18 C 417/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 225 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 931 799 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 293 201 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 131 266,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2018 domáhal proti žalovanému původně zaplacení částky 612 500 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že společně s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaným uzavřeli jako kupující dne 14. 10. 2015 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo úplatné nabytí pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je na něm zřízená budova [adresa] a dále pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec]. Kupující se v čl. IV odst. 4. 1. kupní smlouvy dohodli s prodávajícím, že nemovitosti za dohodnutou kupní cenu nabydou do svého spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu ¼ z celku. Dále se kupující v čl. IV zavázali zaplatit kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč. V kupní smlouvě nebylo ujednáno solidární plnění kupujících, povinnost zaplatit kupní cenu je plněním dělitelným. Hospodářským důvodem koupě daných nemovitostí byl společný stavební záměr na uvedených nemovitostech, a to demolice budovy a následná stavba nové budovy. Společný záměr však vzhledem ke změně územně plánovacích podmínek, změně poměrů na trhu a též vzhledem k vážnému onemocnění jednoho z kupujících již není realizovatelný. Kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč zaplatili za všechny kupující toliko žalobce a [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce], a to tak, že uzavřeli dne 14. 10. 2015 s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo], na základě které získali částku 5 000 000 Kč, z níž částku 4 900 000 Kč účelově poskytli na úhradu celé kupní ceny. Žalobce a [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] tak svými prostředky uhradili celou kupní cenu, tj. uhradili kupní cenu i za díly [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaného. Tato kupní cena byla uhrazena dne 20. 10. 2015 Touto žalobou se přitom žalobce domáhal úhrady svého podílu na zaplaceném dílu žalovaného, tj. úhrady ½ částky 1 225 000 Kč, tedy částky 612 500 Kč, kdy se dle žalobce jedná o bezdůvodné obohacení, neboť bylo za žalovaného plněno něco, co po právu měl plnit sám.

3. Ve věci vedené původně pod sp. zn. 38 C 236/2019, se původně [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce], domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2018 proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 612 500 Kč, a to se shodným odůvodněním, jako ve věci 18 C 417/2018, kdy uvedenou žalobou se nicméně domáhá úhrady svého podílu na zaplaceném dílu žalovaného, tj. úhrady ½ částky 1 225 000 Kč, tedy částky 612 500 Kč, [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce], tj. druhá z osob, která čerpala shora naznačený úvěr ze kterého byla uhrazena předmětná kupní cena.

4. Dne 27. 9. 2019 uzavřel [celé jméno žalobce] s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] smlouvu o postoupení pohledávky, kterou [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] postoupil svou pohledávku za žalovaným, kterou uplatnil v řízení 38 C 236/2019 [celé jméno žalobce]. Usnesením ze dne 9. 10. 2019 č. j. 38 C 236/2019-51 soud připustil, aby na místo dosavadního žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], vstoupil do řízení nový žalobce, a to [celé jméno žalobce]. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 10. 2019.

5. Usnesením ze dne 18. 11. 2019 č. j. 18 C 417/2018-98, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2019 byla řízení ve věci 18 C 417/2018 a 38 C 236/2019 spojena ke společnému řízení a nadále byla vedena pod sp. zn. 18 C 417/2018.

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když uvedl, že od doby uhrazení kupní ceny za žalovaného byla naplňována společná dohoda všech spoluvlastníků, na základě které byla předmětná nemovitost pronajata a výtěžek z nájmu byl použit na úhradu splátek hypotečního úvěru, kdy za období od 15. 1. 2016 do 16. 1. 2019 byla z výtěžku nájmu náležejícího žalovanému uhrazena na splátky hypotečního úvěru žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na účet vázaný k hypotečnímu úvěru (č. ú. [bankovní účet]) celková částka ve výši 149 000 Kč, dále žalovaný v souladu s dohodou všech spoluvlastníků hradil měsíčně pravidelné platby ve výši 888 Kč, a to od 22. 2. 2016 do 22. 1. 2018, kdy obdobné platby byly hrazeny ze strany ostatních spoluvlastníků tak, aby výtěžek z nájmu a platby spoluvlastníků kompletně pokryly splátky hypotečního úvěru, dále pak žalovaný hradil jednorázové platby související s poskytnutím hypotečního úvěru v měsíci 11/ 2015, 12/ 2015 a 1/2016 á 5463 Kč, kdy se jednalo o platby na splátky hypotečního úvěru, kdy v uvedeném období nebyla uzavřena nájemní smlouva k předmětné nemovitosti. Celkem tedy uvedené platby činily 37 701 Kč (24x 888 Kč, 3x 5463 Kč). Dále pak žalovaný uvedl, že uhradil v obd. od 15. 10. 2015 do 22. 1. 2018 další platby na splátky hypotečního úvěru, kdy se jednalo o platbu ve výši 2900 Kč dne 15. 10. 2015, ve výši 8700 Kč dne 27. 10. 2015, ve výši 180 Kč dne 9. 11. 2015, ve výši 8 880 Kč dne 25. 10. 2016. Všechny uvedené platby podáním ze dne 29. 1. 2019 započetl vůči pohledávce žalobce uplatňované v tomto řízení. Dále žalovaný namítl, že ze strany žalobce mu před podáním žaloby nebyla zaslána výzva dle ust. § 142a) o. s. ř. Dále k věci žalovaný uvedl, že předmětná nemovitost byla pronajata i v obd. od 1.2.2019 do 31. 9. 2019, kdy i v tomto období byl výtěžek z pronájmu použit na úhradu splátek hypotečního úvěru, kdy částce odpovídající podílu žalovaného na předmětné nemovitosti odpovídala úhrada ve výši 35 000 Kč, shodně pak pro období od 1. 10. 2019 do 1.1.2020 úhrada ve výši 17 500 Kč a pro období od 1. 2. 2020 do 1. 1. 2021 úhrada ve výši 54 000 Kč. Rovněž uvedené úhrady, tj. částku 35 000 Kč, 17 500 Kč a 54 000 Kč žalovaný započetl vůči pohledávce žalobce uplatňované v tomto řízení. Dále pak žalovaný k věci namítl, že žalobce nemá vůči němu nárok na vydání požadovaného bezdůvodného obohacení, neboť na vrácení bezdůvodného obohacení nemá právo ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, kdy dle názoru žalovaného si žalobce musel být v době uzavření kupní smlouvy bezesporu vědom toho, že není povinen hradit část kupní ceny za žalovaného, když žalobce nebyl zavázán v kupní smlouvě k tomu, aby za něj plnil. Žalobce tedy plnil závazek z kupní smlouvy s vědomím, že není povinen za žalovaného jakkoliv plnit, neboť k tomu neexistoval žádný právní důvod.

7. V průběhu řízení bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že žalobce společně s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaným (dále jen kupující) uzavřeli jako kupující dne 14. 10. 2015 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo úplatné nabytí pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je na něm zřízená budova [adresa] a dále pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], kupující se v čl. IV odst. 4.1. této kupní smlouvy dohodli s prodávající, že nemovitosti za dohodnutou kupní cenu nabudou do svého spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu ¼ z celku. Kupující se v čl. IV. kupní smlouvy pak zavázali zaplatit kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč. V kupní smlouvě nebylo ujednáno solidární plnění kupujících a povinnost zaplatit peněžitou částku na kupní cenu je plněním dělitelným. Hospodářským důvodem koupě daných nemovitostí byl společný stavební záměr na těchto nemovitostech, a to demolice budovy a následná stavba nové budovy. Tento společný záměr však vzhledem ke změně územně plánovacích podmínek, změně poměrů na trhu, ale zejména též k vážnému onemocnění jednoho z kupujících, v okamžiku podání žaloby již nebyl vůbec realizovatelný, ať již v jakékoliv podobě. Dále bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč zaplatili za všechny kupující jen žalobce a [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce], a to tak, že uzavřeli dne 14. 10. 2015 se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo], na základě které získali částku 5 000 000 Kč, z níž částku 4 900 000 Kč jako účelové plnění poskytli na úhradu celé kupní ceny předmětné kupní smlouvy. Žalobce a [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] tak svými prostředky uhradili celou kupní cenu za kupující, tedy nejen své díly kupní ceny, ale i díly [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaného. Žalobce a [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] tedy za žalovaného zaplatili částku ¼ z 4 900 000 Kč, tedy 1 225 000 Kč. Tuto kupní cenu ze svých prostředků zaplatili dne 20. 10. 2015. V průběhu řízení byl dále mezi účastníky učiněn nesporným zápočet částky 149 000 Kč představující nárok žalovaného na poměrnou část nájemného za obd. od 15. 1. 2016 do 16. 1. 2019, dále zápočet žalovaného co do částky 37 701 Kč představující 24 plateb á 888 Kč žalovaným na splátky hypotečního úvěru a dále 3 platby á 5 463 Kč představující platby na splátky hypotečního úvěru.

8. Dále vzal soud na základě provedených listinných důkazů, a to kupní smlouvy ze dne 14. 10. 2015, výpisu z účtu k úvěru [číslo] vyrozumění o provedeném vkladu do KN ve věci sp. zn. V [číslo] [rok] [číslo], výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] kat. území [obec], výpisu z účtu žalovaného za období od září 2015 do ledna 2019 č. ú. [bankovní účet], dohody [anonymizováno] ze dne 29. 8. 2015, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2019, výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] za obd. od října 2015 do září 2018, výpisu za shodné období z hypotečního účtu vedeného k úvěru [číslo] nájemní smlouvy ze dne 18. 12. 2019, podacího lístku ze dne 22. 1. 2020 (zaslání nájemní smlouvy ze dne 18. 12. 2019 žalovanému), výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] za období od února 2020 do prosince 2020, emailové korespondence ze dne 2. 11. 2018, 3. 11. 2018, 30. 11. 2018, dopisu ze dne 23. 10. 2018, emailové korespondence ze dne 25. 10. 2018, emailu ze dne 6. 3. 2019, 15. 3. 2019 a 20. 3. 2019, v daném případě za zjištěné, že předmětná nemovitost byla nepřetržitě v období od 15. 1. 2016 nejméně do konce ledna 2021 pronajímána třetím osobám, kdy ze získaného nájemného, které bylo poukazováno na účet žalobce, byly řádně a včas hrazeny splátky hypotečního úvěru [číslo] vedeného u [právnická osoba] ve výši stanovené dle cit. úvěrové smlouvy. O uzavírání jednotlivých nájemních smluv v průběhu shora naznačeného období byl žalovaný žalobcem vždy informován zasláním nájemní smlouvy. Dále vzal soud za zjištěné, že z účtu žalovaného za období od září 2015 do ledna 2019 č. ú. [bankovní účet], byly na účet žalobce č. [bankovní účet] žalovaným uhrazeny částka ve výši 2900 Kč dne 15. 10. 2015, ve výši 8700 Kč dne 27. 10. 2015, ve výši 180 Kč dne 9. 11. 2015, ve výši 8 880 Kč dne 25. 10. 2016, kdy uvedené částky byly žalovaným označeny ve zprávě pro příjemce [anonymizováno], nicméně nebyly žalovaným hrazeny za účelem platby splátek hypotečního úvěru, když těmto v součtu odpovídaly další platby jak žalovaného, tak ostatních kupujících, a to jen pro období, než došlo k pronájmu předmětné nemovitosti, který získaným nájemným následně pokryl platby hypotéky. Z dohody [anonymizováno] ze dne 29. 8. 2015 vzal soud dále za zjištěné, že tato v obecné rovině obsahuje rámcovou dohodu jejích účastníků ([jméno], [jméno] a [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného]) ohledně jejich záměru odkoupit rodinný dům na [anonymizováno], tento zbourat a vystavět nový bytový dům, ve vystavěných bytech bydlet nebo tyto pronajímat, a to včetně rámcového nástinu postupu účastníků při realizaci tohoto záměru a jeho financování. Dále vzal soud za zjištěné, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2019 [obec] [celé jméno žalobce] postoupil svou pohledávku za žalovaným na [celé jméno žalobce], kdy se jednalo dle smlouvy o postoupení pohledávky, o pohledávku za žalovaným vyplývající z bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že [obec] [celé jméno žalobce] zaplatil za žalovaného jeho část kupní ceny vyplývající z kupní smlouvy ze dne 14. 10. 2015, k jejímuž zaplacení se žalovaný ve smlouvě zavázal, přičemž s přihlédnutím k výši získaného spoluvlastnického podílu na předmětu koupě bylo za žalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] zaplaceno dne 20. 10. 2015 612 500 Kč.

9. Dále vzal soud, ve vztahu k nesporné skutečnosti mezi účastníky, že před podáním žaloby nebyla žalobcem žalovanému zaslána předžalobní výzva dle § 142a) o. s. ř., za zjištěné, že žaloby v obou následně soudem procesně spojených věcech byly podány dne 19. 10. 2018. Až po té dopisem ze dne 23. 10. 2018, který byl zaslán žalovanému jako příloha emailu ze dne 25. 10. 2018, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako právní zástupce [jméno] a [celé jméno žalobce], konstatoval povinnost žalovaného uhradit oběma klientům bezdůvodné obohacení v celkové výši 1 225 000 Kč, současně byl uvedeným dopisem žalovaný vyzván k vyřešení vztahů z podílového spoluvlastnictví a s tím spojených vztahů z hypotéčního závazku, a to smírnou cestou, formou širšího narovnání mezi všemi zúčastněnými. Následovala jednání mezi stranami, za účasti právních zástupců obou stran ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), první se konalo dne 28. 11. 2018, kdy se začalo jednat o tzv. širším vypořádání podílových spoluvlastníků předmětné nemovitosti. Vzájemná jednání byla ukončena v 3/ 2019, neboť strany nedospěly ke konsensu, následně dne 20. 3. 2019 sdělil [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že jeho klienti uhradili soudní poplatky v obou zahájených řízeních. Nejpozději k uvedenému dni byl tedy žalovaný zpraven o podání obou žalob.

10. Soud žádné jiné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci, byl skutkový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, pokud pak účastníci navrhovali provedení důkazů dalších, tyto soud zamítl jako nadbytečné s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků v průběhu řízení (nájemní smlouvy pro obd. od 15. 1. 2016 do 16. 1. 2019), pokud pak jde o důkazy další, a to výslechem svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], výslechem žalobce, výslechem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], účastnickým výslechem žalovaného, tyto soud zamítl rovněž jako nadbytečné, a to s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci rozhodný pro rozhodnutí soudu.

11. Dle § 1895 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Dle ust. § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 2997 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

15. Dle ust. § 2079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Dle ust. § 1868 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.

17. Dle ust. § 1982 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

18. Dle ust. § 1987 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

19. Dle ust. § 1987 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. v rozh. znění, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

20. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci posoudil soud věc po právní stránce takto: Dne 14. 10. 2015 byla platně ve smyslu ust. § 2079 a násl. obč. zákoníku v rozh. znění mezi paní [jméno] [příjmení], jako prodávající na straně jedné, a žalobcem, [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaným, jako kupujícími na straně druhé, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo úplatné nabytí pozemku [parcelní číslo], jehož součástí byla na něm zřízená budova [adresa] a dále pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec]. V čl. IV odst. 4.1. smlouvy byla mezi účastníky smlouvy dojednáno, že kupující předmětné nemovitosti za dohodnutou kupní cenu nabydou do svého spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu ideální ¼ z celku. V čl. IV odst. 4. 2. se dále kupující zavázali zaplatit kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč, kdy uvedená povinnost byla sjednána ve smyslu ust. § 1868 odst. 1 obč. zákoníku v rozh. znění jako plnění dělitelné, nikoliv solidární. Dále vzal soud za prokázané, že sjednaná kupní cena ve výši 4 900 000 Kč byla zaplacena za všechny kupující jen žalobcem a panem [jméno] [celé jméno žalobce], a to tak, že tito uzavřeli dne 14. 10. 2015 s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo], na základě které čerpali částku 5 000 000 Kč, z níž část ve výši 4 900 000 Kč účelově poskytli právě na úhradu kupní ceny, a to dne 20. 10. 2015. Vlastnické právo k nabytým spoluvlastnickým podílům pro jednotlivé kupující na předmětných nemovitostech bylo řádně vloženo do katastru nemovitostí. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že hospodářským důvodem koupě předmětných nemovitostí byl společný stavební záměr žalobce, žalovaného, [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] na uvedených nemovitostech, kdy tento společný záměr uvedené osoby vtělily do společné dohody nazvané [anonymizováno] ze dne 29. 8. 2015, kdy tato v obecné rovině obsahuje rámcovou dohodu jejích účastníků ohledně jejich záměru odkoupit rodinný dům na [anonymizováno], tento zbourat a vystavět nový bytový dům, ve vystavěných bytech bydlet nebo tyto pronajímat, a to včetně rámcového nástinu postupu účastníků při realizaci tohoto záměru a jeho financování. Po právní stránce dle hodnocení soudu nejde o dohodu, z níž by bylo možno lze vyvodit konkrétní vymahatelná práva a povinnosti stran smlouvy. V dohodě nastíněný společný záměr nebyl ke dni rozhodnutí soudu realizován, kdy mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tento nebyl realizován vzhledem ke změně územně plánovacích podmínek, změně poměrů na trhu a též vzhledem k vážnému onemocnění jednoho z kupujících. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný nabyl ¼ předmětných nemovitostí, aniž by za tento svůj spoluvlastnický podíl uhradil příslušnou část kupní ceny, kdy tato byla v plném rozsahu prokazatelně uhrazena žalobcem a p. [jméno] [celé jméno žalobce], kdy, jak již bylo pojednáno výše, povinnost zaplatit kupní cenu v předmětné kupní smlouvě nebyla sjednána jako závazek solidární. Na straně žalovaného tedy ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 obč. zákoníku došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovanému tedy ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 obč. zákoníku vznikla povinnost vydat ochuzenému (původně žalobci a panu [jméno] [celé jméno žalobce]) to, oč se obohatil, tj. poměrnou část kupní ceny odpovídající jím nabytému spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech, tedy částku 612 500 Kč žalobci a 612 500 Kč panu [jméno] [celé jméno žalobce]. Vzhledem k tomu pak, že uvedená pohledávka za žalovaným ve výši 612 500 Kč byla panem [jméno] [celé jméno žalobce] platně ve smyslu ust. § 1985 odst. 1 obč. zákoníku v rozh. znění postoupena na žalobce, je žalovaný povinen vydat celé bezdůvodné obohacení ve výši 1 225 000 Kč žalobci. Pokud pak žalovaný argumentoval ust. § 2997 odst. 1 obč. zákoníku, kdy namítal, že žalobce nemá vůči němu nárok na vydání požadovaného bezdůvodného obohacení, neboť na vrácení bezdůvodného obohacení nemá právo ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, kdy dle názoru žalovaného si žalobce musel být v době uzavření kupní smlouvy bezesporu vědom toho, že není povinen hradit část kupní ceny za žalovaného, když žalobce nebyl zavázán v kupní smlouvě k tomu, aby za něj plnil, žalobce tedy plnil závazek z kupní smlouvy s vědomím, že není povinen za žalovaného jakkoliv plnit, neboť k tomu neexistoval žádný právní důvod, s touto argumentací žalovaného se soud v žádném případě neztotožňuje. Jak již bylo zmíněno výše, povinnost kupujících zaplatit kupní cenu byla v kupní smlouvě sjednána jako povinnost nikoliv solidární, nadto žalovaný byl s nabytím spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech srozuměn, k nabytí spoluvlastnictví nedošlo proti jeho vůli, na důkaz souhlasu s obsahem kupní smlouvy tuto řádně podepsal. Ve vztahu k uvedeném soud pro úplnost podává, že dle ustálené judikatury není rozhodující, zda byly sporné majetkové hodnoty poskytnuty se souhlasem dlužníka, vyžaduje se pouze, aby se tak nestalo proti jeho vůli (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 970/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3508/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4275/2010, popřípadě rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). Vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by tak byl vyloučen jen jeho aktivním projevem nesouhlasu vůči nabytí spoluvlastnického podílu, a to vůči žalobci a [jméno] [celé jméno žalobce], kteří kupní cenu v plném rozsahu uhradili. Soud tedy vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 225 000 Kč vůči žalovanému shledal důvodným. Součástí obrany žalovaného vůči uplatněnému nároku žalobce bylo dále započtení bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo naopak žalobci na úkor žalovaného tím, že žalovaný do doby, než došlo k pronájmu předmětné nemovitosti, hradil na účet žalobce částku odpovídající jeho podílu na splátkách hypotečního úvěru a dále pak tím, že po pronajmutí předmětné nemovitosti žalobce žalovanému nevyplatil část získaného nájemného z pronájmu ve výši odpovídající spoluvlastnickému podílu žalovaného. V tomto směru vzal soud za prokázané, že do doby, než došlo k pronájmu předmětné nemovitosti, tj. do 15. 1. 2016, žalovaný uhradil na účet žalobce za účelem platby splátek hypotečního úvěru (viz. spec.výše) celkem částku 37 701 Kč představující 24 plateb á 888 Kč a dále 3 platby á 5 463 Kč. Od 15. 1. 2016 do 31. 1. 2021 byla předmětná nemovitost pronajata, za období od 15. 1. 2016 do 16. 1. 2019 podíl na nájemném odpovídající spoluvlastnickému podílu žalovaného na předmětných nemovitostech činil 149 000 Kč O uvedeném nebylo mezi účastníky ani sporu. Dále vzal soud za prokázané, že příslušný podíl žalovaného na nájemném za pronájem předmětné nemovitosti činil za období od 1. 2. 2019 do 30. 9. 2019 částku 35 000 Kč, za období od 1. 10. 2019 do 1. 2. 2020 částku 17 500 Kč a za období od 1. 2. 2020 do 1. 1. 2021 částku 54 000 Kč Celkem tedy, pokud by nebylo dohody mezi spoluvlastníky předmětné nemovitosti, by na straně žalobce vůči žalovanému došlo ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku v rozh. znění ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 293 201 Kč, kdy žalobce by získal tento majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Nicméně mezi spoluvlastníky předmětné nemovitosti bylo dohodnuto, a tuto dohodu je nutno považovat za právní důvod držby předmětné částky žalobcem, že splátky hypotéky, z níž byla financována kupní cena na předmětnou nemovitost, budou do jejího pronájmu hrazeny z částek zasílaných jednotlivými spoluvlastníky na účet žalobce, s tím, že po pronájmu nemovitosti budou tyto hrazeny ze zisku z pronájmu, tj. z nájemného. O uvedeném nebylo mezi účastníky sporu. Částku 293 201 Kč tedy dle názoru soudu nelze považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalobce, ale za platbu žalovaného na hypoteční úvěr, který byl čerpán za účelem zaplacení kupní ceny nemovitosti, tj. platbu na kupní cenu jím nabyté části předmětné nemovitosti. Ačkoliv tedy žalovaný uvedenou částku v průběhu řízení v rámci svých písemných podání adresovaných soudu„ započetl“ vůči žalované částce, nelze dle názoru soudu o zápočtu ve smyslu ust. § 1982 a násl. obč. zákoníku hovořit a zkoumat v souvislosti s tím i podmínky pro zápočet ve smyslu ust. § 1987 odst. 1 obč. zákoníku, kdy se dle názoru soudu jednalo o platby žalovaného na kupní cenu jeho spoluvlastnického podílu, tj. bylo nutno toliko uvedenou částku odečíst od částky jinak důvodně žalované a v příslušném rozsahu žalobu zamítnout, neboť žalobci nemohl vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu v němž již byla kupní cena žalovaným žalobci uhrazena formou plateb na splátky hypotéky. Pro úplnost zde soud podává, a to ve vztahu k již výše rozebranému, že z uvedené dohody spoluvlastníků o hrazení splátek hypotéky lze mj. dle názoru soudu dovodit nejenom vůli žalovaného nabýt podíl na předmětné nemovitosti, ale zejména také vůli uhradit za něj kupní cenu. Pokud jde o další prokázané platby z účtu žalovaného za období od září 2015 do ledna 2019 z č. ú. [bankovní účet], na účet žalobce č. [bankovní účet] ve výši 2900 Kč dne 15. 10. 2015, ve výši 8700 Kč dne 27. 10. 2015, ve výši 180 Kč dne 9. 11. 2015, ve výši 8 880 Kč dne 25. 10. 2016, kdy uvedené částky byly žalovaným označeny ve zprávě pro příjemce [anonymizováno], když tyto žalovaný učinil rovněž součástí zápočtů v rámci svých písemných podání soudu v průběhu řízení, k těmto vzal soud za prokázané, že tyto nebyly žalovaným hrazeny za účelem platby splátek hypotečního úvěru, když tuto skutečnost se žalovanému nepodařilo v řízení přes poučení soudu dle ust. § 118a) o. s. ř., prokázat. Soud proto uvedené platby v souhrnné výši 20 660 Kč (2900 [číslo] [číslo]), ve vztahu k možnému zápočtu vůči žalované částce, vyhodnotil jako pohledávky nejisté a neurčité k započtení ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 obč. zákoníku v rozhodném znění, neboť prokazování jiného právního titulu jejich platby by vyžadovalo další rozsáhlé dokazování, což by vzhledem k jinak dostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci bylo nehospodárné ve vztahu k řízení jako celku. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě žalobce co do částky 931 799 Kč, když co do částky 293 201 Kč byl nucen žalobu zamítnout. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná lhůta třídenní, když soud neshledal na straně žalovaného důvod pro stanovení lhůty delší, když tento sám soudu sdělil, že v okamžiku rozhodování soudu nemá finanční prostředky na úhradu této částky a její úhradu vázal na další, zatím nerealizovanou, dohodu s žalobcem ohledně tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví.

21. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce před podáním žaloby (původně obou žalob) nezaslal žalovanému kvalifikovanou výzvu dle ust. § 142a) o. s. ř., byl soud nucen se zabývat rovněž tím, zda žalobce za toto nesplnění zákonné povinnost sankcionovat nepřiznáním nákladů řízení. Dle ustálené judikatury přitom nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení izolovaně posuzovat jen to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a) o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Na základě nastíněného vzal soud v daném případě za prokázané, že žaloby v obou následně soudem procesně spojených věcech (žalována celkem částka 1 225 000 Kč) byly podány dne 19. 10. 2018. Až po té dopisem ze dne 23. 10. 2018, který byl zaslán žalovanému jako příloha emailu ze dne 25. 10. 2018, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako právní zástupce [jméno] a [celé jméno žalobce], konstatoval povinnost žalovaného uhradit oběma klientům bezdůvodné obohacení v celkové výši 1 225 000 Kč, současně byl uvedeným dopisem žalovaný vyzván k vyřešení vztahů z podílového spoluvlastnictví a s tím spojených vztahů z hypotéčního závazku, a to smírnou cestou, formou širšího narovnání mezi všemi zúčastněnými. Následovala jednání mezi stranami, za účasti právních zástupců obou stran ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), první se konalo dne 28. 11. 2018, kdy se začalo jednat o tzv. širším vypořádání podílových spoluvlastníků předmětné nemovitosti. Vzájemná jednání byla ukončena v 3/ 2019, neboť strany nedospěly ke konsensu, následně dne 20. 3. 2019 sdělil [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že jeho klienti uhradili soudní poplatky v obou zahájených řízeních. Nejpozději k uvedenému dni byl tedy žalovaný zpraven o podání obou žalob. Ani po podání žalob nebyl žalobce nicméně ochoten žalovanou částku uhradit s argumentem, že mu plnění ze strany žalobce úhradou kupní ceny za předmětnou nemovitost, bylo vnuceno, toto své stanovisko prezentoval téměř až do konce řízení. Lze tedy shrnout, že žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatil, až v průběhu řízení formou jím označeného tzv.„ započtení“ přivodil částečný neúspěch žalobce ve věci, viz. řešeno výše, na svém stanovisku o vnucení obohacení ze strany žalobce trval až téměř do konce řízení. Za tohoto stavu dle názoru soudu nelze žalobce sankcionovat za pochybení, kdy žalovanému nezaslal předžalobní výzvu k plnění. Pro úplnost soud podává, že důvodem, pro který byl o. s. ř. doplněn o ustanovení § 142a) o. s. ř. bylo zabránit praktikám věřitelů, kteří (primárně) neměli zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na„ zvýšení“ těchto pohledávek o náklady soudního řízení, které často výrazně převyšovaly samotnou pohledávku. Takovýto zájem pak na straně žalobce rozhodně dohledat nelze, kdy tento ještě v průběhu řízení opakovaně prezentoval svou snahu se s žalovaným mimosoudně dohodnout a celou věc v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví komplexně vyřešit.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 131 266,77 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 45 937,50 Kč (18C + 38C) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 612 500 Kč sestávající z částky 10 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (převzetí věci 18 C) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 14. 10. 2018, z částky 10 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (převzetí věci 38 C) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 14. 10. 2018, z částky 10 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby 18 C) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 10. 2018, z částky 10 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby 38 C) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 10. 2018, z částky 5 390 Kč za návrh na osvobození od SOP 18C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 14. 11. 2018, z částky 5 390 Kč návrh na osvobození od SOP 38C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 14. 11. 2018, z částky 5 390 Kč za doplnění odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od SOP 18 C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 28. 3. 2019, z částky 5 390 Kč za doplnění odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od SOP 38 C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 28. 3. 2018, z částky 10 780 Kč za vyjádření k nařizované mediaci 18 C dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 5. 2019, z částky 5 390 Kč za návrh na připuštění procesního nástupnictví 38 C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 4. 10. 2019 a z částky 5 390 Kč za návrh na spojení věcí 18 C dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 8. 10. 2019 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 225 000 Kč (po spojení věcí 18C a 38 C) sestávající z částky 13 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 5. 2020, z částky 26 440 Kč (2 x 13 220 Kč) za účast na jednání soudu (13.00 15.05 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 9. 2020, z částky 26 440 Kč (2 x 13 220 Kč) za účast na jednání soudu (13.00 15.10 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 1. 2020 a z částky 13 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2021 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 170 660 Kč ve výši 35 838,60 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, kdy žalovaný před vyhlášením rozhodnutí ve věci sám uvedl, že nemá finanční prostředky pro úhradu nákladů řízení a případné prodloužení lhůty pro náhradu nákladů vázal na zatím neuzavřenou dohodu s žalobcem o širším vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky. Za tohoto stavu soud dospěl k názoru, že pro prodloužení lhůty není zákonný prostor.