17 C 150/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro zaplacení částky 76 838 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76 838 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. plynoucím z částky 36 257 Kč od 13. 5. 2025 do 31. 5. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 40 581 Kč od 1. 6. 2025 do 12. 11. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 5 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2020 pronajal byt nacházející se v jeho domě na adrese adresa. Nájem bytu zanikl uplynutím doby ke dni 31. 12. 2024. Žalovaný však byt i po uplynutí doby nadále používal, a to až do 12. 11. 2025, kdy byl exekučně vystěhován a za užívání bytu nehradil smluvené nájemné. Žalovaný uznal svůj dluh na nájemném za dobu od 1. 1. 2025 do 31. 5. 2025 písemně co do částky 38 257 Kč, kdy z této částky uhradil toliko 2 000 Kč. Žalobce se tedy z titulu uznání dluhu domáhá zaplacení částky 36 257 Kč. Za dobu od 1. 6. 2025 do 12. 11. 2025, kdy žalovaný byt nadále neoprávněně užíval, požaduje žalobce úhradu částky 40 581 Kč jako nájemného, když sjednané nájemné činilo 6 587 Kč měsíčně a vedlejší náklady pak 928 Kč.

2. Rozhodnuto bylo dle ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jelikož žalobce souhlas s tímto postupem vyslovil v podání ze dne 15. 6. 2026 (čl. 13) a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce jakožto vlastník a jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 10. 2. 2020 nájemní smlouvu, na základě které žalovaný užíval byt nacházející se adrese adresa (č. l. 26-29). Dle evidenčního listu (č. l. 25) činilo za dobu od 1. 3. 2024 sjednané nájemné a poplatky za služby 7 515 Kč měsíčně. Byt mohl žalovaný jako nájemce užívat do 31. 12. 2024, kdy nájem skončil uplynutím sjednané doby. Žalovaný byt vyklidil až dne 12. 11. 2025, a to na základě exekuce (rozsudek nadepsaného soudu sp. zn. 14 C 27/2025-40). Žalovaný dne 12. 5. 2025 písmeně uznal (č. l. 6), že z titulu této nájemní smlouvy dluží žalobci částku 38 257 Kč, a to za dobu od 1. 1. 2025 do 31. 5. 2025 a zavázal se tuto částku uhradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, to vše pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný uhradil toliko 2 000 Kč.

4. Podle ust. § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

5. Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh, co se týká části žalované částky ve výši 36 257 Kč uznal, má soud za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na shora uvedený dluh cokoli zaplatil. S ohledem na toto právní hodnocení soud žalobě v této části vyhověl. Pokud se jedná o zbývající částku ve výši 40 581 Kč, pak soud žalobci tuto částku přiznal s ohledem na citované ust. § 2295 o. z., neboť žalovaný byt užíval i po skončení nájemní smlouvy a byt opustil až dne 12. 11. 2025, což žalovaný v řízení nikterak nerozporoval.

7. Soud přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., a to za dobu požadovanou žalobcem. Žalovaný se nezaplacením dluhu ve smluvené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 842 Kč a paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve výši 3 x 450 Kč za podání žaloby, přípravu účasti na jednání a jednání se žalovaným dne 5. 5. 2026 (č. l. 17) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (upravené analogicky dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 204/2026). Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 nebo sp. zn. II. ÚS 376/12 nepřiznal žalobci odměnu za právní zastoupení advokátem, režijní paušály ani DPH, když žalobce péčí o svůj majetek naplňuje jeden z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku. U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Celkem bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů ve výši 5 192 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.