17 C 43/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: náhradu vzniklé škody ve výši 3 131 500 Kč s přísl. a bezdůvodné obohacení ve výši 2 606 500 Kč s přísl. <b>I. Žaloba o zaplacení částky 5 737 560 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení v plné výši 420 063,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu [okres] náklady dokazování ve výši 29 170 Kč, a to do tří dnů od právní moc rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení škody 3 131 500 Kč a bezdůvodného obohacení ve výši 2 606 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že realizuje projekt výstavby na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], který je určen k výstavbě obytných domů, občanské vybavenosti a infrastruktury. Na pozemku se nachází svazek 15 optických kabelů v celkové délce přibližně 600 běžných metrů, přestože k položení těchto kabelů žalobkyně ani nikdo z předchozích vlastníků neudělili souhlas. Pozemek má tři přístupy z veřejné komunikace. Na jednom z nich jsou od roku 1967 metalické kabely a další dvě přístupové komunikace byly obsazeny až 15 různými subjekty s optickými kabely. Celková rozloha takto znehodnoceného pozemku včetně ochranných pásem činí více než 4 000 m2. Žalobkyně na pozemku realizuje stavební záměr a předmětné kabely jí brání v pokračování realizace. Žalobkyni se nepodařilo žádným způsobem spolehlivě zjistit vlastníky jednotlivých kabelů, a tak byla nucena přistoupit k dotazování všech 1 889 subjektů, které disponují příslušnou licencí udělenou Českým telekomunikačním úřadem. V roce 2008 probíhaly v obci [obec] pozemkové úpravy, v důsledku nichž byly k pozemku [parcelní číslo] přičleněny plochy v dřívějším majetku obce Žalany, resp. Správy a údržby silnic [obec], které zřídily ke svým pozemkům ještě před přičleněním věcná břemena v souvislosti s pokládkou optické sítě kabelů v délce přibližně 100 metrů a šířce 5 metrů, a to pro pět oprávněných, z nichž jedna je i žalovaná. Protiprávnost jednání žalované spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaná je vlastnicí jedné stavby a technického zařízení, které umístila bez vědomí vlastníka a bez souhlasu příslušného stavebního úřadu. Celková výše škody 3 131 500 Kč vznikla vynaložením nákladů na realizaci projektu, které byly žalovanou promarněny, a vynaložením nákladů na pátrání po dokumentaci, kterou si žalobkyně musela opatřit na vlastní náklady, jelikož žalovaná dokumentaci žalobkyni neposkytla, ačkoliv tak byla povinna učinit, vynaložením nákladů na přepracování veškeré dokumentace projektu a neoprávněným přivlastněním si části pozemku o výměře 4 039 m2, a to v místě dvou stran, které tvoří přístupovou cestu k pozemku. Tím se žalovaná dopustila i bezdůvodného obohacení v částce 2 606 500 Kč. Obvyklá cena za zřízení věcného břemene při uložení inženýrských sítí takzvaným protlakem činí 609,24 Kč za běžný metr včetně DPH. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, jelikož věcné břemeno k užívání inženýrských sítí jí zřízeno nebylo. Žalobkyně při prvém jednání do koncentrace řízení uvedla, že stavba proběhla přes výslovný nesouhlas tehdejšího manžela statutární zástupkyně žalobkyně, který byl spoluvlastníkem předmětného pozemku, a to, že v pozemních vedou optické kabely, bylo zjištěno až někdy v roce 2018.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně není aktivně věcně legitimovaná, jelikož vlastnicí předmětného pozemku je paní [jméno] [příjmení] a nikoli žalobkyně. Žalovaná byla účastníkem řízení o vydání územního rozhodnutí u [stát. instituce], který vydal územní rozhodnutí, jehož obsahem bylo i rozhodnutí o umístění stavby. Měla proto oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení a uvědomila před zahájením výkonu svého oprávnění vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí o tom, že na pozemcích bude realizováno podzemní telekomunikační vedení. Mezi tehdejšími spoluvlastníky pozemku [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene a žalovaná tedy podala návrh na příslušný stavební úřad, aby tímto orgánem věcné břemeno bylo zřízeno a stanovena výše jednorázové úplaty, nicméně toto řízení bylo následně zastaveno. Bylo-li v úmyslu žalobkyně vybudovat na svých nemovitostech stavby, telekomunikační trasa žádným záměrům ohledně výstavby nebránila a nebrání. Pokud žalobkyně chtěla realizovat svůj investiční záměr, bylo možné vyvolat jednání o realizaci překládky, což se nikdy nestalo. Nebyl-li realizován projekt, nestalo se tak z důvodu uložení telekomunikačních sítí. Stavby podzemního vedení ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., nevyžadují stavební povolení, proto bylo územní rozhodnutí [stát. instituce] o umístění stavby podkladem pro realizaci stavby jako takové.

3. Žalovaná do koncentrace řízení ve svém vyjádření ještě uvedla, že [stát. instituce] vydal ještě 15. 9. 2000 další územní rozhodnutí o umístění stavby, které nabylo právní moci 25. 10. 2000. Na základě územních rozhodnutí, tak žalované vzniklo právo přes dotčené pozemky realizovat stavbu. Na okolních pozemních, kde byla taktéž zřízena stavba, váznou věcná břemena k užívání stavby vedení optického kabelu. V důsledku pozemkové reformy a sloučení pozemků vázne věcné břemeno i v rozích pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalovaná se nebrání v uzavření dohody o zřízení věcného břemene, anebo aby byla stanovena výše bezdůvodného obohacení na základě znaleckého posudku ke stanovení míry bezdůvodného obohacení žalované, nicméně s ohledem k dlouhé době, která uběhla, a v omezené době, kdy žalobkyně byla vlastnicí předmětných nemovitostí, namítla žalovaná uplynutí promlčení lhůty k vydání bezdůvodného obohacení. Dále uvedla, že za doby účinnosti zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích se věcná břemena odpovídající právu zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení do katastru nemovitostí nezapisovala.

4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že při horní hranici pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] vede jeden optický kabel, který patří žalované ani to, že na části pozemku nevázne věcné břemeno k užívání této stavby.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Podle výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 230) byla žalobkyně vlastnicí parcely [parcelní číslo] v obci [obec] k. ú. [obec] do 25. 9. 2018, a to na základě smlouvy darovací od 14. 3. 2012, resp. na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu od 31. 5. 2008 [stát. instituce], odbor územního plánování a architektury, vydal 4. 9. 2000 územní rozhodnutí, které nabylo právní moci 20. 10. 2000 (č. l. 468 až 474), jímž rozhodl o umístění stavby - liniové telekomunikační stavby Optický kabel SRN [obec] o délce přibližně 25 km, přičemž trasa optického kabelu, jehož umístění je předmětem územního řízení, byla zakreslena na mapovém pokladu v měřítku 1: 500 000, který je součástí návrh pro umístění stavby. Stavba podle rozhodnutí měla být umístěna na pozemcích podle snímku pozemkových map v měřítku 1: 2 880 a 1: 1 000. toto rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] (č. l. 273) ze dne 30. 4. 2008 došlo v rámci pozemkových úprav k přechodu vlastnických práv na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (statutární zástupkyni žalobkyně), a to včetně pozemků [číslo] v k. ú a obci [obec]. Tímto rozhodnutím byly sloučeny pozemky s tím, že součástí pozemku [parcelní číslo] se staly i ty části, k nimž již byla zřízena věcná břemena k užívání optických kabelů. Rozhodnutí odkazuje na geometrický plán, podle něhož v rozích předmětného pozemku jsou zakreslena místa označující věcné břemeno (č. l. 279 p.v. a 280). Podle znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně], který při jednání doplnila svým výslechem, činila hodnota za užívání části pozemku [parcelní číslo] pro podzemní vedení jednoho optického kabelu v období od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018 v k. ú. [obec] 440 Kč.

6. Zbylé důkazy soud zamítl pro nadbytečnost, resp. z provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Těžiště žaloby totiž stálo na tvrzení, že se žalovaná zřízením černé stavby dopustila protiprávního jednání, které mělo žalobkyni způsobit škodu. Jelikož primární předpoklad, tedy protiprávní jednání žalované, nebyl prokázán, bylo pak nadbytečné se otázkou výše škody zabývat. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, tak protože se jednalo o odbornou otázku, nezbylo soudu nežli ustanovit znalkyni, poněvadž žalobkyně rezignovala na předložení odborného stanoviska k vyčíslení výše hodnoty za užívání části pozemku v rozhodném období bez zřízení věcného břemene. Znalkyni lze v jejím posudku vytknout, že pokud jde o zjišťování dosažených obchodů pro stanovení ceny pozemků v rozhodné lokalitě, neuvedla přímo pozemky, jichž se obchody týkaly, nicméně tento nedostatek napravila při svém výslechu.

7. Soud tedy učinil následující závěr o skutkovém stavu. Na pozemku [číslo] v k. ú. [obec] je pouze v jeho rozích zaneseno věcné břemeno k liniové stavbě – optických kabelů, z nichž vlastnicí jednoho z nich je žalovaná. Žalovaná umístila kabel pod povrchem předmětného pozemku na základě rozhodnutí o umístění stavby. Strany neuzavřely smlouvu o zřízení věcného břemene k části pozemku, na němž nevázne věcné břemeno, a žalovaná za užívání této části pozemku žalobkyni v rozhodném období od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018 nic nezaplatila.

8. Podle § 32 odst. 1, písm. a) z. č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) účinného do 31. 12. 2006 umísťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí, kterým je rozhodnutí o umístění stavby.

9. Podle § 36 odst. 4, věty prvé stavebního zákona v rozhodném znění zahájení územního řízení o umístění liniové stavby nebo v odůvodněných případech též stavby zvlášť rozsáhlé s velkým počtem účastníků řízení, jakož i územního řízení o využití území, o chráněném území a ochranném pásmu nebo o stavební uzávěře, týká-li se rozsáhlého území, oznámí stavební úřad účastníkům územního řízení veřejnou vyhláškou.

10. Podle § 56 písm. b) stavebního zákona v rozhodném znění stavební povolení ani ohlášení se nevyžaduje u nadzemních a podzemních vedení telekomunikační sítě.

11. Podle § 77 stavebního zákona v rozhodném znění kolaudační řízení provádí stavební úřad, který vydal stavební povolení nebo povolil terénní úpravy, těžební a jim podobné nebo s nimi související práce, jakož i informační, reklamní a propagační zařízení.

12. Podle § 12 odst. 1 a 3 z. č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích účinného do 30. 6. 2000 organizacím spojů přísluší ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

13. Podle § 107 odst. 1 a 14 z. č. 150/2000 Sb. o telekomunikacích účinného od 1. 7. 2000 pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Věcná břemena vzniklá před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčena.

14. Podle § 91 odst. 3 téhož zákona pro zajištění výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) uzavře držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě nebo držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení s vlastníkem dotčené nemovitosti před zahájením stavby písemnou dohodu o zřízení věcného břemene k dotčené nemovitosti za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad na návrh držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě nebo držitele osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení.

15. Podle § 609 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ([příjmení]) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Po právním zhodnocení dospěl soud k následujícímu závěru. Územní rozhodnutí, které bylo legálním pokladem pro vybudování předmětné liniové stavby na pozemku, který kdysi patřil žalobkyni, nabylo právní moci 20. 10. 2000. Až na základě tohoto územního rozhodnutí mohla být stavba zbudována. Předchozí právní úprava zakotvená v telekomunikačním zákoně [číslo] sice zakotvovala věcné právo v podobě břemena, váznoucího na dotčených nemovitostech za účelem zřizování a provozování telekomunikačního vedení, nicméně tato právní úprava, již v době, kdy bylo rozhodnuto o umístění stavby a také v době kdy byla stavba zbudována, již účinná nebyla. Žalovanou proto tížila povinnost zakotvená v § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona č. 150/2000 Sb. účinného od 1. 7. 2000, buďto uzavřít s vlastníkem dotčené nemovitosti dohodu o zřízení věcného břemene, nebo navrhnout stavebnímu úřadu zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu. Jak vysvětlila během řízení žalovaná, tento návrh sice učinila, nicméně patrně omylem vzala návrh zpět a řízení o zřízení věcného břemen za jednorázovou úhradu tak bylo zastaveno. Žalovaná tedy užívala v rozhodném období nemovitost, která tehdy patřila žalobkyni, a to bez toho aniž by jí za to platila. To, že žalovaná nepostupovala podle § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona, není porušením právní povinnosti, které by způsobilo tvrzenou škodu. Toto ustanovení veřejného práva složí krom jiného k transparentnosti věcných práv váznoucích na pozemcích, která před účinností nového stavebního zákona ani nemusela být do katastru nemovitostí vkládána a vznikla a ze zákona provedením stavby a také k finančnímu vyrovnání se mezi tím, kdo stavbu zřídí a na jehož pozemku je stavba umístěna. Dále jde i o preventivní povahu vedoucí k obecnému vědomí o tom, kde telekomunikační vedení je umístěno. V případě, že by například ten, kdo by vedení poškodil, nemohl vědět o tom, že zde vede (což však není případ žalobkyně ani jejích předchůdců), bylo by možné uvažovat o odpovědnosti toho, kdo měl nechat věcné břemeno zřídit a neučil tak.

18. Pokud jde o rozhodné období, to bylo ohraničeno dobou, kdy žalobkyně byla vlastnicí předmětného pozemku a s ohledem na námitku promlčení ze strany žalované i dobou tří let předcházející podání žaloby. Jelikož žaloba byla podána 12. 2. 2020 a za předchozí období tak nárok byl promlčen podle § 609 OZ ve spojení s § 629 odst. 1 OZ a žalobkyně zároveň již od 26. 9. 2018 nebyla vlastnicí předmětné nemovitosti, mohla být žaloba o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ze strany žalované důvodná pouze v období od 13. 2. 2017 do 25. 9. 2018, a to v částce 440 Kč, jak bylo stanoveno znaleckým posudkem. Ve zbytku tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení nezbylo nežli zamítnout.

19. Pokud jde o námitku žalované k nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tu neshledal soud důvodnou. Skutečnost, že žalobkyně již není vlastnicí předmětného pozemku, neznamená, že v době, kdy jí byla, jí nemohla být způsobena škoda či se žalovaná na její úkor nemohla obohatit. Jelikož se nejedná o nároky vyplývající z věcných práv, ale nároky z porušení právní povinnosti, nepřešly na současnou vlastnici (přesněji jejich převod nebyl tvrzen, tím méně pak prokazován).

20. Jak vyplývá z § 32 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, účinného v době, kdy byla stavba zřízena, umístit stavbu v rozhodném období bylo možné na základě rozhodnutí o umístění stavby. Tím se podle § 36 odst. 4 stavebního zákona rozhodovalo např. o umístění liniové stavby, kterou je i položení telekomunikačního kabelu, pro nějž ve smyslu § 56 písm. b) stavebního zákona nebylo zapotřebí stavební povolení ani ohlášení. Podle § 77 stavebního zákona účinného v rozhodné době, kolaudační řízení prováděl ten stavební úřad, který vydal stavební povolení. Argumentací a contrario nebylo-li k zřízení stavby nutné povolení, nemusela být ani kolaudována. Žalobkyně ani její právní předchůdci tedy nebyli účastníky řízení, jelikož řízení o stavebním povolení ani vedeno nebylo. To, že o stavbě nevěděli, bylo patrně tím, že se neseznámili s rozhodnutím o umístění stavby doručovaným vyhláškou v souladu s tehdy platnými předpisy (§ 42 odst. 2 stavebního zákona). Měl-li někdo povinnost tehdejší vlastníky o stavbě informovat, byl to správní orgán, která si svou povinnost splnil veřejnou vyhláškou, a nikoli žalovaná, jak jí žalobkyně vytýká. Absence informační povinnosti ze strany žalované tak nemohla vést ke škodě způsobené nerealizováním zamýšleného developerského projektu.

21. Byť to pro rozhodnutí nebylo nijak zásadní, takto, že na jejich pozemku je umístěna předmětná liniová stavba jim však bylo známo již od přelomu dubna a května 2008, kdy právní předchůdci žalobkyně manželé [příjmení] nabyli přisloučené pozemky, kde již věcné břemeno pro předmětnou liniovou stavbu bylo v katastru nemovitostí zaznamenáno. S ohledem na charakter stavby je zřejmé, že vedení telekomunikačního kabelu nemůže v rozích pozemku končit a pokračovalo dál, byť věcné břemeno k jeho umístění a užívání nebylo vloženo do katastru nemovitostí.

22. Předpoklad žalobkyně, že stavba, která je umístěna na pozemku, jehož byla vlastnicí, je stavbou černou, tedy postavenou nelegálně, nebyl prokázán. Byla-li tedy stavba zřízena žalovanou legálně, chybí základní předpoklad pro důvodné uplatnění nároku na náhradu škody, a to protiprávní jednání. Jelikož se žalovaná nedopustila protiprávního jednání umístěním stavby na předmětném pozemku, nemohla způsobit žalobkyni ani žádnou škodu. Proto soud i žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala náhrady škody po žalované, zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), podle něhož žalované náleží náklady řízení v plné výši, jelikož její procesní neúspěch byl poměrně nepatrný v poměru k jejímu úspěchu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za jedenáct úkonů právní služby po 31 260 Kč (převzetí věci a příprava v zastoupení, vyjádření k žalobě z 13. 10. 2020, jednání u soudu přesahující dvě hodiny 13. 4. 2021, vyjádření v koncentrační lhůtě a doplnění důkazů ze dne 3. 5. 2021, jednání u soudu přesahující dvě hodiny 3. 6. 2021, jednání u soudu přesahující dvě hodiny 15. 7. 2021 a jednání u soudu přesahují dvě hodiny 27. 4. 2023) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za jedenáct zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalované.

24. S ohledem na procesní neúspěch žalované v souladu § 148 odst. 1 o. s. ř. jí byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, které platil. Částka 29 170 Kč je tvořena znalečným za vypracovaný znalecký posudek a výslech při jednání.

25. Pokud jde o požadavek žalobkyně k náhradě úkonů právní služby v podobě nahlédnutí do spisu, vyjádření z 30. 11. 2021 a doložení rozsudků jiných soudů ze dne 22. 4. 2022, tak s ohledem k tomu, že se nejedná o úkony právní služby vyjmenované v § 11 advokátního tarifu, nemohla být žalované odměna ani režijní paušály za tyto úkony přiznány. Za nahlédnutí do spisu přísluší odměna a režijní paušál pouze v případě prostudování spisu při skončení vyšetřování, tedy v trestních věcech ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Vyjádření ze dne 30. 11. 2021 nelze podřadit pod písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tím méně pak doložení rozsudků jiných soudů ze dne 22. 4. 2002, jelikož se nejedná o podání, kterým by byla tvrzena skutková tvrzení či navrhovány důkazy v rámci koncentrace řízení. Ne každý úkon zástupce strany, je-li jím advokát, je totiž zpoplatněn a zpoplatněny jsou ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) pouze ta podání, která jsou učiněna ve věci samé, tedy podání, v nichž jsou tvrzena skutková tvrzení, resp. navrhovány důkazy. Po koncentrační lhůtě již taková podání nemohou vyvolat žádný účinek, nejsou-li činěna v souladu s výjimkami z koncentračních pravidel.