17 C 365/2021
č. j. 17 C 365/2021-204
V PLATNOSTICitované zákony (8)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 148 § 160 § 213 § 218
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7
- Zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, 67/2013 Sb. — § 13
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 39 150 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhají vůči žalovanému zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z této částky od 4. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému částku 52 363,57 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 77 423,40 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 8 869 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobci se žalobou ze dne 7. 12. 2021 domáhali po žalovaném zaplacení částky 39 150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že jako nájemci uzavřeli se žalovaným dne 20. 8. 2018 nájemní smlouvu k bytu na adrese , adresa, . Nájemní poměr skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Podle článku 4. odst. 3 smlouvy byl žalovaný povinen žalobcům vrátit složenou jistotu ve výši 15 000 Kč, což však neučinil. Žalovaný měl za povinnost dále předat žalobcům vyúčtování spojené s využíváním bytu, a to do 30. 4. 2020, což však neučinil a žalobci tak po něm požadují 50 Kč za každý započatý den prodlení z předání vyúčtování v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb., přičemž ke dni 26. 8. 2021 činí žalobci vyúčtovaná smluvní pokuta 24 150 Kč.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě tuto odmítl jako nedůvodnou. Žalobci požadují neoprávněně vrácení jistoty, jelikož žalovanému poškodili obložkové zárubně u dveří do ložnice, podlahu v obývajícím pokoji a kuchyňské skříňky. Odhad škody na podlaze činil 28 189 Kč, předpokládané náklady na výměnu zárubní měly činit 25 241 Kč a výroba skříněk by přišla na 25 566,07 Kč. Škody byly způsobeny jednak navrtáním zárubní, podlahu žalobci nejprve poškodili svíčkami a dále tím, že při odvozu z bytu vlastní pračky žalobci nedovřeli řádně kohout přívodu vody, z něhož nepozorovaně kapala voda na zeď bytové jednotky a dále i do kuchyňské skříňky a voda vtekla pod podlahu a poškodila jak skřínky kuchyňské linky, tak podlahu. K zjištění této havárie došlo až 16. 9. 2019 novou nájemnicí bytu a jediný, kdo mohl manipulovat s kohoutem vody, byli právě žalobci. Žalobce a) navíc ve své e-mailové zprávě svoji odpovědnost za tyto škody uznal a snažil se je nahradit plněním z pojištění odpovědnosti za škodu, nicméně tato pojistná událost byla pojišťovnou odložena. Ani nárok žalobců na zaplacení částky 24 150 Kč z titulu z prodlení z předání vyúčtování nebyl podle žalovaného důvodný. Žalovaný totiž začátkem května 2020 předal žalobcům osobně předmětné vyúčtování a do prodlení s jeho předáním se tak nedostal. Žalovaný současně s vyjádřením k žalobě uplatnil vůči žalobcům vzájemný návrh o zaplacení částky 52 363,57 Kč, představující náhradu toho, co bude nucen vynaložit na opravu předmětné bytové jednotky.
3. Ve své replice žalobci uvedli, že z předávacího protokolu z 1. 9. 2019, který soudu předložili v kopii, je zřejmé, že žádná závada v době předání bytu žalovanému neexistovala a následky této fikce žalovaný nemůže přičítat žalobcům, tím méně pak za situace, kdy k jejich zjištěním došlo až v době užívání bytu jiným nájemcem. Vyúčtování, jak tvrdí žalovaný jim osobně předáno nebylo a bylo zasláno až e-mailem ze dne 26. 8. 2021 na základě přechozí výzvy zástupce žalobců.
4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, kterým ve výroku I. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobcům částku 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu povinnosti vrátit složenou jistotu. Výrokem II. zamítl žalobu žalobců o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. plynoucích z částky 15 000 Kč od 1. 9. 2019 do 3. 5. 2021 a žalobu o zaplacení částky 24 150 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení žalovaného s předáním vyúčtování. Soud prvního stupně dále ve výroku III. zamítl vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení částky 52 363,57 Kč jako náhrady škody za poškození bytové jednotky žalobci a ve výroku IV. stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobcům náklady řízení. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu prvého stupně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2023 č.j. 61 Co 140/2023-103 ve výrocích I., III. a IV. zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Výrok II. rozsudku nabyl právní moci dne 4. 3. 2023, když odvolání žalovaného proti tomuto výroku bylo předmětným usnesením Krajského soudu v Plzni odmítnuto, neboť tento výrok zněl ve prospěch žalovaného a ten tak nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání v tomto rozsahu (§ 218 písm. b) o.s.ř.) a žalobci se proti tomuto výroku neodvolali.
5. Soud se v rámci tohoto rozsudku tedy již nezabývá žalobou žalobců o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. plynoucích z částky jistiny 15 000 Kč od 1. 9. 2019 do 3. 5. 2021 a žalobou o zaplacení částky 24 150 Kč z titulu smluvní pokuty za tvrzené prodlení žalovaného s předáním vyúčtování, neboť o tomto předmětu sporu bylo již pravomocně rozhodnuto.
6. Soud prvého stupně po vrácení věci respektujíc závazný právní názor Krajského soudu v Plzni doplnil důkazní řízení o důkazy týkající se tvrzeného započtení vzájemných pohledávek, výše majetkové újmy a nároku na její náhradu vzneseného žalovaným a dále s ohledem na změnu vyřizujícího soudce per analogiam dle ust. § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. provedl některé listinné důkazy znovu a na základě takto provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
7. Z nesporného tvrzení účastníků řízení a z nájemní smlouvy uzavřené dne 20. 8. 2018 mezi žalobci jako nájemci a žalovaným jako pronajímatel soud zjistil, že žalobci užívali byt žalovaného od 1. 9. 2018 do 1. 9. 2019. Po uzavření nájemní smlouvy složili žalobci ve prospěch účtu žalovaného jistotu ve výši 15 000 Kč. Účastníci řízení v čl. IV. nájemní smlouvy sjednali právo žalovaného užít jistotu či její část k úhradě svých pohledávek za žalobci nebo k úhradě škod způsobených žalobci na pronajatém bytu.
8. Z předávacího protokolu z 1. 9. 2019, který soudu předložil žalovaný i v originále, bylo zjištěno, že při předání bytu po skončení nájmu žalobců účastníci řízení podpisem protokolu potvrdili, že v bytě je zjištěna závada v podobě poškozené podlahy v obývacím pokoji a dále, že obložková zárubeň do ložnice byla poškozena navrtáním. Z protokolu o předání bytu z téhož dne, který potvrzuje předání bytu nové nájemnici , jméno FO, soud zjistil, že jsou zde specifikovány stejné závady v bytě.
9. Z předávacího protokolu z 1. 9. 2019, který soudu předložili žalobci pouze v kopii soud zjistil, že oproti předloženému originálu od žalovaného je zde u „zjištěných závad“ uvedeno, že „závady nebyly zjištěny“. Žalobci soudu nepředložili originál předávacího protokolu a soud dospěl k závěru, že jimi předložená kopie protokolu je v bodě o závadách zfalšovaná a neprokazuje ničeho o existenci či neexistenci závad v bytě dne 1. 9. 2019, neboť poškození bytu bylo prokázáno i dále uvedenými důkazy, které podporují ten závěr, že obsah protokolu o předání bytu, předložený žalovaným, je pravým protokolem, který byl mezi účastníky řízení dne 1. 9. 2019 sepsán.
10. Z emailové komunikace vedené mezi žalobci a žalovaným v období mezi 24. 9. 2019 a 21. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný oznamuje žalobci, jaké škody způsobil nedovřený kohout přívodu vody k pračce a dotazuje se, zda jsou žalobci pojištěni. Současně žalobce sděluje, že vyteklou vodu objevila nová nájemnice dne 16. 9. 2019. Žalobci na to reagují nejprve odmítavě avšak následně uvádějí, že dle informací z pojišťovny by měli mít pojištění z odpovědnosti za škodu a že tuto událost nahlásí co nejdříve s tím, že by tím mohli vyřešit i poškozenou podlahu a obložky dveří. Emailem ze dne 2. 10. 2019 se žalobce dotazuje žalovaného, zda by měl toho dne čas po 17 hodině, že potřebuje vyplnit a podepsat formulář týkající se pojistné události.
11. Ze zápisu o poškození občanského majetku ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že pojištěná , tituly před jménem, , jméno FO, (zřejmě matka žalobkyně b/) ohlásila škodu na bytě k likvidaci své pojišťovně ČSOB pojišťovna, a.s., kdy v zápisu jsou popsány škody způsobené v důsledku kapání vody z kohoutku po odpojení pračky. Škodou je označeno poškození podlahy a poškození kuchyňských skříněk. Zápis podepsal žalovaný a technik pojišťovny, který tento zápis dle tvrzení žalovaného vyplňoval přímo na místě v bytě. Z oznámení , Anonymizováno, pojišťovna ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že pojistnou událost č. , hodnota, , pod kterou byl zhotoven i zápis o poškození, pojišťovna odložila bez dalšího, když škodná událost nebyla z titulu sjednané pojistné smlouvy likvidní. Z těchto důkazů soud také zjistil, že se žalobci, byť prostřednictvím své blízké osoby, snažili způsobené škody nahradit za pomoci pojišťovny a je tudíž zřejmé, že si byli poškození bytu vědomi a považovali se za to odpovědní.
12. Z emailové komunikace vedené právním zástupcem žalobců a žalovaným v období 27. 4. 2020 až 26. 8. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobců žádá o předložení vyčíslení způsobené škody, kdy jeho klienti se nebrání své případné povinnosti škodu uhradit. Současně bylo přílohou emailu z 26. 8. 2021 i vyúčtování služeb za dobu trvání nájmu, které skončilo přeplatkem ve výši 6 232 Kč, což byla částka mezi účastníky řízení nesporná.
13. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že se stala nájemkyní předmětného bytu bezprostředně po žalobcích. Ve své výpovědi uvedla, že byla v bytě v době jeho převzetí od žalobců. K dotazu, zda v bytě byly nějaké závady, si vybavila pouze závady zřejmě na stěnách, většinou odpovědí si nebyla jistá a události si příliš nevybavovala. Po převzetí bytu od žalovaného a žalobců se vrátila zpět do svého bydliště, a když se do bytu po několika dnech vrátila, byla v něm voda, která tekla z místa, odkud si žalobci odvezli svoji pračku. Dále uvedla, že věci ohledně nájmu za ní vyřizoval převážně otec.
14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že tato se žalovaným jako vlastníkem nemovitostí spolupracuje dlouhodoběji jako realitní makléřka a byla zprostředkovatelem uzavření nájemní smlouvy mezi ním a žalobci. Potvrdila, že byla přítomna při předání bytu jak na počátku nájemního vztahu, tak při jeho konci. Při obou předáních se udělal protokol, kam se zaznamenávaly stavy měřidel a případné závady. Vzpomněla si, že při vracení bytu žalobci byly zjištěny závady v podobě navrtaných obložek dveří a propálení podlahy v obývacím pokoji asi od svíčky. Tyto závady se zapsaly do protokolu a na místě se domluvilo, že žalovaný použije kauci 15 000 Kč na úhradu škod s tím, že byl předpoklad, že tyto škody přesáhnou tuto částku. S tímto postupem oba žalobci souhlasili a podepsali předávací protokol. Svědkyně si nebyla jistá, zda při tomto již byl přítomen i nový nájemník, ale většinou se to tak dělá. Vzpomněla si, že se při tom odevzdání bytu ještě odnášela pračka a pak že tam byl nějaký problém s vytékáním vody z kohoutu od pračky. Výpověď svědkyně vnímal soud jako plynulou, bez vnitřních logických rozporů, konzistentní a svědkyni považuje soud za věrohodnou, byť byla v profesním vztahu se žalovaným.
15. Z cenových nabídek od společnosti , právnická osoba, soud neučinil žádná skutková zjištění, když tyto listiny předkládal žalovaný k prokázání výše způsobené škody na majetku, avšak k této otázce byl následně vypracován v řízení znalecký posudek, který k získání potřebných skutkových zjištění soudu postačí, resp. znalecký posudek je jediným důkazem k výši škody, když i sám znalecký posudek cenové nabídky uvedených firem z pohledu vyčíslených cen hodnotí.
16. Ze znaleckého posudku č. 211/14/2024 ze dne 5. 7. 2023 znalce , jméno FO, soud zjistil, že v bytě je poškozena plovoucí podlaha včetně lištování a dvě kuchyňské skříňky, a to po působení úniku vody a propálením. Dále jsou v bytě poškozeny obložkové zárubně do ložnice čtyřmi vyvrtanými otvory. Znalec uvedl, že celkové finanční náklady potřebné pro uvedení bytové jednotky do původního stavu tak, aby plnila své původní užitné a estetické vlastnosti, činí 75 468 Kč včetně DPH. Účastníci řízení k závěrům posudku neměli žádné výhrady a ani nepožadovali provést výslech znalce a spokojili se, stejně jako soud, s písemným vyhotovením znaleckého posudku.
17. Shrnuto soud má z provedených důkazů za prokázané, že žalobci užívali předmětný byt, k zajištění svých závazků složili ve prospěch žalovaného jistotu ve výši 15 000 Kč a dne 1. 9. 2019 byt vrátili žalovanému s poškozením v podobě poškozené podlahy v obývacím pokoji (zřejmě propálením od svíčky) a navrtáním obložkové zárubně dveří do ložnice. Existenci poškození bytu uznali žalobci podpisem předávacího protokolu dne 1. 9. 2019. Současně má soud za prokázané, že při vyklizení bytu a odvozu pračky žalobci neuzavřeli vodovodní kohout přívodu dostatečně a pomalým kapáním vody z kohoutku došlo vytékající vodou k poškození dvou kusů skříněk z kuchyňské linky a dále k poškození podlahy včetně lišt. Soud má z výpovědi svědkyně , jméno FO, za prokázané i to, že se účastníci řízení dne 1. 9. 2019 dohodli, že žalovaný nebude žalobcům vracet jistotu 15 000 Kč a že si ji nechá na úhradu škod v bytě zaznamenaných v předávacím protokolu. Tato skutková zjištění jsou ve svém souhrnu podpořena i emailovou komunikací mezi účastníky, hlášením škodné události u ČSOB pojišťovna, a.s. ze strany příbuzné žalobců a výpovědí svědkyně , jméno FO, . Pokud žalobci chtěli vyvracet toto zjištění soudu a tvrdili na svoji obranu, že škody vyjma drobného poškození podlahy svíčkou nezpůsobili resp., že měli souhlas žalovaného k navrtání obložek a pokud dále tvrdili, že neuzavřeli žádnou dohodu o započtení jistoty vůči náhradě škody, pak své tvrzení neprokázali, neboť k němu navrhli jako důkaz pouze svoji účastnickou výpověď, která by ve světle všech provedených důkazů nemohla skutkové zjištění soudu změnit, ale především žalobci ani soudu neumožnili výslech provést, když po vrácení věci z Krajského soudu v Plzni k dalšímu řízení, zůstali ve věci zcela pasivní a k poslednímu jednání soudu se bez omluvy nedostavili.
18. Ze shora učiněných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení sporu.
19. Podle ust. § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. (2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.
20. Podle ust. § 1982 o. z. (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle ust. § 1991 o. z. mimo jiné platí, že zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly.
21. V čl. IV. nájemní smlouvy ze dne 20. 8. 2018 si účastníci řízení sjednali právo žalovaného užít jistotu či její část k úhradě svých pohledávek za žalobci nebo k úhradě škod způsobených žalobci na pronajatém bytu. Výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že účastníci řízení při předání bytu po skončení nájmu dne 1. 9. 2019 učinili vzájemnou ústní dohodu, že žalobce použije složenou jistotu 15 000 Kč na úhradu škod způsobených žalobci na bytě (navrtané obložky dveří a propálení podlahy v obývacím pokoji), kdy se předpokládalo, že škoda dosahuje částky vyšší. Slovy práva uzavřeli žalobci dne 1. 9. 2019 se žalovaným ústní dohodu o započtení vzájemných pohledávek ve smyslu ust. § 1991 o. z. a na základě této dohody došlo k zániku práva žalobců žádat vrácení jistoty ve výši 15 000 Kč a k zániku práva žalovaného žádat náhradu způsobené majetkové škody v této výši. Výrokem I. rozsudku byla tedy zamítnuta žaloba žalobců, kterou se domáhali vrácení složené jistoty 15 000 Kč.
22. Podle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Dle ust. § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle ust. § 2213 o. z. Nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. Dle čl. V. odst. 2 nájemní smlouvy se žalobci zavázali, že budou užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod na majetku a aby též bylo předcházeno vzniku těchto škod. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že na majetku žalovaného vznikla škoda, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalobců jako v rozhodné době jediných uživatelů bytu, kteří jednali v rozporu se zákonem i smlouvu, dospěl soud k závěru, že žalobci jsou jako škůdci povinni tuto majetkovou škodu žalovanému nahradit.
23. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
24. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svým jednáním způsobili poškození majetku žalovaného, žalovaný se dožaduje náhrady škody v penězích a výše škody představující náklady potřebné na uvedení věcí v předešlý stav byla stanovena znaleckým posudkem na částku 75 468 Kč včetně DPH. Žalovaný se domáhal z tohoto titulu zaplacení částky 52 363,67 Kč, neboť od stanovené výše nákladů na uvedení věcí v předešlý stav ve výši 75 468 Kč odečetl již započtenou jistotu ve výši 15 000 Kč a vyčíslený přeplatek na uhrazených zálohách ve výši 6 232 Kč a konečně i úroky ve výši 400,50 Kč vypočtené za dobu, kdy disponoval s jistotou složenou žalobci (§ 2254 odst. 2 o. z.). Jelikož by měl žalovaný dle uvedených ustanovení a provedeného výpočtu nárok na úhradu částky 53 835,50 Kč a dožadoval se částky nižší 52 363,67 Kč, vyhověl soud výrokem II. jeho vzájemné žalobě.
25. Žalobci ve svém posledním vyjádření ze dne 8. 3. 2024 žádali soud, aby případně přistoupil k moderaci výše škody postupem dle ust. § 2953 o. z. Žádali, aby soud zohlednil to, že žalobci měli byt pronajatý jako studenti, v době probíhající pandemie covid-19 a tudíž byt skoro nevyužívali, neboť výuka probíhala on-line. Dále soud žádali, aby zohlednil i tu skutečnost, že žalovaný je značně majetnou osobou, když vlastní spoustu nemovitostí (např. 3 byty v Plzni). Soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by ho k moderaci výše náhrady opravňovaly. Tvrzení, že žalobci byt skoro neužívali, nemá žádný vliv na otázku možnosti moderace. Toto ustanovení občanského zákoníku má sloužit k eliminaci případného tvrdého či až likvidačního dopadu plné náhrady na nemajetného škůdce. Žalobci však v tomto směru o svých poměrech soudu ničeho netvrdili a svojí pasivitou v závěru řízení, kdy se i bez omluvy nařízeného jednání neúčastnili, soudu znemožnili poskytnout jim poučení o tom, že by měli v tomto směru soudu tvrdit a prokázat své majetkové poměry. Skutečnost, že jsou žalobci zastoupeni právním zástupcem o jejich špatné finanční situaci nesvědčí. Bez další znalosti majetkových poměrů žalobců je zbytečné hodnotit majetkové poměry žalovaného. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že to byli právě žalobci, kteří zahájili řešení sporu se žalovaným formou soudního řízení a nelze vyloučit, že nárok vznesený žalovaným v tomto řízení by žalovaným ani vznesen nebyl, pokud by se žalobci spokojili s řešením započtení jistoty ve výši 15 000 Kč na náhradu škody ve výši 75 468 Kč. Soud přihlédl i k té skutečnosti, že výše náhrady není nijak (a již vůbec ne extrémně) vysoká a že k jejímu zaplacení jsou povinni oba žalobci a mohou se tak na její úhradě podílet a nelze tak předpokládat, že by zaplacení této částky bylo pro žalobce likvidační. Soud s ohledem na uvedené důvody k moderaci výše škody nepřistoupil.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 423,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 989 Kč (2 620 Kč ze vzájemného návrhu a 3 369 Kč z odvolání), složené zálohy na zhotovení znaleckého posudku ve výši 15 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 150 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, odpor proti EPR), dále z tarifní hodnoty 91 513,57 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (sepis vzájemného návrhu, účast při jednání soudu dne 29. 11. 2022 v rozsahu přesahujícím 2 hodiny, účast při jednání soudu dne 17. 1. 2023, sepis odvolání, účast u jednání soudu dne 8. 3. 2024, písemné podání ve věci samé /dotazy na znalce/ a účast u jednání soudu dne 30. 9. 2024), včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 640 Kč ve výši 9 794,40 Kč.
27. Posledním IV. výrokem rozsudku byla žalobcům dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. stanovena povinnost uhradit České republice náklady řízení, které stát hradil ze svých prostředků, a to za znalecký posudek ve výši 8 869 Kč, když složená záloha 15 000 Kč odměnu znalce nepokryla. Všechny povinnosti musí žalobci splnit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.