16 C 10/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 23 154 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna, zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 23 154 Kč s úrokem z prodlení 9,5% p.a. od 1. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna, zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 1 758 Kč. Žalobce se domáhal žalobou z 19. 1. 2022 zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku, jakožto nákladů léčení pacienta, který není účastníkem veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná se nevyjádřila. Pokud jde o cizí prvek v tomto řízení, soud se nejprve zabýval pravomocí (mezinárodní příslušností) českých soudů. Uvedená otázka je upravena jednak nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. prosince 2012 (označováno jako Brusel I bis) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Nařízení se vztahuje na soudní řízení zahájená od 10. ledna 2015. Podle článku 4/1 nařízení obecně platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být (bez ohledu na svou státní příslušnost) žalovány u soudů tohoto členského státu. V daném případě soud dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů pro toto řízení, neboť žalovaná má bydliště na území ČR. Poznamenává se, že při závěru o bydlišti soud vycházel ze zásady (Věc C -327/10 Lindner, rozsudek ze dne 17. 11. 2011). Podle tohoto rozhodnutí v případě osoby s neznámým pobytem, která naposledy měla prokazatelně bydliště na území ČR; následně nebylo zjištěno, že by se její bydliště nacházelo v jiném konkrétním členském státu EU nebo mimo území EU, soudy nemohou odepřít spravedlnost a musí postupovat tak, jako kdyby osoba i nadále měla bydliště na území ČR. Následně se soud zabýval otázkou rozhodného hmotného práva. Podle nařízení (ES) č. 593/2008, tzv.„ Řím I“ (vztahuje se na smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009) se na závazky z poskytování služeb vztahuje právo podle sídla poskytovatele (článek 4/1/). Toto ustanovení je projednávanému případu nejbližší a určuje české hmotné právo. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce je zdravotnickým zařízením. Z interní počítačové evidence žalobce, o jejíž správnosti nevznikla žádná pochybnost, soud vzal za prokázané, že žalovaná byla hospitalizována v době [datum] – [datum] na gynekologicko-porodnické klinice žalobce, přičemž z faktury ze dne [datum] na částku 23 153,56 Kč, vč. příloh k této faktuře, vyplývá, že se jednalo o diagnózu těhotenství, spontánní porod, dále podezření na covid-19, jsou zde uvedeny jednotlivé úkony lékařské péče. Jelikož žalovaná není účastníkem veřejného zdravotního pojištění (nic jiného nebylo v tomto řízení tvrzeno ani prokázáno), řídí se právní vztah účastníků ustanoveními zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, kdy podle § 41 odst. 1 písm. c) je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Cizinci jsou v České republice zdravotně pojištěni jen v určitých, zákonem stanovených případech, např. mají-li zde trvalý pobyt, případně jsou občanem některého státu, se kterým má ČR uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, příp. jsou zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo v ČR, dále jsou to azylanti a podobně. Bylo by však na žalované, jeden z těchto případů tvrdit a prokázat. Pokud jde o výši pohledávky, účtovaná odměna je důvodná, neboť se jedná o regulované ceny. Žalobci proto vzniklo právo na zaplacení odměny a hotových výdajů v žalované částce, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) Počátek běhu úroků z prodlení vyplývá ze skutečnosti, že částka je splatná bez zbytečného odkladu po výzvě (§ 1958 odst. 2 o.z.). Přitom soud nemá žádnou pochybnost o tom, že výzva k placení byla dána nejpozději při skončení zdravotnického úkonu, a proto splatnost v každém případě nastala nejpozději následujícího dne 25. 3. 2021 a od příštího dne pak začal běžet úrok z prodlení. Proto v každém případě počátek běhu úroku z prodlení, tak jak byl požadován v žalobě, byl důvodný. Podle § 142 odst. 1 OSŘ má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto žalobci přiznal soudní poplatek 1 158 Kč, dále pak 2x300 Kč paušál pro účastníka bez právního zastoupení. Celkem tedy 1 758 Kč.