18 C 21/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného pro zaplacení 44 141,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 305 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 305 Kč od [datum] do zaplacení a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 40 736, 55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 098,96 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 141,55 Kč s příslušenstvím, které je představováno smluvním úrokem a úrokem z prodlení, částky 900 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a dále náklady řízení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní jako smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč za podmínek stanovených čl. II. a III. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou také smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru PRONTO PŮJČKA. Žalovaný jako Klient současně mj. prohlásil, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení a že ke dni podpisu smlouvy nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, není proti němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí a zahájení takového řízení nehrozí. Dále žalovaný prohlásil, že se obsahem smlouvy a smluvní dokumentace seznámil, porozuměl jejich obsahu a souhlasí s nimi, na důkaz čehož připojil svůj podpis. Žalobkyně současně splnila svoji zákonem stanovenou povinnost a dostatečným a průkazným způsobem prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, aby se minimalizovalo riziko nesplácení úvěru. Zejména si prověřila údaje, uvedené žalovaným, jako žadatelem o v žádosti o spotřebitelský úvěr, a to jeho příjmy a výdaje. Údaje uvedené žalovaným byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žalovaného splácet úvěr. Jednalo se zejména o výplatní pásku, prokazující výši pravidelného měsíčního příjmu, výpis z bankovního účtu, prokazující pohyby na účtu atd. Dále žalobkyně prověřila žalovaného, jako žadatele v dostupných registrech, jako je zejména centrální evidence exekucí, centrální registr dlužníků CCB - Czech Credit Bureau a insolvenční rejstřík. V tomto případě bylo výsledkem prověřování zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy splnila a převedla finanční prostředky ve výši sjednaného úvěru 30 000 Kč na účet žalovaného, uvedený pro tyto účely ve smlouvě. Podle smlouvy vznikla žalovanému povinnost spotřebitelský úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v článku III. smlouvy a to ve 30-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč vždy k 26. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum] s tím, že platba se považuje za provedenou k datu připsání částky na bankovní účet žalobkyně. Zároveň si smluvní strany ujednaly v čl. IV. odst. 5 smluvních podmínek, že každá přijatá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, dále na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, dále na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Se způsobem zápočtu jednotlivých splátek byl žalovaný seznámen v rozpisu splátek – splátkovém kalendáři. Žalovaný uhradil řádně dle sjednaného splátkového kalendáře splátky, a to dne [datum] částku ve výši 3 941 Kč, dne [datum] částku ve výši 3 941 Kč, dne [datum] částku ve výši 3 491 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 992 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 992 Kč. Žalovaný počínaje splátkou splatnou ke dni [datum] svoji povinnost platit řádně a včas následující sjednané splátky neplnil a dostal se dnem [datum] do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne [datum] a byla mu žalobkyní poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni [datum] k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 28.741,96 Kč a dále příslušenství a smluvních pokuty ve smyslu čl. VI. odst. 2 a násl. smluvních podmínek. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit spolu s jistinou také sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby, tj. smluvní úrok ve výši 111,33% p.a. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok z prodlení dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33% p.a. z nesplacené části jistiny ve výši 28 741,96 Kč od [datum] do [datum] na částku ve výši 16 492,83 Kč. Protože žalovaný svoji povinnost vrátit včas a řádně dlužnou částku nesplnil, vyzvala jej žalobkyně prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1) o.s.ř. k zaplacení dlužných částek. Po obdržení výzvy před podáním žaloby uhradil žalovaný platby, které žalobkyně započetla na dluh žalovaného, a to dne [datum] částku ve výši 683 Kč, která byla započtena na úhradu smluvní pokuty ve výši 233 Kč a na úhradu odeslané upomínky ve výši 450 Kč, dne [datum] částku ve výši 300 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 34 Kč, na úhradu smluvní pokuty ve výši 266 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 147,70 Kč a na úhradu odeslané upomínky ve výši 352,30 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 402,30 Kč a na úhradu odeslané upomínky ve výši 97,70 Kč, dne [datum] částku ve výši 478 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 478 Kč, dne [datum] částku ve výši 470 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 470 Kč, dne [datum] částku ve výši 467 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 467 Kč, dne [datum] částku ve výši 431 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 431 Kč, dne [datum] částku ve výši 574 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 574 Kč, dne [datum] částku ve výši 574 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 574 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 400 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 400 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 385 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 385 Kč, dne [datum] částku ve výši 376 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 376 Kč a dne [datum] částku ve výši 200 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 200 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených na uplatnění pohledávky ve výši celkem 900 Kč, která byla sjednána ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále na zaplacení smluvní pokuty podle čl. VI. odst. 3a smluvních podmínek za porušení smluvních podmínek ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 28 741,96 Kč ode dne [datum] do dne podání žaloby, tj. do dne [datum], tj. v úhrnné výši 23.238,59 Kč za prodlení s úhradou jistiny úvěru.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 326114/2022-5, Proti němuž podal dne [datum] žalovaný odpor. V podaném odporu uvedl, že má za to, že nárok uplatněný žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na velmi vysokou úrokovou sazbu, která činila 111,33 % ročně. Tento úrok žalovaný považuje za nepřiměřeně vysoký, stejně jako poplatky za upomínky a smluvní pokuty. Dále uvedl, že žalobkyni uhradil na předmětný úvěr částku 25 695 Kč. Konečně pak uvedl, že jeho stávající finanční situace mu neumožňuje uhradit dluh vůči žalobkyni najednou a navrhl, aby mu v případě uložení povinnosti k úhradě byly umožněny měsíční splátky ve výši 1 000 Kč po dobu prvních šesti měsíců a následně 3 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět co do částky 16 492,83 Kč, odpovídající části kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % ročně z částky 28 741,96 Kč za období od [datum] do [datum] a v tomto rozsahu bylo řízení usnesením ze dne 1. 2. 2023, č.j. 18 c [číslo] zastaveno. Žalobkyně rovněž vyslovila souhlas s tím, aby žalovaný uhradil zbývající část dluhu ve splátkách ve výši navrženém žalovaným v podaném odporu.

4. Žalovaný se vyjádřil k žalobě svým podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že i přes částečně zpětvzetí žaloby trvá na svých námitkách uvedených v podaném odporu a namítl neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor výše sjednaného úroku s dobrými mravy.

5. Žalobkyně se k námitce neplatnosti vyjádřila svým podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že žalovaný svým podpisem dne [datum] stvrdil, že měl dostatečný časový prostor k seznámení Smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný svým podpisem také stvrdil, že obsahu smluvních podmínek porozuměl a souhlasí s nimi. Tím žalovaný souhlasil mimo jiné se čl. VI. odst. 2 a odst. 3 smluvních podmínek, kde žalobkyně přímo uvádí, v jakém pořadí bude použita platba splátky v případě jejího prodlení. Jelikož žalovaný hradil své splátky v prodlení, jak sám ve svém vyjádření ze dne [datum] uvádí, byly platby žalobkyní v souladu se smluvními podmínkami čl. VI. odst. 2 a odst. 3 částečně použity na úhrady odeslaných upomínek a smluvních pokut. Žalobkyně odkázala na prohlášení žalovaného ve smlouvě o úvěru a smluvních podmínkách, kde žalovaný prohlašuje, že důkladně zvážil svou finanční situaci a své možnosti být vázán touto smlouvou, se kterou se podrobně před jejím podpisem znovu seznámí, zejména pak opakované důsledně zváží své možnosti při splácení požadovaného úvěru a je povinen sdělit úvěrujícímu informace o výši a zdrojích svého příjmu, o jednotlivých závazcích, dluzích a půjčkách, které doposud sjednal se subjekty odlišnými od úvěrujícího včetně vzniku a doby splácení, a to prostřednictvím vyplněním formuláře na webových stránkách úvěrujícího. Žalobkyně uvedla, že trvá na tom, že dostatečně v rámci svých možností prověřila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu, který po ní lze spravedlivě požadovat. Podotkla také, že otázka posouzení schopnosti splatit úvěr by měla být především posouzením ze strany svéprávného žadatele o úvěr, v opačném případě by musel být takový dlužník posuzován, jako osoba omezená ve svéprávnosti v době podání žádosti. Žalobkyně dodala, že praxe, při které jsou na věřitele kladeny neoprávněné a ničím zdůvodněné nároky, které nemají oporu v právním řádu, je zcela kontraproduktivní a vede ke vzniku skupiny dlužníků zcela zbavených odpovědnosti a skupiny profesionálních dlužníků, kteří tohoto stavu zneužívají. Na druhou stranu je touto praxí, v době stanovení pravidel pro poskytování nebankovních úvěrů zákonem, pohlíženo na dlužníky bez rozdílu, de facto i de jure, jako na nesvéprávné subjekty, lháře a podvodníky, jejichž tvrzení je třeba detektivní a jinou činností ověřovat. Pak obecná ustanovení z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to zejména § 4, § 6 a § 7 a Ústava ČR jsou jen proklamace, které v praxi neplatí. Podle názoru žalobkyně si žalovaný vzal úvěr s úmyslem jej nesplatit řádně a včas a nedodržet smluvní podmínky, protože je to výhodnější, než smlouvu dodržet a zaplatit řádně a včas sjednané splátky. Takových dlužníků, kteří si vezmou úvěr s tím, že jej nedodrží, protože jim nic nehrozí, stále přibývá a poskytovatelé finančních půjček nemají žádnou možnost, jak je smluvně adekvátně od takového jednání odradit. Výsledkem tedy je, že dlužník vše odsouhlasí, potvrdí, že s podmínkami seznámil a pak smluvní podmínky napadne, že jsou v rozporu se zákonem a jsou neplatné. Obranu žalovaného považuje žalobkyně za zjevně účelovou a nemorální. Podmínky úvěru podle jejího názoru nijak nepřekračují hranice stanovené zákonem. Pokud se jedná o úročení, v tomto vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, i když s ohledem na rizikovost úvěru a jeho krátkodobost by jeho výše s ohledem na dnešní poměry nemusela být neplatná.

6. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne [datum], k němuž se dostavil žalovaný, a žalovaná se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání řádně omluvila, přičemž souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve věci bez její účasti. Žalovaný při něm uvedl, že kromě úvěru, který je předmětem řízení, měl v době uzavření smlouvy s žalovanou další úvěry a půjčky ve výši 150 000 Kč až 200 000 Kč. V řízení byly provedeny listinné důkazy, z nichž byly zjištěny skutečnosti plně dostačující pro rozhodnutí ve věci. <i>7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 588 občanského zákoníku Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z. [číslo] je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni. Soud nejprve zkoumal, zda byla smlouva o úvěru ze dne [datum] uzavřena platně a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru uvažovat tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovaným čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je jednáním narušujícím veřejný pořádek.

11. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovaným čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je jednáním narušujícím veřejný pořádek. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení obsahuje ujednání o tom, že úvěr je sjednána s roční úrokovou sazbou ve výši 111,33 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. V únoru 2019, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 8,38 % ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 111,33 % ročně, což je úroková sazba, která nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelná jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jejím pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Taková ujednání smlouvy jsou pak zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud ani nevyhověl návrhu žalobkyně, aby při závěru o nemravnosti ujednání o výši úroku, posoudil jako absolutně neplatnou jen část smlouvy o úvěru v rozsahu sjednaného úroku a přiznal žalobkyni nárok v rozsahu úroku obvyklém a přiměřeném v době uzavření smlouvy. Pro rozhodnutí v dané věci je s ohledem na argumentaci žalobkyně o oddělitelnosti nepřiměřeného ujednání od ostatních ustanovení smlouvy klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. To ostatně vyplývá i z vyjádření samotné žalobkyně v jejím vyjádření ze dne [datum], ve kterém uvádí, že úrok byl stanoven žalobkyní s ohledem na rizikovost a krátkodobost poskytovaného úvěru. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577, občanského zákoníku. Z těchto důvodů soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 23 737,59 Kč, neboť je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o smluvní pokutě.

12. K polemice žalobkyně o tom, že platná právní úprava a ustálená judikatura vytváří skupinu profesionálních dlužníků, uvádí soud, že pokud chce žalobkyně zabránit situaci, kdy dlužníci uzavřou smlouvu o úvěru a následně se dovolávají její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, může poskytovat úvěry s úroky dobrým mravům neodporujícími. Zpětvzetí žaloby v rozsahu úroku z úvěru má toliko procesní důsledky a nemá žádný vliv na posuzování platnosti smlouvy o úvěru. Postup, kdy žalovaná v podstatě„ zkusí“ podat žalobu na zaplacení částky sestávající mimo jiné ze zjevně nepřiměřeného úroku a po námitce neplatnosti této smlouvy se snaží svůj postup zhojit omezením uplatněného nároku, nemůže s ohledem na předešlé nemravné jednání žalobkyně, spočívající v zapůjčení peněz za nepřiměřeně vysoký úrok, požívat právní ochrany.

13. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, tedy včetně veškerých ujednáních o smluvních pokutách a dalších akcesorických nárocích žalobkyně v žalobě uplatněných a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž v řízení nebylo sporným, že žalovaný z této částky uhradil částku 25 695 Kč. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně části jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného a ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému pak byla výrokem rozsudku dána možnost úhrady dluhu ve splátkách v rozsahu, který navrhoval, a to i vzhledem k tomu, že s výší splátky 1 000 Kč měsíčně vyslovila žalobkyně souhlas.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný v podstatné části uplatněného nároku, takže by žalovaný měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, ale tohoto svého nároku se výslovně vzdal.