17 C 92/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 150 Kč od 13. 10. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci toho rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 5 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 10. 2016 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 388,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 700 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 1. 6. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 11 550 Kč, a to formou týdenních splátek ve výši 443 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 7. 6. 2016 a další splátka pak vždy do sedmého dne po předchozí splátce. V případě prodlení s plněním se dle smluvních ujednání stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný však splátky hradil nepravidelně. Žalobkyně tedy dosud uhrazenou částku ve výši 7 850 Kč vydělila týdenní splátkou ve výši 443 Kč a vypočetla tak, kdy by se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by tuto částku splácel v předepsaných splátkách. Takto stanovená splatnost pohledávky nastala ke dni 12. 10. 2016, žalovaný se tedy dostal do prodlení dne 13. 10. 2016 Ani přes písemnou výzvu žalobkyně nebyla žalovaná částka uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 1. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s kapitalizovaným úrokem 11 550 Kč, odpovídajícímu 66,7% ročně, a to v 59 pravidelných týdenních splátkách po 443 Kč a v poslední splátce ve výši 413 Kč. Ve smlouvě je kapitalizovaný úrok rozdělen na tři složky, a to úrok ve výši 1 950 Kč, inkasní službu ve výši 6 600 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Podle smlouvy žalovaný převzal částku 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný vrátil žalobkyni 7 850 Kč v osmi splátkách, jak vyplývá z přehledu splátek poskytnutého žalobkyní. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2016 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci od jednoho roku do pěti let činily průměrně 9,53 % ročně.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Podle § 1722 OZ plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 12 980 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 7 150 Kč, dlužný úrok ve výši 1 950 Kč, poplatek za inkasní službu ve výši 880 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč (po zohlednění plateb žalovaného na jistinu, úrok, administrativní poplatek a realizované inkaso za 8 inkasovaných plateb) a zákonný úrok z prodlení od stanoveného data do zaplacení. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ. Soud posoudil ujednání o administrativním poplatku jako ujednání, které slouží k pokrytí nákladů poskytovatele zápůjčky, nicméně takové náklady by měly být saturovány ze smluveného úroku, jehož hlavní funkcí je generování zisku, z něhož náklady poskytovatele mají být hrazeny. Při posuzování platnosti sjednaného úroku tak soud posuzoval výši ujednaného úroku společně s výší administrativního poplatku a dospěl k závěru, že takto dojednaná odměna za poskytnutí peněz nijak nepřiměřeně nepřesahuje průměrné úrokové sazby a byla sjednána platně. Žalovaný nicméně porušil podmínky smlouvy a přestal pravidelné splátky hradit a nesplnil tak svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutých termínech poskytnuté peníze, pročež soud žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině, smluvenému úroku za dobu trvání smlouvy a odměně za zpracování a doručení (administrativní poplatek) včetně příslušenství z této jistiny v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. U inkasního poplatku v případě nerealizovaných inkas dospěl soud k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět. Byť náklady na osobní inkaso jsou již tak zásadní položkou, kterou zjevně nelze saturovat ze sjednané odměny za poskytnuté prostředky, tedy úroku (který žalobkyně nazývá úrokem a odměnou za zpracování a doručení), je podstatné poukázat na skutečnost, že tu část inkasních poplatků, jejichž zaplacení soud zamítl, představují poplatky za nerealizovaná inkasa. Byť ujednání o hotovostním inkasu by bylo možné shledat platným, tak výkon práva, kdy se žalobkyně domáhá poplatků za inkasní služby, k nimž však ve skutečnosti nedošlo, lze považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 OZ, které nepožívá právní ochrany. Proto soud nevyhověl nároku žalobkyně na zaplacení dlužného inkasního poplatku ve výši 5 720 Kč a v této částce žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl. Vzhledem k tomu, že realizováno bylo jen 8 inkas, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení inkasního poplatku pouze ve výši 880 Kč (8x110 Kč).

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., paušální náhradou hotových výdajů žalobce za 2 úkony učiněné po účinnosti této vyhlášky (žaloba, předžalobní výzva) po 100 Kč a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 12 980 Kč a neúspěšná v částce 5 720 Kč, byla úspěšná v rozsahu 69,41 % a neúspěšná v rozsahu 30,59 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38,82 %, tedy v částce 388,20 Kč.