16 C 46/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , 331 51 Kaceřov proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované k doručení: Anonymizováno pro žaloba o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizený předat žalobci ve lhůtě do 28. 4. 2026 byt č. , hodnota, umístěný v prvním NP v budově č.p. , Anonymizováno, zapsané na LV , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. , hodnota, , vše zapsáno v katastru nemovitostí , právnická osoba, pro , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 5 000 Kč. Žalobou ze dne 18. 3. 2025 domáhal se žalobce vyklizení předmětného bytu číslo , hodnota, na adrese , adresa, , a to na základě výpovědi ze dne 12.12.2024, kterou dal žalobce žalované.Žaloba byla následně se souhlasem soudu změněna a žalobce se tedy domáhal shodného plnění (vyklizení předmětného bytu) ještě na základě doručení další výpovědi datované 17. 7. 2025, založené na č.l. 63 – 65. Změna byla připuštěna usnesením ze dne 21. 11. 2025 č.j. , spisová značka, .Žalovaná se žalobou nesouhlasila, měla za to, že nebyl vůbec naplněn výpovědní důvod a výhrady žalobce vůči jejímu způsobu užívání bytu nejsou důvodné. Do bytu jí někdo chodil, například našla v bytě poškozenou elektrickou rozdvojku. Poté, co byt jí byl úředně Policií otevřen, nechala vyměnit zámek (pozn.: K otevření došlo 12. 12. 2024 - záznam policie číslo listu 114). Neznámé osoby jí vypínají jističe, které jsou venku na chodbě, což bylo opakované a vedlo to samozřejmě ke zkažení potravin v ledničce v případech, kdy žalovaná byla delší dobu pryč. Po těchto zkušenostech již ledničku nemá a využívá ledničku v zaměstnání. V bytě má pouze provozní nepořádek. Množství věcí v bytě je dáno tím, že dává věci na charitu. Popírá, že by z bytu mohl plynout zápach, neboť uvedené věci, určené pro charitu, jsou ošacení, a nikoliv potraviny.Vlastnické právo žalobce k budově obsahující předmětný byt bylo prokázáno informativním výpisem z katastru nemovitostí (č.l.27).Nájemní vztah byl prokázán smlouvou ze dne 30. 3. 2013 (č.l. 5) uzavřenou na dobu neurčitou.Před doručením výpovědi vyzval pronajímatel nájemkyni, aby odstranila své závadné jednání, což je prokázáno mimo jiné již konstatováním těchto předchozích výzev ve výpovědi z 20.10.2024 (čl. 8). Na tuto výpověď totiž žalovaná reagovala 8.1.2025 (č.l. 7), avšak nevyjadřovala ve své odpovědi údiv nad tím, že se ve výpovědi hovoří o nějakých údajných výzvách k odstranění závadného stavu, tedy nevyjádřila se tak, že před 8.10.2025 žádné výzvy nikdy neobdržela a výpověď přichází překvapivě. Pouze považovala výpověď za neplatnou „pro chybějící náležitosti výpovědi“, což je věc jiná (její právní názor byl správný). Vytýkala tedy, že něco chybělo v listině z 20.10.2024, ale nevytýkala to, že před doručením listiny mělo ještě něco předcházet. - Soud považuje dále výzvy k odstranění závadného stavu za prokázané z toho, že první fotodokumentace bytu byla (tehdy se souhlasem žalované) pořízena již r. 2021, takže mezi účastníky nepochybně probíhal delší „dialog“ o závadách.Nájemní poměr skončil v důsledku výpovědi ze dne 17. 7. 2025 (č.l. 63).Pokud jde o doručení výpovědi ze dne 17. 7. 2025 (č.l. 63), tato byla doručena poštou 28. 7. 2025, poté znovu při jednání 21.11.2025.Pro tento závěr bylo především rozhodující, jaké projevy vůle o svém bydlišti případně činila žalovaná vůči žalobci. Žalovaná žalobci nikdy netvrdila, že v předmětném bytě nebydlí, právě naopak měla i během soudního sporu výhrady vůči výtkám, že zde nechávala např. zkazit potraviny nebo že byt nevytápěla z důvodu neužívání, a trvala na tom, že byt užívá přiměřeně často. Proto žalobce správně doručoval žalované na adresu , adresa, (předmětný byt), který byl mezi těmito účastníky adresou určenou pro doručování z hlediska § 570 odst. 1 OZ (ustanovení hovoří o zmaření doručení adresátem). Žalobce odeslal uvedenou výpověď doporučeně 25. 7. 2025, a to podle dokladů na č.l. 64 – 65, takže podle názoru soudu, jelikož žalovaná si poštovní schránku u svého bytu neoznačila jménem, je třeba podle § 570 odst. 1 OZ považovat zásilku za doručenou z důvodu zmaření možnosti poštovnímu doručovateli, vložit zásilku do schránky. K doručení došlo zřejmě třetího dne od odeslání (§ 573 OZ), tedy 28.7.2025.Při jednání 21. 11. 2025 (č.l. 77 dole) navíc žalobce shodnou listinu předal žalované, která výpověď 21. 11. 2025 převzala (strana 4 protokolu).Soud uzavřel, že výpověď ze dne 17.7.2025 na č.l. 63 byla žalované doručena 28. 7. 2025, zcela jistě pak znovu při jednání 21. 11. 2025.Pro úplnost se uvádí, že bez právních důsledků byla dřívější výpověď ze dne 12. 12. 2024 (č.l. 4), která neobsahovala poučení o možnosti, napadnout platnost této výpovědi žalobou u soudu. Stejně tak obdobná výpověď datovaná 20. 10. 2024 (č.l. 8).Dále soud uzavřel, že žalovaná se snažila mařit doručování své osobě. Neexistenci své poštovní schránky vysvětlovala žalovaná (čl. 77) podle názoru soudu nedostatečně (nelogicky) tím, že jí dříve někdo poškozoval dveře u bytu nebo osobní auto před domem, takže „po určitých zkušenostech schránku zatím označenou nemá“.Dále pak po skončení jednání soudu 21.11.2025, při kterém žalovaná převzala výpověď od žalobce, bylo zjištěno, že uvedenou listinu ponechala v jednací síni na stole. V souvislosti s tou okolností, že žalovaná svoji poštovní schránku, příslušející k předmětnému bytu, ponechala bez jmenovky, domnívá se soud, že žalovaná se snaží bránit skončení nájemního vztahu mařením doručování hmotněprávních úkonů od žalobce. Není totiž mj. pravděpodobné, že při odchodu z jednací síně, kde zůstává stůl určený pro účastníka řízení zcela prázdný (přehledný), by žalovaná právě jednu konkrétní listinu zapomněla na stole ležet, a to poté, co po převzetí listiny uvedla, že bez brýlí tuto listinu nemůže přečíst. (Z hlediska hmotného práva se listina dostala do dispozice žalované v okamžiku převzetí. Žalovaná listinu následně pozbyla z důvodů na své straně, což již nezměnilo nic na předchozím završeném doručení). Tato listina se fyzicky nachází v přílohové obálce č.l. 75, o čemž žalovaná věděla z obsahu spisu. Listina je založena jako příloha žalované (č.l. 75) a žalovaná jako účastník řízení si tuto přílohu mohla následně a rovněž nadále může převzít u soudu.Těžkosti při doručování lze ilustrovat například tím, že dne 24. 4. 2025 (čl. 31) žalovaná uvedla, že bydlí , adresa, , avšak v podstatě konstatovala „neobdržení dopisů“ přesto, že se z osobních důvodů rozhodla nemít na dané adrese schránku. V podání sice uvedla, že má zřízeno ukládání na , adresa, . K tomu však soud uvádí, že žalovaná by bývala musela uvést konkrétní číslo P.O. BOXU, aby jí takto bylo možno doručovat (, spisová značka, ze dne 1.8.2016 takto umožňuje doručovací adresu pro soudní řízení uvést). Číslo P.O. BOXu však žalovaná nesdělila, proto na poštu Solní soud doručovat nemohl. To bylo ověřeno závadou na č.l. 37. - Zároveň shora citované podání povinné z 24.4.2025 nebylo jednoznačně formulováno jako sdělení doručovací adresy , adresa, (šlo pouze o sdělení, kde žalovaná bydlí), byť soudní praxe takovouto informaci od účastníka za sdělení adresy pro doručování považuje. Proto až do jednoznačného sdělení adresy dne 21.11.2025 přímo u jednání, soud z procesní opatrnosti žalované doručoval jak do , adresa, , tak do trvalého bydliště žalované na ohlašovně (např. čl. 65 pv).Soud shledal existenci výpovědního důvodu uvedeného v § 2291 o.z.Uvedenou okolnost zkoumal za účelem zjištění, zda žalobce dodržel zásadu poctivosti jednání pronajímatele při dání výpovědi dle § 6 odst. 1 OZ (dříve: soulad s dobrými mravy), jakož i za účelem rozhodnutí o přiměřené lhůtě k vyklizení.Bylo shledáno, že žalovaná skutečně porušovala povinnosti nájemce závažným způsobem.Obsahové náležitosti výpovědi byly v listině uvedeny, tj. bylo zde uvedeno dostatečně přesně, v čem je spatřován výpovědní důvod. - Výpověď musí být písemná, musí obsahovat konkrétně skutkově vymezený výpovědní důvod. Výpověď bez výpovědní doby („okamžitá výpověď“) přichází do úvahy, poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem (§ 2291 OZ). Za takovéto porušení je mimo jiné považováno, pokud nájemce způsobuje závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí, nebo užívá-li neoprávněně byt k jinému účelu, než bylo ujednáno (§ 2291 odst. 2 OZ).Skutkové tvrzení žalované bylo již uvedeno výše v procesní obraně proti žalobě.Svědkyně , Anonymizováno, uvedla (číslo listu 109), že byla u úředního otevření bytu policií 12. 12. 2024. Svědkyně , Anonymizováno, je mimo jiné správkyně bytů pro žalobce. Uvedla, že po otevření bytu hasiči zde byl a extrémní zápach, znečištění, plíseň, plyn byl odpojený, tudíž nebylo možno mimo jiné v bytě použít teplou vodu (je tam ohřev plynem). V obývacích místnostech byly zbytky jídel, lahve od alkoholu, všude bylo oblečení. Zápach byl již předtím intenzivní na chodbě před otevřením bytu.Svědek , jméno FO, uvedl (čl. 121), že bydlí nad žalovanou. Pokud procházel kolem jejího bytu, byl tam občas (spíše výjimečně) zápach, intenzity „nikoliv takové, že by měl člověk nutkání si zacpat nos, ale zrychlit chůzi“. Jednoznačně zápach šel z bytu žalované. Zápach měl většinu času tendenci se zhoršovat. Naopak v poslední době je to naopak dobré, uvedl svědek.Žalobce účastnickým výslechem (č.l. 177 pv) potvrdil existenci zápachu před bytem, tento zápach tam nebyl pokaždé, když žalobce kolem bytu procházel, avšak na zápach si žalobci (jako pronajímateli) stěžovalo vícero nájemců. - K výslechu účastníka soud smí přihlížet jen podpůrně, avšak zde obsah výslechu zapadal do kontextu ostatních důkazů.K fotodokumentaci se soud pro přehlednost vyjadřuje níže.Soud k provedeným důkazům uzavřel, že výpovědi svědků lze považovat za věrohodné, přestože jde o osoby se vztahem k žalobci (obě svědkyně), popřípadě jde o souseda bydlícího nad žalovanou (svědek , jméno FO, ), jenž může obecně mít zájem na uvolnění bytu. Avšak jejich výslechy byly prosty rozporů a byly podpořeny fotodokumentací. Proto soud za skutkový závěr vzal to, co uvedli svědci a co je na fotografiích. Soud dodává, že pokud svědek , jméno FO, uváděl, že před několika měsíci (před jeho výslechem) se naopak situace začala zlepšovat, přisuzuje to soud možnosti, že žalovaná se snaží upravit během soudního řízení své chování, což nemůže mít vliv na platnost výpovědi.V daném případě žalovaná způsobuje osobám bydlícím v domě vážné obtíže, neboť v důsledku nevhodného skladování věcí vychází z bytu zápach, který osoby obtěžuje.Je též ohrožena budova možností vzniku plísně.Dle názoru soudu lze též uzavřít, že žalovaná užívá neoprávněně byt k jinému účelu než k bydlení, neboť zde má na straně jedné poměrně úsporné osobní vybavení a nábytek, naproti tomu jsou zde však uskladněny ve velkém množství věci přímo k bydlení nesloužící, takže byt de facto slouží jako skladiště a intenzita tohoto užívání již podle názoru soudu není kryta základním lidským právem žalované na ochranu obydlí.K argumentaci přípravou (uskladněním) věcí určených charitě soud uvádí, že ošacení viditelné na fotograficích z hlediska jeho způsobu uložení a kvantity nelze podle přesvědčení soudu charitě věnovat. Žalovaná sice odůvodňovala možnost zkažení masa v ledničce tím, že sama delší dobu byla na výletě (provozuje pěší turistiku a bývá pryč i přes jeden týden). Lze nicméně považovat za obecně známou zkušenost běžného života, že pokud je lednička zavřená, potom i v případě vypnutí jističů (umístěných na chodbě) v nepřítomnosti žalované by po 1-2 týdnech nemohla intenzita za zápachu potravin v zavřené ledničce být taková, aby to třetí osoby cítily až na chodbě domu.Pokud byl mezi některými ze slyšených svědků nepodstatný rozpor, neměnil tento rozpor ničeho na celkovém obrazu skutečnosti. Šlo prakticky pouze o tu okolnost, že na vařiči položeném na podlaze byl hrnec, v němž (podle svědkyně , Anonymizováno, - číslo listu 109 pv) byl evidentně zbytek jídla s plísní vysokou asi 2 cm, zatímco svědkyně Seidlová měla za to, že v hrnci na vařiči byly čerstvě uvařené – ještě teplé – brambory. Nešlo však o snížení věrohodnosti té jedné z obou svědkyň, která se v tomto bodě mýlí, neboť při celkové nepřehledné situaci v bytě si svědkyně nemohly následně vše pamatovat. Zároveň i svědkyně Seidlová shodně jako svědkyně Vachtlová existenci plísně potvrzovala, a toto je pro skutkový závěr rozhodující. Uvedla totiž, že v bytě plíseň na jídle byla (podle Seidlové) například na nedojedených jogurtech.Z těchto důvodů byl výpovědní důvod prokázán.Fotodokumentaci interiéru bytu hodnotí soud následovně.Na čísle listu 12–21 se nacházejí dohromady fotografie z roku 2021 a z šetření (zásahu) policie 12. 12. 2024. Na fotografiích číslo listu 86–106 je stav ze dne 8. 12. 2025, kdy žalovaná vpustila svědkyni , Anonymizováno, do bytu za účelem odečtů. Toto svědkyně , Anonymizováno, upřesnila na čísle listu 110 pv.Na čísle listu 14 je na fotografii kočárek, znečištěná lednička. V koupelně je na zemi vidět prázdná plechovka od piva (čl. 21), vana je do 1/4 výšky zaplněna dalšími předměty.Také další fotodokumentaci čl. 86 – 106 soud hodnotí shodně jako fotodokumentaci předchozí tak, že sice na jedné straně není nájemce povinen udržovat byt ve vzorném pořádku, avšak takovéto množství věcí již je důkazem o existenci nebo silném riziku vzniku plísně v bytě. Například viz otevřený jogurt na stole (číslo listu 100) a množství dalších potravin – zjevně již načaté kompoty atd. (čl 106). Fotografie založila svědkyně , adresa, . 12. 2025, manželka žalobce. I při zohlednění toho, že svědkyně je manželkou žalobce, jeví se jednoznačné, že o fotografie z bytu z uvedené doby se skutečně jedná (toto byl nesporné) a porušování povinností nájemkyní bylo tedy dlouhodobější.Fotodokumentace svědčí jednoznačně o užívání bytu k jinému než určenému účelu, a tedy již je třeba hovořit o skladování věcí nesloužících osobní potřebě. S ohledem na způsob jejich uložení není ani věrohodný účel pro charitativní činnost. Fotografie též nepřímo podporují tvrzení svědkyň a žalobce, že z bytu vycházel zápach.Právní otázku procesní použitelnosti fotodokumentace bytu ze dne 12. 12. 2024 (otevření bytu Policií) soud vyhodnotil kladně, tj. ani tyto důkazy nebyly získány protiprávně. Důvodem bylo naplnění dvou podmínek, a to (1) legální vstup pronajímatele do bytu, respektive vstup osoby k tomuto pověřené – manželka žalobce. Dále (2) zachování proporcionality mezi zásahem do osobnostních práv žalované a oprávněným zájmem žalobce., právnická osoba, ) soud uvádí, že byt otevřela policie ČR, která o tomto učinila řádný záznam (č.l. 114). Přítomnost dalších osob je v kompetenci Policie, touto nezúčastněnou osobou byla v tomto případě manželka žalobce a do bytu tedy mohla legálně vstoupit mohla.Ad (2) soud uvádí, že proporcionalita byla zachována proto, že osoba jednající v pozici pronajímatele zjistila při té příležitosti závadný stav a rozhodla se jej zdokumentovat (oprávněné hájení zájmů). Potom tedy dle názoru soudu nedošlo k nepřiměřenému narušení osobnostních práv žalované, neboť předmětem fotodokumentace nebyla například jakákoliv osobní korespondence. Vzniklá fotodokumentace poskytuje prakticky jen takové informace, jaké by měla kterákoliv návštěva. – Fotografie z r. 2021 byly pořízeny se souhlasem žalované (nesporné).Pokud jde o právní posouzení věci:Před doručením výpovědi vyzval pronajímatel nájemkyni, aby odstranila své závadné jednání.Soud z úřední činnosti (rejstřík došlých žalob) ví, že žalovaná ke dni 28. 1. 2026 nepodala žalobu o neplatnost výpovědi (§ 2290 OZ). Lhůta dvou měsíců k této žalobě běžela od doručení výpovědi, tj. nejpozději od 21. 11. 2025. Z tohoto důvodu je výpověď platná.Výpovědní důvod podle § 2291 OZ byl kromě toho jednoznačně prokázán.Nájemní vztah tedy skončil dnem doručení výpovědi, tedy podle názoru soudu již dne 28.7.2025 (první doručení výpovědi – poštou – zásilka vrácena odesilateli), poté znovu dne 21. 11. 2025 (při soudním jednání).Pokud jde o lhůtu k vyklizení, soud s ohledem na věk žalované a okolnost, že žalovaná podle vlastního tvrzení nemá žádnou jinou bytovou možnost (nic jiného nebylo prokázáno ani žádným provedeným důkazem), avšak na straně druhé také s ohledem na existenci závažného výpovědního důvodu, stanovil lhůtu přiměřeně delší (3 měsíce).Lhůta začne běžet od vyhlášení rozsudku, neboť soud vyrozuměl oba účastníky o termínu vyhlášení a žalovaná by se mohla kdykoliv po vyhlášení taktéž na výsledek informovat, tedy je třeba byt vyklidit nejpozději do 28.4.2026.Jde o lhůtu prodlouženou nad rámec doby, která by vyplývala z hmotného práva, kde žalovaná měla byt vyklidit do jednoho měsíce ode dne 21. 11. 2025 (nesporné doručení výpovědi), tedy do 21. 12. 2025, takže v prodlení se nachází již od 22. 12. 2025. Žalovaná bude potřebovat vyjednat ubytování s městem, jehož je žalovaná občanem, přičemž je zřejmé, že žalovaná neskončí tzv. na ulici ani v případě eventuálního exekučního vyklizení bytu (§ 2 odst. 2 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. – obec pečuje o potřeby svých občanů). Delší lhůtu nebylo možné v žádném případě stanovit vzhledem k dlouhodobému neudržitelnému stavu (nejméně od r. 2021) z hlediska vlastníka bytu a obyvatel domu.Pokud jde o zamítnuté důkazní návrhy:Soud 23. 1. 2026 pro nadbytečnost zamítl návrh, aby soud (k návrhu žalobce) vyzval žalovanou k doložení spotřeby elektřiny, neboť dle názoru žalobce, skutečná spotřeba elektřiny bude příliš nízká, neodpovídá řádnému užívání bytu jednou osobou, jak tvrdí žalovaná, což podporuje tvrzení žalobce, že žalovaná užívá byt jen sporadicky, popř. (což dodává soud) se snaží extrémně šetřit např. na vytápění, čímž právě porušuje nájemní smlouvu. Tento návrh byl již nadbytečný, neboť i bez uvedeného skutkového zjištění jsou ostatní důkazy dostatečné ke skutkovým závěrům uvedeným shora.Pokud jde o místní šetření, při pokusu předvolat účastníky při jednání v pátek dne 21. 11. 2025 k místnímu šetření odmítla žalovaná možnost termínu dalšího dne (sobota) večer, neboť možná pro ni již 21.11.2025 přijede dcera, bydlící na Šumavě, která potřebuje hlídat vnoučata. Sama žalovaná 21.11.2025 pracuje do 21 hodin, není možné ani to, že by bylo provedeno krátké místní šetření tento den večer, protože je možné, že dcera ji vyzvedne rovnou před pracovištěm. Žalobce i soudce proto navrhli, že vyčkají před pracovištěm žalované (1,5 km od bytu). Přičemž i kdyby dcera přijela, mohlo by se např. desetiminutové místní šetření stihnout. K tomu však žalovaná uvedla, že zatím neví, jak to dcera má naplánované. K možnosti domluvit jiný konkrétní termín uvedla, že pokud (žalovaná) odjede hlídat, pak neví, jak dlouho bude pryč. Z těchto důvodů posléze soud od místního šetření upustil s tím, že ostatní provedené důkazy byly dostačující.K písemnému prohlášení svědka , jméno FO, (čl. 85b) nebylo možno přihlédnout z procesních důvodů (nejde o výslech). Soud zamítl důkazní i návrh na výslech svědka , jméno FO, pro nadbytečnost.Tolik k neprovedeným důkazům.Dále soud byl povinen posoudit, zda žalovaná je schopna vystupovat v řízení samostatně (§ 29 odst. 1 OSŘ). K tomuto závěru se předesílá, že po zamítnutí jejího návrhu na ustanovení advokáta usnesením ze dne 9.10.2025 (č.j. , spisová značka, ) nepodala žalovaná proti uvedenému usnesení odvolání. Dále pak to vyplývá z celkového kultivovaného vystupování žalované, vč. poměrně sofistikovaného úsilí o znemožňování doručení výpovědi z nájmu, dále pak z přiléhavých odpovědí žalované na dotazy soudu a protistrany. Z těchto okolností vyplývá, že žalovaná je sice pravděpodobně subjektivně přesvědčena (avšak mylně) o tom, že jedná správně, pokud má v bytě delší dobu shromážděny věci, které ve finále vydávají zápach obtěžující ostatní osoby v domě. To jistě svědčí o určité neobjektivitě. Na straně druhé, ani případná výstřednost projevující se v jedné oblasti – neschopnost včas zbavit se bezcenných věcí – nemůže být zaměňována za závěr, že daná osoba se nemůže sama před soudem hájit. Na straně žalované se tak podle všeho jedná o šetrnost a nedostatečný náhled na shromažďování věcí, naproti tomu např. z hlediska vyjadřování a formulování názorů nebyly registrovány problémy.Pokud jde o náklady řízení na straně žalobce, jedná se o zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).