17 C 212/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku číslo tvořenou bytem číslo o velikosti anonymizováno, která se nachází v budově adresa v části územní celek na pozemku parcelní číslo a na pozemku parcelní číslo, ke které náleží spoluvlastnický podíl o velikosti číslo ve vztahu k celku na společných částech budovy adresa v části územní celek na pozemku parcelní číslo a na pozemku parcelní číslo a spoluvlastnický podíl o velikosti číslo ve vztahu k celku na pozemku parcelní číslo a na pozemku parcelní číslo, vše v k. ú. část obce a obci obec, a vyklizenou ji předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 153 965 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byt užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené datum, nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně chtěla byt využívat pro sebe, doručila žalovanému dne datum řádnou výpověď z nájmu bytu. Nájem tak skončil ke dni datum s tím, že žalovaný nepodal návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi ani byt po skončení nájmu nepředal. Žalovaný byt nevyklidil ani po doručení předžalobní upomínky z datum.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobou nesouhlasí, jelikož žalobkyně nepředložila nájemní smlouvu k celému bytu na adrese ulice a číslo Nájemní smlouva byla sice uzavřena datum, nicméně nikoliv k celé bytové jednotce, ale pouze na určitý pokoj a společné prostory. Soudem byl poučen, že žaloba stojí na argumentaci, že byt žalobkyně žalovaný užívá bez právního titulu, tedy bez toho aniž by ho k užívání opravňovala smlouva, a chce-li být ve sporu úspěšný, musí tvrdit a prokazovat, že má zákonný titul k užívání bytové jednotky. Žalovaný zároveň soudu kromě jiného předložil smlouvu uzavřenou žalobkyní, která byla žalobkyní podepsána. Tato smlouva byla uzavřena k celému předmětnému bytu. K další smlouvě k bytu uzavřené mezi paní příjmení příjmení a jméno příjmení dne datum, kterou žalovaný přiložil, namítla žalobkyně jednak to, že paní příjmení jméno není současnou vlastnicí bytu, ale vlastnicí předchozí a neměla žádné zmocnění k tomu, aby nájemní smlouvu uzavírala. Navíc podpis na smlouvě není jejím vlastním podpisem.

3. Podle § 153b o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

4. Mezi stranami nebylo ani sporu, že žalovaný užívá předmětnou bytovou jednotku. Žalovaný pouze tvrdil, že nájemní smlouvu uzavřel pouze k části předmětného bytu.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalobkyně je vlastnicí předmětného bytu. Z nájemní smlouvy, kterou žalovaný předložil a kterou žalobkyně podepsala, je zřejmé, že nájemní poměr byl uzavřen k celému bytu. Žalobkyně uvedla k této smlouvě, že ji považovala za neplatnou, jelikož v záhlaví byla omylem uvedena její matka, která byla předchozí majitelkou předmětného bytu, a navíc neměla veškeré náležitosti. Výpověď z nájmu bytu byla žalovanému doručena datum, jak vyplývá z podacího lístku a dodejky. Výpověď z nájmu bytu ze dne datum obsahovala důvod, že chce žalobkyně byt využít pro sebe, stejně tak jako poučení, že žalovaný může do dvou měsíců od doručení výpovědi podat žalobu k přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Ve výpovědi byl žalovaný vyzván, aby do tří měsíců od prvého dne následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi byt žalobkyni předal. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován, že nájem bytu končí datum, a to na základě výpovědi žalobkyně ze dne datum, kterou žalovaný převzal datum. Žalovaný byl v dopisu vyzván, aby k datum odevzdal vyklizený byt žalobkyni.

6. Soud neučinil žádná zjištění ze smlouvy, která měla být uzavřena mezi matkou žalobkyně a panem příjmení, jelikož žalobkyně zpochybnila její autenticitu, označila ji za falsum a žalovaný nenavrhl žádný důkaz, prokázání pravosti podpisu matky žalobkyně. Navíc je třeba uvést, že Matka žalobkyně ani uzavřít takovou smlouvu nemohla, jelikož již nebyla vlastnicí předmětného bytu.

7. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Strany uzavřely nájemní smlouvu, a to minimálně ústně, jejíž podstatné náležitosti jsou uvedeny v nájemní smlouvě z datum, kde je omylem nadepsána jako majitelka nemovitosti matka žalobkyně. Tento dokument tak stvrzuje obsah ujednání mezi stranami. Je z něj zřejmé, že žalovaný jako nájemník uzavřel s žalobkyní, která již tehdy byla vlastnicí bytu, nájemní smlouvu k předmětnému bytu, a žádná jiná osoba byť jako spolunájemník uvedena nebyla. Jelikož pro nájemní smlouvu k bytu není předepsána písemná forma, lze minimálně ústní ujednání mezi stranami dovodit z této listiny, která je tak odrazem vůle stran, lhostejno, že jako smluvní strana omylem byla nesprávně uvedena matka žalobkyně. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný předmětný byt užívá. Jediná obrana žalovaného byla, že jej neužívá sám. S ohledem k tomu, že žalobkyně platně vypověděla nájemní vztah žalovanému, a ten již tak nemá titul k užívání předmětného bytu, nebylo rozhodné, zda žalovaný byt užívá sám či s někým jiným, ať už by další osoba tento byt užívala legálně či nikoli. Jelikož žalovaný měl titul k užívání bytu, a to nájemní smlouvu, která však byla řádně a platně žalobkyní vypověděna, jeho nájemní vztah k předmětnému bytu skončil a užívá byt neoprávněně, byly naplněny předpoklady § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a žalovaný tak byt žalobkyně zadržuje neprávem. Soud mu tak uložil v souladu s tímto ustanovením, aby byt žalobkyni předal, a to standardně v 15 denní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni datum, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Sazba odměny advokáta byla počítána z hodnoty vyklizovaného bytu ve výši 4 000 000 Kč dle odborného vyjádření k ceně ze dne datum v souladu s usnesení Ústavního soudu ČR IV. ÚS 2305/2019 ze dne datum Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby po 24 300 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného ze dne datum a účast na jednání dne datum a datum) podle § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 6 zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále cestovným ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalobkyně do sídla soudu dne datum a zpět vozidlem anonymizováno v celkové vzdálenosti 73 km při spotřebě 6,7 litrů 95 oktanového benzínu na 100 km a ceny této pohonné hmoty 37,10 Kč za litr v souladu s § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. a sazby náhrady za použití motorového vozidla ve výši 4,70 Kč za 1 ujetý kilometr v souladu s § 1 písm. b) téže vyhlášky a cestovným k jednání dne datum vozidlem anonymizováno při stejné vzdálenosti, nicméně spotřebě 7 litrů 95 oktanového benzínu na 100 km při stejné ceně pohonné hmoty i náhrady za použití motorového vozidla na základě uvedené vyhlášky, dále náhradou za promeškaný čas v počtu 8 půlhodin v celkové výši 800 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč Celkem tak žalovaný má povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 153 695 Kč Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. K vyúčtování nákladů zástupce žalobkyně je třeba uvést, že nahlédnutí do spisu není úkonem ve smyslu § 11 odst. 1 ani 2 advokátního tarifu, jelikož se nejedná o prostudování spisu, při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.