18 C 10/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 332 924,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 144,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 288,95 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 855,60 Kč od 28. 10 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 244 780,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 494,01 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 337,38 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 389,89 Kč od 29. 5. 2021 do 18. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9,89 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 483,99 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 620,17 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 601,48 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 034,65 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 865,61 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 332,88 Kč od 30. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 288,95 Kč od 30. 5. 2020 do 27. 10. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 855,60 Kč od 26. 12. 2020 do 27. 10. 2022, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 39 683,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou dne 4.1.2023 proti žalovanému a , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelému dne , datum, jako solidárním dlužníkům se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 332 924,61 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro katastrální území , adresa, , přičemž tyto nemovitosti ve vlastnictví žalovaného sousedí s nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyně. Nemovitosti žalobkyně a žalovaného pak mají společný elektroměr, žalobkyně hradí cenu za spotřebovanou energii v nemovitostech žalovaného, přičemž tyto náklady následně rozpočítává a přefakturovává. Podle žalobních tvrzení byly faktury za spotřebovanou elektrickou energii vystavovány v některých případech na žalovaného coby vlastníka nemovitostí, do nichž byla elektrická energie přes elektroměr žalobkyně dodávána. V některých případech však žalovaný žádal žalobkyni, aby faktury byly vystavovány na jiný subjekt, mimo jiné na , jméno FO, coby původně druhého žalovaného, který část nemovitostí ve vlastnictví žalovaného užíval a elektřinu odebíral. Žalobkyně této žádosti žalovaného vyhověla s tím, že žalovaný nadále zůstal partnerem žalobkyně a uhradit vystavené faktury byli povinni společně a nerozdílně žalovaný a , jméno FO, . Faktury vystavené žalobkyní , jméno FO, za období od dubna 2020 do prosince 2021 však byly uhrazeny pouze částečně, když celkem eviduje žalobkyně jako neuhrazenou fakturovanou částku ve výši uplatněné žalobou.

2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že , jméno FO, dne 22.12.2022, tedy ještě před zahájením řízení zemřel, pročež soud rozhodl o částečném zastavení řízení proti , jméno FO, a následně pokračoval v řízení jen proti žalovanému.

3. K podané žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznal v celém jeho rozsahu. Potvrdil sice, že skutečnosti, které se vztahují k vlastnictví sousedících nemovitostí žalobkyně a žalovaného v podané žalobě jsou uváděny správně včetně skutečnosti, že nemovitosti ve vlastnictví žalovaného mají společný elektroměr s bezprostředně sousedícími nemovitostmi, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, učinil však sporným, že by mu vznikla povinnost tuto spotřebovanou elektrickou energii žalobkyni uhradit. Ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného byla mezi ním a , jméno FO, uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, a to dne , datum, na dobu od , datum, a smlouva o nájmu prostor dne , datum, a to na dobu od , datum, V těchto smlouvách bylo dle žalovaného sjednáno, že úhradu za elektrickou energii hradí nájemce, tj. , jméno FO, . Žalobkyni bylo známo ujednání z těchto smluv a z tohoto důvodu také akceptovala dohodu žalovaného a , jméno FO, a vystavovala všechny faktury za spotřebovanou elektřinu na , jméno FO, . Žalovanému také nebylo známo, že by , jméno FO, nehradil fakturované částky za spotřebovanou elektrickou energii žalobkyni. , jméno FO, byl nájemcem a osobou, která platila faktury za spotřebovanou elektřinu po společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , která předmětné nemovité věci užívala před ním. Od , datum, měl , jméno FO, podle tvrzení žalovaného platit elektrickou energii žalobkyni, což bylo projednáno s energetikem žalobkyně panem , Anonymizováno, . , jméno FO, dostal veškeré informace, jakým způsobem se elektřina účtuje, uvedl svojí e-mailovou adresu s tím, kam mu mají být zasílány faktury za spotřebovanou elektřinu. Byl také seznámen s chodem trafostanice. Trafostanice je uzavřený objekt, kde probíhá měření stavu elektřiny jednou měsíčně za přítomnosti energetika žalobkyně. , jméno FO, také v průběhu trvání nájemního vztahu s žalovaným informoval žalovaného, že úhrady za spotřebovanou elektřinu platí v hotovosti do pokladny žalobkyně. Žalovaný byl velmi překvapen, když zjistil na schůzce, která se konala dne , datum, od paní , jméno FO, , že , jméno FO, neměl platit za celou dobu, kdy trval jeho nájemní poměr v nemovitostech ve vlastnictví žalovaného úhradu za spotřebovanou elektřinu. Žalovaný nebyl do této doby nikdy vyzýván k úhradě ani v souvislosti s touto skutečností seznamován. Po této schůzce žalovaný kontaktoval , jméno FO, a tento mu přislíbil, že vše uhradí žalobkyni, neboť má k dispozici finanční prostředky. Veškerou elektřinu spotřeboval , jméno FO, pro svoji činnost v nemovitostech pronajatých od žalovaného. Žalovaný podle svých tvrzení v době platnosti nájemních smluv tyto prostory vůbec neužíval a nikdy na jeho jméno , jméno FO, nevystavoval žádné faktury a také nebyl vyzýván k úhradě nezaplacených faktur po dobou trvání nájemního vztahu. Žalovaný poukázal dále na to, že v jiné podané žalobě u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. , spisová značka, žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení ceny za spotřebovanou elektřinu v nemovitostech ve vlastnictví žalovaného v období od října 2019 do března 2020 proti žalovanému a společnosti , právnická osoba, jako žalovaným. V návaznosti na toto období žalobkyně vystavovala faktury za spotřebovanou elektřinu společnosti , právnická osoba, a souhrn nezaplacených částek za nespotřebovanou elektřinu, která nebyla uhrazena, má činit 209.769,10 Kč. Náklady na spotřebovanou elektřinu měl tedy povinnost od samého počátku účinnosti nájemních smluv hradit , jméno FO, a nikoliv žalovaný, stejně tak jako tomu bylo v případě nákladů za spotřebovanou elektřinu uplatněných v jiném soudním řízení, kde žalovaným je společnost , právnická osoba4. V řízení byla učiněna nespornou výše ceny za elektrickou energii spotřebovanou v nemovitostech žalovaného panem , jméno FO, stejně jako skutečnost, že tuto energii hradila jejímu dodavateli žalobkyně a následně ji měla uplatnit vůči dalším osobám. Zůstalo však sporným, zda subjektem povinným k úhradě spotřebované elektrické energie byl , jméno FO, jako uživatel nemovitostí, v níž byla spotřebována či žalovaný jako jejich vlastník.

5. Žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému odvozovala z tvrzení existence dohody mezi účastníky řízení, podle které formálním odběratelem elektrické energie byl právě žalovaný. Materiální odběratelem pak byli jednotliví nájemci, přičemž dle dohody tvrzené žalobkyní měla být fakturace prováděna na jednotlivé nájemce jako zuživatele elektrické energie, což však podle názoru žalobkyně není překážkou, aby tento svůj nárok uplatňovala vůči žalovanému. Tato žalobkyní tvrzená dohoda nebyla uzavřena ve formě písemné, alespoň to nebylo žalobkyní tvrzenou, nicméně její existence měla být podle žalobkyně v řízení prokázána e-mailovou komunikací a dále tím, že mezi žalovaným a , jméno FO, byla mimo jiné sjednána povinnost nájemce hradit spotřebu elektrické energie. Z e-mailové komunikace mezi účastníky řízení provedené k důkazu bylo zjištěno, že v březnu roku 2020 dotazovala žalobkyně žalovaného, jakým způsobem bude fakturovat elektrickou energii od 1.4.2020 namísto fakturace firmě , právnická osoba, (e-mail ze dne 26. 3. 2020). Žalovaný v reagoval tak, že žalobkyni sdělil, že novým nájemcem bude pan , jméno FO, . Žalobkyně dále žádala fakturační údaje nového nájemce, které jí žalovaný sdělil e-mailem ze dne 4. 5. 2020. Z e-mailu ze dne 24. 1. 2022 pak bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že od 1.1.2022 dochází u předmětných nemovitostí ke změně plátce za elektrickou energii, kterým nově bude žalovaný a dále je v něm uvedeno, že pan , jméno FO, zaplatí svůj poslední fakturu za prosinec 2021. Žalovaný na rozdíl od žalobkyně z provedených důkazů dovozoval, že jimi byla prokázána existence dohody mezi žalobkyní, žalovaným a , jméno FO, o tom, že právě , jméno FO, jakožto nájemce předmětných nemovitostí bude hradit spotřebovanou elektrickou energii.

6. Soud dospěl k závěru, že na základě předložených důkazů nebyla prokázána existence ani dohody tvrzené žalobkyní, ani dohody tvrzené žalovaným ohledně úhrady elektrické energie v nemovitostech užívaných, , jméno FO, na základě nájemních smluv. Konkrétně se soud zabýval otázkou, zda bylo prokázáno, že byla mezi původně žalovaným , jméno FO, a žalobkyní uzavřena smlouva, na základě které by se , jméno FO, zavázal hradit elektrickou energii přímo žalobkyni či zda byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které by byl žalovaný povinen hradit energii za všechny nemovitosti ve svém vlastnictví bez ohledu na to, zda je užívá sám, či zda je užívají třetí osoby. Existence žádné takové smlouvy prokázána nebyla, když sama skutečnost, že žalobkyně fakturovala elektrickou přímo nájemci nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného, není důkazem o existenci závazkového vztahu mezi subjektem fakturu vystavující a subjektem na faktuře uvedeným jako její adresát. Faktura je primárně daňovým dokladem a jejím vystavením, ba ani její případnou úhradou nelze mít za prokázanou existenci či náležitosti závazkového vztahu. Protože žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na základě které měl žalovaný povinnost hradit elektrickou energii za celý areál, ale tato skutečnost nebyla v řízení prokázána, respektive nebylo prokázáno obsah takto tvrzené smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, posoudil soud nárok žalobkyně podle právní úpravy o vydání bezdůvodného obohacení. O tom byla žalobkyně ve smyslu ustanovení § 18 a odst. 2 o.s.ř. poučena.

7. Podle § 2991 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1767, odst. 1 a 2 občanského zákoníku má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí dlužník splnil a podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí.

9. Při posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení vycházel soud z dalších listinných důkazů, a to ze smluv o nájmu nebytových prostor uzavřených mezi žalovaným coby pronajímatelem a , jméno FO, coby nájemcem. Ze smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2020 pro období od 1.1.2020 do 31.12.2020 soud zjistil, že podle článku III. odst. 3 této smlouvy hradí nájemce kromě nájemného úhradu za elektrickou energii, dodávky plynu, vody, svoz odpadu, srážkovou vodu, daň z nemovitosti, hasící přístroj, revizi elektro a další služby spojené s nájmem nemovitosti. Nájemné a úhradu za služby dle článku III. odst. 5 této nájemní smlouvy měl povinnost hradit , jméno FO, - nájemce buď hotově k rukám žalovaného, nebo na jeho účet. Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi žalovaným coby pronajímatelem a , jméno FO, coby nájemcem dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 bylo ujednáno v článku III. odst. 2 této nájemní smlouvy, že úhradu mimo jiné za elektrickou energii hradí nájemce, avšak podle článku III. odst. 4 této nájemní smlouvy je úhrada splatná firmám, které vystavují příslušné faktury.

10. Ačkoliv mezi žalobkyní a žalovaným, případně nájemcem předmětných nemovitých věcí nebyla uzavřena dohoda o tom, kdo bude hradit spotřebovanou elektrickou energii, byla taková dohoda uzavřena mezi žalovaným a , jméno FO, , a to v nájemní smlouvě uzavřené dne 2. 1. 2020, podle níž měl , jméno FO, hradit žalovanému náklady za spotřebovanou elektrickou energii. Tato dohoda mezi nájemcem a pronajímatelem tak nepochybně vycházela z předpokladu, že elektrickou energii spotřebovanou v předmětu nájmu bude žalobkyni hradit žalovaný. Opačný výklad by byl založen na předpokladu, že nájemce bude hradit spotřebovanou elektrickou energii, jak žalovanému coby pronajímateli, tak žalobkyni coby jejímu poskytovateli, tedy duplicitně. Takový výklad smlouvy je absurdní a nelogický. S ohledem na smluvní ujednání obsažené v článku III odst. 5 nájemní smlouvy ze dne 2.1.2020 pak vznikla žalovanému pohledávka za jeho nájemcem za spotřebovanou elektrickou energii za jednotlivé měsíce. Pokud žalovaný tyto platby po svém nájemci nepožadoval, tedy nárok na úhradu služeb spojených s užíváním předmětu nájmu vůči nájemci neuplatnil, je třeba tuto skutečnost klást k tíži žalovaného. V každém případě mu zůstala zachována pohledávka za nájemcem na úhradu těchto služeb, pokud by zůstaly žalovanému coby pronajímateli neuhrazeny. Oproti tomu podle nájemní smlouvy ze dne 6. 1. 2021 bylo ujednáno, že úhrada za služby je splatná firmám, které vystavují příslušné faktury, což v případě elektrické energie znamená žalobkyni. Na základě ujednání v nájemní smlouvě ze dne 6. 1. 2021 tak žalovanému coby pronajímateli právo na úhradu za služby spojené s užíváním předmětu nájmu vůči nájemci , jméno FO, nevzniklo.

11. Ujednání v čl. III. odst. 3 a 5 nájemní smlouvy ze dne 2.1.2020 vyložil soud jako ujednání o povinnosti žalovaného plnit třetí osobě, a to žalobkyni, která podle § 1767 odst. 2, občanského zákoníku nabyla takové právo, neboť plnění je ku prospěchu právě jí. , jméno FO, sice hradil částečně elektrickou energii i v roce 2020, kdy ji měl hradit žalovaný, ale k tomuto plnění žalobkyni nebyl povinen a soud nedovodil z tohoto jednání , jméno FO, existenci ustálené zvyklosti či dokonce dohody, a to právě s ohledem na ujednání v nájemní smlouvě.

12. Nájemní smlouva ze dne 6.1.2021 již takové ujednání neobsahuje a v případě nároku na zaplacení spotřeby elektrické energie za období její platnosti učinil soud závěr, že spotřebou elektrické energie bez její úhrady se obohatil , jméno FO, jako uživatel nemovitostí, neboť elektrická energie není spotřebována nemovitou věcí, ale jejím uživatelem, což byla v rozhodném období od ledna do prosince 2021 osoba odlišná od žalovaného.

13. K důkazu byly provedeny faktury vystavené žalobkyní , jméno FO, za odběr elektrické energie za období duben 2020 až prosinec 2021, které nebyly , jméno FO, uhrazeny či byly uhrazeny pouze částečně. Z těchto listinných důkazů bylo zjištěno, že dvě z uvedených faktur, a to konkrétně faktura číslo , hodnota, ze dne 15. 5. 2020 znějící na částku 47 288,95 Kč a faktura číslo , hodnota, ze dne 11. 12. 2020 znějící na částku 40 953,39 Kč, z níž byla uplatňována pouze její část ve výši 40 955,60 Kč byly vystaveny žalobkyní za období platnosti nájemní smlouvy v uzavřené mezi žalovaným a , jméno FO, dne 2. 1. 2020. Zbývající faktury za spotřebovanou elektrickou energii byly vystaveny za období platnosti druhé nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a , jméno FO, dne 6. 1. 2021.

14. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to v rozsahu nároku na úhradu elektrické energie spotřebované , jméno FO, za období do 31.12.2020, protože k její úhradě se výkladem nájemní smlouvy ze dne 2.1.2020 žalovaný svému nájemci zavázal. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v rozsahu spotřebované elektrické energie za období od 1.1.2021 je žaloba nedůvodná, protože spotřebou elektrické energie za toto období se obohatila osoba odlišná od žalovaného, a to , jméno FO, , aniž by současně existovala dohoda, na základě které by měl žalovaný za toto období elektrickou energii hradit. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného vyplývá z lhůty dané žalovanému žalobkyní ke splnění jeho povinnosti podle předžalobní výzvy ze dne 21.10.2022, ve které byla stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do 27.10.2022. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, takže soud přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 26,48 %, žalovaný naopak v rozsahu 73,52 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 47,04 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalovaného pak sestávají z odměny za 7 úkonů právní služby po 9 660 Kč (tj. 67 620 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 16.2.2023, vyjádření ze dne 15.9.2023 a vyjádření ze dne 30.1.2024 a účasti na ústních jednáních ve dnech 15.9.2023, 13.12.2023 a 7.2.2024, sedmi režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 14 641,20 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 47,04 % z částek výše uvedených představuje částka 39 683,51 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.