14 C 95/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení částky 57 879,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná České republiky s trvalým pobytem evidovaným na adrese , adresa, , , adresa, . Dne 1. 1. 1992 se žalovaná stala pojištěncem žalobkyně. Podáním ze dne 27. 12. 2017 žalovaná oznámila žalobkyni a učinila písemné prohlášení, že bude dlouhodobě pobývat v cizině a došlo k jejímu odhlášení ze systému veřejného zdravotního pojištění u žalobkyně. Žalovaná nesplnila ani jednu z povinností plynoucí ze zákona č. 48/1997 Sb., kdy podle § 2 odst. 5 tohoto předpisu byla žalovaná povinna do 8 dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní (Evropský průkaz zdravotního pojištění, dále také jen jako „EHIC“), přičemž právo používat tento průkaz žalované náleželo pouze po dobu účasti na veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně, nikoli tedy v době pobytu v jiné zemi EU. Dále byla žalovaná povinna oznámit žalobkyni ve smyslu článku 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle článku 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009 změnu své situace, tj. v daném případě zahájení výdělečné činnosti v jiné zemi EU, která je rozhodná pro nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná nejenže tyto své povinnosti nesplnila, ale navíc v období od 21. 11. 2018 do 30. 11. 2018 se při poskytování zdravotních služeb v zahraničí, konkrétně v Itálii, neoprávněně prokázala žalobkyní vydaným průkazem EHIC, ač v té době již pojištěnkou žalobkyně nebyla. Žalobkyni bylo dne 10. 3. 2022 , právnická osoba, doručeno Vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky zdravotních služeb čerpaných na území Itálie v celkové výši , částka, . Tato částka představuje náklady na zdravotní služby poskytnuté žalované poskytovateli zdravotních služeb v období od 21. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a které byly žalobkyní uhrazeny dne 11. 4. 2022. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši , částka, v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované a má proto ve smyslu ust. 2910 zákona č. 89/2012 Sb. právo požadovat po žalované zaplacení těchto nákladů. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána upomínkou ze dne 6. 11. 2024, která jí byla adresována na poslední známou adresu.

2. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci soudu a v důsledku řešené otázky pravomoci následně též tím, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout.

4. Dle článku 7 odstavec 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.

5. Dle § 87 písmeno b) o.s.ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

6. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.

7. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

8. Škodná událost, která vedla ke vzniku škody způsobené žalobkyni, nastala sice na území Itálie, kde byla žalované poskytnuta zdravotní péče, ale k porušení povinnosti vrátit průkaz evropského pojištění nastalo na území ČR. Shodně pak plnění bylo odesláno žalobkyní jakožto zdravotní pojišťovnou působící na území ČR z jejího účtu vedeného v ČR. Jako místo vzniku škodné události ve smyslu shora citovaných ustanovení lze tedy označit nejen místo, kde došlo k poskytnutí zdravotní péče, ale též místo, kde bylo žalobkyní poskytnuto plnění a případně též místo, kde nebyla žalovanou splněna povinnost vrátit průkaz pojištění. Z těchto důvodů došel soud k závěru, že je dána jeho pravomoc k rozhodnutí sporu. Hmotné právo, které soud v daném případě aplikoval, bylo určeno v souladu s Nařízením Řím II opět podle místa vzniku škody, tj. právo české.

9. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z prohlášení o dlouhodobém pobytu cizince na č.l. 18 vyplývá, že žalovaná oznámila žalobkyni, že ode dne 28. 12. 2017 bude dlouhodobě pobývat v cizině. Z této listině je zřejmé, že žalovaná byla poučena o povinnosti vrátit žalobkyni do osmi dnů od platnosti prohlášení o dlouhodobém pobytu v cizině průkaz pojištěnce. Žalované byla ve dnech 21. 11. 2018 do 30. 11. 2018 poskytnuta zdravotní péče v Itálii včetně věcných dávek (viz č.l. 12-14) a žalovaná při jejím poskytování předložila průkaz evropského zdravotního pojištění vystavený žalobkyní, byť její zdravotní pojištění již zaniklo, průkaz žalobkyni však nevrátila. Žalobkyni tak vznikla povinnost za poskytnutou zdravotní péči zaplatit za žalovaného částku , částka, , za období od 21. 11. 2018 do 30. 11. 2018 (viz č.l. 7-8, 11). Částku ve výši , částka, odpovídající vyúčtované péči, zaplatila žalobkyně dne 11. 4. 2022 (viz č.l. 9). Žalobkyně následně žalovanou obeslala s upomínkami o úhradu takto zaplacené částky (č.l. 15-17) a dne 6. 11. 2024 zaslala žalované předžalobní výzvu. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, leč nestalo se tak.

10. Dle § 3 odstavec 2 písmeno c) bod 1) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojištění zaniká dnem ukončení zaměstnání a dle § 12 písmeno j) je pojištěnec povinen vrátit průkaz zdravotního pojištění a dle písmene h) stejného ustanovení je pojištěnec povinen se prokazovat při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou.

11. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná nesplnila své povinnosti, resp. porušil povinnosti stanovené zákonem o veřejném zdravotním pojištění, a to povinnost vrátit průkaz zdravotního pojištění po zániku své účasti na systému zdravotního pojištění v ČR a dále se neoprávněně prokazovala tímto průkazem pojištění vydaným žalobkyní při poskytnutí zdravotní péče v Itálii v době, kdy již nebyla pojištěnkou žalobkyně vzhledem k dlouhodobému pobytu v cizině. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalované vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené náhrady za poskytnutou zdravotní péči poskytnutou žalovanému v Itálii, která za dobu po zániku zdravotního pojištění odpovídá částce ve výši , částka, . Tato škoda je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalované. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši určené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za dva úkony dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky.