16 C 53/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. jdoucím od 29. 4. 2026 do zaplacení.

II. Pokud bylo požadováno zaplacení dalších částek, žaloba se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 3 015 Kč k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, advokáta. Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: právnická osoba a žalovaný uzavřeli 24. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota. Na tomto základě poskytl uvedený úvěrující žalovanému částku 30 000 Kč již téhož dne. Podle smlouvy činila RPSN 150 % (č.l. 8 p.v.). Mělo být splaceno celkem hodnota splátek po 851 Kč týdně, naposledy dne 22. 12. 2022. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Dne 21. 10. 2025 byla pohledávka postoupena žalobci. Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu žalovaný předložil. Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco). Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že úvěrující měl k dispozici nejenom tvrzení klienta, nýbrž také např. výplatní pásky (č.l. 27) dokládající čistý příjem 25 397 Kč měsíčně, dále pak pracovní smlouvu (č.l. 24), k výdajům na bydlení pak smlouvu nájemní (č.l. 29) vč. evidenčního listu, dle něhož tzv. čisté nájemné činilo 5 200 Kč a vč. záloh pak platby byly 9 500 Kč. Jak vyplývá z rozhodnutí 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, u spotřebitelského úvěru se připouští úrok v případě úvěru rizikového ve výši do trojnásobku obvyklých bankovních úvěrů, které v uvedené době činily kolem 8 % p.a., což sjednaná úroková sazba několikanásobně a excesivně překračovala. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V nálezu sp. zn.

I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Z důvodů uvedených výše považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 27. 4. 2026 doručením žaloby (č.l. 15). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 28. 4. 2026. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen, vrátit žalobci přijatou částku 30 000 Kč. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 1 200 Kč. Dále odměnu 3 x 400 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak DPH 21 %. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání dvojmo ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu zdejšího, do patnácti dnů od jeho doručení. Nebude-li uložená povinnost dobrovolně splněna, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.