14 C 75/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 633,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z této částky od 28. 10. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky řádně a včas.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 134,51 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, adresa, Anonymizováno Anonymizováno adresa (dále jen jako „právní předchůdce“) uzavřela dne 12. 2. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 12. 9. 2025. Úvěrové prostředky byly poskytnuty na účet žalovaného č.ú. č. účtu. Žalovaný v ujednané době úvěrové prostředky nevrátil, ačkoli byl upomínán o úhradu dlužné částky. Následně došlo k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z celkové nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku, který původní věřitel určil na částku 4 134,51 Kč. Smlouvou ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. V doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2026 žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil před podáním žaloby původnímu věřiteli dne 9. 3. 2025 částku 2 130 Kč, dále dne 12. 3. 2025 částku 7 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 2 123 Kč, dne 19. 4. 2025 částku 2 130 Kč, dne 14. 5. 2025 částku 1 Kč a dne 16. 6. 2025 částku 100 Kč. Celkem tak žalovaný zaplatil 6 491 Kč, z čehož bylo na dlužnou jistinu započteno 2 500,99 Kč a na dlužné příslušenství potom 3 990,01 Kč. Žalobkyně proto učinila částečné zpětvzetí žaloby a to pro částku 2 500,99 Kč s tím, že nadále požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 633,52 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucím od 13. 9. 2025 do zaplacení. Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před sjednáním úvěrové smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací v dostupných databázích, leč žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně této lustrace a taktéž nedisponuje údaji o jeho zjištěných příjmech a výdajích (č.l. 38).

2. Usnesením Okresního soudu adresa-město ze dne 17. 6. 2026 č.j. 14 C 75/2026-47 bylo řízení zastaveno v rozsahu učiněného částečného zpětvzetí žaloby.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním doručeným tomuto soudu dne 15. 5. 2025 (č.l. 29-31). Namítal v něm jednak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále absolutní neplatnost této smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, neboť RSPN u daného úvěru činila 191,8 % a dále vyjádřil pochybnost, zda smlouva byla vůbec uzavřena, jelikož byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalovaný dále požádal o možnost splátek bezdůvodného obohacení po 200 Kč, neboť není v jeho silách zaplatit celou dlužnou částku najednou a uložení takové povinnosti by žalovaného vystavilo riziku exekuce. Uvedl, že jeho příjmem je invalidní důchod z důvodu schizofrenie, deprese a dalších psychických poruch a hospodaří tak s částkou 17 835 Kč.

4. Soud vyzval žalovaného k doplnění jeho žádosti o splátky výzvou ze dne 10. 7. 2026 doručenou žalovanému do datové schránky dne 13. 7. 2026, v němž soud upozornil žalovaného na nutnost objektivně doložit svou majetkovou situaci tak, aby soud měl dostatečný podklad pro své rozhodnutí o rozložení povinnosti do měsíčních splátek v určité výši s tím, že současně upozornil žalovaného, že nedoloží-li své majetkové poměry a aktuální finanční situaci příslušnými listinami, nebude možné jeho žádosti vyhovět. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

5. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.

6. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr 15 000 Kč, úrok činil 112 % ročně, RPSN činila 191,8 %, žalovaný měl úvěrové prostředky vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 2 130,07 Kč. Skutečnost, že peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč byly vyplaceny na účet žalovaného, je zřejmá ze zprávy banky na č. l. 26, z níž je rovněž patrné, že účet č. ú. č. účtu je veden na jméno žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení přílohou představující seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným identifikovaná pod číslem hodnota byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem žalobkyně datovaným ke dni 16. 10. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025 odeslanou dle podacího lístku dne 20. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení této výzvy. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činily v únoru 2025 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let sazbu do 9 % ročně.

7. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 12. 2. 2025 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Úroková sazba dle smlouvy činila 112 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako nemravnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které žalovaný dosud zcela nevrátil. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný toliko částku 6 491 Kč jednotlivými platbami specifikovanými výši (bod 1 odůvodnění). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, tak žalobkyni vzniklo právo pouze na vrácení půjčené jistiny. Žalobkyně tak má nárok vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. ve výši 8 509 Kč. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení, soud jej přiznal až od data 28. 10. 2025, neboť podle § 573 občanského zákoníku platí domněnka dojití výzvy k zaplacení (dopis ze dne 16. 10. 2025 – předžalobní výzva) do sféry žalovaného ke dni 23. 10. 2025 (upomínka byla odeslána dle podacího lístku dne 20. 10. 2025), přičemž v oznámení byla určena lhůta tří dnů k zaplacení dlužné částky. Žalovaný tak měl prostředky vrátit nejpozději do 27. 10. 2025 a jelikož tak neučinil, ocitl se ke dni 28. 10. 2025 v prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení přitom neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 28. 10. 2025 (výrok I. rozsudku). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že plnění bylo určeno ve splátkách po 1 000 Kč, neboť má soud za to, že takovou výši splátek lze akceptovat, když žalobkyně s plněním ve splátkách v takové výši výslovně souhlasila (č.l. 35 p.v.). Žalovaný současně doložil své tvrzení, že pobírá invalidní důchod v částce 17 835 Kč měsíčně, leč neposkytl soudu takovou součinnost, aby bylo možné si udělat komplexní představu o jeho majetkových poměrech a vyhovět jeho požadavku na plnění ve splátkách po 200 Kč měsíčně, neboť žádné další skutečnosti soudu netvrdil a ani k výzvě nedoložil.

11. Výrokem II. rozsudku byla žaloba s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy co do zbytku žalobou uplatněného nároku zamítnuta, tj. ohledně částky 8 124,52 Kč, a též ohledně zbývající části příslušenství v podobě úroku z prodlení za předchozí období, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dříve.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť procesní úspěch žalobkyně (8 509 Kč) i žalovaného (8 124 Kč) v tomto řízení byl přibližně stejný, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.