17 C 389/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudci ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 7. 2021, č. j. 17 C 389/2020-78 ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2021, č. j. 17 C 389/2020-99

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, částku částka a úrok ve výši 32,8 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví ve znění opravného usnesení výrokem I zastavil řízení o částka a výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum, z částka od datum do datum a z částka od datum do zaplacení. Výrokem III zamítl žalobu o částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, o částka a úrok ve výši 32,8 % ročně z částka od datum do datum a z částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částka a výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částka k rukám jeho zástupce.

2. Z hlediska skutkové stránky soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem sjednaným efektivní úrokovou sazbou 38,21 % ročně formou 60 měsíčních splátek po částka, tj. celkem zaplatit částka. Pro případ prodlení s úhradou splátky v trvání delším 30 dnů byla smluvena pokuta ve výši 499 Kč/splátk a náklady ve výši 200 Kč/splátk a pro případ prodlení s úhradou splátky delší než 60 dnů byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru denně. Na žádost žalovaného odůvodněnou nemocí došlo k odkladu splátky číslo splatné v dubnu, květnu a červnu 2019. V době od dubna 2018 do července 2019 žalovaný zaplatil 13 splátek v celkové výši částka a z důvodu jeho prodlení s úhradou 17. splátky byl úvěr dne datum zesplatněn a vyčíslen na částka (z toho jistina částka a úrok ke dni zesplatnění částka). Žalovaný poté ještě zaplatil v březnu částka, v květnu částka a v červnu částka a žalobkyně tak žalobou požadovala přiznání částka (nová jistina), smluvní pokuty ve výši částka a náklady částka za prodlení se 17. a 18. splátkou, tedy celkem částka, se zákonným úrokem z prodlení za specifikovanou dobu počínající od datum až do úplného zaplacení. K tomu žádala přiznání smluvní pokuty částka 727,81 (0,1 % denně z dlužné jistiny od datum ke dni podání žaloby) a úrok ve výši 32,8 % ročně (odpovídající nominální sazbě) z jistiny částka od datum do zaplacení, maximálně však do dosažení částka.

3. Podle shodných tvrzení účastníků žalovaný zčásti před a zčásti po podání žaloby žalobkyni uhradil dalších částka, o které bylo řízení podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastaveno po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní.

4. Po právní stránce soud prvního stupně zbylou část nároku posoudil podle § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.) se závěrem, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 o. z., kvůli jejímu zjevnému rozporu s dobrými mravy. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005 s tím, že sjednaný úrok více než čtyři a půlnásobně převyšoval průměrné úrokové sazby v rozhodné době - březen 2018, které podle údajů příjmení činily 8,2 % ročně. Závazek zatížený takto nepřiměřeně vysokým úrokem byl navíc završen ujednáním o smluvních pokutách a poplatcích, což ve svém souhrnu představovalo zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který jako spotřebitel byl v objektivně slabším postavení. Nárok proto posoudil z hlediska bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. a žalobkyni přiznal 46 759 K představující rozdíl mezi poskytnutými částka a žalovaným vrácenými částka (částka + částka) se zákonným úrokem z prodlení za specifikovanou dobu prodlení od žalobkyní požadovaného dne datum do zaplacení s odkazem na § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části zahrnující úroky, poplatky a smluvní pokuty žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a zásady poměrného úspěchu a úspěšnějšímu žalovanému přiznal 37 % nákladů zahrnujících 3 úkony právní služby po částka podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (AT), 3 režijní paušály po částka podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH.

5. Žalobkyně se odvolala proti výroku III rozsudku a nákladovému výroku IV. Poukázala na to, že úrok byl sjednaný v mezích zákonných limitů a situací na trhu nebankovních úvěrů, kde je běžné a spravedlivé, že je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Nebyl proto žádný důvod jí úrok nepřiznat. Pro stanovení obvyklé výše úroků spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných bankami nelze za směrodatné považovat údaje z příjmení sestavované pro měnové účely, v nichž uváděné hodnoty jsou nižší, neboť zahrnují i americké hypotéky, a nerozlišují úvěry podle jejich výše, takž úroková sazba je jen váženým průměrem, jak plyne z dopisu ČNB z datum, zprávy právnická osoba z datum a zprávy právnická osoba I pokud by skutečně v předmětné době činila sazba úroků 8,2 % ročně, jak soud prvního stupně dovodil z důkazu, který si navíc sám obstaral, nejedná se o sazbu průměrnou, natož obvyklou. Ve smlouvě uvedená efektivní úroková sazba 38,21 % p. a. přitom odpovídá nominální úrokové sazbě 32,8 % p. a., takže pokud soud chtěl něco porovnávat, měl porovnávat sazbu nominální a nikoli efektivní. Žalobkyně poukázala dále na to, že smlouva byla uzavřena za účinnosti nového občanského zákoníku akcentujícího neplatnost relativní, které by se ale žalovaný musel dovolat. Absolutní neplatnost je spojována jen s právním jednáním zjevně se příčícím dobrým mravům či zjevně narušujícím veřejný pořádek a o takovou situaci nejde. Pro případ, jako je tento, zná občanský zákoník institut neúměrného zkrácení podle § 1793 o. z., kterého by se žalovaný opět musel dovolat. Smluvený úrok ve výši 32,8 % ročně nelze považovat za zakázané ujednání podle § 1813 o. z., neboť žalovaný byl s úrokovou sazbou seznámen v předsmluvním formuláři, v oznámení o schválení úvěru a v samotné smlouvě. To platí i pro smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady, kde nárok na ně plyne z § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelskému úvěru. Podotkla, že základní princip výkladu smluv je výklad nezakládající neplatnost smlouvy. Z těchto všech důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu změnil a přiznal jí všechny zamítnuté nároky a plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. v rozsahu, v jakém byl dotčen odvoláním, tedy pouze výrok III a na něm závislý výrok IV, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení žádné změny, proto z něj odvolací soud rovněž vycházel. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na úhradu nesplacené části úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, a který jí žalovaný v celém rozsahu nesplatil. Smlouvu o úvěru soud prvního stupně správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval z hlediska jejího možného rozporu s dobrými mravy, ale s jeho závěrem o její absolutní neplatnosti, který dovodil z výše smluveného úroku a údajů plynoucích z příjmení, se ale odvolací soud neztotožňuje. Je pravdou, že ve vícero svých rozhodnutích, kde posuzoval obdobné smlouvy o úvěru uzavírané žalobkyní se spotřebiteli, odvolací soud opakovaně dovodil důvod jejich absolutní neplatnosti. Od přezkoumávané věci se však tyto smlouvy lišily výší úrokové sazby, která se pohybovala kolem 100 % ročně a mnohdy ji i převyšovala. Mnohonásobně tedy převyšovala míru, kterou za nepřiměřeně vysokou už léta označuje judikatura, vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle něhož„ nemusí být nepřiměřený ani úrok, jenž je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, není však možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné“.

9. V přezkoumávané věci takto extrémně vysoké úroky sjednány nebyly. Úrok, jehož nominálně vyjádřená roční sazba činila 32,8 %, je sice úrokem poměrně vysokým, nikoliv ale natolik, aby i s přihlédnutím k ostatním ujednáním smlouvy vedl k závěru, že se jako celek zjevně příčí dobrým mravům a je z tohoto důvodu neplatná, jak soud prvního stupně uvedl.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z toho plyne, že závazek zaplatit úroky je povinností úvěrovaného a na jeho výši se lze smluvními stranami dohodnout. Tak se tomu také v projednávaném případě stalo. Ve smlouvě uvedená efektivní úroková sazba 38,21 % ročně odpovídá žalobkyní požadované nominální úrokové sazbě 32,8 % p. a. To, že jde pouze o matematickou operaci vyjadřující tu samou informaci, plyne z odborné zprávy Mgr. jméno příjmení Ph.D., znalce z oboru ekonomika, z datum. Přestože bylo vypracováno na žádost žalobkyně, odvolací soud nevidí důvod jeho logické závěry zpochybňovat. Žalobkyní požadovaný úrok 32,8 % ročně na dobu pěti let, po kterou měl mít žalovaný částka k dispozici, nelze podle odvolacího soudu považovat za nemravný, resp. za natolik nemravný, aby vedl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, když navíc jejímu zbývajícímu obsahu nelze v podstatě nic vytknout. Soudem prvního stupně zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze interpretovat mechanicky tak, že úvěry, u nichž úroková sazba převýší trojnásobek průměru úroků z úvěrů stejného typu, musí být pokaždé shledány jako absolutně neplatné. Ostatně ani Nejvyšší soud se v těchto rozhodnutích takto kategoricky nevyjadřuje a o třínásobku nehovoří jako o hranici, kterou nelze překročit. Třebaže podle databáze časových řad příjmení úvěry domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně činily v předmětné době soudem prvního stupně uvedených 8,2 %, a sjednaný úrok tak představoval jejich čtyřnásobek, nelze jej při zohlednění rizikovosti takových úvěrů považovat za natolik extrémně vysoký, aby z toho důvodu bylo možno celou smlouvu označit za rozpornou s dobrými mravy a sankcionovat ji absolutní neplatností.

11. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaný v řízení netvrdil, že by snad žalobkyně při poskytování zápůjčky zneužila jeho poměrů či využila svých znalostí odborníka na trhu s úvěry a svého obecně daného silnějšího postavení a vnutila mu podmínky, se kterými by nesouhlasil. Naopak je třeba souhlasit se žalobkyní, že se zde v plné míře uplatní zásada„ pacta sunt servanda“, která by u smluv měla mít vždy stěžejní místo a pouze ve výjimečných případech, o který se však v projednávané věci nejedná, by ji bylo třeba potlačit.

12. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny vypočtené při zesplatnění úvěru na částka je proto důvodný, a pokud z tohoto nároku po částečných platbách žalovaného zbyla částka 88 124, z níž soud prvního stupně pravomocným výrokem II rozsudku žalobkyni přiznal částka s příslušenstvím a o zbývající částku částka s příslušenstvím, žalobu zamítl, odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek změnil a tuto částku žalobkyni rovněž přiznal. 13. příjmení závěr platí i pro žalobkyní požadovanou smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána jasně a srozumitelně v souladu s § 2048 o. z. V jejím případě by přicházela v úvahu pouze její moderace podle § 2051 o. z., a to na návrh žalovaného v případě, že by byla soudem prvního stupně shledána jako nepřiměřeně vysoká. O takou situaci se však v projednávané věci nejedná. Smluvní pokuta byla dohodnuta pevnou částkou částka pro případ prodlení s úhradou jedné splátky, a ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s vrácením úvěru po jeho zesplatnění. Žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala od datum (počátek prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění úvěru dne datum), přitom sama ji omezila, tedy moderovala, ke dni podání žaloby na částka. Podle odvolacího soudu není žádný důvod tuto smluvní pokutu žalobkyni nepřiznat, neboť jde o nárok plynoucí z platného závazkového vztahu.

14. Odvolací soud z těchto důvodů, kdy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o opodstatněnosti žalobního nároku plynoucího z účastníky platně sjednané smlouvy o úvěru, jejímž obsahem jsou vázáni, přezkoumávaný výrok III rozsudku podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni zbylou část nároku přiznal.

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o částečnou úspěšnost žalovaného v řízení před soudem prvního stupně v části, v níž bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní o částku zaplacenou ještě před podáním žaloby, tedy jejím zaviněním, jedná se o úspěch v rozsahu 2 %, tedy natolik nepatrný, že nebyl v rámci rozhodnutí o nákladech řízení zohledněn a žalobkyni byla přiznána jejich plná náhrada.

16. Náklady řízení před soudem prvního stupně zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši částka a náklady prvního zastoupení za tři úkony právní služby po částka a jeden úkon poloviční ve výši částka podle § 7 AT, čtyři režijní paušály po částka podle § 13 AT a náhradu za 21 % DPH ve výši částka, tzn. celkem částka.

17. Náklady odvolacího řízení zahrnují soudní poplatek ve výši částka a náklady prvního zastoupení za dva úkony právní služby po částka, dva režijní paušály po částka, cestovné zástupce žalobkyně k jednání osobním autem z obec do obec a zpět ve výši částka, náhradu za ztrátu času cestou za šest půlhodin po částka a 21% DPH ve výši částka, tzn. celkem částka. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání je oprávněn rozhodovat pouze dovolací soud. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.