16 C 168/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 15 827 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % p.a. od 3. 12. 2024 do zaplacení.

II. Ohledně zaplacení další částky 6 327 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 1 750 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta. Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným 3. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši 10 000 Kč, číslo , hodnota, . Žalovaný uhradil částku 500 Kč a na nesplacené jistině tedy dluží 9 500 Kč. Ve smlouvě byla uvedena RPSN ve výši 537 %. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena (pouze) na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, kde tedy tyto položky (zejména příjmy) nebyly prověřovány, soud uvádí, že v přílohách k žalobě listiny o příjmech a výdajích (tj. vyplněný formulář žalovaným) nenalezl. Dále byly lustrovány příslušné rejstříky, např. SOLUS. Žalobce tedy požaduje dlužnou jistinu 9 500 Kč s příslušným úrokem z prodlení a dále smluvní úrok 6 327 Kč.Původní úvěrující následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 1 2. 12. 2024. Postupníkem byl žalobce.Věřitel dále podle všeho nepřezkoumal v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, neboť se podle ustálené judikatury neměl spolehnout na tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích.V době poskytnutí úvěru činila obvyklá bankovní úroková sazba spotřebitelských úvěrů cca 8 % p.a. Sjednaná RPSN je tedy excesivní.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn.

I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Vzhledem k RPSN považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 10 000 Kč, která je snížena o částku 500 Kč.Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 1. 12. 2024. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 2. 12. 2024. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z.Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 60 % a úspěch žalovaného činil 40 %, když přiznáno bylo 9 500 Kč a žalováno bylo 15 827 Kč (s přísl.). Rozdíl činí 20 %.Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (20 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 800 Kč. Dále pak odměnu 3 x 1 740 Kč (odměna za převzetí, předžalobní upomínku a žalobu), 3 paušály po 450 Kč a DPH 21 %, celkem 8 749,70 Kč, z tohoto soud tedy přiznal 1 750 Kč.