17 C 207/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro žaloba o zaplacení 23 890 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 23 890 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a., plynoucím z částky 23 890 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 1 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuIII. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladu řízení ve výši 15 473 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 890 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 25. 2. 2013 uzavřela žalobkyně se žalovanou rámcovou smlouvu, která upravovala podmínky uzavírání budoucích smluv o výpůjčce. Na základě této smlouvy byla uzavřena i smlouva o výpůjčce výčepního zařízení s příslušenstvím, kdy obsah podstatných náležitostí smlouvy je zachycen na výdejové kartě č. , hodnota, . Dle čl. 4. 6. rámcové smlouvy se žalovaná zavázala vrátit předmět výpůjčky žalobkyni do 30 dnů ode dne její výzvy k vrácení. Dle čl. 4. 7. smlouvy je žalovaná v případě více jak 30denního prodlení s vrácením věci povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě vypůjčených věcí. Žalobkyně dne 1. 11. 2023 vyzvala žalovanou k vrácení výčepního zařízení s upozorněním na možný vznik nároku na smluvní pokutu. Žalovaná předmět výpůjčky ve 30denní lhůtě nevrátila a byla žalobkyní dne 8. 2. 2024 vyzvána k úhradě smluvní pokuty se splatností do 22. 2. 2024. I přes předžalobní upomínku žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně kromě smluvní pokuty uplatnila i nárok na zaplacení částky 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve vztahu podnikatelů dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

2. Žalovaná se ve věci k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne 29. 7. 2024 tak, že nikdy žádné výčepní zařízení neměla. Jednatel žalované dále uvedl, že firmu převzal 19. 10. 2021 a nikdy neprovozoval nic, kde by potřeboval výčepní zařízení.

3. Po jednání ve věci dne 21. 10. 2024, z něhož se žalovaná omluvila, soud na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z rámcové smlouvy ze dne 25. 2. 2013 soud zjistil, že žalobkyně jako půjčitel a žalovaná jako vypůjčitel upravily vzájemné vztahy a smluvní podmínky pro uzavírání jednotlivých smluv o výpůjčkách. V čl. 4. 6. smlouvy si smluvní strany ujednaly, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni předmět výpůjčky nejpozději do 30 dnů ode dne výzvy žalobkyně k jejímu vrácení s tím, že o vrácení předmětu výpůjčky bude sepsán písemný protokol (demontážní list). V čl. 4. 7. si účastnice řízení ujednaly, že pokud bude žalovaná v prodlení s vrácením předmětu výpůjčky déle jak 30 dnů, uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí s jejichž vrácením je v prodlení, přičemž touto hodnotou věci se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota věci uvedená na dodacím listě. Splatnost smluvní pokuty byla smluvena na 30. den prodlení s vrácením věci.

5. Z dodacího listu – výdejové karty výčepního zařízení č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná převzala od žalobkyně výčepní zařízení s příslušenstvím, a to v hodnotě vyčíslené v této výdejové kartě na částku 23 890 Kč. Doklad o předání tohoto předmětu výpůjčky je opatřen podpisem za žalovanou a tiskacím písmem je uvedeno jméno „, adresa, “.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že jediným jednatelem žalované byl v období od 7. 2. 2011 do 19. 10. 2021 pan , jméno FO, .

7. Z listiny označené jako výpověď konkrétní smlouvy o výpůjčce ze dne 1. 11. 2023 a z dokladu o doručení této listiny žalované soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení předmětného výčepního zařízení a příslušenství a upozornila žalovanou na možnost vzniku povinnosti hradit smluvní pokutu. Tato výzva byla žalované doručena dne 7. 11. 2023 do datové schránky.

8. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 8. 2. 2024 a z daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná výčepní zařízení nevrátila a žalobkyně tak vůči ní uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty v žalované výši s tím, že její splatnost nastala dne 22. 2. 2024.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 4. 2024 a z dokladu o jejím odeslání žalované soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti uhradit smluvní pokutu.

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.

11. Podle ust. § 2193 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Mezi účastníky řízení byla k zajištění povinnosti žalované vrátit předmět výpůjčky ve smluvené lhůtě 30 dnů ode dne výzvy k vrácení sjednána smluvní pokuta, a to ve výši odpovídající hodnotě předmětu výpůjčky uvedené v dodacím listě. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované předmět výpůjčky předala a že žalovanou vyzvala k jejímu vrácení. Pokud si žalovaná výzvu k vrácení věci převzala dne 7. 11. 2023 (byla jí doručena do datové schránky), pak bylo její povinností vrátit předmět výpůjčky žalobkyni nejpozději do 7. 12. 2023. Dne 7. 2. 2024 byla žalovaná ve více jak 30denním prodlením s vrácením předmětu výpůjčky a smluvní pokuta za porušení této povinnosti věc vrátit se stala dne 8. 2. 2024 splatnou. V řízení nemohla být žalovaná úspěšná s obranou spočívající pouze v tvrzení současného jednatel žalované, že on žádné výčepní zařízení od žalobkyně nikdy nepřevzal. Je zřejmé, že současný jednatel žalované a její společník si neuvědomuje, že ačkoliv se stal jednatelem a společníkem žalované až 19. 10. 2021 resp. 13. 11. 2021 neznamená to, že by závazky, které žalovaná převzala dříve, když za ní jednal jiný jednatel (, jméno FO, ), zanikly jen v důsledku změny společníka a jednatele. Tak tomu není, žalovaná je právnickou osobou se způsobilostí nabývat práva a povinnosti svým jménem a na svůj účet. S ohledem na tyto skutečnost soud žalobě vyhověl.

13. Ve výroku II. rozsudku soud současně přiznal žalobkyni právo na úhradu částky 1 200 Kč, a to dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 473 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 195 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 890 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 800 Kč ve výši 2 478 Kč.