17 C 62/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 70 403,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 905,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z částky 34 905,20 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 34 968,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 35 742,03 Kč od 9. 7. 2024 do 5. 12. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 836,83 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a co do částky 530,08 Kč jako smluvní pokuty, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 69 873,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím od 9. 7. 2024 a dále částku 530,08 Kč jako smluvní pokutu za 90 dnů prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 4. 2. 2024 distančním způsobem uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 40 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázala finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 4. 2. 2024 ve výši 35 000 Kč. Splatnost úvěru byla smluvena ve splátkách, kdy první splátka měla být splatná dne 5. 3. 2024 a konec kreditového rámce byl smluven na 27. 7. 2025. Úvěr byl pro neplacení vypovězen dne 8. 7. 2024. Splatnost úvěru tak nastala dne 7. 9. 2024. Vedle poskytnuté jistiny se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 124,44 Kč a poplatek za službu presto“ ve výši 165 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 661,67 Kč (poplatek za vyplacení tranší úvěru). Dále požadovala žalobkyně částku 530,08 Kč z titulu smluvní pokuty za období od 6. 4. 2024 do 5. 7. 2024 a částku 34 131,60 Kč jako smluvní úrok. Žalovaný na dluh uhradil dne 16. 3. 2024 částku 49,90 Kč a dne 3. 4. 2024 částku 44,90 Kč. Pro případ, že by soud nepovažoval nárok na zaplacení žalované částky z titulu úvěrové smlouvy za oprávněný, navrhla žalobkyně, aby jí soud přiznal nárok na jistinu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti vydanému platebnímu rozkazu tak, že je v tíživé životní situaci, ale že je ochoten spolupracovat a dohodnout se na nějakém řešení. V reakci na toto vyjádření byla soudem žalovanému zaslána výzva, aby žalovaný navrhl výši splátek, ve kterých by případný dluh uhradil a za tímto účelem mu soud zaslal i příslušný formulář k doložení jeho majetkových poměrů. Na tuto výzvu soudu žalovaný již nereagoval a formulář soudu nezaslal. K nařízenému jednání soudu se však žalovaný dostavil a svoji žádost o splátky doplnil o tvrzení o výši svého příjmu, který činí toliko 11 000 Kč a pochází z dávek v nezaměstnanosti. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jeho konáním v její nepřítomnosti.

3. Soud z listin provedených k důkazu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 4. 2. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně jako věřitel zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout úvěr až do výše 40 400 Kč se splatností určenou v čl. V. smlouvy a navázanou na poslední den trvání smlouvy, což byl dle dohody stran 29. den od dne následujícího po posledním dni doby platnosti kreditního rámce, tedy dle čl. VI smlouvy 28. 7. 2025 + 29 dní. Žalovaný si dále zvolil služby „presto“ za částku 165 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a dále si strany smluvily poplatek ve výši 1,99% z čerpané částky (tzv. poplatek za vyplacení tranše úvěru). RPSN činilo 1 179,81 %. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, s nimiž žalovaný vyslovil svůj souhlas. Žalobkyně soudu dále předložila i výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti a identifikovatelné příjmy, stejně tak přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dne 4. 2. 2024 žalovanému na účet č. , č. účtu, zaslala částku 35 000 Kč. Stejné číslo účtu bylo uvedeno i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byla vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobkyně, což plyne z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 včetně podacího lístku.

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi účastníky řízení, je smlouvou neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 661,67 Kč, poplatek za okamžité vyplacení jistiny ve výši 165 Kč a poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 124,44 Kč a denní smluvní úrok ve výši 0,85 % z poskytnutého úvěru. Takto sjednaný úrok vyjádřený v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 310,25 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. O nemravnosti dále svědčí též kumulace takto vysokého úroku s dalšími poplatky, to vše doplněno o smluvní pokutu 0,1 % denně sjednanou ve smluvních podmínkách. Za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v únoru 2024 činila 7,92 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by úvěr bez ujednání o úrocích žalovanému neposkytla, a proto je nutné hodnotit celou smlouvu jako neplatnou.

7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo toliko na vrácení poskytnuté částky. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 34 905,20 Kč (dobrovolně vrátil z 35 000 Kč částku 94,80 Kč). Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu uložil i povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 27. 11. 2024, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 2. 12. 2024 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 5. 12. 2024. Jelikož tak neučinil je od 6. 12. 2024 v prodlení s plněním své povinnosti. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy, a to včetně smluvní pokuty.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně úspěšná toliko v 49 % a v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný požádal o možnost dluh plnit ve splátkách a žalobkyně s tímto rozložením platby dluhu do splátek souhlasila (čl. 33), kdy výše stanovených splátek umožňuje uhradit přiznanou částku ve lhůtě cca 1 roku od rozhodnutí soudu.