17 C 240/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 6. 1. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 6. 1. 2012 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 893,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 12. 2011 smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem ve výši 750 Kč, a to formou jedné splátky do 5. 1. 2012. Žalovaný smluvní závazky nehradil řádně a včas, na pohledávku nic neuhradil, proto žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 3 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, z čehož žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. právnická osoba a žalovaný uzavřely smlouvu o půjčce dne 15. 12. 2011, na základě níž byla téhož dne poskytnuta převodem na účet, který žalovaný uvedl, částka 3 000 Kč s tím, že se strany dohodly na tom, že poplatek za poskytnutí půjčky činí 750 Kč a žalovaný tak zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně 3 750 Kč za dobu trvání půjčky v délce 21 dnů.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný, a to pokud jde o částku 3 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Pokud jde o poplatek za poskytnutí půjčky, soud shledal tento nárok jako neplatný. Takto žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu, ale supluje smysl a účel úroku, kterým je generovat zisk z poskytnutých peněz. Ve smlouvě si účastníci sjednali úrok v částce 750 Kč odpovídající 417,14 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005), který je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Žalovaný tak neuzavřel platně s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), jelikož esenciální součástí úplatné smlouvy o půjčce je dohoda o úroku, která však byla shledána neplatnou. Bez platnosti takového ujednání nemůže být platná ani samotná smlouva o půjčce. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat výpisem z bankovního účtu, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, žalovaný se na úkor předchůdkyně žalobkyně, která platně pohledávku postoupila žalobkyni, bezdůvodně obohatil ve smyslu § 451 ObčZ a je povinen tak toto bezdůvodné obohacení věřiteli vydat, což neučinil ani částečně. Soud proto žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 ObčZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 80 % a neúspěšná v rozsahu 20 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %, tedy v částce 893,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2, o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu takového rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.