žalobce s politickým hnutím, bylo vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že pro výrok žalovaného nejsou dány širší limity tolerance, neboť žalobce není osobou působící na politické scéně. Shodně s žalovaným pak soud vnímá i chování kritizované osoby, když z dokazování vyplynulo, že žalobce se v mediální rovině rovněž vymezil proti žalovanému (vizte vyjádření ze dne 20. 10. 2024 na č.l. 38 uveřejněné na zpravodajském portálu plzen.cz), dále to, že výrok pronesl žalovaný coby politik (postavení toho, kdo výrok pronáší) a to v rámci subjektivního názorového hodnocení povolební situace (okolnosti, za nichž byl výrok pronesen). Nad rámec těchto kritérií, která z pohledu judikatury Ústavního soudu jsou neuzavřenou množinou, vnímá soud v kontextu všech zjištění, že žalovaný byl v rozhovoru přímo konfrontován se skutečností, co říká na vztah , jméno FO, a , jméno FO, Štrunce, kteří si „vyříkávají věci z očí do očí“, tedy jinými slovy žalovaný byl vyzván, aby tuto skutečnost svými slovy (kriticky) zhodnotil, a učinil tak (coby opoziční politik ve vztahu k osobě , jméno FO, ) z podstaty věci kriticky. Koneckonců kritické zhodnocení volebních výsledků z pohledu žalovaného bylo zřejmým cílem napadeného článku. V dané věci nelze odhlédnout také od skutečnosti, že účastníci sporu se dlouhodobě znají (jak shodně potvrdili), oba je pojí politická minulost a tím spíše z pohledu soudu měla celá záležitost zůstat toliko v rovině „slovní přestřelky v mediích“ při vědomí, že i žalobce měl možnost se následně proti výrokům proneseným žalovaným na jeho adresu v mediích veřejně kriticky ohradit, což také udělal (č.l. 38). Tím spíše mohl být spor dle názoru soudu odklizen jinou cestou, ať již v rámci soudem nařízení mediace či formou mimosoudního narovnání.

20. Argumentaci žalobce má soud za v plném rozsahu vyvrácenou. Žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 ve věci sp.zn. 25 Cdo 27/2020, v němž bylo konstatováno, že k porušení práva člověka na jeho důstojnost, vážnost čest a soukromí může dojít jak zveřejněním nepravdivých skutkových tvrzení difamačního charakteru, tak i uveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků. Provedenými důkazy ve vztahu ke spojení osoby žalobce s obchodováním s lidskou chudobou má však soud za to, že se v daném článku napadaném žalobou jednalo o kritický hodnotící úsudek žalovaného, který je akceptovatelnou kritikou podnikatelských aktivit žalobce, a to v kontextu všech okolností, které byly v řízení osvědčeny. Bylo prokázáno a v určité rovině ani nebylo sporováno, že žalobce je vlastníkem nemovitosti dále pronajímané z jeho vlastní vůle subjektu, který v daném objektu provozuje ubytovnu. Tato stejná ubytovna byla v mediích zmiňována pro neutěšené poměry tam ubytovaných (č.l. 35-36), a byla též spojována s využíváním kritické bytové a pracovní situace ukrajinských uprchlíků po vypuknutí válečného konfliktu včetně kořistění z takto nastalých poměrů ku prospěchu právě těch subjektů, které tyto osoby zaměstnávají a poskytují jim bydlení. Nelze tak souhlasit s přesvědčením žalobce, že utrpěl újmu tím, že žalovaný v rozhovoru „očernil“ jeho jméno pronesením napadaného výroku, resp. že výroky žalovaného představují nepravdivá skutková tvrzení, neboť žalovaný de facto pouze parafrázoval to, co již v jiných článcích o žalobci, resp. jeho podnikatelských aktivitách, v minulosti zaznělo.

21. Ze všech těchto vyložených důvodů má soud za to, že v tomto konkrétním střetu práva na svobodu projevu a práva jedince na ochranu osobnosti je nutné upřednostnit svobodu projevu, a to zvlášť za situace, kdy žalobce ani nijak blíže netvrdil (krom obecné roviny tvrzení o vzniku újmy) a tím spíše neprokazoval, jaká konkrétní újma mu v souvislosti s výrokem, který žalovaný o něm veřejně pronesl, byla způsobena. Je sice pravdou, že žalobce navrhl výslech svědka , jméno FO, , a to k prokázání skutečnosti, že mezi osobou žalobce a ubytovanými v jmenované ubytovně neexistuje spojení, neboť propojení existuje toliko mezi ubytovanými a firmou , Anonymizováno, , která je poskytovatelem ubytování, leč takový důkazní návrh soud v řízení neprovedl (pro nadbytečnost) s ohledem na přijetí výše popsaného závěru, že žalobce je z titulu vlastnictví primárně zodpovědným za to, jak se svým vlastnictvím nakládá a komu nemovitost ve svém vlastnictví svěřuje.

22. Žalobce v rámci řízení požadoval jednak omluvu a jednak také finanční kompenzaci za vzniklou nemajetkovou újmu. K tomu soud uvádí, že žalobce ani poté, co byl poučen ze strany soudu o tom, že je potřeba uvést konkrétní tvrzení k tvrzené újmě, neboť nepostačují tvrzení obecného charakteru, že byla dotčena jeho osobnostní práva a že výroky žalovaného žalobci způsobily značné problémy (bez bližší specifikace). Žalobce označil pouze možnost provést výslech blíže neurčených svědků a za účelem doplnění tohoto důkazního návrhu (tedy za účelem uvedení konkrétních jmen svědků) a doplnění svých tvrzení žádal o poskytnutí lhůty, aby mohl mimo jiné s těmito svědky probrat, zda budou ochotni se soudního jednání účastnit s odůvodněním, že řada z nich se proti žalovanému zdráhá vypovídat, protože žalovaný je mstivým člověkem. Takový postup však soud neakceptoval a lhůtu pro doplnění za takových podmínek žalobci neposkytnul, neboť je soud přesvědčen, že oba účastníci sporu měli velkorysý časový prostor pro to, aby veškerá pro věc významná tvrzení včetně důkazních návrhů již uvedli. Žaloba byla podána v únoru 2025, tedy více než rok před konáním prvého jednání, účastníci o věci jednali také v rámci nařízené mediace, dále v rámci lhůty poskytnuté soudem pro další mimosoudní řešení sporu (v lednu 2026) a soud je tak přesvědčen o tom, že si oba účastníci museli být dobře vědomi možnosti, že k dohodě strany možná nedospějí – což se také ve výsledku stalo. Po celou dobu od zahájení řízení až do doby ukončení mimosoudního vyjednání tak účastníci bezpochyby mohli svá tvrzení doplňovat a konkretizovat. Jinými slovy, konkrétní újma mohla být uvedena již v žalobě, eventuelně po poučení soudem doplněna přímo u jednání soudu, když před jeho konáním již strany věděly, že ke kompromisu mezi nimi nedošlo. Při absenci tvrzení týkajících se konkrétní způsobené újmy tak nebylo možné akceptovat postup, že žalobce teprve navrhne svědky, neboť svědeckými výpověďmi nelze nahrazovat chybějící skutková tvrzení, jak se zásah do osobnostních práv žalobce promítl do jeho osobnostní sféry a podnikatelských aktivit. Nadto soud zdůrazňuje, že primárně má být nemajetková újma odčiněna jinak než peněžitým zadostiučiněním, resp. sankce v podobě uložení povinnosti k zaplacení žalovanému je vždy subsidiární povahy a má nastoupit v zásadě jen tehdy, pokud vzniklou újmu jinak odčinit nelze. Žádné takové důvody však žalobce neuvedl. Pro úplnost soud uvádí, že za situace, kdy žalobce vzal žalobu částečně zpět, a již netrval na omluvě ani finančním odškodněním za výrok žalovaného směřující k propojení jeho osoby s politickým hnutím , Anonymizováno, , adresa, (resp. za označení tohoto subjektu pojmem „štruncovci“), leč tuto skutečnost žádným způsobem nepromítnul do nadále požadované výše odškodnění, vnímá soud podanou žalobu jako prostředek, který vykazuje prvky výše popsaného institutu tzv. šikanózní žaloby (vizte v odstavci 10), jejímž skutečným cílem nebylo dosažení omluvy a finanční kompenzace, ale omezení svobodného projevu ve veřejném zájmu.

23. Výrok II. rozsudku je odůvodněn částečným zpětvzetím žaloby, které žalobce učinil při jednání soudu, a na základě kterého již netrval na odškodnění a omluvě za výrok žalovaného týkající se napojení osoby žalobce na politický subjekt. Soud proto řízení v té části, jejímž předmětem byl požadavek na omluvu žalovaného za tvrzení na adresu žalobce týkající se jeho spojení s hnutím , Anonymizováno, , adresa, , která byla pronesena žalovaným v rámci článku ze dne 7. 10. 2024 uveřejněném na serveru www.parlamentnilisty.cz, zastavil za použití ust. § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovaný proti učiněnému zpětvzetí nic nenamítal.

24. Výrok III. rozsudku je odůvodněn plným procesním úspěchem žalovaného v tomto řízení. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, ve zbylém rozsahu po učiněném zpětvzetí byla žaloba zamítnuta, pročež je žalobce povinen – jako strana procesně neúspěšná – v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nahradit žalovanému coby procesně úspěšnému účastníkovi náklady řízení, které byly v řízení vynaloženy účelně. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaného za celkem pět úkonů právní služby po 12 300 Kč (z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 15. 4. 2025, účast zástupce žalovaného u jednání soudu dne 16. 1. 2026 a účast zástupce žalovaného u jednání soudu dne 18. 3. 2026 (počítáno za 2 úkony, neboť jednání trvalo od 9:00 do 12:15 hod.), dále náhradou hotových výdajů advokáta za těchto pět zmíněných úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, DPH ve výši 21 % počítané z odměny zástupce a paušálních náhrad, dále cestovným v celkové výši 3 186 Kč (za cesty uskutečněné zástupcem žalovaného z Prahy do Plzně a zpět (204 km) ve dnech 16. 1. 2026 a 18. 3. 2026 (za použití osobního automobilu Kia Sportage, reg. zn. , SPZ, a průměrné spotřebě paliva 5,46 litru na 100 km dle doloženého TP vozidla, ceně nafty a sazbě základní náhrady určené dle znění vyhlášky účinného v době uskutečnění jednotlivých jízd k jednání soudu), náhradou promeškaného času v celkové výši 2 178 Kč včetně sazby DPH dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu (cesta k jednání soudu dne 16. 1. 2026 v trvání 3,5 hodiny, cesta k soudnímu jednání dne 18. 3. 2026 v trvání 2,5 hodiny). Soud naopak nepřiznal v rámci náhrady nákladů řízení odměnu zástupce žalovaného za vyúčtovaný úkon spočívající v účasti advokáta u jednání u mediátora dne 19. 8. 2025, a to s ohledem závěr Ústavního soudu prezentovaný v usnesení ze dne 3. 4. 2018 ve věci sp.zn. IV. ÚS 3658/17, dle kterého nárok na odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Tento názor zastává též odborná literatura s odkazem na dobrovolnost účasti zástupce u setkání s mediátorem (srov. in , adresa, , Gantner, První setkání se zapsaným mediátorem z pohledu praxe. Bulletin advokacie 4/2016, č. , hodnota, , str. 4 a násl.). Celkem tak náklady řízení, které žalovaný v řízení účelně vynaložil, činí částku 82 483,50 Kč, přičemž žalobci byla ke splnění této povinnosti určena obecná třídenní lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.