17 C 397/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr Petrem Kulawiakem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 516,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 551,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení a částku 201,67 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 1 113 Kč, o zaplacení částky 450 Kč a o zaplacení částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 878,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 51 403,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 751,88 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a částky 1 113 Kč. Žalobu byla odůvodněna tím, že na základě nabídky ze dne [datum] byla mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva [číslo] o poskytnutí revolvingového úvěru a úvěrové karty. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se dostal v rozporu se smlouvou v článku V. odst. 2 obchodních podmínek žalobce do prodlení s úhradou více jak 3 měsíčních splátek, pročež žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 26. 12. 2019, že došlo k zesplatnění všech závazků, a to dnem po splatnosti nejpozději dospělé dlužné splátky, tedy 15. 12. 2019. Současně byl žalovaný vyzván, aby do deseti dnů od vystavení dopisu uhradil dlužnou částku na účet žalobce, což však neučinil. Žalovaný dluží na splátkách splatných do zesplatnění pohledávky 11 130 Kč, na doplatku jistiny 39 421,88 Kč, na úroku z prodlení 201,67 Kč, na smluvní pokutě ve výši 10% z dlužných částek celkem 1 113 Kč, na poplatku za odeslané upomínky celkově 450 Kč (a to za tři upomínky po 150 Kč) a na poplatku za odeslání sdělení o zesplatněních všech závazků 200 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Soud z jednotlivých důkazů zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] uzavřeli účastníci řízení smlouvu [číslo] o poskytnutí kreditní karty a úvěru ke kartě. Smlouva odkazuje na obchodní podmínky žalobce. Samotná smlouva ujednání o smluvní pokutě či konkrétní výše poplatků neobsahuje a odkazuje na ostatní dokumenty. Z výpisu z úvěrové karty vyplývá, že žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal celkem částku 178 500 Kč a dále že se dostal do prodlení s 6 splátkami v celkové výši 11 130 Kč, za což mu byl žalobcem ke dni 20. 12. 2019 vyčíslen úrok z prodlení v kapitalizované výši 201,67 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami úvěru žalobce žalovaného nejprve třemi upomínkami vyzýval k úhradě dlužných splátek a poté dopisem ze dne 26. 12. 2019 veškeré pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru ke dni 23. 12. 2019 zesplatnil, kdy žalovaného vyzval k zaplacení celkové dlužné částky 52 516,55 Kč skládající se z nesplacené části jistiny 39 421,88 Kč, poplatku 200 Kč a dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti (vč. smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů) 12 894,67 Kč. V článku V odst. 2 obchodních podmínek žalobce si strany ujednaly možnost odstoupení žalobce od smlouvy pro případ, že klient je v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů. Obchodní podmínky žalobce ani sazebník žalobce nebyly žalovaným podepsány.

4. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 ObchZ je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 369 odst. 1 ObchZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

5. Po právním zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný, v důsledku čehož soud žalobě v převážném rozsahu vyhověl. Účastníci řízení platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. ObchZ, přičemž vztah smluvních stran byl v souladu s § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ podroben režimu tohoto zákona. Povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá jednak ze smlouvy a jednak i z ustanovení § 504 ObchZ. Žalovaný tím, že řádně úvěr nesplácel, porušil svou smluvní povinnost. Žalobce z tohoto důvodu v souladu s čl. V odst. 2 obchodních podmínek od úvěrové smlouvy odstoupil a zároveň žalovaného vyzval, aby doplatil celý zůstatek úvěru. Výrokem I. rozsudku byla proto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 551,88 Kč sestávající z dlužné jistiny 39 421,88 Kč a splátek 11 130 Kč a částku 201,67 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení do zesplatnění. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, vznikl žalobci též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (jelikož k prodlení žalovaného došlo již za účinnosti tohoto zákona), a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Žalovanému byla ke splnění povinnosti stanovena obecná třídenní lhůta k plnění v délce podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Výrokem II. rozsudku soud zamítl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 113 Kč a nárok na zaplacení částek 450 Kč a 200 Kč, a to z následujících důvodů. Ujednání o smluvní pokutě musí mít písemnou formu podle § 544 OZ. Nejen zákonná, ale i judikaturní praxe vyžadovala, aby do činnosti NOZ smluvní pokuta byla uzavřena písemně, a v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohla být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, popř. sazebníků, které nebyly přímo součástí uzavírané smlouvy a nebyly stranami podepsány. Jak vyplývá z bodu 33. nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, na který soud v podrobnostech odkazuje, je možné platně sjednat smluvní pokutu v takovýchto vztazích pouze v případě, kdy předmětné ujednání je součástí samotné spotřebitelské smlouvy, k níž spotřebitel připojí svůj podpis. V daném případě mezi stranami sporu nebyla smluvní pokuta platně sjednána, protože pod obchodními podmínkami žalobce absentoval podpis žalovaného, pročež soudu nezbylo než nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 113 Kč zamítnout. Jde-li o upomínky a sdělení o zesplatnění, soud má za to, že poplatek 150 Kč a 200 Kč je paušalizovanou náhradou škody, tedy smluvní pokutou, pročež k jejímu platnému sjednání by bylo taktéž zapotřebí podpisu žalovaného. U sankce za předčasnou splatnost úvěru v důsledku neplnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy dle sazebníku žalobce soud shodně jako shora konstatuje nemožnost sjednání smluvní pokuty v rámci sazebníku žalobce, který není přímou součástí předmětné smlouvy a není ani žalovaným podepsán. Soud z tohoto důvodu zamítl i nárok žalobce na zaplacení poplatků za odeslané upomínky v celkové výši 450 Kč a sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč, jelikož v obou případech se obsahově jedná taktéž o pro nedostatek písemné formy v rozporu § § 40 odst. 1 ObčZ neplatné ujednání o smluvní pokutě.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7.5.2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení v případě plného úspěchu by byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3 220 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 2 101 Kč Celkem by tak náklady řízení činily 14 878,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný co do 96,94 % žalovaného nároku, neúspěšný co do 3,06 % nároku a rozdíl úspěchu a neúspěchu tak činí 93,88 %, tedy jedná se o neúspěch nepatrný, přiznal soud žalobci plnou náhradu nákladů ve výši shora uvedené. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.