18 C 43/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o výživné zletilé

I. Žalovaný je povinen přispívat s účinností od prvého třetí 2022 na výživu žalobkyně částkou , částka, , měsíčně, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně. Tím se mění rozsudek Okresního soudu , adresa, -město ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

II. Žalovaný je povinen doplatit dlužné výživné ve výši , částka, k rukám žalobkyně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu výživného ve výši , částka, měsíčně zpětně s účinností od , datum, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se u žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost hradit k rukám žalobkyně výživné ve výši , částka, měsíčně, a to zpětně s účinností od prvého třetí 2022, čímž by byl změněn rozsudek Okresního soudu , adresa, -město ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, v níž se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou , částka, měsíčně. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je v době podání žaloby studentkou druhého ročníku Fakulty sociálních věd , právnická osoba, , oboru komunikační studia se specializací žurnalistika. Žalobkyně tato studie zahájila po maturitě v únoru roku 2021, pročež se přestěhovala kvůli studiu do Prahy. Žalovaný dle žalobních tvrzení v souvislosti s jejím stěhováním do Prahy a studiem na vysoké škole přislíbil žalobkyni finanční podporu, neboť žalobkyně v Praze neměla žádné rodinné ani ekonomické zázemí. Výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu , adresa, -město z roku 2017 ve výši , částka, bylo žalovaným hrazeno do března roku 2022. Od dubna roku 2022 zasílal žalovaný žalobkyni toliko částku , částka, měsíčně, a to až do července 2022, kdy opětovně začal hradit žalobkyni výživné ve výši určené soudem. Na tomto místě je třeba uvést, že dlužné výživné za období od dubna do července roku 2022 bylo žalovaným žalobkyni uhrazeno a nebylo předmětem žaloby. V podané žalobě dále žalobkyně specifikovala své odůvodněné potřeby, které sestávají jednak z nákladů na bydlení, tedy na hrazení nájemného v Praze dále náklady na stravování, náklady související s péčí o zdraví, a to kontaktní čočky, antikoncepce, léky na alergii, dále se jednalo o náklady na oblečení, kosmetiku, hygienické potřeby, dopravu, připojení k internetu a náklady na volnočasovou aktivitu žalobkyně. Dalšími náklady, které žalobkyně v podané žalobě specifikovala, byly náklady spojené s jejím studiem, a to zejména za periodika, která ze studijních důvodů žalobkyně odebírá a pořízení fotoaparátu a dalších fotografických potřeb. Žalobkyně dále v podané žalobě popsala vývoj jejího vztahu s žalovaným, který ji po jejím přestěhováním do Prahy umožnil bydlení v jednom z bytů v jeho výlučném vlastnictví. Tento byt byl dle tvrzení žalobkyně v podstatě neobyvatelný a byla nucena jej zrekonstruovat. Žalobkyně nicméně v době zahájení svých studií neměla finanční prostředky na zajištění jiného bydlení, a tak nabídku žalovaného bydlet v jeho bytě přijala. V květnu roku 2022 však žalovaný sdělil žalobkyni, že musí předmětný byt opustit, neboť „zlobila“. Žalobkyně dovozuje, že toto rozhodnutí žalovaného bylo motivováno zhoršeným vztahem mezi žalobkyní a žalovaným, a to z důvodů, nikoliv na straně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že jakékoliv chování, které subjektivně žalovaný považuje za vzdor vůči jeho osobě, vyústí jednak v psychický nátlak a jednak začne žalobce zneužívat své velmi dobré finanční situace a z ní pramenící finanční převahy. Vystěhování z bytu tak považuje žalobkyně ze strany žalovaného v podstatě za pomstu za jednání, které se žalovanému nelíbilo. Žalobkyně dále v podané žalobě popsala ekonomickou situaci žalovaného, který se angažuje v 18 obchodních společnostech v pozici společníka a je vlastníkem velkého množství nemovitých věcí. Výjimečně dobrou finanční situaci žalovaného dovozuje žalobkyně rovněž z toho, že je žalovaný sponzorem politických stran, když například v roce 2020 poskytl , Anonymizováno, dar ve výši , částka, a dále sponzoruje sportovní kluby v házené a fotbalu. Životní úroveň žalovaného je tak dle žalobních tvrzení mimořádně nadstandardní, několikrát do roka jezdí na dovolené k moři, včetně exotických destinací a na tyto dovolené dokonce bere žalovaný i zaměstnance své společnosti. Žalovaný sobě a své přítelkyně či svým blízkým kupuje drahé zboží, například automobily. Přestože se žalobkyně snažila se žalovaným dohodnout zvýšení výživného, když výživné hrazené žalovaným ve výši , částka, nedokáže kompenzovat její potřeby spojené s bydlením a studiem v Praze, žalovaný odmítl dobrovolně výživné navýšit a naopak v reakci na předžalobní výzvu vyhrožoval žalobkyni, že vůči ní bude uplatňovat nároky za užívání automobilu či bytu v jeho výlučném vlastnictví.

2. Žaloba byla původně podána k Obvodnímu soudu pro , adresa, , který vyslovil svou místní nepříslušnost v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a věc byla postoupena zdejšímu soudu.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne , datum, . Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, a to z důvodu tvrzených nepravd obsažených v žalobním návrhu a dále z toho důvodu, že nárok uplatněný žalobkyní je zcela absurdní a přemrštěný, vymykající se realitě. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že žalobkyně má možnost si během studia přivydělávat brigádně, neboť studium není nijak výjimečně časově náročné. Tvrzení žalobkyně o tom, že není schopna se sama živit, se dle názoru žalovaného minimálně z části nezakládá na pravdě. Přechodné snížení plateb výživného v roce 2022 zdůvodnil žalovaný ve svém vyjádření tím, že v téže době poskytl žalobkyni byt v Praze, a proto výživné ponížil o částku odpovídající nájemnému. Spornými činím žalovaným náklady žalobkyně popsané v žalobě, a to jmenovitě náklady na stravování v částce , částka, měsíčně, což je podle názoru žalovaného částka potřebná ke stravování běžné čtyřčlenné rodiny. Náklady žalobkyně na její volnočasové aktivity pak nepovažuje žalovaný za náklady nezbytné. K nákladům na pořízení fotoaparátu se vyjádřil žalovaný tak, že žalobkyně je vlastníkem již několika fotoaparátů a není podle názoru žalovaného důvode, aby si pořizovala další. Žalovaný se dále vyjádřil k jeho vztahu s žalobkyní, když uvedl, že jí zakoupil automobil, nicméně s podmínkou, že za to žalobkyně pomůže občas žalovanému s péčí o jeho otce, tedy dědečka žalobkyně. Žalobkyně však dle tvrzení žalovaného tuto část dohody neplnila, a proto si vzal žalovaný předmětný automobil zpět. Žalovaný rovněž zpochybnil tvrzení žalobkyně, že byt, který ji v Praze poskytl, byl neobyvatelný, když na své náklady provedl jeho rekonstrukci. Podle tvrzení žalovaného si žalobkyně byt pouze vymalovala. Žalovaný ve svém vyjádření vyjádřil rozhořčení nad tvrzeními žalobkyně ohledně dovolených. Žalovaný uvedl, že žalobkyně se žalovaným byla na dovolené ve všech destinacích, které v žalobě zmiňuje vyjma , Anonymizováno, . K majetkovým poměrům se žalovaný přislíbil vyjádřit v rámci ústního jednání ve věci, včetně předložení důkazů týkajících se jeho majetkových poměrů. Závěrem pak uvádí, že požadovanou výši výživného považuje za nereálnou, je ochoten hradit výživné ve výši, která bude kompenzovat skutečné potřeby žalobkyně za předpokladu, že se žalobkyně sama nějakým způsobem příčinní o úhradu svých životních nákladů.

4. Žalovaný se vyjádřil k žalobě ještě ve svém podání ze dne , datum, . V něm uvedl, že společnosti, v nichž je v angažmá mohou mít v součtu roční obrat v řádu stamilionů ročně a vytvářejí přiměřený zisk, který investují do dalšího svého rozvoje. Žalovaný sám uvedl, že je schopen zvýšit své příjmy tak, aby dokázal navýšit částku výživného. Uvedl dále, že podle jeho názoru by obvyklé nájemné v bytě, který žalobkyni zapůjčil k bezplatnému užívání, činilo , částka, měsíčně, zdůraznil, že žalobkyni dal do užívání automobil a firemní telefon. Součet těchto benefitů s výživným ve výši , částka, měsíčně, které žalovaný hradí na základě předchozího rozsudku Okresního soudu , adresa, – město podle žalovaného přesahuje částku , částka, , kterou požaduje žalobkyně. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný vedl či vede u Okresního soudu , adresa, – město několik řízení, v nichž vystupuje coby fyzická osobě jako žalobce a jejichž předmětem je úhrada finančních částek v řádech milionů korun žalovanému. Podle smíru schváleného soudem pod č.j. , spisová značka, měli žalovaní , jméno FO, a , jméno FO, zaplatit žalovanému částku , částka, . Žalobou ze dne , datum, , která je projednávána u Okresního soudu , adresa, – město pod č.j. , spisová značka, se žalovaný domáhá po žalovaném , jméno FO, zaplacení částky , částka, z titulu nevrácené zápůjčky. Listinou ze dne , datum, uznává , jméno FO, coby dlužník žalovaného svůj dluh vůči žalovanému ve výši , částka, z titulu zápůjčky. Listinou ze dne , datum, uznává , jméno FO, coby dlužník žalovaného svůj dluh vůči žalovanému ve výši , částka, z titulu zápůjčky. Z těchto k důkazu provedených listin má soud za prokázané, že majetkové poměry žalovaného jsou velmi dobré, kdež si může dovolit půjčovat třetím osobám částky v řádech milionů a v jednom případě dokonce částku , částka, . Soud přitom zdůrazňuje, že v uvedených řízeních vystupuje žalovaný jako fyzická osoba a tato řízení nemají žádnou souvislost s obchodními společnostmi, u nichž je žalovaný v angažmá. Pokud jde o společnosti, jichž je žalovaný společníkem či členem statutárního orgánu, pak se jedná 22 právnických osob. Soud nedělal rešerši majetkových poměrů těchto společností, nicméně z údajů zveřejněných ve veřejném seznamu soud zjistil, že některé z těchto subjektů vykazují obrat v řádu stovek milionů korun ročně. Zároveň nebylo zjištěno, že by některé z těchto společností byly předlužené. Soud si je vědom, že obrat obchodní společnosti nelze zaměňovat s jejím ziskem, nicméně v posuzovaném případě, kdy je žalovaný jediným společníkem obchodních společností , právnická osoba, ., byť v tomto případě ovládá žalovaný společnost v podstatě přes zastřenou strukturu dalších společností, , právnická osoba, ., RS holding SE, , právnická osoba, ., přičemž hodnota těchto společností soudě podle jejich ročních obratů vysoce přesahuje částku , tel. číslo, Kč, má soud zato, že majetkové poměry žalovaného mu umožňují hradit výživné v požadované výši. Ostatně i sám žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, připustil, že v jeho možnostech je hradit výživné v požadované výši a podle tohoto jeho vyjádření tak v podstatě i činil, byť částečně formou naturálního plnění žalobkyni v podobě poskytnutí bytu, automobilu a firemního telefonu. Sám žalovaný žádné konkrétní tvrzení o svých majetkových poměrech soudu nepředložil, ale provedené důkazy popsané shora dostatečným způsobem jeho majetkové poměry osvědčují.

5. Pravidelně se opakující měsíční náklady na straně žalobkyně byly v řízení prokázány ve výši , částka, měsíčně, a to , částka, antikoncepce, , částka, kontaktní čočky, , částka, nájemné, , částka, plyn, , částka, elektřina, , částka, internet, , částka, adobe acrobat, , částka, jídlo, , částka, jízdné. Nad rámec těchto mandatorních výdajů jsou nepochybně na straně žalobkyně další výdej například na oblečení, volnočasové aktivity a podobně. Tyto nepravidelné výdaje nelze přesně kvantifikovat, ale soud má zato, že mohou být měsíčně ve výši poloviny výdajů mandatorních.

6. Podle § 910 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže není oprávněný schopen sám se živit.

8. Podle § 913 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle § 914 občanského zákoníku je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

10. Podle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné pro dítě přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení.

12. Soud zjistil z listinných důkazů náklady žalobkyně spojené s jejím pobytem v Praze na studiích. Ze svědecké výpovědi matky žalobkyně a jejího manžela byla prokazována vedle důkazů listinných jednak výše nákladů na živobytí a studium žalobkyně a jednak bylo prokázáno, že matka žalobkyně přispívá žalobkyni měsíčně částkou , částka, . S ohledem na pravidelný měsíční příjem matky žalobkyně jakož i celé její domácnosti jde o částku odpovídající majetkovým poměrům domácnosti matky žalobkyně. Matka žalobkyně navíc živý žalobkyni o víkendech a v době prázdnin, kdy u ní žalobkyně pobývá.

13. Soud za adekvátní výši nákladů na odůvodněné potřeby žalobkyně považuje částku , částka, , což je 1,5 násobek prokázaných nákladů na uspokojení základních potřeb a pravidelných plateb žalobkyně. Od této částky pak odečetl částku , částka, , kterou žalobkyni přispívá její matka a dospěl tak k částce , částka, , po zaokrouhlení , částka, měsíčně, což je částka podle názoru soudu dostatečná pro pokrytí potřeb žalobkyně. Navíc má soud za to, že neochota žalovaného přispívat žalobkyni částkou vyšší než stávajících , částka, měsíčně pramení z nedobrých vztahů mezi účastníky řízení. , adresa, vztahy účastníků řízení však nejsou podmínkou pro přiznání výživného, jakož i žalovaným deklarovaná snaha vychovávat žalobkyni omezením finanční podpory. Žalobkyně studuje vysokou školu v režimu denního studia, což bylo prokázáno potvrzením o jejím studiu a není tedy v situaci, kdy by se mohla sama živit. Výživné ve výši , částka, měsíčně se sice může jevit jako nadprůměrně vysoké, ale v této souvislosti odkazuje soud na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne , datum, , podle něhož majetkové poměry – a především potom jejich odůvodněné potřeby – se stejně zkoumají u dětí coby osob oprávněných. Při stanovování výše výživného soud musí přihlížet k věku dítěte, jenž má na odůvodněné potřeby značný vliv. Pochopitelně, jiné potřeby má roční kojenec, a jiné potřeby má čtrnáctiletý gymnaziální student. Shora uvedená kritéria musejí být nahlížena ve vzájemném kontextu a s přihlédnutím k podmínce zásadně stejné životní úrovně s dovětkem, že toto kritérium předchází kritériu odůvodněných potřeb dítěte. To znamená, že je-li životní úroveň povinného rodiče nadprůměrně vysoká, náleží taková životní úroveň též oprávněnému dítěti, bez ohledu na to, že by mu jinak, vzhledem k jeho věku a odůvodněným potřebám, „stačilo méně“. Ve světle této úvahy se soudu přiznaná částka výživného jeví přiměřená a v majetkových možnostech žalovaného nepochybně je hradit částku , částka, měsíčně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

14. Soud přiznal výživné zpětně, a to od , datum, tedy od doby, kdy se žalobkyně odstěhovala z bytu původně jí poskytnutého žalovaným a v souvislosti s nájemním bydlením v Praze jí vznikly zvýšené náklady. Splatnost měsíčních splátek výživného byla stanovena v souladu s § 921 odst. 1, občanského zákoníku a splatnost dlužného výživného byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně sice měla v řízení úspěch jen částečný, ale rozhodnutí v tomto případě záviselo na úvaze soudu. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení za osm úkonů právní služby, a to převzetí věci, předžalobní výzvu podle § 142a o.s.ř., sepis žaloby, sepis doplnění žaloby a účast na třech ústních jednáních ve dnech , datum, , , datum, a , datum, , které trvalo déle než dvě hodiny. Dále přiznal soud odměnu ve výši jedné poloviny za dva úkony právní služby, a to odvolání proti rozhodnutí o místní příslušnosti a vyjádření k průběhu mediace na výzvy soudu. Odměna za jeden úkon právní služby je počítána v souladu s § 8 odst. 2, vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty , částka, což je šedesátinásobek měsíčního plnění přiznaného žalobkyni, a činí , částka, . Dále odměna sestává z deseti režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka , částka, . Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.