16 C 192/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 22 339,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 2 427,71 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. od 26. 9. 2025 do zaplacení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se ve nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, – uzavřel se žalovaným dne 19. 8. 2019 Smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, a na jejím základě žalovanému poskytl částku 21 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaný vedle vrácení této jistiny zaplatí ještě dalších 18 733 Kč (dle obsahu tedy úrok), a to v 18 splátkách po 2 208 Kč měsíčně, naposledy tedy 19. 2. 2021. Na uvedený závazek žalovaný zaplatil celkem 18 572,29 Kč, a sice jednak částku 10 010,42 Kč v době od podpisu smlouvy do postoupení této pohledávky (28. 1. 2022), následně pak ještě bylo uhrazeno ještě dalších 8 561,87 Kč. Ve smlouvě byla uvedena RPSN ve výši 123,72 %, v uvedené době činila obvyklá úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů cca 9 % ročně.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu žalovaný předložil. - Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco). Dle názoru soudu byla úvěruschopnost žalovaného prověřena dostatečným způsobem, byly předloženy mj. výplatní pásky, jimiž byl doložen měsíční příjem 28 617 Kč. Žalovaný tehdy uvedl, že bydlí sám v nájemním bytě. Soud má za to, že s ohledem na sjednané splátky 2 208 Kč postačovalo prokázat výši měsíčního příjmu, ztotožňuje se s vyjádřením žalobce, že poskytovatel zápůjčky měl důvody spoléhat zde na pravdivost ostatních tvrzení žalovaného.Původní úvěrující následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 28. 1. 2022. Postupníkem byl žalobce.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn.

I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Jelikož k jistině mělo být za dobu 18 měsíců vráceno navíc ještě 18 733 Kč, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba – viz též RPSN v této smlouvě). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1. 1. 2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému před podáním žaloby (26. 9. 2025). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 25. 9. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 21 000 Kč, která je snížena o částku 18 572,29 Kč, a tedy zaplatit 2 427,71 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.