14 C 93/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem, anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 207,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 1 073,75 Kč s úrokem z prodlení v částce 154,87 Kč, s úrokem v částce 426,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 073,75 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 1 073,75 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 133,29 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 721,04 Kč, s úrokem v částce 4 271,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 133,29 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 1 133,29 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 10. 12. 2021, žalobkyně uplatnila dvě postoupené pohledávky v částce celkem 2 207,04 Kč s příslušenstvím, vzniklé ze smluv o zápůjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“).

2. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 3. 2015 původní věřitel poskytl žalovanému peněžní půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zápůjčku 7 000 Kč a zaplatit souhrnnou částku 5 075 Kč, kterou tvoří úrok v částce 730 Kč při úrokové sazbě 21,9 % ročně, odměna za administrativní zpracování půjčky 1 166 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 179 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 269 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 2. 2016. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, naposledy zaplatil splátku dne 18. 11. 2015. Ke dni 3. 2. 2016 žalovaný dlužil jistinu 1 073,75 Kč a poplatek 1 011,25 Kč. Následně do postoupení pohledávky žalovaný ještě uhradil 100,72 Kč Celkem za dobu od uzavření smlouvy o zápůjčce do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 10 090,72 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a písemně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny zápůjčky 1 073,75 Kč, úroku 426,54 Kč (úrok za dobu od 3. 2. 2016 do data postoupení pohledávky) a úroku z prodlení 154,87 Kč (úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 11. 2. 2016 do data postoupení pohledávky).

3. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 11. 2014 původní věřitel poskytl žalovanému peněžní půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zápůjčku 20 000 Kč a zaplatit souhrnnou částku 16 721 Kč, kterou tvoří úrok v částce 2 554 Kč při úrokové sazbě 19,98 % ročně, odměna za administrativní zpracování půjčky 3 801 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 1. 2016. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, naposledy zaplatil splátku dne 13. 10. 2015. Ke dni 11. 1. 2016 žalovaný dlužil jistinu 9 340,95 Kč a poplatek 5 135,05 Kč. Následně do postoupení pohledávky žalovaný ještě uhradil 699,28 Kč Celkem za dobu od uzavření smlouvy o zápůjčce do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 22 944,28 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a písemně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Po postoupení pohledávky žalovaný postupně uhradil ještě 17 400 Kč v době od 8. 2. 2018 do 5. 5. 2021. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny zápůjčky 1 133,29 Kč, úroku 4 271,64 Kč (úrok za dobu od 11. 1. 2016 do 5. 5. 2021) a úroku z prodlení 1 721,04 Kč (úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 19. 1. 2016 do 5. 5. 2021).

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti tvrzené žalobou, jež jsou uvedeny shora.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. Pokud jde o splnění povinnosti posoudit a ověřit úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že původní věřitel provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Žádný doklad o tomto úkonu ovšem soudu předložen nebyl. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž jsou smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné. Smlouvy o zápůjčce jsou kumulativně neplatné i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z., a to pro zcela neúměrné úroky (do nichž soud počítá i tzv. poplatky). V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák., a žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Z žalobních tvrzení soud dovodil, že v obou případech žalovaný svou povinnost již splnil a dokonce ji přeplatil. Z titulu popsaného v žalobě tak žalovaný není povinen nic dalšího plnit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, a to ohledně obou uplatněných nároků.

8. Protože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly, neboť v řízení byl zcela nečinný, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.