17 C 62/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 82 241,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 799,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 35 799,17 Kč od 8. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 46 442,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 37 285,75 Kč od 15. 9. 2025 do 7. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 1 486,58 Kč od 8. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 82 241,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení plynoucím z částky 37 285,75 Kč ve výši 11,5 % p. a. od 15. 9. 2023 a dále částku 14 614,89 Kč jako smluvní pokutu za 90 dnů prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 31. 12. 2024 distančním způsobem uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 36 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovních převodů na číslo účtu , č. účtu, , a to dne 31. 12. 2024 ve výši 8 000 Kč, dne 24. 2. 2025 ve výši 8 511 Kč, dne 9. 4. 2025 ve výši 11 234 Kč, dne 15. 4. 2025 ve výši 3 354 Kč a dne 16. 5. 2025 ve výši 4 849 Kč. Splatnost úvěru byla smluvena na 29. 9. 2026, kdy vedle poskytnuté jistiny se žalovaná zavázala zaplatit i poplatek za službu „presto“ ve výši 741,82 Kč, poplatek „Klidné spaní“ ve výši 109,82 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru (vyplacení tranší) ve výši 634,94 Kč. Dále požadovala žalobkyně částku 1 614,89 Kč z titulu smluvní pokuty za období od 15. 6. 2025 do 13. 9. 2025 a smluvený úrok ve výši 43 341,06 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila pouze 150 Kč na jistinu. K úhradě zbytku dluhu nedošlo ani přes výzvu žalobkyně ze dne 1. 2. 2026.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a za souhlasu žalobkyně soud rozhodl bez jednání.

3. Soud z předložených listin dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně jako věřitel zavázala žalované jako dlužníkovi poskytnout úvěr až do výše 36 000 Kč se splatností nejpozději dne 24. 6. 2026. Žalovaná si dále zvolila placené služby „presto“ a „klidné spaní“ a poplatek za čerpání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky (vyplacení tranše). RPSN činilo 1 793,67 %. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, s nimiž žalovaná vyslovila svůj souhlas. Žalobkyně soudu dále předložila i výpis o posouzení úvěruschopnosti, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti a identifikované příjmy, stejně tak přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a na číslo účtu , č. účtu, vyplatila žalované dne 31. 12. 2024 částku ve výši 8 000 Kč, dne 24. 2. 2025 částku ve výši 8 511 Kč, dne 9. 4. 2025 částku ve výši 11 234 Kč, dne 15. 4. 2025 částku ve výši 3 354 Kč a dne 16. 5. 2025 částku ve výši 4 849 Kč. Stejné číslo účtu bylo uvedeno i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a vyplacení uvedených částek a skutečnost, že disponentem účtu je žalovaná potvrdila i , právnická osoba, ., kterážto předmětný bankovní účet zřídila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobkyně, což plyne z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 včetně podacího lístku. Soud dále v řízení zjistil, a to z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila 150 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, že by uhradila více a ani to v řízení nevyšlo jinak najevo.

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi účastníky řízení, je smlouvou neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 949,17 Kč uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za okamžité vyplacení jistiny (presto) a poplatek za „klidné spaní“. Dále měla žalovaná uhradit smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, v žalobě vyčíslený na částku 43 341,06 Kč. Poplatek za sjednání úvěru, poplatek „presto“ i „klidné spaní“ jsou skrytým ujednáním úroku, tedy úplaty za poskytnutí peněz. Takto sjednaný úrok vyjádřený v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši přesahující 365 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. O nemravnosti dále svědčí též kumulace takto vysokého úroku s dalšími poplatky, to vše doplněno o smluvní pokutu 0,1 % denně sjednanou ve smluvních podmínkách. Za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v prosinci 2024 činila 8,63 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by úvěr bez ujednání o úrocích žalované neposkytla, a proto je nutné hodnotit celou smlouvu jako neplatnou.

7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo toliko na vrácení půjčené částky. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná obdržela částku 35 949,17 Kč a vrátila částku 150 Kč. Žalovaná se tak obohatila o 35 799,17 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí uložil i povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 28. 1. 2026, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 30. 1. 2026. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne 4. 1. 2026 a do 3 dnů od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 1. 2026. Jelikož tak neučinila je od 8. 1. 2026 v prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy, a to včetně smluvní pokuty.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně úspěšná v menší části, a to ve 44 % než-l žalovaná, která byla úspěšná v 56 %. Žalovaná by tak měla právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 %, ale protože jí žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.