17 C 178/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 14 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 400 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 6 400 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 8 180 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 180 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení a z částky 6 400 Kč od 1. 1. 2025 do 4. 2. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 14 580 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou byla dne 7. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 18 180 Kč, kdy 8 180 Kč představuje poplatek. Žalovaná však poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 180 Kč. Uhradila pouze 3 600 Kč. Celý závazek se stal dle ujednání smlouvy splatným, když se žalovaná dostala do prodlení se splátkou. Splatnost dle žalobkyně nastala dne 31. 12. 2024. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalované. Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k věci i přes výzvu soudu nevyjádřila. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když s tímto postupem žalobkyně souhlasila již v žalobě.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota (č. l. 7-8) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 7. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 60 ti týdenních splátkách po 303 Kč spolu se smluveným úrokem 70,89 % p. a. a případně dalšími náklady, celkem se zavázala vrátit 18 180 Kč.

4. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. V tomto směru žalobkyně k výzvě soudu pouze doplnila, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích a na základě dokladů od žalované dospěla k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. K prokázání svých tvrzení však soudu předložila toliko dvě výplatní pásky žalované za srpen a září 2023, z kterých je tedy skutečně zřejmá výše příjmu žalované za dva měsíce a dále předložila již jen kartu klienta-žalované, kterou vyplnila sama žalovaná a výpis z registru platebních informací. Z těchto listin žalobkyně nemohla mít za zjištěnou výši pravidelných měsíčních výdajů žalované, a navíc mohla zjistit, že předchozí úvěr žalované byl vymáhán v roce 2021 exekučně. Z takto získaných podkladů nemohla žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně, s odbornou péčí, posoudit. Je zřejmé, že žalobkyně si mohla od žalované vyžádat alespoň nájemní smlouvu, smlouvu na odběr energií nebo výpisy z bankovních účtů žalované za předcházející období, aby mohla skutečně zjisti finanční situaci žalované a posoudit její úvěruschopnost. Ostatně již ze samotné skutečnosti, že žalovaná nebyla schopná dostát svému závazku, a to z více jak poloviny, je zřejmé, že v okamžiku uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná.

5. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti.

6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaná vstupovala do vztahu se žalobkyní v pozici spotřebitele.

7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 téhož zákona platí, že (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením relevantní důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala její výdělkové poměry žalované, zda měla či má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

11. Žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni k dnešnímu dni částku 3 600 Kč. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 6 400 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. S ohledem na pasivitu žalované v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalované, resp. bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala své možnosti splatit částku 6 400 Kč.

12. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 5. 2. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy s určením data splatnosti do 7 dnů. Výzva odeslána dne 23. 1. 2026 (č. l.13) byla žalované za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 28. 1. 2026 a ode dne uplynutí 7 dnů, tedy od 5. 2. 2026, je žalovaná v prodlení.

13. V ostatních částech musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni kromě nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesvědčí právo na úhradu jakékoliv neplatně smluvené částky.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by žalované, která byla v řízení úspěšnější, náležely náklady řízení, a to v poměru jejího úspěchu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žádné náklady v řízení nevynaložila ani neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.