14 C 8/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 690 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 6. 10. 2022 do zaplacení, a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 20. 3. 2023 s žalovaným [příjmení] smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, v nichž si účastníci sjednali podmínky, za nichž budou mezi žalobkyní a žalovanou uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce. Na základě této Rámcové smlouvy poté došlo mezi stranami k uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce, dokladem o jejím uzavření a o předání předmětu výpůjčky byl dodací list (výdejová karta) [číslo]. Předmět výpůjčky včetně hodnoty jeho jednotlivých komponentů jsou specifikovány v uvedené výdejové kartě. Dle článku 4 odst. 4.6 Rámcové smlouvy o výpůjčce je pak žalovaná povinna vrátit žalobkyni předmět výpůjčky ve stavu odpovídajícím době užívání předmětu výpůjčky, a zároveň podle článku 4 odst. 4.7 předmětné smlouvy, je-li žalovaná s vrácením předmětu výpůjčky v prodlení delším než 30 dnů, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je žalovaná v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, ve kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty dle předchozí věty, přičemž nárok na náhradu škody tímto ujednáním není nijak dotčen. Žalobkyně dne 12. 8. 2022 vyzvala žalovaného k vrácení předmětu výpůjčky a upozornila žalovaného na možný vznik nároku na smluvní pokutu, nevrátí-li žalovaný předmět výpůjčky ve lhůtě 30 dní. Jelikož žalovaný předmět výpůjčky ve sjednané lhůtě nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného dne 27. 9. 2022 k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 19 690 Kč odpovídající hodnotě nevráceného předmětu výpůjčky specifikované v dodacím listě. Zároveň připojila i daňový doklad [číslo] znějící na tutéž částku se splatností dne 5. 10. 2022. Žalovaný i přes odeslanou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 19 690 Kč dosud nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem nevyjádřili, proto soud jejich souhlas s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z listinných důkazů založených ve spise má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z Rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení má soud za prokázané, že tato smlouva byla mezi stranami uzavřena dne 20. 3. 2013. V této souvislosti soud odkazuje na znění článku 4.6 a 4.7 tak, jak jsou specifikovány v žalobě. Z výdejové karty výčepního zařízení [číslo] soud zjistil zapůjčení jednotlivých komponentů. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 bylo dále zjištěno, že žalobkyně vypověděla Rámcovou smlouvu ze dne 20. 3. 2013 a současně vyzvala žalovaného k vrácení předmětu výpůjčky. Výzvou ze dne 27. 9. 2022 byl žalovaný písemně vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši žalované částky. V průběhu řízení pak nebylo ze strany žalovaného tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný žalobkyni vrátil výčepní zařízení a komponenty, anebo že by žalovaný dlužnou částku uhradil, případně že by k zániku pohledávky žalobkyně došlo na základě jiné skutečnosti. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu též předžalobní upomínkou zaslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 25. 11. 2022.

4. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními smlouvy o výpůjčce dle ustanovení § 659 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podléhá režimu tohoto zákona a režimu obchodního zákoníku podle ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi účastníky řádně splnila. Následně pak žalobkyně smlouvu platně vypověděla a žalovanému tak vznikla povinnost k vrácení předmětu výpůjčky ve lhůtě 30 dnů, což však žalovaný neučinil. S ohledem na uvedené skutečnosti má žalovaný povinnost ve smyslu ustanovení § 544 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu odpovídající ceně výčepního zařízení, která je určena ve výdejové kartě, jež je nedílnou součástí předmětné smlouvy. S ohledem na shora uvedené tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 19 690 Kč a dále i částku 1 200 Kč odpovídající nákladům, které souvisí s vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně též právo na zaplacení úroku z prodlení, a to podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř.. Žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900Kč) dle § 14b odst. 1 písm. b) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 452 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.