14 C 93/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášen k pobytu na adrese Adresa žalovaného o zaplacení částky 55 002,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 6. 12. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 002,70 Kč s příslušenstvím, a to z titulu celkem tří uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne 8. 2. 2023 (nárok 3 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 24 690 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částkou za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti ve 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2024. Žalovaný však uhradil pouze částku 17 000 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 5. 5. 2023 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (nárok 2 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 35 034 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 290 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 428 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 502 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2025. Žalovaný na uvedený dluh zaplatil toliko 9 300 Kč. Dne 8. 8. 2023 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 24 946 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2025. Žalovaný na uvedený dluh zaplatil toliko 1 620 Kč. Všechny pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 8. 2. 2023 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 964,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 083,95 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 19 589,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 19 589,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 5. 5. 2023 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 742,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 186,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 224,82 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 21 742,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 21 742,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. V případě smlouvy ze dne 8. 8. 2023 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 670,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 707,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 125,52 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 13 670,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 13 670,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 8. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 2 126 Kč) spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 141,97 %. Dne 5. 5. 2023 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 2 502 Kč (poslední splátka měla činit 2 488 Kč) spolu s úrokem ve výši 24 290 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní splácení ve výši 5 428 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 116,99 %. Dne 8. 8. 2023 pak strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč (poslední splátka měla činit 2 489 Kč) spolu s úrokem ve výši 16 220 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní splácení ve výši 4 108 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 144,65 %. Všechny tyto pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v únoru 2023, resp. květnu 2023, resp. srpnu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně obvykle do 10 % ročně.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Primárně se soud zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před sjednáním obou smluv postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zabýval se úvěruschopností žalovaného. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal majetkové poměry žalovaného před sjednáním jednotlivých smluv (vizte zákaznické karty na č.l. 19-21), a to jak jeho příjem, tak i jeho náklady na živobytí, ačkoli se jednalo pouze o informace získané od žalovaného coby žadatele o úvěr. Vzhledem k tomu, že žalovaný na všechny tři úvěrové smlouvy po určitou dobu splátky hradil (dle tvrzení žalobkyně zaplatil 1 620 Kč, 9 300 Kč a 17 000 Kč), vyhází soud z předpokladu, že k okamžiku sjednání smluv žalovaný byl úvěruschopný. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 8. 2. 2023, 5. 5. 2023 a 8. 8. 2023 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 24 946 Kč u smlouvy ze dne 8. 2. 2023, částka 31 218 Kč u smlouvy ze dne 5. 5. 2023 a částka ve výši 21 828 Kč u smlouvy ze dne 8. 8. 2023 označená vždy jako poplatek a dále členěná na položky: úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru (1 500 Kč), a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení, kterou měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 12 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 71,27 %, resp. 62,4 %, resp. 72,77 % ročně (úrok ve výši 24 946 Kč při zapůjčení jistiny 20 000 Kč na dobu 21 měsíců, resp. úrok 31 218 Kč při zapůjčení jistiny 25 000 Kč na dobu 24 měsíců, resp. úrok 21 828 Kč při zapůjčení jistiny 20 000 Kč na dobu 18 měsíců). Navíc tvrzení žalobkyně o výši úroků u jednotlivých smluv ani nekorespondují s doloženými listinami, neboť v předmětných smlouvách je vždy výslovně uveden úrok ve výši 86 % ročně. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši do 30 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 65 000 Kč. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin, a to po zohlednění celkových plateb ze strany žalovaného (ve výši 27 920 Kč).

10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 37 080 Kč (jelikož část dluhu v celkové výši 27 920 Kč již žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatil) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaný nesplnil, dostal se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, váže jej soud k okamžiku marného uplynutí lhůty stanovené v písemném oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025. Tato výzva byla dle podacího lístku předloženého žalobkyní předána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Podle § 573 občanského zákoníku tak platí domněnka dojití oznámení do sféry žalovaného ke dni 25. 11. 2025, přičemž v oznámení byla určena lhůta 10 dní k zaplacení dlužné částky. Žalovaný tak měl prostředky vrátit nejpozději do 5. 12. 2025 a jelikož tak neučinil, ocitl se ke dni 6. 12. 2025 v prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení přitom neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 6. 12. 2025 (výrok I. rozsudku). Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatné úvěrové smlouvy nemohly žalovanému vzniknout žádné jiné povinnosti, než povinnost určená výrokem I. rozsudku. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatných smluv.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.