17 C 60/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky ve výši 51 265,34 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28 621 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 15 748 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení, o zaplacení částky 6 896,34 Kč, o zaplacení úroku 76,25 % ročně z částky 36 001,88 Kč od 25. 6. 2019, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 81 928 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 571, 71 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s efektivní úrokovou sazbou 109,43 % ročně, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 793 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2019. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.5 smlouvy v celkové výši 998 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný octne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce tak požaduje zaplacení dvou smluvních pokut u splátek č. 4, 5. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč, jelikož podle smlouvy žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný octne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobce tak požaduje zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splátkami č. 2, 3, 4, 5. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 23. 6. 2019. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 42 571,21 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Žalovaný se k jednání nedostavil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný dne 12. 12. 2018 podepsal předsmluvní formulář a hodnocení klienta. Ve formuláři žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 18 měsíců s tím, že celá částka, kterou by za dobu úvěru bylo třeba zaplatit, činí 68 274 Kč. Strany se dohodly na efektivní úrokové sazbě 109,43% ročně, která odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši po zaokrouhlení 76,24 % ročně. Z návrhu na uzavření smlouvy byly zjištěny stejné skutečnosti a také to, že v případě prodlení žalovaného se splácením mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a poskytovatel úvěru má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného u každé splátky v případě prodlení více než 15 dnů, a to ve výši 200 Kč u každé splátky. Úvěr byl žalovanému vyplacen 13. 12. 2018 na jeho účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, a žalovanému bylo zasláno oznámení o schválení úvěru dne 14. 12. 2018 spolu se splátkovým kalendářem. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v prosinci 2018 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,59 % ročně. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil první tři splátky po 3 793 Kč, tedy celkem 11 379 Kč.

5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 28 621 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o nominálním úroku ve výši 76,24 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobci se podařilo prokázat, že žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a sdělil mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

2. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

3. Jelikož procesní neúspěch žalobce byl větší než jeho úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.