17 C 34/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 31 650 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 2 413,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 103,56 Kč, částky 4 862,05 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 724,16 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 086,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 858,32 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 086,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 818,15 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 086,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a částku 16 287,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 660,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 041,47 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 859,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 650 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o půjčce, první ze dne 30. 10. 2015, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, uhradil pouze částku 6 900 Kč. Po započtení uhrazené částky částečně na jistinu, úroky a poplatky sestává dlužná částka z jistiny ve výši 8 086,31 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 413,69 Kč. Žalobkyně se dále domáhá z dlužné jistiny za období od 17. 12. 2016 do 6. 12. 2019 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 961,88 Kč a kapitalizovaného smluveného úroku v sazbě 23,72 % ročně za období od 10. 12. 2016 do 6. 12. 2019 v částce 10 041,47 Kč. Dne 14. 1. 2016 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným další smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný ale nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem zaplatil částku 5 950 Kč. Po započtení uhrazené částky sestává dlužná částka z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 287,95 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 862,05 Kč. Žalobkyně se u této druhé smlouvy dále domáhá z dlužné jistiny za období od 24. 2. 2017 do 6. 12. 2019 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 3 384,35 Kč a za období od 24. 2. 2017 do 6. 12. 2019 kapitalizovaného smluveného úroku v sazbě 23,72 % ročně v částce 10 041,47 Kč. Následně byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužných jistin v souladu s čl. 1 smluvních podmínek a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 10. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč v sazbě 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dne 14. 1. 2016 uzavřely strany další smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč v sazbě 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily v říjnu 2015 průměrně 11,99 % ročně a v lednu 2016 pak 11,23 %. Z žalobkyní předložených tabulek vyplývá, že žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy ze dne 30. 10. 2015 v 7 splátkách celkem 6 900 Kč, což odpovídá výši inkasního poplatku 482,75 Kč za tato realizovaná inkasa (1 inkaso při ceně za 58 splátek ve výši 4 000 Kč odpovídá ceně 68,97 Kč) a na pohledávku ze smlouvy ze dne 14. 1. 2016 ve 4 splátkách celkem 4 950 Kč, což odpovídá výši inkasního poplatku 413,79 Kč za tato realizovaná inkasa (1 inkaso při ceně za 58 splátek ve výši 6 000 Kč odpovídá ceně 103,45 Kč).

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o smlouvu z 30. 10. 2015, tak ohledně částky 8 086,31 Kč, která představuje dlužnou jistinu, a pokud se týká smlouvy z 14. 1. 2016, tak ohledně částky 16 287,95 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč a úhradu za administrativní činnost ve výši 1 287,95 Kč. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvy o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ. Soud posoudil ujednání o administrativním poplatku jako ujednání, které slouží k pokrytí nákladů poskytovatele zápůjčky, nicméně takové náklady by měli být saturovány ze smluveného úroku, jehož hlavní funkcí je generování zisku, z něhož náklady poskytovatele mají výt hrazeny. Při posuzování platnosti sjednaného úroku tak soud posuzoval výši ujednaného úroku společně s výší administrativního poplatku a dospěl k závěru, že takto dojednaná odměna za poskytnutí peněz nijak nepřiměřeně nepřesahuje průměrné úrokové sazby a byla sjednána platně. Žalovaný porušil podmínky smlouvy a přestal pravidelné splátky hradit a nesplnil tak svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutých termínech poskytnuté peníze, pročež soud žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině, smluvenému úroku za dobu trvání smlouvy a úhradě za administrativní činnost a za skutečně realizovanou službu inkasa včetně příslušenství v podobě smluveného úroku z této jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny a smluveného úroku v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalované tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. U poplatku za nerealizovaná inkasa dospěl soud k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět. Na jedu stranu poskytnutí služby osobního inkasa již zjevně nelze saturovat ze sjednané odměny za poskytnuté prostředky, tedy úroku (který žalobkyně nazývá úrokem a administrativním poplatkem), jelikož se jedná o tak individualizovanou službu, která se s běžnými zápůjčkami nepojí a nelze spravedlivě po poskytovateli zápůjčky požadovat, aby náklady na tuto zjevně nákladnou a nadstandardní službu uspokojil ze smluveného úroku. Na druhou stranu je nutné poukázat na skutečnost, že tu část inkasních poplatků, jejichž zaplacení žalobkyně požadovala a byla zamítnuta, představují poplatky za nerealizovaná inkasa. Byť ujednání o hotovostním inkasu by bylo možno shledat platným, tak výkon práva, kdy se žalobkyně domáhá poplatků za inkasní služby, k nimž však ve skutečnosti nedošlo, lze považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 OZ, které nepožívá právní ochrany a soudu tak nezbylo, než tu část žaloby, jíž se žalobkyně domáhala i úhrady poplatků za nerealizovaná inkasa, zamítnout. Protože ale žalobkyně již započetla část plateb žalovaného u smlouvy z 30. 10. 2015 ve výši 1 103,56 Kč a u smlouvy z 14. 1. 2016 ve výši 724,16 Kč na nerealizované inkaso, přestože platby (s ohledem k tomu, že smlouva o způsobu započítávání plateb mlčí) měly být správně započteny na úrok z prodlení podle § 1932 OZ, zamítl soud ve stejné výši vzhledem k výše uvedenému i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výroku I. rozsudku spolu s požadovaným poplatkem za nerealizovaná inkasa.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 266 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 77 % a neúspěšná v rozsahu 23 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 %, tedy v částce 1 859,76 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.