14 C 62/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 37 248,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 30. 9. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 21 248,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 787,10 Kč jdoucím od 30. 9. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 37 248,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 31. 5. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 31. 5. 2025 ve dvou platbách ve výši 7 000 Kč a 9 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně sdělila, že žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil, a to ani poté, co byl o úhradu upomínán předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež soud její souhlas s takovým postupem předpokládal.

4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, RPSN byla uvedena ve výši 1 881,88 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky Air bank a.s. ze dne 9. 4. 2026 má soud za prokázané, že částky 9 000 Kč a 7 000 Kč byly poukázány žalobkyní na účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě. Ze sdělení banky přitom vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného. Zprávou ze dne 29. 9. 2025 odeslanou na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 38 263,90 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2026.

5. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 31. 5. 2025 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 1,016 % denně z nesplacené jistiny, roční procentní sazba nákladů činila 1 881,88 %. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč, je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 58, z níž je patrné, že účet je veden na jméno žalovaného. Z důvodu trvajícího prodlení žalovaného se splácením přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 29. 9. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2026 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 1,016 % denně (tj. více než 365 % ročně), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2025. Úrok požadovaný žalobkyní ve výši 1,016 % denně, vnímá proto soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud smlouvu ze dne 31. 5. 2025 neplatnou jako celek.

9. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 16 000 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na jeho účet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 29. 9. 2025, pročež neuhradil-li dlužnou částku nejpozději v tento den, dostal se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 30. 9. 2025, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 21 248,90 Kč a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla v případě výroku I. určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.