16 C 170/2021
č. j. 16 C 170/2021-20
V PLATNOSTIOkresní soud Plzeň-město rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 4 856,78 Kč jako smluvní pokuty za nevrácení zapůjčených zařízení a nákladů za pronájem. Soud uznal, že žalovaný porušil povinnost vrátit zařízení po ukončení smlouvy, což podle § 2193 a § 2048 občanského zákona způsobilo povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu. Dále byl nárok na částku za pronájem za období říjen až prosinec 2019 a částku za odpojení považován za prokázaný. Soud rozhodl o vyhovění žalobě a o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 856,78 Kč
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4 856,78 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 1 489 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta. Žalobce se domáhal částky uvedené shora jako smluvní pokuty (4 000 Kč) a částky za pronájem přijímacího zařízení, jakož i poplatku za odpojení (856,78 Kč). Uvedl, že byla uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Jejími účastníky byl právnická osoba (následně pak došlo k fúzi sloučením se společností žalobce) jako poskytovatel služeb na straně jedné a žalovaný jako klient na straně druhé. Podle této smlouvy bylo žalovanému zapůjčeno zařízení pro poskytování a užívání služeb. Účastníci smlouvy sjednali, že v případě ukončení smlouvy je žalovaný povinen zařízení vrátit do 7 dnů ve funkčním stavu, který odpovídá běžnému opotřebení. Pokud tak neučiní, zaplatí poskytovateli služeb smluvní pokutu. Poté došlo k ukončení smlouvy upomínkou a odstoupením. Poskytovatel služeb požádal žalovaného o vrácení zapůjčených zařízení. Poskytovatel služeb zaslal žalovanému písemné odstoupení, a proto smlouva zanikla. Žalovaný však zapůjčené zařízení nevrátil, a proto je povinen zaplatit smluvní pokutu. Dále pak žalobce požadoval částku 856,78 Kč jako poplatek za odpojení (500 Kč) a dále dlužné částky pronájmu přijímacích zařízení. Tento pronájem přísluší za období říjen 2019 – prosinec 2019, vždy 70 Kč měsíčně. Za pronájem anonymizováno pak ještě bylo ke dni 5. 1. 2020 vyúčtováno za pronájem 63,22 Kč. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Z připojené smlouvy, obchodních podmínek a předžalobní upomínky soud vzal za prokázaný následující skutkový děj. Smlouva byla uzavřena dne datum pod číslo. Bylo zapůjčeno zařízení v počtu 2 ks. Jednalo se o zařízení anonymizována dvě slova a dále set-top-box anonymizována dvě slova, přičemž v ceníku, který je přímou součástí smlouvy, bylo za nevrácení každého z těchto zařízení sjednáno zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč. Existenci nedoplatku, a tedy také platnost ukončení smluvního vztahu, lze mít za prokázanou z obsahu upomínky, která podle svého záhlaví byla odeslána na shodnou adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, a proti jejímuž obsahu se žalovaný nijak nebránil. Pro rozhodnutí není na překážku, že nebyl prokázán konkrétní důvod ukončení smlouvy. Z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního žalobci postačovalo tvrdit, že smlouva trvala a že vznikl dluh na platbách; naproti tomu by bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že smlouva zanikla dříve (a zařízení bylo vráceno), případně že platil smluvní platby. To se však nestalo a rozhodující je, z hlediska důkazního, že byla odeslána upomínka a tato nebyla rozporována. Tím došlo k ukončení smlouvy. Po právní stránce lze uvést, že žalovaný byl po ukončení smlouvy o výpůjčce podle § 2193 o.z. povinen vrátit poskytovateli služeb zapůjčené zařízení, jehož je tento vlastníkem. Tuto povinnost žalovaný porušil, a podle § 2048 o.z. je povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu. Lze souhlasit i s výkladem, že uplatněný nárok je možné přiznat též z titulu náhrady škody, neboť uvedená zařízení již podle všeho vrácena nebudou. Další nárok („ nárok č. 2“) byl uplatněn v souvislosti s pronájmem obou zařízení, jeho výše je uvedena shora. Proto bylo žalobě vyhověno. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč. Dále odměnu 3 krát 200 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky – formulářová žaloba; základ odměny do 10 000 Kč). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21% DPH. Celkem tedy 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.