17 C 43/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 101 259,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 83 904 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení plynoucím z částky 83 904 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % p. a., to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 330 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se stane tento rozsudek pravomocným, to vše pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou, byť jen části jedné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 17 355,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 242,01 Kč úroku ve výši 12 % p. a. plynoucího z částky 99 959,16 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 643,28 Kč za dobu od 3. 9. 2025 do 24. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení plynoucího z částky 17 355,16 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %. p. a., zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 20 658,10 Kč, a to v rámci splátek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 101 259,16 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 6. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 108 900 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně se domáhá žalobou zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 99 959,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku i kapitalizovaného zákonného úroku a dále pak i úroku 12 % a zákonného úroku z prodlení od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil (čl. 29-32) a namítal absolutní neplatnost smlouvy z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti a dále z důvodu neplatného uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Závěrem uvedl, že bezvýhradně souhlasí s tím, že od žalobkyně obdržel částku 108 900 Kč a dosud vrátil částku 24 966 Kč. Uvedl, že jeho bezdůvodné obohacení představuje částku 83 904 Kč. Současně žalovaný požádal o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, když pobírá invalidní důchod 12 700 Kč, za bydlení hradí 6 080 Kč a za nezbytné léky 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud po provedeném jednání, ke kterému se žalovaný s omluvou nedostavil, dospěl k nás k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, označené jako flexibilní půjčka revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 6. 7. 2024 (č. l. 10-11 spisu), soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Z dodatku k této smlouvě, uzavřenému dne 6. 10. 2024 (č. l. 70), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 100 000 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný v této smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 500 Kč a skládá se z 18 500 Kč jako hlavního příjmu a 7 000 Kč jako vedlejšího příjmu. Výdaje na bydlení vyčíslil žalovaný na částku 5 800 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč a splátky všech úvěrů na částku 1 700 Kč. Z listiny označené jako „dohledání informací o činnosti klienta“ na č. l. 45 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána sms obsahující kód k elektronickému podepsání smlouvy a tento kód (500375) se shoduje s kódem uvedeným ve smlouvě v kolonce podpis klienta. Z předložené fotokopie občanského průkazu (č. l. 47) soud zjistil, že žalobkyně disponuje fotokopií občanského průkazu žalovaného, kdy jediné logické vysvětlení toho, že ji žalobkyně má k dispozici, je to, že jí ji předal sám žalovaný v rámci procesu uzavírání smlouvy.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 14) a z prohlášení žalovaného (čl. 29-32) soud zjistil, že je mezi stranami nesporné, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 108 900 Kč a dosud žalobkyni vrátil částku 24 996 Kč.

6. Z úvěrové zprávy (č. l. 17-18 a čl. 48-49) a z karty klienta (č. l. 19-21) soud zjistil, že žalovanému byla žalobcem již dne 7. 3. 2024 poskytnuta zápůjčka označená jako „osobní úvěr“, splatná ve 12 měsících, a to částka 10 000 Kč s výší měsíční splátky 927 Kč. Dále mu byla dne 23. 2. 2024 poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč se splatností 37 měsíců se splátkou 1 042 Kč. Současně bylo z těchto listin zjištěno, že žádost žalovaného z 6. 7. 2024 o úvěr na 120 měsíců se splátkou 5 000 Kč měsíčně, žádost ze dne 20. 2. 2024 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a žádost ze dne 13. 1. 2024 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč byly zamítnuty. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala kredibilitu klienta nahlédnutím do registru NRKI a CEE a dále, že ověřila platnost občanského průkazu žalovaného s výsledkem „OK“. Jako příjem žalovaného je zde uvedena částka 18 500 Kč resp. 25 500 Kč v tabulce na čl. 20/2 a jako výdaje domácnosti částka 12 500 Kč. Žalobkyně vypočetla jako částku, která zůstane žalovanému po odečtení životního minima, již známých splátek a splátky nového úvěru na částku 18 240 Kč a u domácnosti žalovaného pak na částku 9 252 Kč, a to po započítání normativních nákladů na bydlení ve výši 8 948 Kč.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu června až září 2024 soud nezjistil, , Anonymizováno, , nic podstatného pro toto řízení. K výslovnému dotazu soudu žalobkyně sama uvedla, že z těchto výpisů nelze dohledat částky, které žalovaný hradí za výdaje spojené s bydlením nebo s nezbytnými měsíčními náklady.

8. Z oznámení o výměře důchodu (č. l. 51) soud zjistil, že žalovaný od ledna 2024 pobíral invalidní důchod ve výši 18 738 Kč měsíčně.

9. Z části znaleckého posudku č. , č. účtu, , který zhotovila , právnická osoba, (č. l. 41-44) a kterýžto důkaz prováděl soud jako listinný důkaz, neboť ho žalobkyně jako důkaz znaleckým posudkem nenavrhovala, soud zjistil, že si žalobkyně nechala od znalce vyhovit znalecký posudek, který shledal, že data o zřizování a čerpání služeb , právnická osoba, ze strany klientů jsou evidována žalobkyní důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 8. 2025 a z dokladu o jejím odeslání (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 112 461,41 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 10. 2025 a z podacího lístku (č. l. 12-13) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem vyzván k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.

11. Z úvěrových podmínek (č. l. 66-69) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí.

12. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně a soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu (znění zákona účinné od 29. 5. 2022).

15. Podle ust. § 104 téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ust. § 562 o. z. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud se musel nejprve vypořádat s námitkami žalovaného, že nedošlo k písemnému uzavření smlouvy a dospěl k závěru, že postup, který volí žalobkyně při uzavírání smluv se svými klienty vyhovuje požadavku zákona, a to konkrétně § 562 odst. 1 o. z. a smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení v písemné formě. Je nepochybné, že smlouvu opatřil určeným kódem/y právě žalovaný, neboť sám uznal, že částku obdržel, sám uvedl, že část dluhu splatil dobrovolně a lze si jen těžko vysvětlit, proč by jinak žalobkyně disponovala kopií jeho občanského průkazu, kdyby nebyla se žalovaným ve styku. Technické prostředky, které žalobkyně používá evidentně umožňují určit jednající osobu, o čemž svědčí i listina označená jako „dohledání informací o činnosti klienta“, provedená k důkazu.

19. Dále se musel soud zabývat otázkou, zda došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavky zákona. Soud poučil žalobkyni před rozhodnutím ve věci v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jak zjišťovala a ověřovala schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když se spokojila, pokud jde o výdaje žalovaného, toliko s jeho prohlášením, aniž by jejich skutečnou výši musel dokládat. Žalobkyně po tomto poučení již ničeho nového netvrdila.

20. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení výše příjmů, které uvedl ve smlouvě jako vedlejší příjem ve výši 7 000 Kč, a přesto s tímto příjmem žalobkyně kalkulovala jako se započitatelným. Žalobkyně po žalovaném nepožadovala ani doložení nákladů na bydlení (energie), ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze jen těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Navíc byl žalovanému úvěr poskytnut i přesto, že z úvěrové zprávy, kterou samotná žalobkyně o žalovaném zpracovala a soudu předložila, vyplývá, že žalovaný již před uzavřením posuzované smlouvy (cca půl roku před) žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč a 30 000 Kč, kdy jeho žádosti byly zamítnuty a najednou, po půl roce, aniž by došlo k nějakému navýšení příjmů žalovaného, nebyl problém žalovanému půjčit 10 000 Kč s tím, že po třech měsících byla tato částka dokonce navýšena na 100 000 Kč. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, např. lustrací různých databází dlužníků, ale za situace, kdy nezkoumá i konkrétní příjmy a výdaje dlužníka a vychází jen z tvrzení dlužníka, postrádá takový postup na významu.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, nežli posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti přihlédnout i bez návrhu, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalovaný však od žalobkyně převzala částku ve výši 108 900 Kč, přičemž jí dosud vrátil pouze částku 24 966 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 83 904 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.

23. Soud se musel ještě podrobněji zabývat otázkou splatnosti tohoto dluhu, neboť žalovaný namítal (č. l. 32), že je v jeho aktuálních možnostech toliko dluh splácet ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, a to s odůvodněním, že je v invalidním důchodu III. stupně, který pobírá ve výši 12 700 Kč, náklady na bydlení činí 6 080 Kč a náklady za nezbytné léky činí 3 000 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud v řízení z dokladů předložených žalovaným (tzn. z vyjádření MUDr. , jméno FO, - čl. 53, propouštěcí zprávy na čl. 54-56, dokladu o návštěvě ambulance na čl. 57, prohlášení o majetkových poměrech na čl. 58-61 a propouštěcí zpráva na čl. 62-63) zjistil, že žalovaný disponuje měsíčním příjmem 19 701 Kč a trpí nemocí, která mu znemožňuje pracovat. Ačkoliv byl žalovaný v soudem zaslaném formuláři prohlášení o jeho poměrech poučen o tom, že je nutné tvrzené výdaje i doložit, pouze konstatoval, že na nájemném hradí 6 390 Kč a dále uvedl řadu svých věřitelů ovšem s tím, že není schopen v současné chvíli vyčíslit výši dluhů a že na tom pracuje s neziskovou organizací. Žalovaný se k jednání soudu po své omluvě nedostavil a nemohl tak být vyzván soudem, aby doplnil svá skutková tvrzení a doložil své tvrzené závazky a výdaje. Z důvodu absence těchto tvrzení a důkazů nemohl soud dospět ke skutkovému zjištění, že by doba k vrácení bezdůvodného obohacení žalobkyni, odpovídající aktuálním možnostem žalovaného, činila 168 měsíců, tedy 14 let (83 904 Kč/500 Kč měsíční splátka). Jak ostatně uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: „Povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1), má spotřebitel.“25. Soud tedy splatnost dluhu navázal na výzvu žalobkyně ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 9. 9. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 19. 8. 2025 s určením data splatnosti do 14 dnů. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 25. 8. 2025 a ode dne uplynutí 14 dnů, tedy od 9. 9. 2025, je žalovaný v prodlení.

26. Soud neuložil žalovanému povinnost splnit dluh standardně v 3denní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., ale s ohledem na žádost žalovaného dluh splácet a souhlas žalobkyně s jeho splácením formou splátek ve výši 3 330 Kč měsíčně, stanovil splátky za použití ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem, o. s. ř. (nikoliv tedy za užití ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 83 % a neúspěšná v rozsahu 17 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 4 051 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 259 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 520 Kč ve výši 4 729,20 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 31 300,20 Kč, z níž pak 66 % činí 20 658,10 Kč, které musí žalovaný uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.