16 C 51/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o 894 332 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku a) částku 5 002 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení za bolestné, b) částku 20 726 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 25 726 Kč za dobu od 11. 3. 2020 do 25. 1. 2021 a s úrokem z prodlení 10% p.a. z částky 20 726 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 76,94 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení za znalečné za posudek bolestného.

III. Žaloba se zamítá ohledně zaplacení a) částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení 10% p.a. jdoucím od 26. 1. 2021 do zaplacení, b) částky 885,76 na kapitalizovaném úroku z prodlení se zaplacením bolestného.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 17 449 Kč s úrokem z prodlení 8,25% p.a. od 15. 6. 2021 do zaplacení.

V. Žaloba se zamítá ohledně zaplacení a) kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 93 591 Kč ve výši 10% p.a. za dobu 11. 3. 2020 – 14. 6. 2021, b) částky 76 142 Kč s úrokem z prodlení 10% p.a., jdoucím od 15. 6. 2021 do zaplacení, c) úroku z prodlení z částky 17 449 Kč ve výši 1,75% p.a. jdoucího od 15. 6. 2021 do zaplacení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na další nemajetkové újmě částku 68 250 Kč s úrokem z prodlení 8,25% p.a. od 14. 6. 2021 do zaplacení.

VII. Žaloba se zamítá ohledně zaplacení dalších částek na náhradě další nemajetkové újmy a to a) kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 406 409 Kč ve výši 10% p.a. za dobu 11. 3. 2020 – 14. 6. 2021, b) částky 338 159 Kč s úrokem z prodlení 10% p.a. od 15. 6. 2021 do zaplacení, c) úroku z prodlení z částky 68 250 Kč ve výši 1,75% p.a. jdoucího od 15. 6. 2021 do zaplacení.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech léčení a) částku 552 Kč s úrokem z prodlení 10% p.a. od 11. 3. 2020 do zaplacení, b) kapitalizovaný úrok z prodlení 1 549,85 Kč.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 76,94 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení se zaplacením znalečného k ocenění bolestného.

X. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 5 440,38 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení s úhradou ztráty na výdělku.

XI. Žaloba se zamítá ohledně zaplacení další částky 330,57 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení s úhradou ztráty na výdělku.

XII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 515,14 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení se zaplacením cestovních nákladů.

XIII. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 169 625 Kč.

XIV. Žalovaný je povinen zaplatit státu – Okresnímu soudu Plzeň – město do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 13 188 Kč. Žalobou ze dne 6. 4. 2020 domáhal se žalobce náhrady majetkové a nemajetkové újmy z důvodu úrazu ze dne [datum], který žalobce utrpěl na atrakci provozované žalovaným – [anonymizována dvě slova], a to v [obec], [ulice a číslo]. Zaměstnanec žalovaného pan [příjmení]. [příjmení] neověřil dostatečné nafouknutí dopadového polštáře, takže žalobce po skoku z výšky 4 metrů utrpěl závažné poranění. Žalobce v původním znění petitu ze dne 6. 4. 2020 požadoval tyto dílčí nároky: a/ 168 353 Kč jako bolestné; b/ 500 000 Kč jako další nemajetková újma (DNÚ); v původním petitu zahrnovala požadovaná částka též nárok, který je řazen do ztížení společenského uplatnění (ZSU); c/ 165 013 Kč jako ztrátu na výdělku ke dni sepisu žaloby 31. 3. 2020; d/ 2 200 Kč znalečné; e/ 43 202 Kč jako náklady k léčení (bazén, rehabilitační pomůcky, lázně, léky); f/ 15 564 Kč jako cestovné. Součet shora uvedených nároků činí 894 332 Kč; k tomu požádal o úrok z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Pro přehlednost se tedy shrnuje, pokud jde o původně uplatněný nárok ad (b) 500 000 Kč, že bylo nutné vyřešit jeho správné rozčlenění mezi překážkou lepší budoucnosti (ztížení spol. uplatnění, dále též jen ZSU) na straně jedné a tzv. další nemajetkovou újmou (DNÚ) na straně druhé. Žalobce k tomuto vysvětlil dne 29. 9. 2021, že z nároku na ZSU požaduje v tomto řízení právě a jen částku 93 591 Kč. Soud pro přehlednost dodává, že z hlediska Metodiky používané pro ohodnocení ZSU se zde jedná o tzv. doménu D9 (život komunitní, sociální, občanský). Doména D9 zahrnuje právě mimo jiné život v komunitě (D910) a rekreaci a volný čas (D920). Je vhodné zdůraznit okolnost, že naopak žádná z ostatních domén ZSU nebyla předmětem tohoto řízení. A to ani v době podání původní žaloby, ani po změně petitu připuštěné dne 8. 12. 2021. Naproti tomu se žalobce v tomto řízení domáhal částky 406 409 Kč jako další nemajetkové újmy (DNÚ), která není podřaditelná pod právní institut ZSU. Podáním č.l. 185 žalobce vzal žalobu 23.9.2021 částečně zpět a navrhl změnu žalobního návrhu, přičemž soud připustil tuto změnu usnesením ze dne 8. 12. 2021, č.j. [číslo jednací]. Žalobce se tedy nadále domáhal zaplacení částky 526 278 Kč s úrokem z prodlení. Po změně petitu tedy zněl žalobní návrh tak, že 1. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci bolestné ve výši 25 726 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. ode dne 11. 03. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 168 353 Kč ve výši 5 887,76 Kč, ode dne 11. 03. 2020 do 16. 07.2020.

2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci další nemajetkovou újmu ve výši 406 409 Kč a za nemožnost vykonávat své hobby částku 93 591 Kč, to vše se zákonným úrokem v prodlení ve výši 10% p.a. z částky 500 000 Kč ode dne 11. 03. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech léčení částku 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% p.a. ode dne 11. 03. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 43 202 Kč ode dne 11. 03. 2020 do 21. 07. 2020 ve výši 1 569,91 Kč.

4. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci za vypracování znaleckého posudku částku 76,94 Kč jako úrok z prodlení z částky 2 200 Kč ve výši 10% p.a. za dobu od 11. 03. 2020 do 16.07. 2020.

5. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 770,95 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 165 013 Kč, ode dne 11. 03. 2020 do dne 16. 07. 2020 za prodlení s úhradou ztráty na výdělku.

6. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 441,55 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 14 176 Kč za dobu od 11. 03. 2020 do 21. 07. 2020 za prodlení s úhradou cestovních nákladů.

7. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Tolik tedy k procesnímu stanovisku žalobce. Žalovaní v rámci obrany uvedli, že žaloba byla podána předčasně, pojišťovna plnila vždy po předložení příslušných dokladů žalobce (bez zbytečného odkladu). Tj. žalobci bylo poskytnuto průběžně plnění tak, jak žalobce své dílčí nároky dokládal. Navrhli nepřiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Průběh hlavních právně významných skutečností byl zjištěn následovně. Dne [datum] utrpěl žalobce úraz. Žalobce se podrobil operaci [datum], pooperační průběh hladký, propuštěn s ortézou do domácího léčení [datum], ortéza sejmuta 3. 5. 2019 (str. 2 posudku [anonymizováno] [příjmení], č.l. 158). Trestní oznámení žalobce podal [datum], dalšího dne převzal plnou moc od žalobce jeho současný právní zástupce. Dne 9. 7. 2019 žalobce zaslal výzvu k placení (uvedl na č.l. 125). Dne 14. 7. 2019 žalovaný obdržel přípis z 9. 7. 2019 (tvrzení žalovaného č.l. 115). Den 14. 7. 2019 považuje soud za rozhodující z hlediska vědomosti žalovaného o tom, že bude obecně vznášen nárok na náhradu újmy. Bez zbytečného odkladu měl tedy žalovaný na každý nárok buďto plnit, nebo vyzvat žalobce k součinnosti, což je řečeno s výhradou toho, zda byl vždy konkrétní nárok označen a vyčíslen. Žalovaný dne 2. 8. 2019 vyrozuměl o uplatněném nároku pojišťovnu prostřednictvím pojišťovacího makléře, přičemž z hlediska dalšího průběhu považuje soud za podstatné, že 2. 8. 2019 makléř ihned reagoval (č.l. 118) vůči právnímu zástupci žalobce se sdělením, že pojišťovna zašle zástupci žalobce tzv. registrační dopis s popisem dokumentů, které bude pojišťovna vyžadovat k doložení, např. zdravotní dokumentaci. Žalovaný pak ještě 3. 8. 2019 dle vlastního tvrzení zaregistroval na portálu pojišťovny obdržený přípis z 9. 7. 2019 (tvrzení č.l. 117). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu z 26. 2. 2020 (č.l. 45), kterou odeslal dne 27. 2. 2020 (tvrzení žalobce č.l. 125 p.v.). Výzva zněla na částku 934 332 Kč, avšak žalovaný výzvu nepřevzal (toto bylo nesporné). Žalobce následně dne 6. 4. 2020 podal nynější žalobu. Žaloba ze dne 6. 4. 2020 byla žalovanému doručena 14. 4. 2020 (č.l. 63 p.v.) a žalovaný reagoval 30. 4. 2020 návrhem na vstup vedlejšího účastníka. Na základě žádosti pojišťovny z 10. 6. 2020 zástupce žalobce zaslal pojišťovně dne 22. 6. 2020 listiny (viz přílohy k žalobě), aktualizaci cestovních nákladů, lékařskou zprávu pro odškodnění z 18. 6. 2020, dále zprávu neurologa ze dne 17. 6. 2020. Od 12. 1. 2021 je žalobce uznán invalidním, jak uvedl dne 14. 4. 2021. Pokud jde o částečné plnění: Žalobce uvedl, že po předložení posudku [anonymizováno] [příjmení] obdržel od pojišťovny znalečné 2 200 Kč. Na náklady právního zastoupení obdržel 36 881 Kč po podání žaloby (č.l. 78). Na náklady léčení a další hotové výdaje obdržel cestovné 14 176 Kč a další výdaje 42 650 Kč (č.l. 77). Nárok na cestovné považuje žalobce za zcela uhrazený. Přehled cestovného založil na č.l. 39 a pokud bylo plněno posléze méně, s touto úpravou ze strany pojišťovny vyslovil souhlas (6. 1. 2021). Dne 21. 7. 2020 nebo krátce předtím obdržel žalobce 180 402 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku, dále 14 176 Kč na náhradu cestovních nákladů, 42 650 Kč na léčení a 36 881 Kč za právní zastoupení (pozn.: podle informace pojišťovny o výplatě, datované dnem 21. 7. 2020, kterou žalobce nerozporoval). Dále dnem 24. 7. 2020 je datována informace o výplatě částky 144 827 Kč na náhradě bolestného a znalečného, přičemž částka je výsledkem zkrácení na polovinu u celkové anestezie a dále výsledkem odečtení částky 5 000 Kč, kterou později žalobci uhradil žalovaný z důvodu své spoluúčasti (tvrzení žalobce z 24. 2. 2021). Dále žalobce uvedl, že 30. 9. 2020 obdržel informaci o výplatě 38 984 Kč za ztrátu na výdělku po dobu prac. neschopnosti (za období 6 – 8/ 2020). K nákladům právního zastoupení žalobce uvedl dne 24. 2. 2021, že prozatím obdržel náhradu za 3 úkony (2 porady a předžalobní výzvu z 26. 2. 2020). Mimo toho však ještě bylo provedeno dalších 10 úkonů, a to v trestním řízení, kde žalobce byl účasten jako poškozený a rovněž advokátně zastoupen. Dále žalobce uvedl, že jako spoluúčast žalovaného (5 000 Kč) obdržel žalobce 25. 1. 2021, jak uvedl 24. 2. 2021. Poznamenává se k tomu, že z vyjádření pojišťovny (č.l. 76 pv) vyplývá, že částka 5 000 Kč byla určena na bolestné, neboť vedlejší účastník svoje vlastní plnění bolestného poukázal„ po odečtení částky 5 000 Kč jakožto spoluúčasti žalovaného“, a proti tomuto postupu není důvodu mít námitek. Žalobce dále uvedl, že obdržel od pojišťovny 142 627 Kč jako bolestné, dále 2 200 Kč jako znalečné (dne 16. 7. 2020). Pro přehlednost žalobce upozornil (č.l. 185 pv), že částka 142 627 Kč byla dle jeho názoru splatná již 10. 3. 2020, a vznikl tak úrok z prodlení za dobu 11. 3. 2020 – 16. 7. 2020 ve výši 7 092,38 Kč (Žalobce zřejmě nedopatřením uvedl, že jde o úrok z prodlení za dobu 11. 3. 2020 – 8. 9. 2020, přitom plnění dle vlastního tvrzení obdržel 16. 7. 2020, správně tedy měl na mysli dobu do 16. 7. 2020). Žalovaný uvedl k otázce poskytnutých plnění, že za něho pojišťovna plnila„ nárok VZP“ 222 975 Kč. Dále nárok právního zastoupení 36 881 Kč. Dále náklady léčení 56 826 Kč + 42 650 Kč + 72 363 Kč. Dále ztrátu na výdělku 180 402 Kč, bolestné a znalečné dohromady 144 827 Kč, další nárok VZP 6 721 Kč, samotný žalovaný pak svoji spoluúčast 5 000 Kč dne 25. 1. 2021, přičemž ostatní přesná datace těchto plnění je obsažena v podání č.l.

115. Vedlejší účastník uvedl k otázce poskytnutých plnění, že žalobci vyplatil 142 627 Kč na bolestném, tj. důvodnou částku bolestného 147 627 Kč po odečtení spoluúčasti žalovaného 5 000 Kč. Jedná se o 463 bodů vždy po 318,85 Kč (č.l. 76 p.v.). Dále vedlejší účastník uvedl, že žalobci uhradil na nákladech léčení 42 650 Kč, a to postupně v období 20. 3. 2019 – 21. 2. 2020 (č.l. 77). - Ohledně výdělku po dobu PN bylo uplatněno období do konce března 2020 a požadovanou částku 165 013 Kč pojišťovna uhradila (toto bylo nesporné, č.l. 91). Pojišťovna dále uvedla, že k úhradám z 21. 7. – 30. 9. 2020 předložila dopisy (podání z 10. 2. 2021). Pojišťovna dále uvedla (č.l. 174), že dne 14.6.2021 na ZSU jako takové uhradila částku 985 304 Kč. Jde o součet korigovaných procent 7,01% (což činí 956 606 Kč). Uvedený nárok byl vzhledem k věku poškozeného zvýšen o 3% (tedy o částku 28 698 Kč) na částku 985 304 Kč, uvedla pojišťovna. K otázce částečného plnění na nároky žalobce bylo dále dokazováním zjištěno, že pojišťovna vyplatila žalobci 14 176 Kč 21. 7. 2020 jako náhradu cestovních nákladů (2019, 2020). V příloze vysvětlila, že jde o částky 11 111 Kč (r. 2019) a 3 065 Kč (r. 2020). Dne 23. 7. 2020 pak pojišťovna vyplatila 42 650 Kč s údajem„ náhrada nákladů léčení“, které rozepsala v příloze (zejména výdaje za návštěvy bazénu, dále lázeňský pobyt 1. 9. 2019 ve výši 37 120 Kč, gymnastický balón 259 Kč, madla do koupelny 600 Kč atd.) Dne 22. 7. 2020 vyplatila 36 881 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení. Dne 16. 7. 2020 poukázala 180 402 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku (tzv. hrubý výdělek). Dne 16. 7. 2020 poukázala 144 827 Kč jako bolestné (142 627 Kč) a znalečné (2 200 Kč). Bolestné odpovídá 463 bodům po 318,85 Kč, tedy 147 627 Kč, odečteno od toho bylo 5 000 Kč (spoluúčast pojištěného – žalovaného). Dále bylo nesporné, že 10. 6. 2021 vedlejší účastník vyplatil žalobci částku 985 304 Kč (č.l. 251). Dne 30. 3. 2022 byla žalobci uhrazena (č.l. 247) částka 6 600 Kč, kterou fakturoval znalec [příjmení] [příjmení] (č.l. 225) dne 17. 5. 2021 (znalečné – ohodnocení ZSU). Vyplacené dávky nemocenského pojištění manželce žalobce za měsíce březen – květen 2019 byly, stejně jako mzdové lístky, prokázány v příloze č. 12 k žalobě. Tamtéž je umístěna listina výpočet ztráty na výdělku manželky žalobce za uvedené období. Dále bylo prokázáno plnění žalované, která v rámci své spoluúčasti (část škody, kterou nebude hradit pojistitel) uhradila 5 000 Kč 25. 1. 2021 (č.l. 120 p.v.). Vedlejší účastník pak uhradil 180 402 Kč 16. 7. 2020 (náhrada za ztrátu na výdělku, č.l. 103), 38 984 Kč 30. 9. 2020 – další náhrada za červen – srpen (č.l. 104), dále 14 176 Kč 21. 7. 2020 – cestovní výdaje (č.l. 105 – 106), dále 144 827 Kč 16. 7. 2020 – bolestné a znalečné po odečtení spoluúčasti 5 000 Kč (č.l. 107 – 108), dále 42 650 Kč 23. 7. 2020 jako náklady léčení (č.l. 109 – 110). Pokud jde o otázku, jaké výzvy vůči žalobci činil žalovaný (sám nebo prostřednictvím pojišťovny) k poskytnutí podkladů a další součinnosti: Žalobce uvedl, že 2.8.2019 obdržel již shora uvedenou zprávu (č.l. 118) od pojišťovacího makléře žalovaného, nechť žalobce vyčká dalších výzev. Na výzvu pojišťovny z 10. 6. 2020 zaslal veškeré tehdy dostupné přílohy dne 22. 6. 2020 (č.l. 125 p.v.); toto bylo nesporné. Následně až dne 26. 6. 2020 byl žalobce pojišťovnou požádán o zaslání plné moci pro doc. [příjmení], což učinil 30. 6. 2020. Žalovaný uvedl, že odkazuje na tabulku na č.l.

117. Podle tohoto přehledně sestaveného soupisu uplatnil žalobce u žalovaného dne 14. 7. 2019 nárok na náhradu škody, což žalovaný nahlásil 2. 8. 2019 pojišťovně (č.l. 115 – 116). Vedlejší účastník uvedl k otázce výzev vůči žalobci, že dne 2. 8. 2019 obdrželi od žalovaného („ škůdce“) nahlášení dne 2. 8. 2019, následně pojišťovna vyčkávala, zda obdrží výzvu od poškozeného. Pojišťovna zaslala makléři dne 13. 8. 2019 pokyn, aby poškozeného vyzval k dalším úkonům. Sám poškozený vůči pojišťovně žádný nárok neuplatnil, nedotazoval se, jak jej má doložit, přestože odškodnění odpovědnosti stojí mj. i na tom, že poškozený vyvine vlastní aktivitu vůči pojišťovně. Právní základ nároku byl jednoznačně zjištěn až odsouzením pana [příjmení] (k tomuto se soud vyjádřil na jiném místě). Dále vedlejší účastník uvedl (č.l. 216 p.v.), že zaslal žalovanému tzv. šetřící dopis z 10.11.2019 založený na č.l. 229, a to zřejmě prostřednictvím makléřské společnosti (té byl v záhlaví adresován). V dopisu vedlejší účastník sdělil, že dosud nemohl ukončit potřebná šetření z důvodu (údajného) neobdržení vyžádaných dokladů od poškozeného, nelze tedy určit výši škody a nelze určit, zda za vzniklou škodu nese pojištěný odpovědnost v plném rozsahu. Teprve 25. 5. 2020 se pojišťovna dle vlastního tvrzení dozvěděla, že poškozený (žalobce) je zastoupen konkrétním advokátem. Pojišťovna totiž obdržela dne 25. 5. 2020 advokátní výzvu datovanou 19. 5. 2020, následně jim žalovaný přeposlal žalobu (sdělení pojišťovny z 10. 2. 2021). Poznamenává se, že sám žalovaný obdržel žalobu 14. 4. 2020. Proto 10. 6. 2020 pojišťovna vyzvala žalobcova advokáta k součinnosti a např. 25. 6. 2020 obdržela posudek. Pojišťovna uvedla, že obdržela většinu podkladů dne 25. 6. 2020, a to vyjma velkého TP u vozidla, který obdržela 14. 7. 2020, dále vyjma doložení nároku na ztrátu na výdělku, který obdržela 23. 9. 2020. Pojišťovna pak plnila zejména v době 21. 7. 2020 – 30. 9. 2020, načež 6. 11. 2020 sdělila žalobci, že plnění je v této fázi konečné, vysvětlila důvody. Dle názoru pojišťovny teprve zde vznikl prostor pro podání žaloby. Naproti tomu, pokud by předtím poškozený u pojišťovny nárok alespoň telefonicky ohlásil, nebylo nutné až do výše plnění (které bylo poskytnuto do 6. 11. 2020) podávat žalobu, uvedla pojišťovna. - Pokud jde o listiny č.l. 135 – 136, tj. doporučení FN [obec], aby žalobce zahájil rehabilitaci vč. bazénu (3. 5. a 23. 5. 2019), uvedl vedlejší účastník 14. 4. 2021, že tyto listiny obdržel až při uvedeném jednání (č.l. 140 p.v.), výzva k doložení této lékařské indikace byla obsažena v předchozím vyjádření pojišťovny vůči poškozenému, že uvedený nárok neuhradí, jelikož nebyl doložen. Tolik ke stanovisku vedlejšího účastníka. V rámci dokazování bylo ohledně výzev vůči žalobci zjištěno následující. Podle e-mailu z 2. 8. 2019 od [anonymizována tři slova] s.r.o. pro [příjmení] [příjmení] byla pohledávka nahlášena pojistiteli a„ dle dohody s pojišťovnou by na advokátní kancelář měl přijít registrační dopis s popisem dokumentů, které bude pojišťovna požadovat doložit (č.l. 118). Dne 10. 11. 2019 pojišťovna informovala žalovanou, že zatím poškozený žádné podklady nedoručil (tvrzení č.l. 115). Potvrzení pojišťovny o registraci škodní události (adresováno makléřské společnosti) z 13. 8. 2019 je č.l.

102. Pojišťovna zaslala makléřské společnosti dne 10. 11. 2019 tzv. šetřící dopis (č.l. 229), který však byl zaslán toliko [anonymizováno] [právnická osoba], proto z hlediska právních vztahů mezi účastníky nešlo o projev vůle, který by měl právní účinky. Předžalobní výzva adresovaná žalobcem žalované z 26. 2. 2020 je na č.l.

45. Pojišťovna např. 10. 6. 2020 (č.l. 111) vyzvala žalobce k doložení konkrétních (ve výzvě uvedených) podkladů. Soud uzavřel, že jednak nebylo na místě z hlediska škůdce (pojistitele) vyčkávat na výsledek trestního řízení. Žalovaný nepochybně v úplnosti popsal (anebo tak měl učinit) svému pojistiteli, jak k úrazu došlo a že žalovaný sám nemá žádnou indicii o jakémkoliv spoluzpůsobení škody žalobcem (nedodržení pokynů) anebo o zásahu 3.osoby (strčení do žalobce jiným uživatelem). Tudíž tyto dva subjekty (žalovaný a pojišťovna) nemohly mít jakékoliv pochybnosti o základu nároku. Na straně pojišťovny je rozhodné datum 2. 8. 2019, kdy obdržela od žalovaného informaci o úrazu. Žalovaný ani pojišťovna proto již v následném trestním řízení nemohli získat žádné další skutkové informace, podstatné pro vztah vůči žalobci. Fakticky došlo k tomu, že žalovaný 2. 8. 2019 pověřil vyřizováním pojišťovnu a tato, pravděpodobně nešťastnou shodou okolností při komunikaci na lince žalovaný – pojišťovna - makléř, začala řešit náhradu újmy až od 25. 5. 2020, kdy obdržela od advokáta žalobce výzvu (tvrzení pojišťovny č.l. 97 p.v.). Pak již postupovala bez odkladů. Pokud tedy žalobce vůči žalovanému učinil výzvu ke konkrétnímu plnění až dne 26. 2. 2020 (předžalobní upomínka zaslaná poštou do sídla žalovaného, k tomu tvrzení žalobce č.l. 4, listina na č.l. 45, odeslána advokátní kanceláří), vznikla tato několikaměsíční prodleva v důsledku toho, že žalobce vyčkával na přislíbené výzvy, které mu měly přijít. Pokud jde o základ nároku, a to protiprávní jednání škůdce, tedy žalovaného, jemuž se (§ 2914 věta první o.z.) přičítá jednání jeho zaměstnance, dále pokud jde o samotnou protiprávnost jednání, pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a škodlivým následkem na straně žalobce, dále pokud jde zavinění ve formě nedbalosti, všechny tyto skutkové a právní otázky byly v řízení nesporné. Vyplývají taktéž z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (č.l. 46). Samotný pachatel [jméno] [příjmení] byl v době spáchání zaměstnancem žalovaného a jednal v souvislosti s plněním svěřených úkolů. Tolik k základu nároku. Ohledně lhůty splatnosti jednotlivých nároků lze shrnout, že žalobce uplatnil nárok (§ 1958 odst. 2 o.z.) u svého dlužníka. Vzhledem ke relativní komplikovanosti dokládání jednotlivých nároků nelze od žalobce očekávat, že rovnou poskytne součinnost, naopak oprávněně očekával na konkrétní výzvy. Navíc následně mu bylo ještě sděleno pojišťovacím makléřem dne 2. 8. 2019 (č.l. 118), nechť vyčká na to, až bude kontaktován pojišťovnou. Tím byl v uvedeném postoji ještě utvrzován. I nebýt takového sdělení, nebylo by možno žádat na žalobci nic dalšího. Není tedy nijak přiléhavé vyjádření vedlejšího účastníka, že„ poškozený si má nárok uplatnit u pojistitele“, neboť podle názoru soudu, právní situace poškozeného nemůže být žádným způsobem zhoršena čistě jen v důsledku toho, že škůdce pověřil vyřízením plnění 3. osobu, tedy například svoji pojišťovnu. Žalovaný se nicméně ocitl v situaci, kdy jednotlivé nároky byly uplatněny, avšak dosud nikoliv doloženy, a touto situací je vhodné se zabývat obecněji. Pokud by šlo o zcela jednoduchý případ okamžitě doložené škody, na který pomýšlí zákonodárce v § 1958 o.z. (rozbití sousedova střešního okna hozením kamene), stal by se nárok splatným bez zbytečného odkladu po výzvě, která by byla doprovázena přiměřeným doložením výše škody. Jelikož o jednoduchý nárok nešlo, nezbývá zřejmě než uvedené pravidlo modifikovat a poskytnout škůdci přiměřený čas na přezkoumání každého uplatněného nároku. Ilustrativní je to u nároků na ZSU, kde bývají uplatněny značné částky odvíjející se od zdravotního stavu poškozeného, kde zajisté nemůže být splatnost a úrok z prodlení„ spuštěn“ již pouhou výzvou k zaplacení. Škůdce má legitimní právo (přestože zákon u náhrady újmy toto výslovně neuvádí), aby poškozený na jeho výzvu doložil příslušné nároky, event. se podrobil i vyšetření u znalce, dal žalovanému k nahlédnutí svoji lékařskou dokumentaci, doplnil podrobněji tvrzení. Odkaz vedlejšího účastníka na § 2796 odst. 1 o.z. (ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, oznámí to pojistiteli, podá mu pravdivé vysvětlení, současně předloží potřebné doklady) však považuje soud za zavádějící. Dokonce ani v případě nároků z dopravních nehod totiž nemusí poškozený využít § 2861 odst. 2 o. z. (tedy svůj přímý nárok vůči pojistiteli), tudíž nemusí se podrobit postupu podle § 2796 odst. 1 o.z., nýbrž může nastoupit pouze vůči škůdci. Právní úprava mu v tom nebrání. Proto nelze spravedlivě žádat po poškozeném, aby sám dovozoval, v jakém ohledu bude od něho vyžadována součinnost, tj. aby součinnost poskytoval i bez výzvy. Např. v případě rozbitého okna je sice z hlediska poškozeného velmi pravděpodobné, že jej škůdce požádá o dokumentaci okna, případně o fakturu či kupní smlouvu. Avšak z hlediska téhož poškozeného v téže situaci není nijak vyloučena ani vstřícná obchodní politika škůdce, že v případě velmi nízkého požadavku, do určitého limitu, bude škůdce plnit již po doložení základu nároku (příklad: škůdce rozbil nové střešní vakuové okno, avšak poškozený požaduje pouze částku 1 000 Kč). Dle názoru soudu tedy, pokud se po prvotním uplatnění nároku další komunikace z nějakého důvodu úplně zastavila, neznamenalo to, že poškozený měl začít z vlastní iniciativy dokládat škůdci nějaké doklady a doufat, že tím nastane splatnost. Nelze po poškozeném požadovat ani to, co se snažil dovozovat vedlejší účastník, tedy aby poškozený sám přemýšlel, např. pátráním na internetových stránkách pojišťoven, které doklady jsou„ zpravidla“ vyžadovány pro ten který nárok. Dle soudu tedy v případě nároků, které je třeba doložit, musí škůdce bez zbytečného odkladu po výzvě buďto ihned plnit, nebo ve shodné lhůtě dát konkrétní výzvu k součinnosti. Naopak ale nelze přehlédnout, že ve prospěch posunutí splatnosti směrem k pozdějším datům tu bude vždy určitý časový úsek, než poškozený zajistí součinnost (opatří lék. dokumentaci...). Pro ilustraci, poškozený uplatní u škůdce svůj nárok dne 1. ledna. Následně škůdce analyzuje, jaké podklady má vyžadovat, a dne 15. ledna (tj. ještě bez zbytečného odkladu) vyzve poškozeného k poskytnutí součinnosti. Poškozený sežene dokumentaci a poskytne součinnost za další dva měsíce. Tedy dne 15. března. Škůdce podklady přezkoumá vlastním znalcem a bez zbytečného odkladu plní za měsíc, dne 15. dubna. Pokud takto vylíčený postup odpovídá složitosti případu, tedy oba subjekty jednaly bezodkladně, potom se nárok, uplatněný 1. ledna, stal skutečně splatným 15. dubna (první den, kdy škůdce objektivně měl plnit po prověření podkladů). Dále je podstatné právě pro tento spor, že pokud by v popsaném příkladu škůdce nedopatřením půl roku otálel a dal výzvu k součinnosti až 15. 7. (a nikoliv 15. ledna), takže poškozený doloží příslušné podklady opět za 2 měsíce dne 15. 9. a škůdce následně plní již bezodkladně dne 15. 10., potom je nutné vzniklou situaci nějak vyhodnotit pro účely zjištění splatnosti. V popsané situaci je jednak jasné, že poškozený potřeboval k předložení podkladů 2 měsíce. Popsanou situaci by nebylo možno vyřešit jinak, než že splatnost nastala 15. dubna (což je den platby v případě, že by škůdce nebyl pochybil). Uvedené obecné úvahy soud aplikoval na jednotlivé dílčí nároky. <b>Ohledně nároku na bolestné:</b> Žalobce uvedl, že nejpozději ve své výzvě (tedy 26. 2. 2020) požadoval bolestné 168 353 Kč. V návaznosti na to proto v žalobě požádal o úrok z prodlení od 11. 3. 2020. Pojišťovna 16. 7. 2020 na bolestném zaplatila 142 627 Kč (pozn.: též shodného dne zaplatila znalečné 2 200 Kč, jedná se o příslušenství bolestného). Žalobce proto v částečném zpětvzetí (č.l. 185) požádal o úrok z prodlení z částky 142 627 Kč za dobu 11. 3. 2020 – 16. 7. 2020, kde na č.l. 185 p.v. též zřejmě nedopatřením uvedl, že úhrada nastala až 8. 9. 2020, každopádně tento úrok z prodlení vyčíslil na 7 092,38 Kč. Dále požadoval nedoplatek bolestného 25 726 Kč s úrokem z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Vedlejší účastník k bolestnému uvedl (např. č.l. 76), že z posudku [anonymizováno] [příjmení] uznává 463 bodů (po 318,85 Kč), tedy 147 627 Kč. U položky T 172 + T 173 (cizí těleso v hrtanu a průdušnici), kde podle příslušné tabulky by příslušelo 150 bodů, lze uznat jen ½, tedy 75 bodů. Tedy ohledně nadřazené položky S0600 (lehký otřes mozku), za což v základu přísluší 20 bodů, pojišťovna uznává 20 + 75 = 95 bodů. Důvodem je, že šlo o intubaci při celkové anestezii, nejde tedy o náhle vniklé cizí těleso do dýchacích cest s příznaky akutní dušnosti, nýbrž jedná se o lékařský invazivní výkon. Intubace jako taková žádnou svoji položku nemá. Platí tedy preambule Metodiky, podle které v takovém případě se použije položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození. Přitom však T 172 + T 173 je skutečně situace např. polknutí tělesa a jeho zabodnutí, nikoliv situace umělé plicní ventilace. Názory na toto odškodnění se u jednotlivých soudů všech stupňů liší, rovněž tak u znalců. Rozhodně nejsou v této věci dána závazná doporučení. Sám znalec vyjádřil ve svém sdělení vůči advokátu žalobce podiv, že pojišťovna vůbec přiznala jednu polovinu, což pojišťovny obvyklé ani nehradí (č.l. 96). Žalobce k důkazu připojil posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č.l. 12). Zde znalce za samotný úraz přiznal 335 bodů, kde zejména šlo o S3207 tříštivou zlomeninu těla L2 (150 bodů), S2383 kompresi těla s lehkou kompresí horní přední hrany (110 bodů), S32050 zlomeninu oblouku bederního obratle L2 (75 bodů). Tato část nebyla rozporována. Dále v případě léčení přiznal 193 bodů, z toho S3101 – rána 11 cm4 (33 bodů), S0601 celková anestezie (60 bodů) a dále T173 analogicky – intubace (100 bodů). Pokud jde o hodnotu 1 bodu 318,85 Kč, tato vyplývá z veřejně dostupných zdrojů (jedno procento průměrné měsíční hrubé mzdy za kalendářní rok 2018 a tato činila 31 885 Kč). Vedlejší účastník k důkazu připojil výpočet interního experta č.l.

81. Soud uzavřel k výši bolestného tak, že ohledně bodového ohodnocení intubace vedlejší účastník nevyvrátil správnost znaleckého posudku žalobce. Mohl tak učinit např. předložením posudku oponentního, případně opačných závěrů z odborné literatury. Pouze vedlejší účastník (přehledně) předestřel svůj vlastní způsob ohodnocení anestezie a intubace (šlo o úkon v rámci operace žalobce). Tedy dle [anonymizováno] [příjmení] je důvodné 60 bodů za anestezii a 100 bodů za intubaci, tedy 160 bodů. Dle pojišťovny je důvodné 20 bodů za anestezii a polovina bodů za cizí těleso v hrtanu a průdušnici 75 bodů, což dává za shodnou situaci počet 95 bodů, oproti 160 bodům použitým [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaný však nesdělil, že interní expert pojišťovny je např. soudním znalcem, nepředložil tedy opačnou argumentaci takové odborné síly, která by byla sto oslabit logické úvahy znalce [příjmení], o kterých soud tudíž neměl důvodu se odchýlit jen proto, že jiní odborníci zřejmě zastávají názor jiný. Proto ani soud nevyzval [anonymizováno] [příjmení] k obhájení jeho názorů, neboť tyto nebyly relevantně zpochybněny. Soud uzavřel, že za přiměřené bolestné považuje částku 168 353 Kč. K argumentaci vedlejšího účastníka, nakolik zahrnuje Metodika odškodňování bolesti vždy i bolest spojenou s příslušným léčením, soud uvádí. Tato argumentace se vztahovala na bolestné spojené s operací ze dne [datum]. I podle posudkového lékaře pojišťovny lze přiznat bolestné za operační ránu. Toto je lékařem pojišťovny počítáno dokonce poměrně exaktním způsobem podle plochy vzniklé jizvy. Podstatou této (správné) úvahy pojišťovny je tedy okolnost, že rána s sebou nese následky i po operaci. Stejného charakteru pak je dle soudu intubace při operaci, která zjevně vede k určitému, byť nezávažnému, poranění dýchacích cest. Je třeba připustit, že podle rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 9. 2021, sp.zn. 15 Co 217/2021 (č.l. 236), není aplikace analogických položek na opakovanou intubaci pacienta (jako cizí těleso v dýchacích cestách) správné. V takovém případě – pokud by tyto úkony byly hodnoceny samostatně – mohli bychom dojít k absurdnímu závěru, že každý řez skalpelem či průnik lék. nástroje do těla pacienta se odškodňuje samostatně, uvedl Městský soud. K tomu žalobce namítl, že v cit. rozsudku se poškozený podílel na škodné události svým stavem silné opilosti. Dle názoru soudu je podstatné, že právě intubace a pooperační rána s sebou nesou následky, pociťované pacienty jako nejzávažnější, a to vše po určitou, nikoliv jen nepatrnou dobu po operaci (bolestivé polykání, obavy z infekce, bolest v operačním řezu při každém napnutí svalu). Proto i přes obecně logickou úvahu pojišťovny je v těchto dvou položkách použití analogie na místě. Ohledně splatnosti bolestného se soud ztotožnil s názorem žalobce, že bolestné 168 353 Kč bylo splatné již nejpozději dne 10. 3. 2020. To platí i v případě, že by bylo možno uvažovat analogicky o využití § 2798 o.z., tj. 3 měsíce na ukončení šetření a dalších 15 dnů splatnost po ukončení šetření. Ustanovení vyjadřuje určitou představu zákonodárce o časové náročnosti, se kterou kterýkoliv škůdce bude přezkoumávat nárok uplatněný proti sobě. I přesto podle soudu je rozhodující to, že žalovaný měl příslušná šetření provádět od 2. 8. 2019. Pokud tedy žalobce předložil pojišťovně posudek [anonymizováno] [příjmení] z [datum] (č.l. 12) až [datum], nemůže toto mezidobí jít k tíži žalobce, jelikož předtím nebyl o posudek požádán. Pokud by nebylo došlo k uvedenému administrativnímu nedopatření na straně žalovaného (anebo pojišťovny), zcela nepochybně by posudek vč. jeho přezkoumání pojišťovnou byl časově dokončen tak, aby nejpozději 10. 3. 2020 bylo možno bolestné žalobci vyplatit. Soud shrnuje, pokud jde o výši bolestného, že bolestné činilo 168 353 Kč a bylo splatné nejpozději dne 10. 3. 2020. Částečné plnění 142 627 Kč obdržel žalobce od pojišťovny dne 16. 7. 2020. Další částečné plnění 5 000 Kč obdržel žalobce od žalovaného 25. 1. 2021. Žalobní petit (ve znění jeho změny podle podání č.l. 185) ohledně bolestného je možno rozdělit takto: (A) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 142 627 Kč za dobu 11. 3. 2020 – 16. 7. 2020, kde logika tohoto požadavku spočívá v tom, že uvedená částka byla zaplacena 16. 7. 2020. (B) 25 726 Kč s úrokem z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Zde se žalobce domnívá, že uvedená částka nebyla dosud ani částečně zaplacena, avšak ve skutečnosti obdržel dne 25. 1. 2021 ještě částku 5 000 Kč. Pokud se týkalo části (A), šlo tedy o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 142 627 Kč za dobu 11. 3. 2020 – 16. 7. 2020. Jedná se o 128 dní. Při sazbě 10% p.a. je denní úrok z prodlení cca 39 Kč a celkově se jedná o kapitalizovanou částku 5 002 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Další část tohoto petitu (B) zahrnovala 25 726 Kč s úrokem z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Z této části petitu patrně opomněl žalobce odečíst částečné plnění 5 000 Kč, které obdržel 25. 1. 2021. Z těchto důvodů v této části soud žalobci přiznal pouze 20 726 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 726 Kč (za dobu 11. 3. 2020 – 25. 1. 2021) a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 726 Kč (od 26. 1. 2021 do zaplacení). Soud zamítl rozdíl mezi důvodnou a požadovanou částkou: jednak je to částka 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení. Dále došlo k rozdílu mezi výpočtem kapitalizovaného úroku z prodlení, který žalobci vychází 5 887,76 Kč a soudu vychází 5 002 Kč. Rozdíl je 885,76 Kč a také tato částka byla zamítnuta. Tedy soud přiznal žalobci na bolestném shora uvedenou částku 20 726 Kč (s úrokem z prodlení) a kapitalizovaný úrok z prodlení 5 002 Kč. Na vysvětlenou této části výroků soud uvádí, že bolestné (bez zohlednění znalečného) činilo původně 168 353 Kč. Jde o součet 142 627 Kč a 25 726 Kč. Takto zjištěná částka 168 353 Kč byla splatná 10. 3. 2020. Pokud jde o postupné snižování nároku na bolestné (částečným plněním na původní pohledávku 168 353 Kč), žalobce obdržel 16. 7. 2020 bolestné 142 627 Kč a znalečné 2 200 Kč. Dále obdržel přímo od žalovaného 25. 1. 2021 spoluúčast ve výši 5 000 Kč. Poznamenává se, že částku 5 000 Kč pojistitel odečetl právě od bolestného, a proto je nutné mít za to, že plnění od žalovaného bylo určeno na bolestné. Jinak řečeno uplatnil žalobce (č.l. 185 pv) jednak 7 092,38 Kč jakožto úrok z prodlení z jistiny 142 627 Kč (za dobu 11. 3. 2020 – 8. 9. 2020). Dále požádal o zbytek bolestného 25 726 Kč, jenž byl podle názoru žalobce splatný 10. 3. 2020, tudíž z 25 726 Kč požadoval úrok z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Soud proto uzavřel, že dne 16. 7. 2020 bylo zaplaceno 142 627 Kč a dluh klesl ze 168 353 Kč na 25 726 Kč. Dne 25. 1. 2021 sám žalovaný zaplatil 5 000 Kč a dluh se snížil z 25 726 Kč na 20 726 Kč. Z toho pak byl dán výše uvedený výrok ohledně bolestného. Znalečné za posudek o bolestném bylo uhrazeno ve výši 2 200 Kč (16. 7. 2020); splatnost této částky však byla již rovněž 10. 3. 2020. Proto soud přiznal žalobci částku 76,94 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 2 200 Kč za dobu 11. 3. – 16. 7. 2020 (128 dní při sazbě cca 0,60 Kč denně). Žalobce vyčlenil uvedený nárok ve svém podání z 23.9.2021 (č.l. 186) do samostatného bodu (VI). Soud v usnesení o připuštění změny žaloby uvedl nárok do výroku (I) /6. V rozsudku se jedná o výrok (IX). Z hlediska hmotného práva jde o náklady, související s uplatněním bolestného. Pokud jde o hotové výdaje – náklady související s léčením – žalobce uplatnil částku 43 202 Kč (bazén, rehabilitační pomůcky, lázně a léky) a dále 15 564 Kč (cestovné ke dni 29. 1. 2020). Celkem tedy 58 766 Kč. Pro přehlednost žalobce poté rozdělil uvedené nároky ve svém podání č.l. 186 do dvou částí. Jednak náklady léčení (bod III podání čl. 186), kde soud rozhodl výrokem (VIII) rozsudku. Jednak nárok na cestovní náklady (bod VI podání č.l. 186), tento byl žalobcem posléze akceptován jako plně uhrazený ve výši 14 176 Kč dnem 21.7.2020. Žalobce k cestovním nákladům vysvětlil, že původně vyčíslil chybně amortizaci (č.l. 92). Soud pak o cestovních nákladech rozhodl výrokem (XII) rozsudku, kde přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení (vše odůvodněno níže). Poznamenává se, že znalečné za„ posudek k ohodnocení bolestného“ ve výši 2 200 Kč je soudem řazeno k bolestnému. Jedná se o příslušenství bolestného. Žalobce dále uvedl, že do bazénu jej manželka jednak doprovázela, jednak s ním vždy celý čas cvičila, např. jej též dopravila k samotnému okraji bazénu, nejedná se dle jeho názoru o nadstandard. Žalobce uvedl (č.l. 140 p.v.), že veřejný bazén využil 10x, následně již pak menší bazén u rodinného domu, z čehož lze dovodit, že se snažil vzniklé výdaje spíše snižovat (důkaz výslechem žalobce a manželky žalobce). Žalobce (tvrzení č.l. 186) obdržel celkově na hotové výdaje částku 42 650 Kč (21. 7. 2020) a zbývá z nároku ve výši 43 202 Kč ještě 552 Kč s příslušenství. Tím je uhrazen nárok vyjma úroku z prodlení. Tolik ke stanovisku žalobce. Pokud jde o stanovisko vedl. účastníka k hotovým výdajům (č.l. 77, dále 77 p.v.), potom vedlejší účastník uhradil 56 826 Kč, jakožto součet cestovného 14 176 Kč a dalších hotových výdajů 42 650 Kč. Lékař předepsal rehabilitaci pro 1 osobu, žalobce tedy uplatňuje nadstandard. Proto je vedlejší účastník nucen výdaje za bazén krátit na polovinu. Na nárok bylo zaplaceno celkem 42 650 Kč (bazén), dále částka 14 176 Kč jako cestovné. Celkem tudíž 56 826 Kč. V rámci dokazování bylo k hotovým výdajům zjištěno: Pokud jde o náklady na cestovné a bazén, příslušné doklady jsou příkladmo uvedeny na č.l. 9, dále např. 64 Kč z 21. 2. 2020 (č.l. 17). Dále žalobce předložil (č.l. 135 – 136) doporučení [anonymizováno] [příjmení] ze dne 3. a 23. 5. 2019, kde doporučuje„ zahájit RHB, bazén“. Dále byly prokázány výdaje za cestovné na rehabilitace a vstup do bazénu (č.l. 9, 10, 17, 36 – 37). Byl předložen rozpis cestovních nákladů (jízdy zejména na rehabilitace – plavání, dále rehabilitace, dále lékařská kontrola v [obec], a to v období 7. 5. 2019 – 24. 3. 2020 (č.l. 39) ve výši 15 564,09 Kč. Hotové výdaje jednak za platby v bazénu ([právnická osoba]), různé pomůcky, zejména podložka na pilátes 749 Kč apod. (č.l. 41), madlo k vaně 600 Kč (č.l. 43), spirální stabilizace páteře – elastické lano 600 Kč (č.l. 42 p.v.), gymnastický míč 259 Kč (č.l. 43 p.v.), ortéza trupu 210 Kč (č.l. 43 p.v.), aquacentrum (č.l. 44 – 44 p.v.). Lázeňský pobyt [obec a číslo] 8. – 1. 9. 2019 v ceně 37 120 Kč dle faktury z 1. 9. 2019 (č.l. 42). Doporučení rehabilitací a bazénu je obsaženo v propouštění zprávě FN [obec] – 3. 5. 2019 (č.l. 135), obdobně ve zprávě [anonymizováno] [příjmení], [obec] z 23. 5. 2019 (č.l. 136). Soud bere za věrohodné tvrzení žalobce, že ačkoliv nešlo formálně o nutnou asistenci další osoby v rámci veřejného zdravotního pojištění, nezbylo než manželku jako doprovod využít. [příjmení] 43 202 Kč je tedy důvodná a částečné plnění činilo 42 650 Kč. Zbývá 552 Kč jako neuhrazená částka. Soud tedy rozhodl o nákladech léčení tak, že k jistině 552 Kč přiznal úrok z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení a dále pak kapitalizovaný úrok z prodlení 1 549,85 Kč. Tento přísluší z částky 42 650 Kč od 11. 3. do 21. 7. 2020 (133 dnů), 10% p.a., asi 11,68 Kč denně, kde podle názoru soudu vychází 1 554,10 Kč, žalobce požadoval 1 549,85 Kč. Vše přiznáno výrokem VIII. Dále je na jiném místě odůvodněno přiznání cestovních nákladů výrokem XII. rozsudku. Nárok na cestovné byl splatný dne 10. 3. 2020 ve výši 14 176 Kč. Splatnost 10. 3. 2020 vyplývá z toho, že byl jako ostatní nároky uplatněn již v předžalobní výzvě a poté uplatněn v žalobě (bod V původní žaloby). V žalobě byl toliko chybně vyčíslen na 15 564 Kč, správně tedy činil 14 176 Kč. Uhrazeny byly tyto náklady dne 21. 7. 2020 ve výši 14 176 Kč. Proto soud žalobci přiznal, a to výrokem pod bodem (XII) rozsudku, z částky 14 176 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení. Tento příslušel za dobu 11.3.2020 - 21.7.2020 (133 dní) se sazbou 10 % p.a., což je cca 3,87 Kč denně, celkem tedy 515,14 Kč. Lze dodat, že žalobce v žalobě uplatnil cestovné, které vzniklo za dobu do sepisu žaloby (31. 3. 2020). V podání č.l. 186 uvedl, že jde o nárok dokonce až do dne 2.10.2020, čímž měl patrně na mysli to, že od dubna 2020 do 2. 10. 2020 žádné další cestovné nevzniklo. Otevřená pro další jednání účastníků je tedy otázka případných cestovních nákladů vynaložených po 2. 10. 2020 (není tu dána překážka věci rozhodnuté). Pokud jde o ztrátu na výdělku žalobce během pracovní neschopnosti: Žalobce požadoval částku 165 013 Kč za období od 16. 3. 2019 do 31. 3. 2020 (uvedl totiž jako konec intervalu„ sepis žaloby“ a žalobu datoval 31. 3. 2020). Uvedl, že před úrazem pobíral průměrně 36 733 Kč měsíčně. Dále pak obdržel během pracovní neschopnosti jednak v době 16. 3. 2019 – 29. 3. 2019 částku 6 170 Kč od zaměstnavatele. Dále od 30. 3. 2019 do 29. 2. 2020 od OSSZ obdržel částku 250 157 Kč, když jde o součet částky 204 137 Kč za rok 2019 a částky 46 020 Kč za leden a únor 2020. Pokud jde o obdržené plnění od vedlejšího účastníka, žalobce nenamítal nic proti tvrzení pojišťovny, že za období poněkud širší (16. 3. 2019 – 31. 5. 2020) obdržel částku 180 402 Kč Částku 180 402 Kč žalobce obdržel dne 16. 7. 2020, uvedl žalobce, aniž by namítal nesprávnost výpočtu vedlejšího účastníka. Soud k tomuto uzavřel, že v tomto řízení žalobce nejprve uplatnil nárok 165 013 Kč za období od 16. 3. 2019 do 31. 3. 2020. Následně bylo plněno 16. 7. 2020. Nikdo z účastníků neuváděl, že snad cokoliv bylo plněno dříve než 16. 7. 2020. Následně žalobce uvedl, že nárok uplatněný v žalobě považuje za splněný a požaduje toliko úrok z prodlení za dobu, která začíná 11. 3. 2020 a končí dnem 16. 7. 2020. Žalobce tedy ponechal jako předmět řízení pouze úrok z prodlení z uplatněné částky 165 013 Kč za dobu 11. 3. – 16. 7. 2020. Pokud jde o dokazování k této otázce, potvrzení o vyplacených dávkách ze strany OSSZ (ke dni 28. 1. 2020) je na č.l. 33, týká se ovšem pouze období 30. 3. – 31. 10. 2019. Průměrný hrubý výdělek žalobce za pracovní den činil 1 685,36 Kč (potvrzení zaměstnavatele č.l. 34). Podpůrně k tomu byly předloženy např. výplatní lístky za rok 2018, 2019 (č.l. 34 p.v. – 35) za počátek roku 2019 (č.l. 38 p.v.), dále např. pracovní smlouva (č.l. 52) a mzdový výměr na hrubou základní mzdu 37 000 Kč měsíčně (č.l. 38). Dále žalobce předložil (č.l. 58) výpočet částky 165 013 Kč za období 16. 3. 2019 – 29. 2. 2020, kde podle tohoto výpočtu jde o rozdíl mezi průměrným výdělkem za dobu PN (tj. pokud by k úrazu nedošlo) 421 340 Kč a mezi vyplacenou částkou náhrady mzdy a nemocenských dávek 256 327 Kč. Soud ke ztrátě na výdělku uzavřel následovně. Především důkazy, předkládané pojišťovnou, se týkaly širšího období než důkazy, předkládané žalobcem, aniž by na nich žalobce nebo soud shledal nějaké pochybení. Proto soud vyšel ze správnosti výpočtů pojišťovny. Soud dále vycházel z toho, že nemůže rozhodovat o jiných nárocích, než které byly uplatněny. Byl uplatněn kapitalizovaný úrok z prodlení za opožděné vyplacení ztráty na výdělku. Soudy musí postupovat tak, že v prvním kroku je ujasněno, jaký skutkový děj je předmětem žaloby. Ve druhém kroku se soudy zabývají uplatněnou částkou a ani zde nemohou přiznat více, než čeho se účastník domáhá. Za dobu 382 dnů (16. 3. 2019 – 31. 3. 2020) požadoval žalobce 165 013 Kč. Jako dílčí závěr tedy platí, že žalobce učinil předmětem žaloby ušlý výdělek za 16. 3. 2019 – 31. 3. 2020, přičemž požadoval 431,97 Kč denně a celkem 165 013 Kč. Pokud jde o částečné plnění, žalovaný zaplatil žalobci za dobu 443 dnů (16. 3. 2019 – 31. 5. 2020) částku 180 402 Kč. Tedy žalovaný zaplatil 407,23 Kč denně. Nelze tedy především uvažovat o tom, že uplatněný nárok byl splněn zcela. Přesně z toho vyplývá, že za uplatněnou dobu 382 dní (16. 3. 2019 až 31. 3. 2020) žalobce obdržel přesně částku 155 561 Kč. Jde o výsledek výpočtu 382 dní krát 407,23 Kč. Z toho vyplývá níže uvedený hmotněprávní závěr o tom, jaký nárok žalobce měl, s jakou splatností a jak se tento nárok snižoval. Žalobce měl právo, za uplatněné období (16. 3. 2019 – 31. 5. 2020), na zaplacení 407,23 Kč denně, tedy mohl požadovat 155 561 Kč. Splatnost částky 155 561 Kč nastala 10. 3. 2020. Částka 155 561 Kč však byla uhrazena nikoliv 10. 3. 2020, nýbrž teprve 16. 7. 2020. Došlo tedy k prodlení se zaplacením 155 561 Kč a toto prodlení dosáhlo 128 dnů (11. 3. 2020 – 16. 7. 2020). Při sazbě 10% p.a. vznikl kapitalizovaný úrok z prodlení 5 440,38 Kč a tuto částku soud žalobci přiznal. Naproti tomu byla zamítnuta částka 330,57 Kč jako rozdíl mezi 5 770,95 Kč, což byl požadavek žalobce na kapitalizovaném úroku z prodlení, a 5 440,38 Kč, což byl správný kapitalizovaný úrok z prodlení. Pro účely dalších případných vyjednávání lze dodat, že nynější rozsudek představuje překážku věci rozhodnuté pouze ohledně uplatněného období. Tedy ohledně výdělku, který žalobci ušel v době 16. 3. 2019 – 31. 3. 2020. Ohledně ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se pro úplnost uvádí, že tento nárok nebyl uplatněn, nynější řízení se jím tedy nezabývalo. Ohledně ztížení společenského uplatnění (ZSU, též označováno jako překážka lepší budoucnosti) je vhodné pro přehlednost uvést, že v žalobě ze dne 6. 4. 2020 požadoval žalobce částku 500 000 Kč, kterou po skutkové stránce popsal v bodě III/1 žaloby (strana 5 žaloby). Nedopatřením označil celou částku 500 000 Kč jako DNÚ (další nemajetkovou újmu), avšak zahrnul sem, vedle skutečností představujících další nemajetkovou újmu, též„ nemožnost aktivně provozovat sport, zejména biketrial“ (tedy jednu ze složek ZSU). Žalobce tedy skutkově popsal dohromady oba nároky (DNÚ, ZSU). Žalobce pak následně k časově pozdější výzvě soudu uvedl dne 24.9.2021 (č.l. 205), že z titulu nemožnosti vykonávat sportovní zájmovou činnost požaduje 93 591 Kč, zatímco jako DNÚ (další nemajetkovou újmu) požaduje 406 409 Kč. Z procesního hlediska nepředstavovalo podání z 24. 9. 2021 nakládání se žalobou, neboť do té doby nebyla žaloba dostatečně určitá, byla požadována souhrnně částka 500 000 Kč, která zahrnovala 2 různé právní nároky. Tyto dva dílčí nároky nebyly až do upřesnění ze dne 24. 9. 2021 vyčísleny. Tedy po tomto doplnění žaloby se již soud mohl uplatněnými nároky zabývat. Přitom dne 24. 9. 2021 žalobce zároveň upřesnil, že ohledně všech ostatních složek ZSU (překážky lepší budoucnosti), kromě nemožnosti provozovat sportovní zájmovou činnost (93 591 Kč), neuplatňuje v tomto soudním sporu žádné další složky. - Pokud jde o sportovní aktivity žalobce, žalobce uvedl (č.l. 50 a jeho výslech), že od roku 1986 provozoval biketrial, přičemž do roku [rok] byl v reprezentačním týmu [anonymizováno]. Dále 2012 – 2019 tento sport provozoval jako hobby, organizoval i nadále závody, kdy stavěl např. tratě závodů mistrovství ČR, ME a MS, čehož po úrazu musel zcela zanechat. Kromě toho jezdil na horském kole, bylo to jeho největší hobby, nyní na kole obecně jezdit může, avšak pouze krátké vzdálenosti. Na místo předchozí horské turistiky provozuje pouze lehčí procházky, zcela vypustil běžecké lyžování, bruslení (lední a kolečkové brusle), squash, ricochet, badminton, což rovněž zcela vypustil. Provozuje plavání, které je zároveň rehabilitací, je však finančně náročné. Vedlejší účastník uvedl k nároku na ZSU (č.l. 174), že žalobce mimosoudně uplatnil u tohoto vedlejšího účastníka dne 29. 5. 2021 nárok na ZSU ve výši 1 078 895 Kč vč. předložení posudku [anonymizováno] [příjmení]. Zmíněný posudek vychází ze součtu korigovaných procent 7,67 %. Uvažuje pak navýšení o 3% z důvodu teprve nízkého věku poškozeného v době úrazu. Dochází ke shora uvedené částce 1 078 895 Kč. Interní odborník pojišťovny vychází ze 7,01 korigovaných procent, souhlasí s navýšením o 3% z důvodu věku poškozeného, dochází tedy k částce 985 304 Kč a tuto pak vyplatila pojišťovna žalobci 10. 6. 2021 jako celkové ZSÚ. Metodika nejvyššího soudu má zvláštní charakter, tvoří spíše podklad pro rozsudek. Soud musí vždy zvážit, nakolik se tento nárok překrývá s další nemajetkovou újmou. Např. sportovní aktivity jsou dle metodiky zařazeny do ZSÚ. V té souvislosti pojišťovna upozornila, že nemožnost věnovat se sportovním aktivitám byla výrazně ovlivněna obdobím Covid (zákaz hromadných aktivit). Zde vedlejší účastník odkázal např. na 25 Cdo 2245/2017. Pokud jde o dokazování k otázce ZSU, žalobce předložil posudek [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] (č.l. 158), kde pro účely tohoto řízení je zejména podstatná kapitola D9 (život komunitní, sociální, občanský), která jako jedna z 9 domén zahrnuje 1/9 = 11,1% společenského uplatnění. Pokud by tedy hypoteticky poškozená osoba byla postižena pouze v této doméně, a to zcela kompletně, vzniklo by ZSÚ ve výši 11,1% (tzv. součet korigovaných procent). Těmito procenty se pak násobí výchozí rámcová částka, která v daném případě činí 13 650 000 Kč (náhrada pro osobu, která po úrazu má společenské uplatnění absolutně vymizelé, tj. nárok 100 korigovaných procent). Znalec v daném případě dospěl ve všech devíti kapitolách celkově k počtu korigovaných procent 7,67%, což po vynásobení výchozí rámcovou částkou by dávalo 1 047 470 Kč, tuto částku znalec zvýšil o 3% z důvodu věku v době úrazu 41 let a vyšlo tedy 1 078 895 Kč. Jde o celkové ZSU žalobce (nárok z hlediska hmotného práva, a to jeho původní výše, před částečným plněním). Podle předložených propozic soutěže konané [datum] v [obec] u [obec] a dalších propozic soutěže z [datum] tamtéž figuroval žalobce jako technický komisař v rámci pořádání mistrovství [příjmení] biketrialu (příl. č. 10 k žalobě, provedeno k důkazu 14. 5. 2021). K zájmové sportovní činnosti žalobce se zevrubně a věrohodně vyjádřili svědkové [příjmení] a [anonymizováno] ([datum]). Potvrdili vyjádření žalobce (uvedeno shora), kterého ztráta sportovního vyžití extrémně zasáhla. Soud dospěl k následujícím závěrům o nároku na ZSU (ztížení společenského uplatnění). Pokud jde o právní kvalifikaci sportovních aktivit žalobce, má soud za to, že jakoukoliv„ radost z koníčků“ lze vždy odškodňovat toliko v rámci odškodnění ZSU. A to případně zvýšením o další procenta. Jakkoliv je Metodika předmětem určité kritiky (např. proč mají jednotlivé kapitoly mít stejnou váhu), vhodnější alternativa zatím předložena nebyla. Platí tedy, že zájmová aktivita (nejedná-li se o profesionální sportovní činnost, jejíž ukončení by se promítlo do ušlého zisku) nemůže být ani v případě jakkoliv intenzívní aktivity vyhodnocena tak, že její ztráta by se po právní stránce„ přelévala“ z kategorie překážky lepší budoucnosti (ZSU) do kategorie další nemajetkové újmy (DNÚ). Jednoznačně jde stále o součást ZSU, neboť legální definice ZSU vyplývá přímo ze zákona a formulace, kterou zákonodárce použil (§ 2958 –„ lepší budoucnost, společenské uplatnění“) jednoznačně zahrnuje nemožnost věnovat se do budoucna zájmové činnosti. Nejde tedy o DNÚ jako„ zbytkovou“ kategorii zahrnující obtížně uchopitelné situace, jako je nemožnost trávit Vánoce s rodinou, dočasné intenzivní obavy o život (oběť zavalená troskami, která není zraněna) a podobně. Celkový nárok na ZSU žalobce činil 1 078 895 Kč (7,67 korigovaných % a to pak upraveno z důvodu věku). Posudek [anonymizováno] [příjmení] (č.l. 158) totiž nebyl v řízení relevantním způsobem zpochybněn. Znalec totiž – shodně jako vedlejší účastník – uvedl, že rozvoj bolestí krční páteře nepovažuje za potíže, které jsou v přímé příčinné souvislosti s úrazem (str. 5 posudku). Soud dává pak pojišťovně sice za pravdu ohledně základní myšlenky, že od jara 2020 byly v důsledku COVID-19 v ČR zaváděny restrikce na hromadné organizované sportovní akce. Avšak dle názoru soudu nelze tuto okolnost dost dobře promítnout do přiznané náhrady, jelikož uvedené omezení existovalo pouze několik měsíců, zatímco náhrada ZSÚ je poskytována jednorázově (pro celý zbytek života žalobce, pokud jeho stav již zůstane takto ustálen). Nemá tedy větší vliv dočasná změna okolností. Zejména pak je podstatné, že covidové restrikce nijak neomezovaly provozování jakéhokoliv neorganizovaného venkovního sportu, např. právě cyklistiky (nešlo-li o organizované aktivity typu závodů pro veřejnost), přičemž dle názoru soudu je zřejmé, že těžiště aktivit žalobce před úrazem bylo právě již v trénincích individuálních nebo s přáteli, nikoliv již ve vrcholovém sportu. V těchto neformálních aktivitách by tudíž žalobce, nebýt škodního děje, nebyl fakticky ani pandemickými restrikcemi nijak omezován. Podle názoru soudu posudkový lékař pojišťovny [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezpochybnil relevantním způsobem znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [příjmení] (č.l. 158), který je vnitřně konzistentní. Je třeba zdůraznit rozdílnou„ kvalifikaci“ obou listin, kde proti důkazu posudkem žalobce stojí pouze odborné vyjádření (č.l. 177 – 178). Potom dle názoru soudu nepostačuje, pokud [anonymizováno] [příjmení] např. v kapitole D1 – učení se a aplikace znalostí, pol. D160 soustředění pozornosti, uvedl k posudku [anonymizováno] [příjmení], obsahujícímu zde 0,06 korigovaných procent, že„ jeví se toto dle dokumentace jako neodpovídající, navržen odečet“ [anonymizováno] [příjmení] zde přičinil poznámku„ s výraznými bolestmi se hůře soustředí, je nepříjemný na okolí“ a stanovil obtíže 9%, tudíž korigované 0,06%, což se soudu jeví jako zcela logické. Podobně v kapitole D5 péče o sebe, nesouhlasí [anonymizováno] [příjmení] pouze povšechně, s vysvětlením, že závěr [anonymizováno] [příjmení] je„ neodpovídající vyšetření v dokumentaci“. Takto má výhrady vůči vyčíslení v posudku [anonymizováno] [příjmení] ohledně D510 – sám se umýt, kde opět soudu se jeví logický názor v posudku [anonymizováno] [příjmení], pokud pacient si dolní polovinu těla myje v sedě, jde o 12% vypočtených obtíží (0,19 korigovaných procent). Žalovaná strana měla případně možnost podrobit [anonymizováno] [příjmení] výslechu, avšak účastníci se shodli, že jeho výslech nenavrhují. Soud uzavřel, že žalobci celkově příslušelo ZSU ve výši 1 078 895 Kč (7,67 korigovaných %). Pro úplnost se dodává, že celková hodnota 7,67 korigovaných procent ZSU se skládá nejenom z kapitoly D9 s hodnotou 1,43 %, nýbrž zejména jde o součet 2,06 % v kapitole D6„ život v domácnosti“, dále 1,99 % v kapitole D4 pohyblivost a dále dalšími nižšími procenty v ostatních kapitolách. Kapitola D9 zahrnuje 11,1% celého společenského uplatnění zdravého člověka. Na vysvětlenou se uvádí, že 100 korigovaných procent odpovídá úplnému vyřazení přeživšího poškozeného ze všech sfér společenského zapojení. Pokud by teoreticky fyzická osoba po úrazu byla postižená tak, že by (pouze) zcela přišla o všechny možnosti v kapitole D9, ale jinak by nebyla vůbec postižena, přišla by o 11,1% svého společenského uplatnění (ZSU pak činí 11,1 korigovaných procent). Samotná kapitola D9 se dělí na 4 domény. Z toho žalobce byl částečně omezen ve dvou z nich (D910 život v komunitě; D920 rekreace a volný čas). Proto znalec za kapitolu D9 celkově přiznal žalobci 1,43 korigovaných procent. Posudkem bylo prokázáno, že celkový nárok odpovídající počtu 7,67 korigovaných procent, činil 1 078 895 Kč. Za kapitolu D9 žalobci vzniklo poškození 1,43 korigovaných procent. Pokud tedy je třeba vyčíslit kapitolu D9, tj. hmotněprávní nárok žalobce za tuto dílčí část ZSU, potom se jedná z celého ZSU o část ve výši 201 150 Kč (výpočet: 1,43 děleno 7,67). Žalobce za kapitolu D9 měl nárok na 201 150 Kč Vedlejší účastník na tento dílčí nárok zaplatil 183 701 Kč (k tomu viz jinde). Předmětem nynějšího řízení byla jen kapitola D9 z celkového nároku na ZSÚ. Z posudku [anonymizováno] [příjmení] (závěr – č.l. 164) totiž vyplývá, že u žalobce lze ztotožnit ztrátu„ možnosti zájmového sportu“, tak jak je vymezeno žalobou, s postižením v kapitole D9. Postižení u žalobce v kapitole D9 (1,43%) lze rozdělit na 1,03 % rekreace a volný čas – fyzické limity k náplni položky – sporty, hry, cestování, turistika, řemesla. Dále 0,4 % je život v komunitě – fyzické limity k náplni položky,„ např. plnohodnotného členství ve sportovním klubu [anonymizováno] [obec], pacient pořádal v rámci klubu cyklistické závody“, uvedl znalec. Naopak zbývající domény z kapitoly D9 (tedy: náboženství a duchovní život, politický život a občanství) postiženy nejsou. Žalobce tedy uplatnil touto žalobou kapitolu D9. Pohledávka žalobce ze ZSU jako celek činila 1 078 895 Kč. Z toho vyplývá, že nárok žalobce v kapitole D9 činil z hlediska hmotného práva 201 150 Kč. Na ZSU bylo částečně plněno, a to tak, že pojišťovna 14. 6. 2021 uhradila větší část (985 304 Kč) z celého ZSU (1 078 895 Kč). Pojišťovna při plnění výslovně neurčila platby na jednotlivé kapitoly (to ostatně nebylo nutné). Proto na každou kapitolu zaplatila žalobci z jeho skutečného hmotněprávního nároku 91,325 %. Ohledně části ZSU, a to kapitoly D9, z hlediska hmotného práva tedy lze uzavřít, že na kapitolu D9 vznikl nárok 201 150 Kč, ten byl splatný dne 14. 6. 2021 (splatnost je odůvodněna níže). Až do dne 13. 6. 2021 žádný z těchto nároků žalobce ještě nebyl splatný. V den splatnosti 14. 6. 2021, tedy bez prodlení, bylo uhrazeno 183 701 Kč, ačkoliv mělo být zaplaceno 201 150 Kč. V kapitole D9 proto z původního nároku 201 150 Kč tedy zbývá uhradit 17 449 Kč, tato částka byla splatná 14. 6. 2021. Od 14. 6. 2021 nárok žalobce činí 17 449 Kč. Soud proto žalobci přiznal částku 17 449 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25% p.a. od 15. 6. 2021 do zaplacení. U splatnosti ZSU spatřuje soud rozdíl od bolestného. U bolestného skutečně bylo možno požadovat od žalovaného, aby komunikoval neprodleně se žalobcem. Tím způsobem v podstatě„ korespondenčně“, pomocí výměny listin a posudků, mohla být zjištěna výše nároku na bolestné. Proto soud splatnost u bolestného posuzoval přísněji vůči dlužníkovi. Naproti tomu v případě ZSU by komunikace k řešení nevedla. V takto složitějších případech je nutná ingerence soudu, škůdci nemohou nikdy vycházet pouze z posudku a tvrzení poškozeného, protože nemohou situaci v úplnosti posoudit; k tomu viz i v tomto sporu nanesená otázka intenzity zájmové sportovní činnosti, otázka zohlednění věku atd. Tedy žalovaný (pojišťovna) byl v každém případě nucen vyčkat na provedení soudního dokazování (výslechy rodiny, sportovních kolegů, …). Žalobce předložil žalovanému (pojišťovně) posudek ze dne 16. 5. 2021 a následně pojišťovna plnila 14. 6. 2021, tedy nedošlo k prodlení. Splatnost tedy nastala dne 14. 6. 2021. Z hlediska procesního bylo nutné formulovat zamítavou část výroku, jakožto rozdíl mezi nárokem uplatněným a důvodným. Nárok uplatněný zahrnoval 93 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% p.a. od 11. 3. 2020 do zaplacení. Nárok důvodný zahrnoval nižší částku (17 449 Kč) s úrokem z prodlení v nižší sazbě (8,25%) a tento úrok z prodlení běžel od pozdějšího data (15. 6. 2021), než jak žalobce žádal. Při formulaci rozdílu mezi uplatněným a důvodným nárokem bylo vhodné uplatněný nárok pro přehlednost rozdělit na dílčí nároky, z nichž pouze nárok (C1) byl důvodný. Nároky (A), (B), (C2) byly nedůvodné: ---- (A) kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 93 591 Kč ve výši 10% za dobu 11. 3. 2020 – 14. 6. 2021, ---- (B) 76 142 Kč a k tomu 10% za dobu 15. 6. 2021 do zaplacení. ---- (C1) 17 449 Kč a k tomu 8,25% p.a. od 15. 6. 2021 do zaplacení. ---- (C2) úrok z prodlení z částky 17 449 Kč v sazbě 1,75% p.a. za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení. Poznamenat lze, že tento rozsudek bude představovat překážku věci rozhodnuté pouze ohledně kapitoly D9, a nikoliv ohledně zbylých kapitol ZSU (uvádí se pro účely případných dalších mimosoudních jednání). Pokud jde o další nemajetkovou újmu (DNÚ), a to stres z délky léčení a úzkost z budoucnosti: Žalobce v rámci výslechu odkázal na písemné vylíčení (č.l. 50), kde popsal, že jeho nové situaci se musela přizpůsobit celá rodina (manželka + 2 nezletilé děti), žalobce musí pravidelně cvičit a odpočívat, nemůže si intenzivně hrát s dětmi. Rodina splácí hypotéku, žalobce nemá plnou jistotu dalšího výdělku (oproti stavu před úrazem). O extrakci šroubů bylo rozhodnuto 22. 11. 2019 s tím, že operace může být provedena nejdříve 1 rok od předchozí operace. Z toho vyplývá dlouhodobá nejistota. Pojišťovna uvedla ohledně stresu z délky léčení a úzkosti z budoucnosti, (č.l. 167), že tyto obavy u žalobce jsou sice pochopitelné, avšak aby mohly být odškodněny, je zde předpoklad určité intenzity takových obav a měly by být léčeny. Vedlejší účastník dále upozornil (č.l. 77), že součástí bolestného je kromě samotného bolestivého stavu také odškodnění určité míry nepohodlí, stresu a obtíží spojených s utrpěnou újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy s bolestí z povahy věci souvisejí a uvedenou bolest obvykle doprovázejí (odškodnění bolestí v širším smyslu), kde soud uvádí, že s tímto stanoviskem se ztotožňuje a judikatura zde má na mysli, že pokud např. s určitým typem úrazu je spojeno léčení zahrnující nedostatek soukromí, obvyklou délku (která vždy znamená nejistotu), v případě hospitalizace – pokud obvykle daný úraz doprovází) také vytržení z rodinného prostředí, toto vše je v zájmu ekonomiky soudních sporů odškodňováno v rámci bolestného. Teprve shora pospané projevy, jsou-li v neobvyklé délce či intenzitě, představují DNÚ, uváděno např. trávení času v nemocnici v době vánočních svátků. V rámci dokazování ke stresu z délky léčení a úzkosti z budoucnosti bylo prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], že po úrazu rodina čekala na výsledek operace, nebylo jisté, s ohledem na charakter úrazu, zda žalobce vůbec bude ještě chodit. Také žalobce výslechem prokázal, že jej čeká další operace (uvedl 14. 4. 2021), budou mu vyňaty šrouby (viz rtg. snímky č.l. 134), má takto spojeny 3 obratle. Žalobce se neléčí u psychiatra ani psychologa. K narušení rodinného života vypověděla svědkyně [příjmení], že rodina před úrazem naplánovala navštívit švagra v Kanadě, z tohoto sešlo, žalobce nemůže s rodinou každoročně do Chorvatska (nevydrží dlouho sedět). Žalobce např. vnímá, že děti, které původně chtěly sportovat též v cyklistice, nyní mají z bicyklu obavy, když vidí možné následky úrazů. Bylo zjištěno, že děti navštívily žalobce v nemocnici na JIP, což je prostředí pro malé děti velmi stresující (dítě chápe situaci intuitivně tak, že přístroje jsou tam z toho důvodu, že pacientovi hrozí kdykoliv smrt, jinak by tam přístroje nebyly). Za vysoce traumatizující zážitek, který patrně syna poznamenal, lze považovat to, když syn dokonce našel žalobce v krátkém bezvědomí v koupelně, tj. na danou chvíli musel zvažovat, že otec je mrtev, a přitom bráno z hlediska dlouhodobých pocitů dítěte je zřejmé, že takovou situaci nelze v úplnosti vyloučit ani kdykoliv do budoucna. I nadále jsou totiž děti svědky potíží žalobce a celkově jejich režim je narušen (a to vše samozřejmě žalobce vnímá). Soud uzavřel k další nemajetkové újmě (DNÚ), že úrazem (r. 2019) nepochybně došlo k narušení vztahu žalobce s dětmi (nar. 2011, 2014), neboť žalobce nepochybně vnímal stres dětí. Obě děti byly v takovém věku, kdy na jedné straně situaci již rozuměly (věděly, co může znamenat hrozba, že jejich otec např. skončí na vozíku), na druhé straně ještě byly zranitelné, když dítě před pubertou je citově absolutně vázáno na svoje rodiče, potřebuje v nich vidět pocit síly a stability, viz určitá pozorovaná životní zátěž lidí, které musely naopak od raného dětství o některého z rodičů pečovat. Zde je samozřejmě vidět, že aktivně legitimovány k uplatnění této újmy by byly děti samotné, zde tedy je předmětem řízení to, jak sám žalobci viděl uvedené účinky na své potomky. Zároveň je zřejmé, že děti samotné svůj vlastní nárok neuplatnily a již neuplatní (promlčení). Pokud jde o šok přímo při úrazu, dle názoru soudu zahrnuje bolestné pouze odškodnění fyzické bolesti jako takové, neboť pád může obecně nastat i zcela nečekaně a může být následován bezvědomím (např. po úderu třetí osobou zezadu při přepadení). Zde však byla situace podstatně odlišná. Žalobce v okamžiku, kdy měl všechny důvody předpokládat měkké zbrždění svého pádu, zjistil, že padá plnou rychlostí na tvrdou zem. Tedy musel zažít stres extrémní intenzity, byť krátce trvající. (Následovala pak silná bolest fyzická po pádu, odškodňovaná již v rámci bolestného.) Pokud jde o stres následující po sdělení diagnózy, potom jakkoliv je situace žalobce pochopitelná, soud zde žádnou samostatnou DNÚ nespatřuje, neboť tento stres je pravidelnou součástí psychických stavů pacienta po zjištění této konkrétní diagnózy, tj. uvedená újma je odškodňována v rámci bolestného. Všechny výše uvedené skutkové závěry představují DNÚ, neboť je nelze zařadit mezi ZSU, tedy překážku lepší budoucnosti, která by trvale ztěžovala společenské uplatnění žalobce. Ani je nelze zařadit mezi bolesti, ať již bolesti v užším smyslu (fyzická bolest při úrazu a léčení), nebo bolesti v širším smyslu (stres, nepohodlí, ztráta soukromí v nemocnici, to vše vždy v rámci obvyklého průběhu léčení). Jedná se vždy o individuální situace, těžko srovnatelné s jinými případy. K výši DNÚ soud uzavřel, že má-li být nějakým způsobem stanovena (vyčíslena) přiměřená náhrada, je to ve výši 68 250 Kč (0,5 % ze základní rámcové částky 13,65 mil. Kč). To zejména s přihlédnutím k tomu, že (1) je přiznáváno jen to, co vybočuje z obvyklých doprovodných jevů při tomto typu úrazu, (2) zde nemohou být nijak přiznány náhrady za újmu manželky a dětí, nýbrž výlučně za újmu na straně žalobce, jehož rodinný život je takto narušen. Přitom (3) lze shora popisovanou DNÚ, tedy stresy vzniklé od úrazu do vyhlášení rozsudku, přirovnat asi k 1/3 újmy, kterou bude žalobce pociťovat po zbytek života v rámci ZSU v kapitole D9 (tam újma činí 1,43 %), jakkoliv je takovéto porovnávání jen přibližné a soud si je vědom toho, že se jedná o dva odlišné instituty (DNÚ, ZSU). Z toho důvodu soud uvažoval o částce, která by korespondovala s 0,5% ze základní rámcové částky. Soud tedy přiznal žalobci na DNÚ částku 68 250 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. od 14. 6. 2021 do zaplacení. Uplatněn byl nárok 406 409 Kč s úrokem z prodlení od 11. 3. 2020 do zaplacení. Rozdíl, ohledně kterého musela zde být žaloba zamítnuta, činí 338 159 Kč, a to spolu s příslušným úrokem z prodlení. Pokud jde o náklady mimosoudního právního zastoupení žalobce (vynaložené mimo toto řízení), tyto nejsou předmětem nynějšího řízení. Pro úplnost se tedy konstatuje, že žalobce byl zastupován zmocněncem (advokátem) jakožto poškozený v trestní věci proti zaměstnanci žalovaného [jméno] [příjmení], sp.zn. [spisová značka] – K tomuto žalobce uvedl, že po podání žaloby obdržel od pojišťovny 36 881 Kč, kde pojišťovna vycházela z výpočtu č.l. 78, šlo o 3 úkony a 3 paušály za každou osobu, sníženou o 20% u společného zastupování více osob, tarifní hodnotu pojišťovna určila 382 055 Kč. Žalobce dále uvedl (bod IX. na č.l. 124), že v trestním řízení vykonal jeho zástupce 10 úkonů, dále uskutečnil advokát poradu s klientem 26. 11. 2019 a 2. 1. 2020, jakož i předžalobní výzvu 26. 2. 2020. Zastoupení žalobce bylo prokázáno např. usnesením zdejšího soudu z 26. 1. 2021 (č.l. 131), kde se uvádí uplatnění 10 úkonů právní služby celkem 21 780 Kč. Pokud jde o soudní poplatek, žalobce byl podle § 11 odst. 2 písm. d) zák. o soudních poplatcích osvobozen od placení soudních poplatků (SOP), proto podle výsledků řízení zaplatí poplatek žalovaný (§ 2 odst. 3 zákona). Vychází se z toho, že žalovaná strana nemá být zatížena soudním poplatkem v prakticky nahodilé výši, která by se odvíjela od uplatněné částky, a proto se jako základ poplatku použije důvodně uplatněný nárok a postupuje se tak, jako kdyby takto podaná žaloba byla plně úspěšná. Pokud nejprve bude řešen základ pro sazbu poplatku 1%, pak žalobce byl úspěšný ohledně celkové částky 254 052 Kč, a proto poplatek činí 2 541 Kč, pol. 3/b sazebníku. Částka 254 052 Kč je představována součtem částek 168 353 Kč + 68 250 Kč + 17 449 Kč. Zde v podrobnostech se uvádí, že 168 353 Kč bylo bolestné, které bylo důvodné. (Částku 2 200 Kč soud jakožto znalečné nepovažuje za základ poplatku). Částka 68 250 Kč je další nemajetková újma. Částka 17 449 Kč je základem pro ztížení společenského uplatnění. Zde v žalobě č.l. 1 byl nárok uplatněn ještě neurčitým způsobem, poplatková povinnost nevznikla. Nárok byl upřesněn až na č.l. 185, kdy důvodná výše ZSU činila právě 17 449 Kč (není rozhodné, že uplatněno bylo tehdy jako ZSU 93 591 Kč). Tedy se sazbou 1% činí SOP 2 541 Kč. Dále podle pol. 1/b se sazbou 5% je zde základ poplatku 212 939 Kč, tedy SOP činí 10 647 Kč. Základ poplatku 212 939 Kč je součtem částek: 43 202 Kč + 155 561 Kč + 14 176 Kč. Zde částka 43 202 Kč je uvedena v bodě V. žaloby č.l. 1, tato byla zcela důvodně požadována jako hotové výdaje (kromě cestovného), přičemž po částečném zaplacení 42 650 Kč soud v rozsudku přiznal zbývajících 552 Kč. Dále částka 155 561 Kč představuje důvodně požadovanou ztrátu na výdělku, kde v žalobě č.l. 3 p.v. uplatnil žalobce sice 165 013 Kč, následně však po obdržení 155 561 Kč uvedl (č.l. 186, bod V.), že toto plnění je dostačující, přesně řečeno soud odkazuje na předchozí části tohoto odůvodnění, kdy je třeba vzít do úvahy uplatněný časový úsek (16. 3. 2019 – 31. 3. 2020) a za tento úsek žalobce obdržel právě 155 561 Kč a šlo o částku důvodnou. Další část základu poplatku 14 176 Kč je důvodně požadované cestovné, kde lze plně odkázat na podání č.l. 186, bod VI. podání. Tedy ze základu 212 939 Kč přísluší poplatek 10 647 Kč. Součet poplatku 2 541 Kč + 10 647 Kč je 13 188 Kč. Zaplacení soud uložil žalovanému výrokem pod bodem (XIV). Náklady řízení žalobce zahrnovaly 11,5 úkonů po 11 877 Kč, tedy 136 586 Kč. K tomu 12 paušálů po 300 Kč činí 3 600 Kč. K tomu DPH 29 439 Kč ze základu 140 186 Kč Celkem náklady žalobce činily 169 625 Kč vč. DPH. Základem pro odměnu je žalovaná částka 894 332 Kč. Za každý úkon tedy odměna 11 877 Kč. Úkony právní služby zahrnují převzetí věci, 6 písemných podání, 1 poradu s klientem, 3 jednání, dále účast při vyhlášení (1/2 úkonu). S ohledem na poměr úspěchů soud žalobci přiznal 100 % z celkových nákladů žalobce (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), když výše plnění též z určité části záležela na znaleckém posudku. Pokud se jedná o poměr úspěchů účastníků ve věci, z celkově uplatněné částky 883 492 Kč měl žalovaný úspěch pouze 10 840 Kč (jedná se o část cestovného a část ušlého výdělku). Tudíž tento neúspěch žalobce byl v poměrně nepatrné části. K tomu se uvádí, že jednak bylo důvodně uplatněno bolestné 168 353 Kč, jde o důvodně uplatněnou výši, která tu byla v den žaloby. Pro výpočet úspěchu samozřejmě nelze zohlednit, pokud po podání žaloby bylo plněno. Dále pokud jde celkově o nárok na DNÚ a ZSU, žalobce celkově uplatnil za oba tyto právní instituty dohromady částku 500 000 Kč a soud jej zde považuje za zcela úspěšného. Z hlediska hmotného práva totiž nárok na DNÚ činil 68 250 Kč a nárok na ZSU činil 1 078 895 Kč, tedy v součtu mnohem více než 500 000 Kč. Po podání žaloby (14. 6. 2021) žalovaný uhradil na ZSU 985 304 Kč a uhradil na DNÚ 0 Kč. Tedy rovněž dohromady uhradil více než 500 000 Kč. Tyto okolnosti jsou dle názoru soudu rozhodující, uplatněná částka nepřesahovala částku nároku dle hmotného práva a zároveň byla uspokojena. Není rozhodné, že žalobce částku 500 000 Kč rozdělil určitým jiným způsobem, zde zákon je ohledně definice těchto nároků velmi stručný a pochybení nelze žalobci vytýkat, rozhodující jsou dle názoru soudu skutečnosti uvedené shora. Je zde samozřejmě okolnost, že dokazování bylo vedeno až po podání žaloby, takže v den podání žaloby skutečně část těchto nároků dosud nebyla splatná (žalovaná strana neměla k dispozici posudek a výslechy svědků), avšak těžko požadovat od žalobce postup odlišný a těžko tedy uzavřít, že žalobce vyvolal zbytečný právní spor. Dále hotové výdaje 43 202 Kč byly zcela důvodné. Ztráta na výdělku uplatněná do výše 155 561 Kč byla důvodná posléze jen co do 146 109 Kč a nedůvodná co do 9 452 Kč. Cestovné uplatněné jako 14 176 Kč bylo důvodné ohledně 12 788 Kč a nedůvodné 1 388 Kč. Znalečné 2 200 Kč bylo zcela důvodné.