Okresní soud Plzeň-město · Rozsudek

17 C 46/2026

č. j. 17 C 46/2026-21

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-04-09 · ZAMITNUTI,VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPM:2026:17.C.46.2026.1

Citované zákony (8)

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2025 do 15. 12. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 13 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, dne 2. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, tzn. jistinu a smluvený úrok 1 % denně, a to nejpozději do dne 1. 6. 2025. Žalovaná ke dni splatnosti částku neuhradila. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce poté i písemně vyzvala dle § 142a o. s. ř. žalovanou k úhradě dluhu.

2. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možno věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a o. s. ř. žalovaná nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čím se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a žalobkyně souhlas s tímto postupem vyjádřila již v žalobě, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. Soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, když žalovaná se k žalobě, přes výzvu soudu nevyjádřila a nároku žalobkyně se nijak nebránila.

3. Z listin předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni splatit 10 000 Kč do 1. 6. 2025. Žalovaná se dále zavázal žalobkyni zaplatit smluvní úrok 1 % denně z jistiny, tedy 3 000 Kč. Dne 2. 5. 2025 žalobkyně žalované úvěr 10 000 Kč poskytla bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou k plnění ze dne 5. 12. 2025, odeslanou žalované dne 9. 12. 2025 poštou, k úhradě dluhu do tří dnů.

4. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považuje za absolutně neplatnou z důvodu její zcela zjevné rozpornosti s dobrými mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou podle ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Je-li věřitelem požadován úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soudu je obecně známo, že průměrná úroková sazba obdobných úvěrů poskytovaných bankami byla v době uzavírání smlouvy 8,16 % ročně. V přezkoumávané věci sjednaný úrok činí 365 % ročně a tento úrok je třeba hodnotit jako zcela nemravný. Je zřejmé, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky ohledně výše úrokové sazby nepřistoupila. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle smluvních stran nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Žalobu proto soud posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni byla přiznána pouze částka rovnající se poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila tuto částku ani po výzvě ze dne 5. 12. 2025, odeslané dne 9. 12. 2025 a dle ust. § 573 o. z. doručené dne 12. 12. 2025, ve které byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, dostala se tak od 16. 12. 2025 do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč v souladu s § 1970 o. z. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

5. Soud se již s ohledem na shledanou neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť to s ohledem na skutečnost, že se žalovaná v řízení nedomáhala stanovení splatnosti dluhu v jiné, než-li v zákonem stanovené 3denní lhůtě, tak jak umožňuje ust. § 87 odst. 2 z. č 257/2016 Sb., považoval za nadbytečné.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 520 Kč. Úspěch žalobkyně činí 77 % a úspěch žalované činí 23 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada 54 % nákladů. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení celkem činí 2 815 Kč a 54 % z této částky je 1 520 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.