17 C 291/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 15 729 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně plynoucím z částky 6 750 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 750 Kč od 13. 7. 2023 do 19. 4. 2024, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a dále částky 2 479 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doučeným zdejšímu soudu dne 27. 5. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 729 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne 12. 5. 2023 uzavřela smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány téhož dne na účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 12. 7. 2023, žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil 671 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 19. 7. 2023, 26. 7. 2023, 2. 8. 2023, 11. 8. 2023 a 26. 8. 2023). Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobkyně požaduje, činí 15 750 Kč, z toho jistina + poplatek ve výši 13 250 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 5. 2023 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která ke dni vyhotovení návrhu činí po zaokrouhlení částku 3 150 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. K výzvě soudu ohledně ověření kredibility žalovaného při uzavření shora uvedené smlouvy o zápůjčce žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, když si je vědoma toho, shora uvedený procesní postup povede k závěru soudu, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná s tím, že pro tento případ žalobkyně navrhla, aby soud této přiznal toliko bezdůvodné obohacení představující poskytnutou jistinu úvěru, úrok z prodlení s náklady řízení. Dále žalobkyně k výzvě soudu upřesnila, že žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby celkem částku 3 250 Kč (č. l. 20 spisu).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 9 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je nebankovním poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

7. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný jen částečně, neboť žalobkyně neprokázala svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění v celkové výši 10 000 Kč, kdy na tuto částku žalovaný uhradil dle prohlášení žalobkyně před podáním žaloby částku 3 250 Kč.

10. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost (kredibilitu) žalovaného jako spotřebitele, a to ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně určitě netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva absolutně neplatná.

11. Žalobkyně má tudíž právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 750 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné smlouvy. Nárok žalobkyně soud posoudil dle ustanovení § 2991 o. z. Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. do prodlení, a je tak povinen hradit i zákonné úroky z prodlení, jejichž výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil dle první výzvy k úhradě, ke které došlo prokazatelně až dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 4. 2024 s tím, že tento stanovil žalovanému lhůtu k plnění do tří dnů. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty se tedy žalovaný dostal do prodlení. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

12. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnější žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil, resp. nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.