17 C 226/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 246 746 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níže se žalobkyně domáhá úhrady 500 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 246 246 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. plynoucím z částky 246 246 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 938 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 246 746 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla poškozenému , jméno FO, (dále jen „poškozený“) a , podezřelý výraz, na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2019 z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistné plnění v celkové výši 246 746 Kč (újma na zdraví poškozeného, náklady léčení, ztráta na výdělku, bolestné). Podkladem pro výplatu pojistného plnění byla škodní událost ze dne 6. 5. 2021, kterou byla způsobena újma na zdraví poškozeného. Škodu způsobil svým protiprávním jednáním žalovaný. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu potvrzuje relace Policie ČR o dopravní nehodě č.j. , Anonymizováno, a trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město , právnická osoba, . S ohledem na odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, došlo k naplnění podmínek vzniku regresního nároku žalobkyně, na základě něhož má vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co z titulu smluvního pojištění plnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 246 746 Kč dopisy ze dne 2. 7. 2021, 13. 10. 2021, 29. 3. 2022 a 20. 5. 2022, žalovaný však na ně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v souladu s § 142a o.s.ř. se základním skutkovým a právním rozborem dne 10. 6. 2024. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. K výzvě soudu žalobkyně upravila podáním ze dne 14. 8. 2024 svůj žalobní petit tak, že se domáhá úhrady částky 246 246 Kč a nikoliv 246 746 Kč, když z titulu pojistné smlouvy uhradila pouze 246 246 Kč. Soud toto podání posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a rozhodl o něm tak, že výrokem I. tohoto rozsudku řízení pro částku 500 Kč zastavil dle ust. § 96 o. s. ř.

3. Žalovaný se k výzvě soudu k podané žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. řádu a s ohledem na konkludentní souhlas účastníků řízení věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů bez jednání.

4. Z relace Policie ČR o dopravní nehodě a trestního příkazu ze dne , adresa, , soud zjistil, že žalovaný byl uznám vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 148 odst. 1 tr. zák., když porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Bylo prokázáno, že dne 6. 5. 2021 v 5:13 hodin řídil žalovaný osobní motorové vozidlo , jméno FO, ve směru od Sladkovského, ke křižovatce ulic Železniční - Lobezská v levém jízdním pruhu pro přímý směr jízdy, s úmyslem po projetí křižovatky pokračovat přímým směrem na most Milénia, a v rozporu s ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu nerespektoval pro svůj směr jízdy signál s červeným světlem „Stůj“ v důsledku čehož došlo v prostoru křižovatky ke střetu s vozidlem poškozeného, který do ní vjel na signál „Volno“. Dále bylo nepochybně prokázáno, že řídil uvedené motorové vozidlo, ačkoliv byl pod vlivem alkoholu, což bylo zjištěno dechovou zkouškou na místě nehody, kdy za použití přístroje Dräger mu bylo naměřeno 0,40 a 0,39 promile alkoholu v krvi a žalovaný nepožadoval lékařské vyšetření spojené s odběrem krve. Z nabídky žalobkyně na uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, a to ve spojení s výpisem z bankovního účtu žalobkyně ze dne 19. 10. 2021, 17. 12. 2021 a 30. 3. 2022 dokládajícím proplacení škod, že vlastník vozidla, kterýmžto vozidlem byla způsobena škoda, byl u žalobkyně pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a že žalobkyně uplatněnou škodu v žalované částce uhradila. Žalobkyně vyplatila poškozenému dne 7. 7. 2021 bolestné ve výši 30 269 Kč, dne 13. 10. 2021 pak doplatek na bolestném ve výši 33 831 Kč. Dne 30. 3. 2022 vyplatila poškozenému částku 125 406 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti. Dále dne 17. 12. 2021 a dne 21. 5. 2022 uhradila žalobkyně ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR částku 5 000 Kč a 51 740 Kč, a to za náklady na léčení poškozeného. Celkem tak žalobkyně uhradila z titulu pojistné smlouvy vztahující se k vozidlu, kterým žalovaný způsobil škodu, částku 246 246 Kč. Žalovaná částka byla u žalovaného uplatněna dne 2. 7. 2021, 13. 10. 2021, 29. 3. 2022, 20. 5. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2024. Žalovanému byly výzvy doručovány na adresu trvalého pobytu, avšak ten si je nevyzvedl a dlužnou částku dosud neuhradil.

5. Pokud jde o právní hodnocení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., který je nutné s ohledem na okamžik škodního jednání na vztah aplikovat, a to dle přechodného ust. § 94 z. č. 30/2024 Sb., má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, zavinil vznik škody a vozidlo řídil, ačkoliv byl pod vlivem alkoholu. Žalobkyně po něm proto důvodně požaduje náhradu toho, co na způsobenou škodu plnila podle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit požadovanou částku, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 10. 6. 2024. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení regresní náhrady právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který uplatnila od uplynutí lhůty k zaplacení dle předžalobní výzvy.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 938 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 338 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř. a žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě, neboť soud neměl důvod stanovit lhůtu delší, když žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a netvrdil důvody nutné pro stanovení jiné, než-li třídenní lhůty k plnění.