17 C 137/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro vrácení daru <b>I. Určuje se, že vlastnicí bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], postavené na pozemku p. [číslo] k jednotce se vázajícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], obci [obec], je žalobkyně.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náklady řízení ve výši 3 000 Kč, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala ve sporu vedeném proti žalovanému určení, že je vlastnicí bytové jednotky popsaném ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že jako vlastnice této bytové jednotky měla uzavřít darovací smlouvu s žalovaným – svým synem, nicméně podpis na darovací smlouvě byl získán podvodem a nevěděla o tom, že darovací smlouvu podepisuje.

2. Žalovaný v reakci na žalobu uvedl, že má za to, že darovací smlouva k bytové jednotce byla uzavřena řádně. Žalobkyně nejednala v důsledku duševní poruchy ani ze strany žalovaného nedošlo k žádné lsti. Považoval tedy žalobu za nedůvodnou.

3. Z jednotlivých důkazů a nesporných tvrzení soud zjistil následující skutečnosti. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla do uzavření darovací smlouvy výlučnou vlastnicí předmětné bytové jednotky. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že jako vlastník bytové jednotky je evidován žalovaný, a to na základně uzavřené darovací smlouvy s účinky zápisu ke dni [datum] a žalované svědčí věcné břemeno užívání. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně a sestra žalovaného, ve své svědecké výpovědi uvedla, že s matkou se přibližně 10 let do dubna 2022 nestýkala kvůli sporům ohledně syna svědkyně. Informace o své matce měla prostřednictvím svého bratra [jméno], který k žalobkyni pravidelně docházel vařit a také jí nosil jídlo. Bratr jí sdělil, že přibližně v roce 2020 nebo 2021 matka zapomínala a nepamatovala si, co jí bratr říkal. O tom, že došlo k převodu bytu, jí spravil její bratr [jméno], a když pochopili, co se stalo, zašli na kriminální policii a nechali matku vyšetřit kvůli její svéprávnosti. Předchozí vztahy s žalovaným popsala jako dobré, vídali se tak 1x za 14 dní. Agresivní byl pouze tehdy, když byl pod vlivem alkoholu nebo marihuany. [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalobkyně a bratr žalovaného ve své výpovědi uvedl, že s matkou se vídal tak 2x až 3x týdně. Od roku 2019 nebo 2020 u matky pozoroval zapomínání. Jednou se stalo, že při procházce v [anonymizováno] parku se ztratila a někdo jí musel doprovodit domů. V období ještě před pandemií covid-19 se například stalo, že šli spolu nakoupit a matka zapomněla, kam si dala peníze, které někam v bytě schovala nebo nebyla schopna dohledat další věci. I v období před srpnem 2021 zaměňovala někdy osoby a při rozhovoru se svědkem si někdy myslela, že mluví se svým vnukem Dominikem. Poslední přibližně 2 až 3 roky matka nebyla schopna sama jít nakupovat. Do roku 2019 ještě chodila nakupovat sama. Žalovaný za matkou chodil pouze tak jen 1x až 2x do roka a pak tam začal chodit častěji, což bylo zřejmě v době, kdy došlo k převodu bytu. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že s žalovaným se zná pracovně. V minulosti mu jako realitní makléřka pomohla prodat několik bytů a v roce 2021 jí kontaktoval s tím, že jeho matka mu chce darovat byt, zda by mu nepomohla sepsat darovací smlouvu. S paní [celé jméno žalobkyně] se viděla 2x, a to u ní v bytě a dále při ověření podpisů na darovací smlouvě, kterou následně zanesla na katastr nemovitostí. Při jednání u žalobkyně doma strávila přibližně hodinu. Žalobkyně si stěžovala na své děti a žalovaného vynášela do nebes s tím, že je jediný, kdo se o žalobkyni stará. Ing. [jméno] [příjmení], jehož kancelář žalobkyně více než 10 let uklízela, ve své výpovědi uvedl, že k němu docházela do kanceláře uklízet přibližně 2x až 3x týdně. V případě, že už se potkali, vedli spolu zdvořilostní hovory, z nichž vyrozuměl pouze to, že má více dětí a je ovdovělá. Nedokázal posoudit, zda se u ní v poslední době projevilo zhoršení mentálního stavu, nicméně nezapomínala věci a nezapomínala ani zamknout kancelář. V lékařské zprávě z [datum] se uvádí, že dcery žalobkyně až před týdnem zjistily, jak na tom maminka je. Neustále něco hledá, jednou zabloudila a nevěděla kde je. Žalobkyně nedokázala odpovědět na to, zda bydlí sama. Žalobkyně působila nervózně, časem orientována není, pouze místem a situací se orientuje. Jako diagnóza byla stanovena demence smíšené etiologie – středně těžká a organická emoční labilita. Ve znaleckém posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie ze dne [datum], který byl vypracován v řízení o svéprávnosti žalobkyně, vyplývá, že u žalobkyně byla prokázána středně těžká smíšená demence a organická porucha osobnosti. Není schopna hospodařit s finančními částkami či nemovitým majetkem pro svou slabou ovlivnitelnost a není schopná si vyřizovat svoje záležitosti před soudy a úřady, neboť není schopna chápat význam a smysl dokumentů. Je sugestibilní a snadno ovlivnitelná. Znalkyně při svém výslechu doplnila svůj posudek a uvedla, že žalobkyni vyšetřovala v listopadu 2022, avšak měla lékařskou zprávu z května 2022, z níž bylo patrné, že byla vyšetřena i vyšetřením AC-R, které je přesnější pokud jde o počáteční fázi demence. Vyšetřením bylo zjištěno, že pacientka už tehdy trpěla středně těžkou demencí. Normální hodnota testů je [číslo] bodů, nicméně pacientka v té době měla pouze 49 bodů, což ukazuje na jasnou kognitivní poruchu. Podle výpovědi syna žalobkyně [jméno] bylo patrné, že již před srpnem 2021 měla žalobkyně problémy s pamětí. Zapomínala dokonce i své bližší osoby a nepoznávala je. Znalkyně zjistila poruchu nejenom krátkodobé paměti, ale i dlouhodobé, a to ještě před srpnem 2021, a to na základě dotazů na jejího syna. Výsledek testu pouhých 49 bodů ukazuje, že takovýto duševní stav nevzniká náhle. [příjmení] k tomu docházet postupně. Jak znalkyně zjistila ze sdělení syna [jméno], problémy trvaly již tehdy přibližně 3 až 4 roky. V srpnu 2021 proto žalobkyně nebyla schopna pochopit význam darovací smlouvy ani následky, které tato smlouva vyvolala, jelikož problémy žalobkyně u ní trvaly již před tímto datem, a to již nějakou dobu. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu vypověděl, že s matkou měl dobré vztahy i před rokem 2021. Není pravda, že by v roce 2020 matka zapomínala a jevila známky nesvéprávnosti. Matka mu jednoho dne sdělila, že by mu chtěla darovat byt. Jelikož na něj naléhala, kontaktoval přibližně za 2 měsíce paní [příjmení], která vše zařídila. S matkou se vídal tak 4x až 5x v měsíci, 1x až 2x měsíčně šel k matce se svým bratrem [jméno]. Matka byt nechtěla dát bratrovi žalovaného [jméno], jelikož měl mít exekuce a se sestrami měla špatný vztah. Dokonce se měla vyjádřit tak, že nechce, aby jí šly na pohřeb. Se sestrou [jméno], která žije v Rakousku, měly špatné vztahy, jelikož jí zazlívala, že si vzala pana [příjmení]. [příjmení] [jméno] matce posílala vulgární SMS zprávy a dlouho s matkou nebyla v kontaktu. [příjmení] [jméno] chodil k matce daleko častěji než žalovaný, jelikož měl více času. Měla ho také matka raději, než žalovaného, stejně jako měla ráda vnuka [jméno].

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v době, kdy uzavřela darovací smlouvu, jíž měla darovat byt žalovanému, trpěla středně těžkou demencí a byla snadno ovlivnitelná a nebyla tak schopna domyslet následky svého jednání. Byť primární vyšetření z května 2022 bylo učiněno s odstupem 9 měsíců od podpisu darovací smlouvy, bylo patrné, že potíže žalobkyně nevznikly náhle, docházelo k nim postupně delší dobu a při podpisu darovací smlouvy již trpěla středně těžkou demencí.

5. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný lstí přinutil žalobkyni podepsat darovací smlouvu. Soud uvěřil žalovanému, pokud tvrdil, že to byla matka, která chtěla byt jemu darovat s ohledem na komplikované vztahy v rodině. Matka, která podle závěrů lékařů trpěla emoční labilitou, tak v určitém období mohla projevovat náklonnost např. k synovi [jméno], na němž v rozhodné době leželo břímě péče o žalobkyni, a zase v jiném období k žalovanému. [příjmení] trpící středně těžkou demencí postupně pozbývají své schopnosti, jak vyplynulo z výpovědi znalkyně a jak je obecně známo, tyto osoby při ubývání mentálních sil se jakoby mentálně vracejí do„ dětských let“. Z tohoto důvodu nemusí být existence demence blízkému okolí bezprostředně patrná a rozmařilosti osoby trpící demencí, tak nemusí být jejím okolím vnímány jako něco překvapivého. Byla-li žalobkyně emočně labilní, lze uvěřit tomu, že v určitém období, těsně předcházejícím uzavření darovací smlouvy, projevovala náklonnosti ke svému synovi [jméno], kdežto k ostatním dětem cítila zášť. U dcery [jméno] se toto jeví být pochopitelné. Negativní vztahy s matkou v posledních 10 letech ani tato svědkyně nepopírala. U dcery [jméno], která žila dlouhodobě v Rakousku, mohl jako spouštěč působit skutečnost, že se matkou často nestýkala a matka jí zazlívala uzavření sňatku s panem [příjmení]. Z evidence Okresního soudu Plzeň-město nevyplynulo, že by bratr [jméno] měl jakékoliv exekuce vedené u tohoto soudu. Rozmařilost žalobkyně vůči synovi, který se o žalobkyni nejvíce staral, mohla být způsobena právě emoční labilitou, jelikož i sebemenší projevy neshod, k nimž zcela logicky při péči o demencí trpící osobou a tím kdo se o ní stará, dochází, mohou vést k tomu, že demencí postižená osoba toho, kdo se o ní stará odmítne. Ve věci je však podstatné, že ať už pro oblibu žalovaného či zášť vůči dalším svým dětem byly na straně žalobkyně zásadní či malicherné důvody, jednalo se o pocity osoby se středně těžkou demencí, snadno ovlivnitelné a emočně labilní. Byť svědek [příjmení] i svědkyně [příjmení] vypověděli, že nepozorovali zvláštní projevy u žalobkyně, je vhodné si uvědomit, že tyto osoby byli pouze ve formálním a minimálním kontaktu s žalobkyní. To, že žalobkyně nezapomínala zamknout dveře kanceláře či jiné věci s úklidem související, ještě neznamená, že v rozhodné době netrpěla středně těžkou demencí, jak stvrdila znalkyně. Skutečnost, že svědkyně [příjmení] vnímala žalobkyni při sepisu darovací smlouvy pozitivně a jako milou paní, ještě bez dalšího neznamená, že žalobkyně v té době mohla trpět středně těžkou demencí. O tom svědčí i skutečnost, že bez zjevného důvodu, zejména pak k synovi [jméno], by žalobkyně svým krokem, jímž synovi [jméno] měla darovat byt, prakticky rozhodla„ o vydědění“ ostatních dětí, jelikož předmětný byt je jediným zásadním majetkem žalobkyně. Byť bylo prokázáno, že vztahy s dcerou [jméno] nebyly dobré, tak na vztazích s dcerou [jméno] žádná zásadní negativa zjištěna nebyla. Naopak u syna [jméno] bylo zjištěno, že se jednalo o tu hlavní osobu, která se v rozhodné době o žalobkyni starala. Nebyl žádný racionální důvod (a právě iracionální chování je pro osoby ne plně svéprávné typické) pro to, aby žalobkyně darovala svůj prakticky jediný majetek jedinému ze svých dětí, který se navíc o ni staral pouze minimálně. Soud je přesvědčen, že žalovaný přeceňoval svou péči o žalobkyni a uvěřil v tomto ohledu svědkovi [jméno] [celé jméno žalovaného], který i podle žalovaného měl častý kontakt s žalobkyní, a jenž uvedl, že žalovaný se se svou matkou nestýkal, tak jak žalovaný tvrdí.

6. To, že se žalovaný nechal svou matkou přesvědčit k uzavření darovací smlouvy, a tím vyloučil všechny své sourozence z toho, aby mohli v rámci případného dědictví nabýt po své matce nějaký zásadní majetek, nesvědčí sice o přílišné cnosti žalovaného, nicméně tato skutečnost měla zejména dopad do otázky nákladů řízení, jak bude popsáno níže.

7. Podle § 581 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.

8. Po právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že darovací smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, jelikož žalovaná nebyla již v době uzavření této smlouvy plně svéprávná a nebyla tak způsobilá darovací smlouvu platně uzavřít. Soud proto vyhověl žalobě na určení, že žalobkyně je stále vlastnicí předmětné bytové jednotky, když zároveň shledal, že na takovém určení je naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), jelikož takové určení je prostředkem k zjednání nápravy stavu, kdy žalovaná není ve veřejném rejstříku evidována jako vlastnice předmětné bytové jednotky na základě neplatně uzavřené darovací smlouvy.

9. O nákladech řízení nebylo rozhodnuto na základě aplikace § 150 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož soud v této věci shledal důvody vhodné zvláštního zřetele. Na základě dokazování bylo zřejmé, že ani žalovanému, ani třeba jeho bratru [jméno] nebylo zřejmé, a to minimálně do roku 2022, že žalobkyně trpí demencí. Soud uvěřil žalovanému, že to byla vůle žalobkyně, kdo chtěl byt na něj převést a teď je to pro změnu žalobkyně, kdo se domáhá určení, že je vlastnictví předmětného bytu. Zde je vhodné poznamenat, že soud s ohledem na mentální stav žalobkyně je přesvědčen o tom, že v řízení není prezentována bezprostřední vůle žalobkyně, ale zejména vůle ostatních sourozenců žalovaného.

10. I když žalovaný mohl po sdělení předběžného právního názoru soudu uzavřít smír s žalující stranou, soud chápe jeho postoj s ohledem na negativní vztahy v rodině a nařčení ze strany ostatních sourozenců u toho, že matku podvodem přiměl k darování předmětného bytu a s ohledem na jeho postoj v celém řízení, tak bylo evidentní, že jeho cílem není ponechat si byt, ale spíše očistit svou pověst před svými sourozenci.

11. To, že žalovaný nebyl ochoten smírně vyřešit předmětný spor, se však projevilo do jeho povinnosti nahradit státu náklady řízení, které musel vynahradit v souvislosti s dokazováním, a to za vyplacené znalečné, na něž má stát podle výsledků řízení ve smyslu § 148 o. s. ř. právo, a proto byla žalovanému uložena povinnosti k úhradě těchto nákladů státu ve výši 3 000 Kč.