17 C 224/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 157.928 Kč s přísl. <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 125.743 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně, a to z částky 33.492 Kč od 17. 12. 2018 do zaplacení, z částky 22.385 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení, z částky 50.578 Kč od 31. 12. 2018 do zaplacení a ve výši 9,75% z částky 19.288 Kč od 8. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 61.612 Kč od 17. 12. 2018 do zaplacení, z částky 22.385 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení a z částky 50.578 Kč od 31. 12. 2018 do zaplacení a o zaplacení částky 28.120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 17. 12. 2018 do zaplacení a částky 4.065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 1. 2019 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 35.556,5 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň - město náklady řízení ve výši 4.972 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem částky 157.928 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně. Žalobu odůvodnila tím, že si žalovaná u ní objednala přepravní služby čtyřmi jednotlivými objednávkami a za poskytnuté přepravy vyúčtovala žalobkyně žalované 61.611,99 Kč fakturou splatnou 17. 10. 2018, 22.385 Kč fakturou splatnou 23. 10. 2018, 50.578 Kč fakturou splatnou 31. 10. 2018 a 23.353 Kč fakturou splatnou 8. 11. 2018. Do koncentrace řízení žalobkyně netvrdila nic k otázce ceny, zejména pak jestli byla mezi stranami sjednaná, či se má jednat o cenu obvyklou. 2 Žalovaná ve své reakci k žalobě uvedla, že žalobkyni žádala o doložení objednávek, jelikož objednávky provedené jejím bývalým zaměstnancem panem [celé jméno svědka] byly vystaveny pouze na časový úsek a nikoli k jednotlivým přepravám, jak bývá zvykem. Přepravy tak nebylo možné dohledat a potvrdit fakturované částky, jelikož požadované dokumenty nebyly doloženy. Dále uvedla, že písemné objednávky byly vystaveny až po faktické realizaci přeprav, a to vždy po objednávce uskutečněné telefonicky, nicméně při sjednávání jednotlivých přeprav byly individuálně sjednány ceny za tyto přepravy, které však neodpovídají následné fakturaci ze strany žalobkyně. Žalovaná tak nesporuje, že by mezi stranami byl sjednán právní vztah, který žalobkyně realizovala, nicméně žalovaná činí sporným výši jejího nároku, jelikož žalobkyně požaduje uhradit částky ve výši, které neodpovídají tomu, co bylo sjednáno. 3 Při jednání žalovaná uvedla, že objednávky z její strany byly vystaveny až po provedených přepravách na základě informací poskytnutých od žalobkyně, a žalovaná udělala chybu v tom, že si jednotlivé položky, z nichž se skládala celková částka, nepřekontrolovala a vystavila objednávky na základě údajů poskytnutých žalobkyní, nicméně tyto údaje neodpovídaly smluvenému vztahu a původně ujednané ceně přepravy. Žalující strana se k jednání nedostavila a do koncentrace řízení od ní tak žádná jiná zásadní skutková tvrzení nezazněla. Dále uvedla, že na faktury bylo částečně hrazeno. 4 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná zaslala žalobkyni čtyři objednávky. V objednávce č. [anonymizováno] k první přepravě bylo uvedeno, že se jedná o objednávku ze dne 17. 10. 2018, nicméně se vztahuje k dodání ze dne 12. 10. 2018. Mělo jít o přepravu zboží do 3,5 tuny v období od 8. 10. do 12. 10. 2018 za 61.611,99 Kč. V objednávce č. [anonymizováno] k druhé přepravě bylo uvedeno, že se jedná o objednávku ze dne 23. 10. 2018, která se však vztahuje k dodání ze dne 19. 10. 2018 k přepravě zboží do 3,5 tuny v období od 15. 10. do 19. 10. 2018 za 22.385 Kč. Další objednávka č. [anonymizováno] k třetí přepravě ze dne 31. 10. 2018 se vztahovala k datu dodání již z 26. 10. 2018, a týkala se přepravy zboží do 3,5 tuny v období od 22. 10. do 26. 10. 2018 za 50.578 Kč Poslední objednávka č. [anonymizováno] ke čtvrté přepravě ze dne 7. 11. 2018 s datem dodání 31. 10. 2018 se vztahovala k přepravě zboží za období od 29. 10. do 31. 10. 2018 za 23.353 Kč. Žalobkyně vystavila žalované daňové doklady, jejichž doručení žalovaná při jednání stvrdila, a požadovala v nich zaplacení částky 61.611,99 Kč do 16. 12. 2018, 22.385 Kč do 22. 12. 2018, 50.578 Kč do 30. 12. 2018 a 22.353 Kč do 7. 1. 2019. Podle znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru doprava, činila obvyklá cena za prvou přepravu 33.492 Kč, za druhou přepravu 50.305 Kč, za třetí přepravu 53.459 Kč a za poslední přepravu 19.288 Kč. 5 Žalobkyně do koncentrace řízení netvrdila konkrétní ujednání o ceně a smluvenou cenu pouze dovozovala z objednávek doručených ze strany žalované, z nichž je však patrné, že byly vystaveny až po provedených přepravách. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že by ke dni, kdy byly přepravy provedeny, byla sjednána konkrétní cena za tyto přepravy. Na druhou stranu žalovaná tvrdila nižší cenu přeprav, nicméně k tomuto svému tvrzení navrhla pouze výslech svědka [příjmení], leč ten byl nekontaktní, a žalované se nepodařilo předložit takové kontaktní údaje, aby bylo možné svědka předvolat. Ani žalovaná tedy neprokázala, že by cena přepravy byla mezi stranami sjednána. Soud tak vycházel ze skutečnosti, že cena přepravy sjednaná nebyla, a vycházel tak z ceny obvyklé. Byť zaslané objednávky ze strany žalované ex post by mohly prokazovat původně sjednanou cenu, soud nemohl odhlédnout od tvrzení žalobkyně, že ceny byly ústně sjednány v jiné výši, a nestandardními postupy jejich zaměstnance pana [příjmení] došlo na základě sdělení žalobkyně k uvedení nesprávných cen do následných objednávek, které se rozcházely s cenami smluvenými. Tento závěr potvrdil i znalecký posudek, v němž se obvyklé ceny jednotlivých přeprav v prvých dvou případech zcela rozcházejí s cenami fakturovanými žalobkyní. Tvrzení žalované, že na vystavené faktury bylo částečně hrazeno, se jí prokázat nepodařilo, jelikož k němu přes poučení nepředložila jediný důkaz. 6 Soud neučinil žádná skutková zjištění z listin vztahujících se k jednotlivým přepravám, jelikož tyto listiny byly podkladem pro soudního znalce, který stanovil u každé z přeprav cenu obvyklou. 7 Soud tedy učinil skutkový závěr, že žalovaná si u žalobkyně objednala 4 přepravy, které byly následně realizovány, leč strany se nedohodly na ceně těchto přeprav. 8 Podle článku 1 věty prvé vyhlášky Ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravy (CMR) se tato úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jeho dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. 9 Podle § 1792 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ) plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. 10 Podle § 2555 odst. 1 OZ smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 2564 odst. 2 OZ není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku. 11 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že mezi stranami byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě ve smyslu § 2555 odst. 1 OZ (u těch přeprav, které byly ryze vnitrostátní), resp. čl. 1 CMR (u přeprav s cizozemským prvkem), a to aniž by se strany dohodly na ceně za přepravy. Ve smyslu § 1792 OZ (u cizozemských přeprav), resp. podle § 2564 odst. 2 OZ (u přeprav tuzemských) tak žalobkyně měla právo po realizaci přeprav pro žalovanou požadovat cenu obvyklou. 12 Žalobkyně požadovala za prvou přepravu zaplacení částky 61.612 Kč, leč obvyklá cena činila pouze 33.492 Kč. V této části tak žalobě bylo vyhověno a rozdíl ve výši 28.120 Kč musel být zamítnut. U druhé přepravy požadovala žalobkyně zaplacení částky 22.385 Kč a s tímto nárokem byla úspěšná, jelikož podle znalce činila obvyklá cena za přepravu 50.305 Kč. U třetí přepravy požadovala žalobkyně zaplacení částky 50.578 Kč, leč podle znalce činila obvyklá cena za tuto přepravu 53.459 Kč a žalobkyně tak zcela byla i s tímto svým nárokem o zaplacení úspěšná. U poslední přepravy požadovala žalobkyně zaplatit 23.353 Kč, ale s ohledem k tomu, že znalec stanovil obvyklou cenu přepravy pouze na 19.288 Kč, byla žalobkyně úspěšná pouze v této částce a ve zbytku ve výši 4.065 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně žalovala celkem ze čtyř zmíněných závazků 157.928 Kč, nicméně úspěšná byla jen s částkou 125.743 Kč. Žaloba o zaplacení 32.185 Kč s příslušenstvím tak byla zamítnuta. 13 Byť ze znaleckého posudku vyplynulo, že u druhé a třetí přepravy byla obvyklá cena vyšší, než jaká byla žalována, soud nemohl překročit žalobní návrh u těchto nároků a přiznat žalobkyni více, než žalobou požadovala. 14 Soud proto vyhověl žalobě o zaplacení částky 125.743 Kč s příslušenstvím v zákonné výši dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uložil žalované dlužnou částku uhradit ve standardní lhůtě dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žaloba o zbylých 32.185 Kč s příslušenstvím tak byla zamítnuta. U prvních třech přeprav požadovala žalobkyně zaplacení příslušenství v nesprávné výši, jelikož pro druhé pololetí roku 2018 činila výše zákonného úroku z prodlení pouze 9 % ročně a rozdíl ve výši 0,75 % ročně tak musel být zamítnut. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby učiněným (příprava a převzatí věci, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání ve dnech 3. 3. 2020 a 14. 9. 2021) po 7420 Kč v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 5 zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, dále cestovným v celkové výši 1.367,5 Kč ze sídla advokátní kanceláře žalobce do sídla soudu a zpět v celkové vzdálenosti 240 km při spotřebě 4,4 litrů nafty na 100 km a ceny této pohonné hmoty 31,8- Kč v souladu s § 4 písm. c) vyhl. č. 358/ 2019 Kč (u prvé cesty v délce 120 km) a ceně 27,2- Kč v souladu s § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. (u druhé cesty), sazby náhrady za použití motorového vozidla 4,40 Kč za 1 ujetý kilometr v souladu s § 1 písm. b) obou vyhlášek, náhradou za promeškaný čas v počtu 8 půlhodin v celkové výši 800 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % ze všech zmíněných částek, zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7.897 Kč a 3.005 Kč představující poměrnou část nákladů na vypracování znaleckého posudku v rozsahu 80% při zohlednění zaplacené zálohy ve výši 5.000 Kč. Při plném úspěch žalobkyně by tak měla právo na náhradu nákladů ve výši 59.260 Kč. S ohledem k tomu, že její úspěch představoval přibližně 80% a neúspěch 20%, má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60%, tedy v částce 35.556 Kč, které musí žalovaná uhradit taktéž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř 16 Úkon v podobě jednověté repliky žalobkyně v podání ze dne 3. 9. 2019 soud nepovažoval za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. písm. d) advokátního tarifu. Soud se ani neztotožnil s názorem žalobkyně, že by jí mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. s ohledem k tomu, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku, jelikož tato potřeba vyvstala s ohledem k tomu, že žalobkyně se nezúčastnila prvého jednání, aby případně mohla do koncentrace řízení reagovat na poučení soudu. V případě, že by si žalobkyně byla vědoma toho, že nebyla mezi stranami sjednána cena, mohla si znalecký posudek opatřit sama již před podáním žaloby. závěr soudu o tom, že nebyla mezi stranami sjednána cena však nepramení z toho, že bylo prokázáno, že strany se nedohodly na konkrétní ceně, ale proto, že žalobkyně ve své„ fakturační“ žalobě žádnou pasáž o způsobu stanovení ceny neuvedla a žalované se její tvrzení o níže ujednané ceně prokázat nepodařilo. 17 O povinnosti zaplatit státu náklady řízení, které vynaložil, bylo rozhodnuto podle výsledku řízení v souladu § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla úspěšná v rozsahu 20%, nicméně tato část nákladů na vypracování znaleckého posudku, který stál 9.972 Kč, byla uhrazena ze zálohy zaplacené žalobkyní. Žalovaná, která nebyla úspěšná v rozsahu 80%, je tak povinna zaplatit náklady, které stát zaplatit nad rámec složené zálohy, tedy v částce 4.972 Kč. Část nákladů řízení, v podobě zaplacené zálohy ze strany žalobkyně, k jejichž náhradě jí nevznikla povinnost s ohledem k poměru jejího úspěchu v řízení, byla již zohledněna v povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení, jak je uvedeno v předchozím odstavci.