17 C 71/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 63 664,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 28 144,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 63 664,42 Kč od 7. 2. 2019 do 23. 11. 2020 a z částky 28 144,42 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 35 520 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 664,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 1 280 Kč. Žalovaný smluvní závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 4 480 Kč, proto se pohledávka za žalovaným skládala z nedoplatku jistiny ve výši 37 358,49 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 26 001,51 Kč. Žalobkyně doplnila, že nedisponuje platební historií žalovaného, ani jí není známo, z čeho se skládá souhrnný poplatek kromě úroku. Sdělila ale, že jde o jediný poplatek v souvislosti se sjednáním a realizací půjčky, dovozuje tedy, že právní předchůdkyně žalobkyně do něj zahrnula náklady spojené s vyřízením půjčky, náklady návštěv za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání a jiné, které jsou běžně požadovány u jiných institucí poskytujících půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a právnická osoba anonymizováno došlo k postoupení nároku. Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce dohodu o uznání dluhu se splátkovou dohodou. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše v částce 65 164,42 Kč a zavázal se uhradit jej v 36 měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Na svůj dluh nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou 1. a 2. splátky. právnická osoba anonymizováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, z čehož žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci. Předžalobní upomínkou z 16. 11. 2020 došlo k zesplatnění celé dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil nejprve tak, že se zaplacením uvedené částky nesouhlasí z toho důvodu, že v době podpisu dohody o uznání měl za to, že se jedná o dluh od jiné společnosti za období 2003 – 2008, které již má nyní uhrazeny v rámci exekucí. Následně uvedl, že po prozkoumání všech skutečností došel k závěru, že je dluh ochoten zaplatit. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba podepsali dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 40 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek právnická osoba anonymizováno a následně žalobkyni dne datum. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v září 2008 činily průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let 15,04 % ročně.

4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") účinného v době uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

5. Podle § 451 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

6. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 35 520 Kč, která představuje dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalovaného pouze na jistinu. Žalovaný totiž neuzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. ObčZ, jelikož esenciální součástí úplatné smlouvy o půjčce je dohoda o úroku, která však byla shledána neplatnou, jak bude popsáno níže. Bez platnosti takového ujednání nemůže být platná ani samotná smlouva o půjčce. Žalovaný převzal v hotovosti částku 40 000 Kč, kterou nevrátil a na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, která platně pohledávku postoupila žalobkyni, se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 451 ObčZ, a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 457 ObčZ. Soud proto žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni prodlení žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 16. 11. 2020 k zaplacení a stanovil mu lhůtu do 23. 11. 2020. Až ode dne následujícího se žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

10. Jelikož žalovaný převzal 40 000 Kč a na tento dluh uhradil celkem 4 480 Kč, dluží z titulu bezdůvodného obohacení 35 520 Kč, neboť pokud byly platby započítávány na souhrnný poplatek, nemohlo k tomuto započtení platně dojít, jak je uvedeno níže.

11. Pokud jde o souhrnný poplatek, soud shledal tento nárok jako neplatný. Takto žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu, ale supluje smysl a účel úroku, kterým je generovat zisk z poskytnutých peněz. Ve smlouvě si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednali úrok v částce 27 840 Kč, který odpovídá 68,5 % ročně (souhrnný poplatek se měl splácet formou 53 týdenních splátek, částka 27 840 Kč tak ročně odpovídá úroku 68,5 %), úrok ve formě souhrnného poplatku ve výši 27 840 Kč tak několikanásobně převyšoval obvyklou úrokovou míru bank v době poskytnutí půjčky. Takové jednání je zapotřebí posoudit jako ujednání neplatné podle § 39 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 ObčZ (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Bylo-li ujednání o výši úroku z půjčky shledáno neplatným, je i smlouva o půjčce neplatná, jelikož dohoda o úroku je neoddělitelnou součástí úplatné smlouvy o půjčce. Pokud jde o dohodu o uznání dluhu podepsanou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 30. 10. 2015, tato byla uzavřena za účinnosti OZ a soud ji posoudil jako neplatné právní jednání podle § 580 a 588, neboť žalovaný nemohl uznat neexistující závazek pro svou neplatnost.

12. Po právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že nároku žalobkyně lze vyhovět pouze ve shora uvedené části týkající se dlužné jistiny a příslušenství z této jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen ve smyslu § 451 ObčZ žalobkyni vydat. Ta je ve věci aktivně legitimovaná po platném postoupení pohledávky původním věřitelem. Protože původní smlouva mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla soudem shledána jako neplatná, je povinen žalovaný vydat pouze zbytek toho, co ze smlouvy obdržel a nikoli to, co si strany neplatně ujednaly. Ve zbytku tak nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout výrokem II.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož lze hovořit mezi účastníky o téměř shodném procesním úspěchu a neúspěchu ve věci, když rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 5 % z předmětu řízení ke dni rozhodování. Proti tomuto rozsudku je do 15 dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu okres. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.