18 C 405/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 240 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 240 Kč od 23.4.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 760 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 634,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 842,50 Kč, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 22. 4. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 760 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení zamítáIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 955 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 22.8.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřel se žalovaným dne 8.10.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000,00 Kč. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4.000,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000,00 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkové služby, za něž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 480,00 Kč (poplatek za životní pojištění) a ve výši 540,00 Kč (poplatek za asistenční služby). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako „úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 617,00 Kč počínaje 15.10.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 01.12.2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný do postoupení pohledávky žalobci částku 5 760 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby pak nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.

4. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to dne 8. 10.2019. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, .

5. Žalobkyně v podané žalobě sama uvádí, že úvěruschopnost žalovaného byla zjištěna tak, že byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V této souvislosti odkazuje na čl. 7.1 a 7.2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle nichž žalovaný prohlašuje, že právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalovaný prohlašuje, že je plně svéprávný pro uzavření této smlouvy a je schopen právnímu předchůdci žalobkyně splatit celou částku na základě podmínek stanovených v této smlouvě. Žalovaný dále potvrzuje, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, a o kterých žalovaný prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Z citovaného smluvního ujednání má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spolehl toliko na tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci, příjmech a majetkových poměrech všeobecně a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval informace o majetkových poměrech žalovaného dalšími důkazy. Tím právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost z § 86, z.č. 257/2016 Sb. vyplývající S ohledem na výše uvedený judikatorní výklad rozsahu povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uložené mu podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. tak soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb.

6. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovaným čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek.

7. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně obsahuje ujednání o tom, že úvěr je sjednána s RPSN ve výši 225,20 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. V září 2019, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 8,45% ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba výrazně vyšší, což nemůže být i s ohledem na závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně akceptovatelné jako přiměřená výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Do výše úroku je třeba zahrnout i žalobkyní tvrzené poplatky za administrativní činnost ve výši 4.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000,00 Kč, neboť tyto poplatky nejsou ničím jiným, než skrytou odměnou za poskytnutí úvěru, a tedy skrytým úrokem. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši nepřiměřené. I v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou úroková sazba o polovinu vyšší než ta, která je běžně poskytována, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), není možné hodnotit úrokovou sazbou jako přiměřenou. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7.8.2018 č.j. , spisová značka, .

8. Pro výše zjištěné skutečnosti soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 8.10.2019 jako absolutně neplatnou jednak podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a jednak podle § 588, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. Zároveň však bylo prokázáno čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným ve výši 20 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a tvrzeno, že žalovaným byla uhrazena částka 5 760 Kč. Žalovaný na jakoukoli procesní obranu zcela rezignoval, takže soud vyšel z tvrzení žalobkyně a dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 14 240 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu zamítl včetně části příslušenství sestávající ze smluvního úroku z absolutně neplatné smlouvy.

10. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn, čímž byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

11. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 23.4.2022, což byl prvý den následující po dni, kdy je považována za doručenou předžalobní výzva zaslaná žalovanému právním předchůdcem žalobce s ohledem na datum jejího odeslání dne 19.4.2022 a § 573, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakládající fikci doručení zásilky. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění Proto od tohoto dne, t.j. od 19.4.2022 soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení s neuhrazené části bezdůvodného obohacení a žalobu v rozsahu zbývající části úroku z prodlení zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 71,2 %, žalovaný naopak v rozsahu 28,8 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 42,4 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 42,4% z částek výše uvedených představuje částka 955 Kč. , adresa, pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.