17 C 146/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro zaplacení částky 16 736,80 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 8 000 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 736,80 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 736,80 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení a z částky 8 000 Kč od 20. 10. 2024 do 9. 1. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 16 736,80 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovaným byla dne 19. 9. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,80 Kč ke dni sjednané splatnosti 19. 10. 2024. Žalovanému byla zaslána dne 30. 12. 2025 předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.

2. Žalovaný se k věci i přes výzvu soudu nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když s tímto postupem žalobkyně souhlasila již v žalobě.

3. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno (č. l. 7-10) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 9. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 19. 10. 2024 spolu se smluveným úrokem 40 % p. a. a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,80 Kč.

4. Z potvrzení o provedené platbě od právnická osoba na č. l. 11 spisu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 9. 2024 poukázala na bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 8 000 Kč pod var. symbol. Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2025, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 30. 12. 2025 jak vyplynulo z podacího lístku na č. l. 17, stejně tak i předžalobní výzva k úhradě dluhu z téhož dne. V tomto oznámení i výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení oznámení.

6. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. V tomto směru žalobkyně k výzvě soudu pouze doplnila, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích a na základě dokladů od žalovaného dospěla právní předchůdkyně k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobkyně dále uvedla, že žádnými důkazy v tomto směru již nedisponuje a žádné důkazy k prokázání postupu souladného s ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru neoznačila, resp. uvedla již v žalobě, že důkazy k tomuto tvrzení nenavrhuje.

7. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.

8. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 téhož zákona platí, že (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala její právní předchůdkyně výdělkové poměry žalovaného, zda měl či má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaný nevrátil ničeho. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 8 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného, resp. bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal své možnosti splatit částku 8 000 Kč.

14. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 10. 1. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 27. 12. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 6. 1. 2026 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 10. 1. 2026, je žalovaný v prodlení.

15. V ostatních částech musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni kromě nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesvědčí právo na úhradu jakékoliv neplatně smluvené částky.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, náležely náklady řízení, a to v poměru jeho úspěchu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žádné náklady v řízení nevynaložil ani neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.