18 C 106/2017

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 126 604 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 126 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 126 604 Kč od 15. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 219 542,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice Okresnímu soudu Plzeň-město náklady řízení státu, které stát hradil, když přesná výše nákladů řízení státu bude specifikována samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci uvedeného usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 12. 2016 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 126 604 Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] jel žalovaný s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], po [anonymizováno] ve směru na [anonymizováno], přičemž v důsledku toho, že byl ovlivněn alkoholem, narazil do vozidla [značka automobilu], [registrační značka], majitelky [jméno] [příjmení]. Jelikož byl z dechu žalovaného silně cítit alkohol, zadrhával se v mluvě a potácel se, byla u něj hlídkou [anonymizováno] policie [územní celek] ve [anonymizováno] provedena dechová zkouška na zjištění množství alkoholu v krvi, a to s výsledkem 0,46 mg. Při opakované zkoušce provedené ve služebně policejního inspektorátu byla dne [datum] ve [údaj o čase] hod. žalovanému naměřena hodnota 0,42 mg alkoholu v krvi a ve [údaj o čase] hod. mu byla naměřena hodnota 0,44 mg alkoholu v krvi. Z titulu smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizováno], [registrační značka] (tzv. povinného ručení), vyplatila žalobkyně za poškozené vozidlo částku ve výši 158 255 Kč. Tím, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, naplnil svým jednáním pojmové znaky uvedené v ust. § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 10 odst. 2 písm. e) z. č. 168/1999 Sb., vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na úhradu toho, co za něho plnila. Touto žalobou se přitom žalobkyně domáhá vůči žalovanému úhrady toliko částky 126 604 Kč vč. přísl., kterou žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz č. j. [číslo jednací], proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnil tím, že vznesl vůči žalobkyní uplatněnému nároku námitku promlčení, dále namítl, že není dána příčinná souvislost mezi porušením základní povinnosti a vznikem škody, jak vyžaduje § 10 odst. 1 písm. b) z. č. 168/1999 Sb., kdy žalovanému sice byla naměřena hodnota alkoholu v krvi ve výši 0,42 mg, nicméně vezmeme-li v potaz možnou fyziologickou hladinu alkoholu v krvi, která činí přibližně 0,3 mg, nemohla mít naměřená výše alkoholu v krvi na způsobenou dopravní nehodu žádný vliv. Žalovaný jel před způsobením dopravní nehody přiměřenou rychlostí, v době střetu se vyhýbal protijedoucímu vozidlu. Poškozené vozidlo pak bylo zaparkováno podél vozovky, a to dle názoru žalovaného v rozporu s pravidly silničního provozu, což přispělo ke způsobení dopravní nehody. Dále žalovaný nesouhlasil s výše žalované škody, když poškozené vozidlo [značka automobilu] mělo po dopravní nehodě jen nepatrné známky poškození v podobě poškození laku. Dopravní nehodou nedošlo k přímému střetu vozidel, když žalovaný svým vozidlem poškodil„ pouze“ bok zaparkovaného vozidla. S ohledem na uvedené žalovaný zpochybnil účelnost vynaložených nákladů na opravu vozidla.

3. Na odpor žalovaného žalobkyně reagovala podáním ze dne 8. 6. 2017, kde projevila nesouhlas se vznesenou námitkou promlčení žalovaným, kdy touto žalobou se domáhá zvláštního nároku pojišťovny, tzv. regresního nároku, u něhož promlčení běží ode dne výplaty pojistného plnění poškozenému a promlčuje se za 3 roky ode dne jeho vyplacení. Vzhledem k tomu pak, že žalobkyně vyplatila pojistné plnění poškozené dne 28. 1. 2014, když žaloba ve věci byla podána dne 12. 12. 2016, nárok žalobkyně promlčen není. Dále k odporu žalovaného namítla, že dle § 10 z. č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný„ řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo“. S ohledem na uvedené měla žalobkyně za to, že postačuje pouze skutečnost, že řidič alkoholické nápoje před jízdou požil a povinností žalobkyně není prokazovat, na kolik byl řidič vozidla těmito látkami ovlivněn, či snad dokonce, zda by k dopravní nehodě došlo či nedošlo s tou či onou hladinou alkoholu v krvi. Dále k výši vyplaceného pojistného plnění uvedla, že toto vyplatila na základě dodaných faktur za opravu na vozidla, kdy opravy byly zároveň schváleny znaleckým posudkem.

4. Na základě repliky žalobkyně žalovaný podáním ze dne 21. 6. 2017 uvedl, že dechovou zkouškou mu bylo naměřeno zanedbatelné množství alkoholu v krvi, kdy i v Rakouské republice je tolerována hladina alkoholu v krvi odpovídající dokonce 0,5 ml/l, kdy dle názoru žalovaného uvedený údaj má vypovídající hodnotu ohledně povoleného množství alkoholu v krvi, kdy ani uvedená hodnota sama o sobě nemusí mít na chování a jednání řidiče v silničním provozu žádný vliv. Dále žalovaný uvedl, že v § 10 z. č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, tj. ke dni dopravní nehody, je uvedeno, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá. Porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo“. Dle názoru žalovaného tedy bylo povinností pojistitele, tj. žalobce, aby prokázal, že dopravní nehoda (resp. škoda způsobená v rámci dopravní nehody) byla v příčinné souvislosti s množství alkoholu v krvi žalovaného.

5. Vzhledem k tomu, že se v souzené věci objevují cizí prvky, kdy v daném soukromoprávním odpovědnostním vztahu (pojišťovna–žalobkyně x pojištěný–žalovaný), je účastníkem (poškozeným) cizí státní příslušník (poškozená byla občankou [země], jejíž vozidlo bylo registrováno v Rakousku) a současně k nehodě (škodné události) došlo rovněž v Rakousku, bylo nutno se zabývat tím, zda je na posouzení odpovědnosti žalovaného aplikovatelné ustanovení vícestranné mezinárodní smlouvy, v daném případě Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody jíž jsou ČR i Rakousko signatáři (vyhl. č. 130/1976 Sb.), unijních předpisů, neboť jak ČR, tak Rakousko, v době dopravní nehody byly členskými státy EU, či zda je třeba věc posoudit podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém v rozh. znění (dále jen„ ZMPS“), a za pomoci hraničního určovatele kolizní normy hledat právo rozhodné pro posouzení nároku žalobkyně. V souzené věci se na nehodě účastnila dvě vozidla, žalovaného, registrované v České republice, a poškozené, registrované v Rakousku. Vzhledem k tomu, že v případě postihu a přechodu práv týkajících se pojistitelů se dle čl. 2 bodu 5 Haagská úmluva na daný případ nevztahuje, bylo na místě použít příslušných předpisů EU, v daném případě Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Řím II“). Dle čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II, nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. V čl. 15 písm. a) nařízení je pak uvedeno, že rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle tohoto nařízení se řídí zejména základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že regresní nárok vznesený žalobkyní se posoudí podle českého práva, tj. podle zákona č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, avšak osoba, která je odpovědná za škodu způsobenou v Rakousku a proti které by měl regresní nárok směřovat, se vzhledem k čl. 4 bodu 1 a čl. 15 písm. a) nařízení Řím II, určí podle práva státu, kde ke škodě došlo, tedy podle práva Rakouské republiky (viz. např. usn. NS ČR ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. 32 Cdo 325/2014).

6. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 141 134,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením. K včasnému odvolání žalobce následně ve věci rozhodl Krajský soud v Plzni, který usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém odůvodnění pak zejména uvedl, že soud prvního stupně se dopustil pochybení tím, že nerozlišil základ nároku od jeho výše a měl za to, že samotné neprokázání výše škody má vést k zamítnutí žaloby. K základu nároku pak krajský soud uvedl, že soud prvního stupně správně dovodil, že regresní nárok vznesený žalobkyní se posuzuje dle z. č. 168/1999 Sb. v rozhodném znění, přičemž osoba, která je odpovědná za škodu způsobenou v Rakousku a proti které by měl regresní nárok směřovat, se určí podle práva státu, kde ke škodě došlo, tedy podle práva Rakouské republiky. Podle § 10 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 2 písem. e) zák. č. 168/1999 Sb. v rozhodném znění, bude na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že žalovaný (pojištěný) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemní komunikaci (řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu) a toto porušení že bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá. Pak by žalobkyni jako pojistiteli vůči pojištěnému vzniklo právo na náhradu toho, co plnila. Dále pak krajský soud uvedl, že soud prvního stupně bude muset provést a řádně vyhodnotit důkazy navržené žalobkyní k prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, např. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, za účelem určení hladiny alkoholu v těle žalovaného v době způsobení dopravní nehody a míry ovlivnění jeho schopností bezpečně řídit motorové vozidlo, případně zdůvodnit jejich neprovedení, kdy uvedené důkazy je nutno provést i k potvrzení či vyvrácení námitky žalovaného ohledně míry alkoholu v krvi, která dle jeho tvrzení nebyla tak vysoká, aby pod jejím vlivem způsobil škodu a splnil tak předpoklady pro regresní nárok žalobkyně dle cit. zák. ust. Teprve po vyřešení této předběžné otázky bude dle názoru krajského soudu prokázána příčinná souvislost mezi jednání žalovaného a vznikem předmětné škody (bez ohledu na případné spoluzavinění řidičky poškozeného vozidla), po té je teprve na místě provést všechny důkazy navržené žalobkyní k prokázání výše škody, od kterých se odvíjí její regresní nárok, a to včetně znaleckého posudku ze dne 8. 10. 2013, který měl soud prvního stupně k dispozici v německém jazyce již před koncentrací řízení.

7. Na základě provedených listinných důkazů, a to zprávou České kanceláře pojistitelů ze dne 21. 4. 2014, překladem zprávy Policie Rakouské republiky ze dne [datum] vč. fotodokumentace, předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 11. 2016 vč. dodejky, výzvou ze dne 20. 2. 2014 vč. dodejky, výpisem z účtu vedeného u [právnická osoba] týkajícího se úhrady částky 5742 Eur dne [datum] žalobkyní, spisem zemské rakouské policie řešícího dopravní nehodu ze dne 30. 9. 2013, konečným vyúčtováním [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 2. 12. 2013, dodatečným vyúčtováním [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 23. 12. 2013, znaleckým posudkem zpracovaným spol. Experta, sdělením [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 7. 10. 2013, oznámením škodné [anonymizováno] povinného ručení žalovaným, likvidační zprávou [číslo] ze dne 22. 1. 2014, dokladem o úhradě likvidační částky ze dne 29. 1. 2014, znaleckým posudkem [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce], vzal soud v daném případě za zjištěné, že dne [datum] jel žalovaný s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], po [anonymizováno] ve směru na [anonymizováno], při vyhýbání se protijedoucímu vozidlu svou nepozorností narazil do zaparkovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka], majitelky [jméno] [příjmení]. Jelikož byl z dechu žalovaného zřetelně cítit alkohol, měl drmolivou výslovnost a vrávoravou chůzi, byl u něj hlídkou Zemské policie [územní celek] ve [anonymizováno] proveden předběžný alkoholový test dechovou zkouškou na zjištění množství alkoholu v dechu, a to s výsledkem 0,46 mg. Následně byl na místo vysílačkou přivolán příslušník policie s Alkomatem, protože však tento byl defektní, byl žalovaný odvezen příslušníky policie k opakované dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, tato byla provedena na služebně policejního inspektorátu dne [datum] ve [údaj o čase] hod., kdy žalovanému byla naměřena hodnota 0,42 mg alkoholu v dechu a ve [údaj o čase] hod., kdy mu byla naměřena hodnota 0,44 mg alkoholu v dechu. V okamžiku dopravní nehody bylo vozidlo žalovaného z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, platně pojištěno. Na základě likvidace pojistné události rakouskou partnerskou pojišťovnou [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], vyplatila žalobkyně této partnerské pojišťovně dne [datum] částku 5 742,21 Eur, tj. částku ve výši 158 255 Kč, která se dle vyúčtování likvidace partnerskou pojišťovnou sestávala z částky za škodu na vozidle ve výši 4 758,45 Eur, částky za znalecký posudek ve výši 270 Eur a částky za zpracování – likvidaci (dle mezinárodních ujednání) ve výši 713,76 Eur. Uvedená částka byla vyúčtována žalobkyni partnerskou pojišťovnou [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ve dvou fázích, a to konečným vyúčtováním ze dne 2. 12. 2013 částkou 5 586,96 Eur, představující hmotnou škodu/náklady na opravu ve výši 4 623,45 Eur, náklady na znalecký/odborný posudek částkou 270 Eur a poplatek za zpracování částkou 693,51 Eur a dále v rámci dodatečného vyúčtování ze dne 23. 12. 2013, v rámci kterého partnerská pojišťovna vyúčtovala náklady za zpracování škodní události, a to částkou 135 Eur za věcnou škodu/náklady na opravu a dále poplatkem za zpracování částkou 20,25 Eur, celkem 155,25 Eur. Předžalobní výzvou ze dne 20.2.2014, která se dostala do dispozice žalovaného (zaslána byla na adresu, kterou jako kontaktní označil v pojistné smlouvě), se žalobkyně vůči žalovanému domáhala úhrady částky 126 604 Kč, představující 80% vyplaceného pojistného plnění, když žalobkyně nepožadovala celé pojistné plnění s ohledem na naměřené hodnoty alkoholu v dechu žalovaného. Zemské policejní ředitelství [obec] trestním nálezem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. S [číslo] [spisová značka] uznalo žalovaného vinným ze správního přestupku, neboť dne [datum] v době od [číslo] ve [obec a číslo], [příjmení] [příjmení] [jméno] [rok] řídil [značka automobilu] s poznávací značkou [anonymizováno] [číslo] (CZ) ve stavu pod vlivem alkoholu, přičemž obsah alkoholu v dechu činil dne [datum] ve [údaj o čase] hod. více než 0,4 mg, a to 0,42 mg, čímž porušil § 5 odst. 1 silničního dopravního řádu StVO ve spojení s § 99 odst. 1b) silničního dopravního řádu StVO, v důsledku uvedeného deliktního jednání mu byl uložen trest, a to peněžitá pokuta dle ust. § 99 odst. 1b) StVO ve výši 800 Eur splatná ve lhůtě 7 dnů s tím, že žalovaný byl dále povinen zaplatit dle ust. § 64 správního trestního zákoníku (VStG), a to dle ust. § 5a odst. 2 silničního dopravního řádu 1960 (StVO 1960) náklady trestního řízení ve výši 80 Eur. Trestní nález pak vydalo Zemské policejní ředitelství bez nutnosti provádění dalšího dokazování, neboť žalovaný učinil úplné přiznání ohledně činu, který mu byl kladen za vinu. Opravného prostředku se žalovaný výslovně vzdal. Ze znaleckého posudku [právnická osoba], který nechala zpracovat partnerská pojišťovna [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], vzal soud dále za zjištěné, že předmětné poškozené vozidlo bylo v nerozebraném stavu prohlédnuto znalcem dne [datum], posudkem pak byla zjištěna tzv. totální škoda, kdy předpokládané náklady na opravu vozidla byly stanoveny částkou 12 838,03 Eur, obvyklá cena vozidla v době jeho poškození částkou 7 110 Eur, předpokládaná zůstatková hodnota 5 210 Eur. Z posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vzal soud dále za zjištěné, že výpočet koncentrace etanolu v krvi je nutno sice považovat za kvalifikovaný odhad, nicméně pro potřeby zpracování znaleckého posudku znalec uzavřel, že hodnotu dechové zkoušky provedené dne [datum] ve [anonymizováno] [údaj o čase] hodin dechovým analyzátorem [příjmení] [jméno] [číslo] A, sériové číslo ARMC [číslo] je možno považovat za průkaznou, neboť uvedený dechový analyzátor splňoval podmínky pro objektivní měření. Zpětným přepočtem byla z provedené dechové zkoušky znalcem vypočítána lineární interpolací koncentrace alkoholu v krvi žalovaného v době nehody (tj. [datum] v [anonymizováno]: [číslo]) na hodnotu 0,40- 0,66g (‰), bilančním výpočtem v resorpční fázi dle výpovědi žalovaného pak byla koncentrace alkoholu v krvi žalovaného v době nehody znalcem spočtena na 0,30- 0,51g (‰). Závěrem přitom znalec konstatoval, že koncentrace alkoholu v krvi žalovaného vypočtená podle výpovědi zhruba odpovídá koncentraci alkoholu v krvi přepočtené z dechové zkoušky. Obecně pak znalec, vzhledem ke zjištěným hodnotám alkoholu v krvi, uvedl, že vzhledem k tomu, že ve fázi resorpční je ovlivnění centrální nervové soustavy vyšší než při stejné hladině ve fázi eliminační, lze vypočítané hodnoty 0,40- 0,66 g (0,30- 0,51 g) hodnotit jako podnapilost, nejmírnější stupeň ovlivnění alkoholem. Jde o mírné postižení duševních, smyslových a jemných pohybových funkcí, které jsou obtížně zjistitelné laicky a často nejsou odhaleny ani běžným lékařským vyšetřením. Přepočítané hodnoty koncentrace alkoholu v krvi se ve vztahu k dopravě dle znalce projevují zhoršením schopnosti plně se věnovat silničnímu provozu, zvyšuje se sebedůvěra a tendence riskovat, zhoršuje se schopnost rozeznat pohybující se světla, zhoršuje se odhad vzdálenosti, prodlužuje se reakční čas, zhoršuje se postřeh, zhoršuje se vnímání barev, zhoršuje se schopnost očí přizpůsobit se přechodu ze světla do tmy a naopak, zhoršuje se schopnost soustředění. Pokud jde o otázku, zda takto zjištěná hodnota alkoholu v krvi (dechu) žalovaného měla vliv na řidičské schopnosti žalovaného, tj. měla vliv na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nutné pro řízení vozidla s přihlédnutím k tělesné konstituci žalovaného, v tomto směru znalec [příjmení] [celé jméno znalce] uvedl, že takovéto hodnocení je v kompetenci znalce lékaře – klinického psychiatra. Za tímto účelem tedy soud ustanovil ve věci příslušného znalce z oboru zdravotnictví – psychiatrie, [anonymizováno] [celé jméno znalce], který pokud jde o zjištění hodnoty alkoholu v krvi (dechu) žalovaného vycházel z posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], a z jehož závěrů vtělených do znaleckého posudku vzal soud za zjištěné, že zjištěná hodnota alkoholu v krvi (dechu) žalovaného neměla vliv na jeho řidičské schopnosti, tj. neměla vliv zejména na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nutné pro řízení vozidla s přihlédnutím k tělesné konstituci žalovaného v okamžiku dopravní nehody.

8. Soud žádné jiné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci byl skutkový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, pokud pak účastníci navrhovali provedení důkazů dalších, tyto soud zamítl jako nadbytečné s ohledem na výsledky dokazování (revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví – toxikologie, psychiatrie návrh žalobkyně, nový znalecký posudek na stanovení výše škody - návrh žalovaného, účastnickými výslechy účastníků, důkazy k prokázání výše škody viz.návrh žalobkyně ze dne 29.8.2019). <i>9. Dle ust. § 1293 z. č. 946/1811, Allgemeines bűrgerliches Gesetzbuch, v rozh. znění, škoda je každá újma, která je někomu přivozena na majetku, právech nebo jeho osobě. Od toho se liší ušlý zisk, který někdo očekával podle obvyklého průběhu věcí.</i> <i>10. Dle ust. § 1294 z. č. 946/1811, Allgemeines bűrgerliches Gesetzbuch, v rozh. znění, škoda vzniká buď na základě protiprávního jednání, nebo na základě opomenutí určitého jednání nebo náhodou. Protiprávní poškození může být přivozeno buď svévolně nebo mimovolně. Svévolné poškození může být založeno na zlém úmyslu, pokud jde škoda přivozena vědomě a na základě vůle nebo na omylu, pokud jde škoda přivozena na základě zaviněného nevědomí, nebo z nedostatku náležité pozornosti nebo náležité píle. Obojí se nazývá zaviněním.</i> <i>11. Dle ust. § 1323 z. č. 946/1811, Allgemeines bűrgerliches Gesetzbuch, v rozh. znění, aby byla nahrazena způsobená škoda, musí být dáno vše do předchozího stavu, nebo, pokud to nelze, musí být uhrazena odhadovaná hodnota. Pokud se náhrada týká jen utrpěné škody, nazývá se odškodněním; pokud se ale vztahuje na ušlý zisk a na napravení způsobené urážky, nazývá se plným zadostiučiněním.</i> <i>12. Dle ust. § 99 odst. 1b) silničního dopravního řádu StVO, správního přestupku se dopouští a trestá se peněžitou pokutou od 800 Eur do 3700 Eur, v případě nedobytnosti trestem odnětí svobody od jednoho do 6 týdnů ten, kdo řídí nebo uvede do provozu vozidlo ve stavu ovlivněném alkoholem nebo návykovou látkou.</i> <i>13. Dle ust. § 5 odst. 1 silničního dopravního řádu StVO, každý, kdo se nachází ve stavu ovlivnění alkoholem nebo návykovou látkou, nesmí uvádět vozidlo do provozu ani ho řídit. Při obsahu alkoholu v krvi od 0.8g (0,8 promile) včetně nebo při množství alkoholu v dechu od 0.4mg včetně, se má vždy za to, že je osoba alkoholem ovlivněná.</i> <i>14. Dle ust. § 10 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.</i> <i>15. Dle ust. § 10 odst. 2 písm. e) z. č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.</i> 16. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalovaný svým deliktním jednáním, pro které byl trestním nálezem Zemského policejního ředitelství [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ve smyslu ust. § 99 odst. 1b) ve spojení s ust. § 5 odst. 1 silničního dopravního řádu StVO pravomocně uznán vinným, způsobil poškozené [jméno] [příjmení] na jejím osobním automobilu ve smyslu ust. § 1293 a § 1294 z. č. 946/1811, Allgemeines bűrgerliches Gesetzbuch v rozh. znění, věcnou škodu. Předmětem tohoto řízení byl přitom regresní nárok žalobkyně opírající se o ust. § 10 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, kdy žalobkyni, jako pojistiteli vozidla žalovaného, kterým byla uvedená věcná škoda způsobena, mělo vzniknout právo na náhradu toho, co za pojištěného, tedy žalovaného, plnila. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala jednak, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a dále pak to, že toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá. Pokud jde o porušení základní povinnosti žalovaného týkající se provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ust. § 10 odst. 2 písm. e) z. č. 168/1999 Sb. v rozh. znění, toto porušení má soud za prokázané, a to ze spisu Zemského policejního ředitelství [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], kdy v rámci šetření rakouské policie sám žalovaný uvedl, že před jízdou alkohol požil, což potvrdily i opakované dechové zkoušky na přítomnost alkoholu provedené rakouskou policií. V souvislosti s uvedeným soud uvádí, že dle jeho názoru pro naplnění podmínky porušení zmíněné základní povinnosti žalovaného nebyl podstatný obsah alkoholu v dechu (krvi) žalovaného, ale to, že byl v jeho dechu (krvi) detekován. Uvedené soud podává s ohledem na námitku žalovaného ohledně určité tolerance užití alkoholu při řízení vozidla v Rakousku, kdy tato je nicméně dle názoru soudu irelevantní, neboť podle práva rakouského se posuzuje jen to, kdo je osobou odpovědnou za způsobenou škodu v Rakousku, nikoli samotný regresní nárok žalobkyně, který, jak již bylo řečeno výše, se posuzuje dle z. č. 168/1999 Sb., a to samozřejmě včetně porušení základní povinnosti týkající se provozu na pozemní komunikaci. Vzhledem k tomu tedy, že porušení zmíněné základní povinnosti má soud za prokázané, řešil dále otázku příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vznikem škody. K návrhu žalobkyně za účelem prokázání příčinné souvislosti soud nechal ve věci zpracovat dva odborné posudky, a to z oboru zdravotnictví – toxikologie a dále z oboru zdravotnictví – psychiatrie. Ze závěrů posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, má soud za prokázané, že koncentrace alkoholu v krvi žalovaného vypočtená podle jeho výpovědi zhruba odpovídá koncentraci alkoholu v krvi přepočtené z dechové zkoušky provedené rakouskou policií, kdy takto vypočítané hodnoty, tj. hodnoty mezi 0,40- 0,66 g (0,30- 0,51 g) znalec vyhodnotil jako podnapilost, nejmírnější stupeň ovlivnění alkoholem, kdy obecně dochází k mírnému postižení duševních, smyslových a jemných pohybových funkcí, které jsou obtížně zjistitelné laicky a často nejsou odhaleny ani běžným lékařským vyšetřením. Ve vztahu k dopravě se uvedené hodnoty dle znalce obecně projevují zhoršením schopnosti plně se věnovat silničnímu provozu, zvyšuje se sebedůvěra a tendence riskovat, zhoršuje se schopnost rozeznat pohybující se světla, zhoršuje se odhad vzdálenosti, prodlužuje se reakční čas, zhoršuje se postřeh, zhoršuje se vnímání barev, zhoršuje se schopnost očí přizpůsobit se přechodu ze světla do tmy a naopak, zhoršuje se schopnost soustředění. Uvedené závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce] ve vztahu ke konkrétní osobě žalovaného dále hodnotil znalec [příjmení] [celé jméno znalce], jehož úkolem bylo odpovědět na otázku, zda zjištěná hodnota alkoholu v krvi (dechu) žalovaného měla vliv na jeho řidičské schopnosti, tj. měla vliv na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nutné pro řízení vozidla s přihlédnutím k jeho tělesné [anonymizováno] [celé jméno znalce] pak na základě obsahu spisu a vlastního psychiatrického vyšetření žalovaného, s přihlédnutím k anamnestickým údajům žalovaného, jeho psychickému stavu v době nehody, aktuálnímu psychickému stavu a po zvážení celého kontextu situace uzavřel, že zjištěná hodnota alkoholu v krvi (dechu) žalovaného neměla vliv na jeho řidičské schopnosti, tj. neměla vliv zejména na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nutné pro řízení vozidla s přihlédnutím k tělesné konstituci žalovaného v okamžiku dopravní nehody, tj. k dopravní nehodě by došlo i v případě, že by hladina alkoholu v krvi (dechu) žalovaného byla nulová. Na základě závěrů znalců soud tedy uzavírá, že nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Ke znaleckým posudkům pak soud pro úplnost podává, že tyto nevykazovaly žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích, oba znalci při svém výslechu před soudem reagovali bez nesrovnalostí na vznesené dotazy, své závěry náležitě odůvodnili. Soud tedy neshledal žádné důvody pro zpracování revizních posudků, jak ve své závěrečné řeči navrhl zástupce žalobkyně. Dále soud závěrem podává, s ohledem na rozsah shora zjištěného skutkového stavu věci, že další skutková zjištění, týkající se zejména výše způsobené škody, pro své závěrečné hodnocení nepoužil, neboť jich nebylo potřeba, shodně pak pokud jde o provedení důkazů dalších viz. řešeno již výše. Vzhledem k tomu tedy, že soud nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, žalobu v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 219 542,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 126 604 Kč sestávající z částky 6 180 Kč za každý z dvaceti osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci vč. první porady s klientem ze dne 15. 5. 2017, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 15. 5. 2017 vč. odůvodnění odporu ze dne 5. 6. 2017, 2. porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 16. 6. 2017, vyjádření žalovaného k výzvě soudu ze dne 19. 6. 2017, ústní jednání dne 12. 10. 2017, vyjádření žalovaného ze dne 9. 11. 2017, vyjádření žalovaného k vyjádření žalobkyně ze dne 4. 1. 2018, 3. porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 4. 4. 2018, ústní jednání dne 5. 4. 2018, vyjádření žalovaného ze dne 16. 5. 2018, ústní jednání dne 17. 5. 2018, 4. porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 15. 5. 2019, ústní jednání dne 16. 5. 2019, vyjádření žalovaného ze dne 9. 7. 2019, ústní jednání dne 18. 7. 2019, vyjádření žalovaného k vyjádření žalobkyně ze dne 11. 9. 2019, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 26. 9. 2019, ústní jednání dne 26. 9. 2019, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 19.11.2019, vyjádření žalovaného ze dne 20.11.2019, vyjádření žalovaného ze dne 19. 3. 2020, porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 17. 7. 2020, vyjádření žalovaného ze dne 4.8.2020, vyjádření žalovaného ze dne 30.3.2021, porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 6.9.2021, ústní jednání u soudu dne 7.9.2021, porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 20. 10. 2021, ústní jednání u soudu dne 21. 10. 2021), včetně dvaceti osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Kč ve výši 38 102, 40 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení státu vychází z ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě v průběhu řízení stát hradil náklady spojené s překlady listin z německého jazyka do češtiny, kdy tyto, vyjma nákladů spojených s překladem hmotněprávních předpisů, jsou náklady účastníků. Dále pak hradil náklady na zpracování znaleckých posudků vč. odměny znalců za jejich výslech před soudem. Proto v obecné rovině soud rozhodl o povinnosti žalobkyně, která v řízení nebyla úspěšná, nahradit ČR Okresnímu soudu Plzeň – město, náklady řízení státu, které stát hradil, když přesná výše nákladů bude stanovena samostatným usnesením.