17 C 74/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 21 924 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 277 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. plynoucím z částky 6 277 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 647 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z částky 21 924 Kč od 27. 9. 2024 do 12. 12. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z 15 647 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % p. a. plynoucím z 6 277 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doučeným zdejšímu soudu dne 16. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 21 924 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne 27. 8. 2024 uzavřela smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 400 Kč, které byly žalovanému zaslány téhož dne na účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 4 524 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 26. 9. 2024, žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil 11 123 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy, písemné výzvy odeslány 5x). Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobkyně požaduje, činí 21 924 Kč, kdy náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která ke dni vyhotovení návrhu činí po zaokrouhlení částku 9 239 Kč, ale žalobkyně požaduje jen 8 700 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 4. 12. 2025 výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. K výzvě soudu ohledně ověření kredibility žalovaného při uzavření shora uvedené smlouvy o zápůjčce žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, když si je vědoma toho, shora uvedený procesní postup povede k závěru soudu, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná s tím, že pro tento případ žalobkyně navrhla, aby soud této přiznal toliko bezdůvodné obohacení představující poskytnutou jistinu úvěru, úrok z prodlení s náklady řízení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

4. Na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Na základě smlouvy ze dne 27. 8. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 400 Kč, které byly žalovanému zaslány téhož dne na jeho účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 4 524 Kč a vše splatit do 26. 9. 2024. Ke dni rozhodování soudu žalovaný na svůj dluh uhradil 11 123 Kč.

5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalovaného, zda měl či má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

11. Žalobkyně má tudíž právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 277 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné smlouvy. Nárok žalobkyně soud posoudil dle ustanovení § 2991 o. z. Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. do prodlení. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 13. 12. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 4. 12. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 9. 12. 2025 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 13. 12. 2025, je žalovaný v prodlení.

12. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného. Jak ostatně uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: „Povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1), má spotřebitel.“14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnější žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil, resp. nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.