18 C 15/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B c) Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že vlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, oddělených z pozemků p. č, Anonymizováno, katastrálním území , adresa, a obci , adresa, dle geometrického plánu č. , hodnota, –59/2022 vypracovaného , jméno FO, , ověřeného dne 19. 12. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrzeného , Anonymizováno, , adresa, -město dne 22. 12. 2022, který je součástí tohoto rozsudku, byly ke dni úmrtí , Jméno advokáta B, , narozeného 22. 1. 1934, naposledy bytem , adresa, , ke dni 5. 1. 2003 v režimu společného jmění manželů , Jméno advokáta B, , , datum, , naposledy bytem , adresa, a , jméno FO, , , datum, , naposledy bytem , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit prvé žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 666,20 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce prvé žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit třetí žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 42 434,70 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce prvé žalobkyně.

IV. Druhý žalobce a žalovaná nemají vůči sobě navzájem nárok a náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, -město náhradu nákladů řízení zvyklých státu ve výši 6 231, 50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dne 10. 1. 2023 podala prvá žalobkyně žalobu na určení vlastnického práva k nemovité věci, a to proti žalované a dále statutárnímu městu , adresa, jako dalšímu žalovanému, neboť v době podání žaloby byl pozemek, jehož část učinila prvá žalobkyně předmětem řízení ve spoluvlastnictví, jak žalované tak statutárního města , adresa, . Podáním ze dne 19. 9. 2023 prvá žalobkyně navrhla kromě primárního petitu petit eventuální, o němž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla změna žaloby spočívající v eventuálním petitu připuštěna. Znění eventuálního petitu bylo následně upraveno na základě podání prvé žalobkyně ze dne 20. 10. 2023, a to usnesením ze dne 31.10.2023, č.j. , spisová značka, , kterým byl zároveň připuštěn vstup dalších žalobců do řízení. Vzhledem k tomu, že v době po podání žaloby bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví žalovaných k pozemku, jehož část je předmětem řízení v důsledku čehož se výlučným vlastníkem tohoto pozemku stala žalovaná, bylo řízení vůči statutárnímu městu , adresa, zastaveno usnesením ze dne 25.7.2024, č.j. , spisová značka, a nadále na straně žalované vystupovala v řízení pouze žalovaná.V řízení se žalobci domáhají určení vlastnického práva právních předchůdců žalobců v části pozemku p. č. 2056/1 v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, ve vlastnictví žalované, a to s argumentací, že tato část pozemku vymezená pro účely žaloby geometrickým plánem, který odděluje nově z tohoto pozemku ve vlastnictví žalované pozemky p. č. , Anonymizováno, byla právními předchůdci žalobců vydržena. Primárním petitem se přitom žalobci domáhali určení vlastnického práva jejich právních předchůdců na základě řádné držby předpokládající poctivou držbu právních předchůdců žalobců předmětné části pozemku ve vlastnictví žalované a eventuálním petitem se domáhali určení vlastnického práva na základě mimořádného vydržení, tedy vydržení, k němuž je třeba dvojnásobně dlouhé vydržecí doby a absence nepoctivého úmyslu držitele, tedy v tomto případě právních předchůdců žalobců.Ke skutečnosti, že město , adresa, jako původně další žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobců uznalo, soud řízení v nepřihlížel, neboť Statutární město , adresa, následným prodejem svého spoluvlastnického podílu pozemku p. č. 2056/1 přestalo být účastníkem řízení, ale i kdyby účastníkem řízení nadále bylo, nemohlo být jím učiněné uznání nároku žádným způsobem zhoršit procesní postavení žalované.Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. Argumentovala přitom tím, že v době od nabytí vlastnického práva právních předchůdců žalobců k jejich pozemkům došlo k posunutí oplocení na pozemek ve vlastnictví žalované, což je zřejmé z faktického stavu na místě samém, když ocelový sloupek, kterým začíná oplocení pozemku prvé žalobkyně je oproti oplocení jejího souseda , jméno FO, vysunout na pozemek žalované a vzniklá mezera v oplocení provizorně zaplněna dřevěnými latěmi. Uvedla dále, že pletivo oplocení pozemků žalobců je sice staré, ale na první pohled jiné, než pletivo původní, které se nachází při vstupu na pozemek prvé žalované. Při srovnání druhů tohoto pletiva dospěla žalovaná k závěru, že pletivo na sporné hranici pozemků není původní, neboť dosahuje jiné výšky než v místech, kde bylo zachováno původní pletivo oplocení. Předestřela dále domněnku, že k posunutí oplocení došlo v souvislosti s výstavbou chaty na nově vytyčené pozemku p. č. 2057/3. Žalovaná dále argumentovala historickými katastrálními mapami, na nichž je podle jejího názoru patrné, že mezi pozemkem p. č. 2057/3 na němž je postavena chata nyní ve vlastnictví prvé žalobkyně je na mapách vidět od hranice pozemku znatelný odstup, čemuž však neodpovídá skutečný půdorys postavené chaty a přesah střechy za hranici stavebního pozemku p. č. 2057/3. Dále uvedla, že živý plot postavený na pozemcích žalobců koresponduje svým umístěním v katastrální hranicí a podle názoru žalované tak tvořil původně zjevnou fyzickou hranici mezi pozemky žalobců a žalované, zatímco oplocení z pletiva bylo právními předchůdci žalobců posunuto až za tento živý plot k tíži pozemku za žalované.Žalobci předložili jako přílohu žaloby geometrický plánu č. , hodnota, –, Anonymizováno, vypracovaný , jméno FO, , ověřený dne 19. 12. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, a potvrzený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město dne 22. 12. 2022, kterým byla zaměřena a vytyčena část pozemku parc.č. 2056/1 připlocená k pozemku žalobců. S ohledem na to, že mezi účastníky řízení bylo sporné, zda tento geometrický plán zachycuje skutečné umístění plotu, přivzal soud do řízení odborníka, společnost , právnická osoba, , která provedla nezávislé zaměření oplocení pozemku žalobců. Výsledkem tohoto zaměření byla potvrzena správnost zaměření geometrickým plánem předloženým žalobci.Soud v řízení provedl listinné důkazy, výslechy svědků a místní šetření a zjistil následující skutkový stav. K uchopení držby pozemků, které byly ke dni podání žaloby ve vlastnictví žalovaných se vyjádřil ve své svědecké výpovědi svědek , jméno FO, a žalobci v rámci svých účastnických výpovědí. Právní předchůdci žalobců nebyli vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 27. 10. 1988, přičemž v kupní smlouvě je uvedena výměra pozemku 1446 m2, přičemž tato výměra zahrady spolu s vybudovanou chatou byla nejméně do 12. 2. 2003 neměnná, což bylo prokázáno výpisem z listu vlastnictví č. , hodnota, ze dne , právnická osoba, .2003 a geometrickým plánem č. , hodnota, -, datum, . Na geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, vyhotoveným v souvislosti s příležitosti chaty a s tím souvisejícím geometrickým oddělením pozemku p. č. st. 2057/3 je chata zaměřena v určité vzdálenosti od stávajícího oplocení, která odpovídá skutečnému umístění chaty zjištěném jednak společností , právnická osoba, a jednak při místním šetření.Svědek , jméno FO, , právní předchůdce žalované uvedl, že otázku umístění oplocení pozemku nikdy neřešil, svědkyně , jméno FO, , bývalá zaměstnankyně katastrálního úřadu si na tento konkrétní případ vůbec nepamatovala a pouze uvedla, že v rámci digitalizace katastrálních map nedocházelo k fyzickému přeměřování ani kótování. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, uvedli, že byla provedena výměna pletiva oplocení na stávající kuny u jejich pozemku, ale není jim nic známo o případných změnách tras oplocení u ostatních sousedů.Z fotografií předložených žalobci bylo prokázáno, že oplocení z drátěného pletiva se na hranici pozemků účastníků řízení nacházelo již v době užívání pozemku žalobců jejich právními předchůdci.Podle § 3028 odst. 3, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, dosavadními právními předpisy. Takovým předpisem je v projednávané věci zákona č. 40/1964 Sb., tzv. starý občanský zákoník.Podle § 134, odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.Soud zkoumal, zda je na straně žalobců dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. Z konstantní judikatury vyšších soudů se podává, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, případně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnictví na základě podané žaloby je jednoznačně dán, neboť rozsudek soudu v této věci je podkladem pro dodatečné projednání dědictví po právních předchůdcích žalobců a na to navazující zápis změny vlastnického práva v katastru nemovitostí a bez tohoto určovacího rozsudku by bylo tvrzené právo ohroženo, respektive právní postavení žalobců by bylo nadále nejisté. Stejně tak není důvodná námitka žalované, že žalobci coby dědici původních vlastníků vydržených pozemků neměli naléhavý právní zájem či jejich naléhavý právní zájem byl umenšen právě s ohledem na skutečnost, že jsou toliko dědici původních vlastníků vydržené části pozemků. Ustálená judikatura obsažená, například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, se dědici, a to ani dědic jediný, nemohou s úspěchem domáhat určovací žalobou určení, že jsou vlastníky věci náležící do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a nebylo jim ohledně této věci potvrzeno nabytí vlastnického práva k ní. Žalobci tak v podstatě neměli jinou možnost domáhat se vlastnického práva k vydrženým částem pozemku ve vlastnictví žalované, než podáním žaloby s petitem formulovaným tak, jak byl do žalobního návrhu vtělen.Na základě geodetického zaměření provedeného společností , právnická osoba, bylo prokázáno, že oplocení pozemku žalobců skutečně zasahuje do pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, takže první podmínka pro vydržení, ať už řádné či mimořádné, spočívající v tom, že právní předchůdci žalobců část pozemku ve vlastnictví žalované drželi, je splněna.Argumentací žalované proti dobré víře právních předchůdců žalobců je tvrzení, že si právní předchůdci žalobců měli při nabytí pozemku, případně v období po jeho nabytí a během užívání pozemku nechat zkontrolovat soulad skutečných hranic užívaného pozemku vymezených oplocením a hranic katastrálních. Avšak takový požadavek nevyplývá ze zákona a podle názoru soudu právní předchůdci žalobců neměli povinnost takové kontroly průběhu hranice mezi pozemky a bez vnějšího zásahu ve formě upozornění, že oplocení nestojí na hranici pozemků, přičemž taková zvnějšku pocházející informace nebyla v řízení prokázána, pak jejich dobrá víra dotčena nebyla.Žalovaná namítala, že pasivita právních předchůdců žalobců nemůže jít k její tíži, neboť by to nebylo spravedlivé. S touto tezí sice soud souhlasí, ale zároveň tím sama žalovaná v podstatě vyvrací svou vlastní argumentaci ve vztahu k tvrzené absenci dobré víry na straně právních předchůdců žalobců. Pokud žalovaná uvádí, že její právní předchůdci, tedy Statutární město , adresa, , případně fyzické osoby, které spoluvlastnili pozemek p. č. 2056/1, neprovedly geodetické zaměření tohoto pozemku a nezjistily tím pádem nesoulad umístění oplocení zahrady užívané právními předchůdci žalobců, nemuseli na základě stejné logiky takové kroky činit ani právní předchůdci žalobců. Pokud by soud připustil argumentaci žalované, že nabyvatel pozemku má povinnost bezodkladně zjistit, zda náhodou část oplocení tohoto pozemku nezasahuje na pozemky sousední, pak by zároveň musel vzít v úvahu i pravidlo, že "právo náleží bdělým“ a tady se právní předchůdci žalované nechovali v souladu s touto zásadou, když ani oni neprovedli geodetické zaměření pozemku ve vztahu k jeho oplocení.Dobrou víru právních předchůdců žalobců nemohla narušit ani digitalizace katastrální mapy provedená ke dni 28. 4. 2005 a zveřejněná vyvěšením oznámení na úřední desce Magistrátu města Plzně, což bylo zjištěno ze sdělení , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, -město ze dne 14. 2. 2025, neboť tato skutečnost nastala až více než 2 roky po uplynutí vydržecí doby. Zároveň by ani tato skutečnost, tedy že byla zveřejněna digitalizovaná katastrální mapa nenarušila dobrou víru právních předchůdců žalobců, protože pouze z ní není možné pro laika zjistit, že se oplocení nenachází na hranici pozemku, ale za ní.Pro rozhodnutí ve věci bylo stěžejní zjištění, kdy vzniklo sporné oplocení ve svém stávajícím průběhu. Přesné datum či období vzniku oplocení sice nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, bylo však prokázáno, že se tak stalo více než 10 let před úmrtím právního předchůdce žalobců. S ohledem na tuto skutečnost tedy bylo uplynutí řádné vydržecí doby prokázáno. V řízení bylo prokázáno, že se právní předchůdci žalobců ujali držby předmětných pozemků v roce 1988 na základě kupní smlouvy ze dne 27. 10. 1988 a od této doby drželi předmětné pozemky nepřetržitě. Skutečnost, že předmětné oplocení nebylo žádným způsobem posunuto k tíži pozemku žalované pak vyplynulo z účastnických výpovědí žalobců, svědecké výpovědi , jméno FO, a zároveň nebylo provedenými důkazy prokázáno, že právní předchůdci žalobců po nabytí pozemku plot k tíži pozemku ve vlastnictví žalované posouvali. Z výpovědi svědka , jméno FO, na ústním jednání dne 2. 4. 2025 a , jméno FO, na ústním jednání dne 6. 11. 2014 naopak vyplynulo, že tito svědci, coby vlastníci a uživatelé pozemků sousedících s pozemky žalobců podél linie tvořené hranicí pozemku parc.č. 2056/1 po nabytí vlastnického práva ke svým pozemkům zjistili, že oplocení není postaveno na katastrální hranici pozemků, ale za touto hranicí k tíži pozemku p. č. 2056/1 a s ohledem na takto zjištěnou skutečnost vystavěli ploty nové, nacházející se již na katastrální hranici pozemků. Pokud má soud hodnotit provedené důkazy týkající se existence či případných změn oplocení na hranici předmětných pozemků od roku 1988 do roku 2003 v jejich vzájemné souvislosti, pak byly provedeny důkazy o tom, že toto oplocení nebylo posouváno žádným způsobem. Bylo prokázáno, že „zub“ vzniklý na místě napojení oplocení pozemku prvé žalobkyně a jejího souseda , jméno FO, vznikl v důsledku posunutí oplocení pozemku , jméno FO, zpět a nikoliv posunutím oplocení prvé žalobkyni k tíži pozemku žalované a při neexistenci žádných jiných důkazů svědčících o posouvání plotu u pozemku žalobců musel soud dospět k závěru, že k žalovanou tvrzenému posunutí oplocení nedošlo a oplocení stojí na svém původním místě. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že výměra části pozemku p. č. 2056/1, která je předmětem řízení, je v porovnání se zbývající výměrou pozemků žalobců nepatrná a právní předchůdci žalobců nemohli bez přesného geodetického zaměření pouhým okem seznat, že užívají pozemek větší, než by dle výměry zapsané v katastru nemovitostí měl být.Žalovaná ke zpochybnění dobré víry právních předchůdců žalobců předložila státní mapy z let 1986, 1988, 1991, 2002 a 2006 u nichž poukazuje na rozporné zakreslení chaty na pozemku parc.č. 2057/3 na mapách z let 2002 a 2006, kdy v jednom případě (2006) je pozemek parc.č 2057/3 zakreslen tak, že má společnou hranici s pozemkem žalované a ve druhém případě nikoli. Soud tyto důkazy vyhodnotil tak, že dobrou víru právních předchůdců žalobců žádným způsobem neoslabují. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byli právní předchůdci žalobců s těmito či jakýmikoli jinými katastrálními mapami konfrontováni a nebylo jejich povinností se s nimi seznamovat z vlastní iniciativy. Předložené mapy jsou v měřítku 1:5000, tedy poměrně nepřesné. Přesné geodetické zaměření chaty bylo provedeno geometrickým plánem z roku 1991, který byl k důkazu proveden a z něho žádné pochybnosti ohledně hranice pozemku a umístění oplocení nevyplynuly.Proto dospěl soud k závěru, že byla prokázána dobrá víra právních předchůdců žalobců ohledně reálného vymezení jejich pozemků oplocením od roku 1988. Dále nebylo prokázáno, že by toto oplocení bylo za celou dobu užívání pozemků posunuto k tíži pozemku ve vlastnictví žalované ani, že by od roku 1988 byla narušena jakýmkoliv způsobem dobrá víra právních předchůdců žalobců. Vzhledem k tomu soud posoudil nárok žalobců jako důvodný podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. a vyhověl primárnímu petitu.Jen na okraj uvádí soud k eventuálnímu petitu, že v případě mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku je rozhodujícím faktorem pro posouzení splnění podmínek mimořádného vydržení okamžik uchopení držby. Na základě provedeného dokazování má soud za jisté, že k uchopení držby v rozsahu stávajícího oplocení došlo právními předchůdci žalobců v roce 1988 a s ohledem na povahu institutu mimořádného vydržení pak vůbec není rozhodující, zda se někdy v průběhu této držby právní předchůdci žalobců mohli dozvědět o tom, že jejich oplocení stojí na cizím pozemku. I kdyby tedy nebyly splněny podmínky pro řádné vydržení podle primárního petitu, byly by splněny podmínky pro mimořádné vydržení. Podle ustálené judikatury obsažené např. v rozhodnutí nejvyššího soudu , spisová značka, , o žalobním požadavku uplatněném formou tzv. eventuálního petitu soud rozhoduje jen tehdy, jestliže žalobě nevyhověl v tzv. primárním petitu; v opačném případě se tzv. eventuálním petitem vůbec nezabývá. Protože soud vyhověl petitu primárnímu, o eventuálním petitu již dále nerozhodoval.Soud neprovedl žalovanou navržené důkazy znaleckým posudkem, kterým by bylo určeno stáří sporného plotu, protože jednak bylo i prvou žalobkyní tvrzeno, že k opravě plotu v části jeho délky došlo v souvislosti s vykradením chaty na pozemku parc.č. 2057/3 a jednak ani skutečnost, že by bylo zjištěno, že plot byl v minulosti opravován neprokazuje, že by byl právními předchůdci žalobkyně posunut. Dále byl zamítnut návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie k posouzení odborných otázek, zjištění nesrovnalostí v délce hranic pozemků, které měly nabýt právní předchůdci žalobců, neboť všechny sporné otázky byly vyřešeny na základě provedených důkazů a další dokazování znaleckým posudkem by bylo jednak nadbytečné a jednak neekonomické.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 150 o.s.ř., kdy žalobci byli v řízení sice úspěšní v celém rozsahu, ale soud zohlednil skutečnost, že skutkové okolnosti zřejmé žalované na počátku řízení nasvědčovaly spíše tomu, že k posunutí oplocení pozemku právních předchůdců žalobců došlo, neboť toto oplocení nenavazuje plynule na oplocení sousedního pozemku ve vlastnictví , jméno FO, . Žalovaná se tak mohla oprávněně domnívat, že podmínky pro vydržení předmětné části pozemku splněny nebyly. Teprve při místním šetření konaném dne 13.12.2023 se seznámil jak soud, tak účastníci řízení včetně žalované s tím, že svědek , jméno FO, svůj plot posunul z pozemku žalované po zaměření skutečných hranic pozemku. Nejméně od této chvíle mohlo být žalované zřejmé, že podmínky pro vydržení, ať už řádné či mimořádně splněny byly a mohla k tomu zaujmout příslušné procesní stanovisko. Soud proto přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení vzniklých od 13.12.2023 do vyhlášení rozsudku a dále náklady řízení spočívající v uhrazení soudního poplatku a náklady na zpracování geodetického zaměření v části uhrazené prvou žalobkyní. Náklady řízení za právní zastoupení od zahájení řízení do konání místního šetření včetně soud žalobcům nepřiznal. Soud nepřiznal náklad řízení proti žalované druhému žalobci, který se práva na jejich náhradu výslovně vzdal.Náklady řízení prvé žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, čtyř úkonů právní služby po 3 100 Kč (tj. celkem 12 400 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, za účast na ústním jednání konaném dne 3.7.2024, 18.9.2024 a 6.11.2024 (přesahující dvě hodiny), tří úkonů právní služby po 5 620 Kč (tj. celkem 16 860 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 31.12.2024, za účast na ústním jednání konaném dne 19.2.2025, 2.4.2025, písemný závěrečný návrh a jednom úkonu za 2 810 Kč za účast na ústním jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, čtyř režijních paušálů po 300 Kč a čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náklady na zpracování geodetického zaměření v částce 6 231,50 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 364,70 Kč. Celkem tak náklady řízení prvé žalobkyně představuje částka 53 666,20 Kč.Náklady řízení třetí žalobkyně pak sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 3 100 Kč (tj. celkem 12 400 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, za účast na ústním jednání konaném dne 3.7.2024, 18.9.2024 a 6.11.2024 (přesahující dvě hodiny), tří úkonů právní služby po 5 620 Kč (tj. celkem 16 860 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 31.12.2024, za účast na ústním jednání konaném dne 19.2.2025, 2.4.2025, písemný závěrečný návrh a jednom úkonu za 2 810 Kč za účast na ústním jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, čtyř režijních paušálů po 300 Kč a čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 364,70 Kč. Celkem tak náklady řízení prvé žalobkyně představuje částka 42 434,70 Kč.Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.Výrok V. vychází z § 148 odst. 1, o.s.ř. Náklady státu sestávají z částky 12 463 Kč za zpracování geodetického zaměření hranic pozemků účastníků řízení. V řízení byla prvé žalobkyni a žalované uložena povinnost složit zálohu na tyto náklady, každému v rozsahu 6 231,50 Kč. Prvá žalobkyně zálohu uhradila, zatímco žalovaná nikoli. , adresa, 231,50 Kč tak představuje náhradu nákladů řízení vzniklých státu, která nebyla pokryta zálohou, jež měla žalovaná uhradit.