16 C 41/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem titul titul Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 2 064 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1 744 Kč s úrokem z prodlení 8,25% od 19. 7. 2020 do zaplacení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 042 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta Žalobce se domáhal částky uvedené shora jako kupní ceny za dodanou elektřinu. Žalovaný se vyjádřil prostřednictvím opatrovníka, neboť se nepodařilo zjistit jeho pobytu. Takto navrhl zamítnutí žaloby, jelikož je faktura měla být vystavena pouze do konce měsíce ledna 2017, jestliže smlouva byla vypovězena v říjnu 2016 a výpovědní lhůta činila 3 měsíce. Dále pak faktura nebyla dosud řádně doručena, jelikož žalovaný při ukončení smlouvy uvedl doručovací adresu do Švédska, i přesto žalobce fakturu doručil na adresu uvedenou ve smlouvě, což je odběrné místo. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] (dále jen„ prodávající“) se kupní smlouvou zavázala, dodávat žalovanému elektrickou energii. Kupní smlouva byla uzavřena dne [datum]. Odběrné místo bylo na adrese [adresa žalovaného]. Fakturou [číslo] která vychází z interní evidence prodávajícího, bylo prokázáno, že za dobu [datum] – [datum] dodal prodávající žalovanému elektrickou energii v kupní ceně 4064 Kč, když ovšem smlouva trvala toliko do konce ledna 2017, neboť ve smluvních podmínkách byla sjednána výpovědní doba tří měsíců. Splatnost nastala dne 18. 7. 2020. Na kupní cenu bylo částečně placeno 2000 Kč. Jelikož výpověď ze smlouvy podal žalovaný [datum], skončila smlouva jako taková [datum]. Soud nemá pochybnosti o věcné správnosti vystavené faktury. Nicméně tato faktura byla vystavena za dobu 343 dní na částku 4 064 Kč (což odpovídá asi 11,85 Kč denně). Ať už v měsíci únoru 2017 odebíral kdokoliv, z právního hlediska nebyl odběratelem žalovaný. Podaná výpověď smlouvy z [anonymizováno] [rok], kterou takto soud podle obsahu posuzuje (přestože byl použit jiný formulář, který se týká pouze změny odběratele, nicméně kolonka specifikující nového odběratele zůstala nevyplněna) jednoznačně dávala dodavateli najevo, že již nadále po uplynutí tří měsíců nebude mít zákazník zájem odebírat elektřinu (tj. od února 2017). Proti tomu tedy stálo právo dodavatele, odběr 1. února 2017 ukončit. Důvodné období odběru je tedy [datum] - [datum], což je 316 dnů. Nikoliv tedy 343 dnů. Za těchto okolností má žalobce právo na zaplacení alikvótní částky 3 744 Kč, respektive jedná se o cenu odebrané elektřiny na základě kupní smlouvy. Jelikož částečné plnění činí 2 000 Kč, má žalobce právo na rozdíl obou částek, tedy 1 744 Kč. Pokud se týká splatnosti, účastníci sice ve smluvních podmínkách sjednali, že fakturace i doručování se bude konat na adresu uvedenou ve smlouvě, k tomu viz například bod IV/3 Všeobecných podmínek, jakož i bod IX/1/A Všeobecných podmínek. Naproti tomu však žalobce (resp. jeho právní předchůdce) umožnil, aby při ukončení smlouvy byla zvolena prakticky jakákoliv doručovací adresa. Přitom adresu ve Švédsku nelze považovat za nějak technicky obtížnou z hlediska doručování (srovnej například náklady na doručování do Austrálie a podobně). Proto žalovaný měl důvodné právo očekávat, že fakturace bude provedena na adresu, kterou dodavatel od žalovaného obdržel. Soud tedy opatrovníkovi žalovaného dal zapravdu i v této dílčí právní otázce, tedy nejenom že bylo fakturováno za širší období (i po skončení smlouvy), avšak také že faktura nebyla řádně doručena. Soud má však za to, že žalovaný je nyní zastupován opatrovníkem ve věci zaplacení uvedené faktury, a proto je rozhodující doručení výzvy k plnění do rukou opatrovníka. Za výzvu k plnění lze považovat i žalobu, k doručení žaloby došlo 17. července 2020, splatnost proto nastala 18. července 2020. Proto soud přiznal žalobci právo na úroky z prodlení počínaje 19. července 2020. Pokud se jedná o sazbu úroku z prodlení, soud nepřekročil ve skutečnosti petit, žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, soud přiznal tudíž zákonný úrok z prodlení. Tento činí 8,25 %. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení kupní ceny je částečně po právu. Účastníci uzavřeli platnou kupní smlouvu, na jejímž základě dodal prodávající žalovanému předmět koupě. Podle § 2118 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o.z.) má tudíž žalobce právo na zaplacení kupní ceny, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.). Proto bylo žalobě o kupní cenu částečně vyhověno. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by soud žalobci, pokud by tento měl plný úspěch, přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč. Dále odměnu 3 krát 200 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb.). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále 21% DPH. Celkem tedy 1 489 Kč. Žalobce měl úspěch 1 744 Kč z požadovaných 2 064 Kč. Poměr úspěchů je tedy 85% mínus 15%. Soud proto žalobci přiznal 70% z vynaložených nákladů řízení.