18 C 66/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 278 885,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 155 000,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 481,19 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 123 884,95 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 37 153,11 Kč od [datum] do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 86 733 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 278 885,14 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4. 3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaná souhlasila, jak je patrné ze smluvní dokumentace a navazujících úkonů, konkrétně z doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě, bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 158 688 Kč (80 000 Kč jistina a Kč 78 688 Kč sjednané úroky) a měla být žalovanou žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši 2 204 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako sazba roční a její výše činí 26,00 % p.a. a RPSN činí 39,23 % p.a., jak je patrné z článku IV. smlouvy o úvěru. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou služba„ [anonymizováno]“, která je poskytována na žádost spotřebitele, a její podmínky jsou upraveny samostatnou Smlouvou o doplňkové službě [anonymizováno]. Doplňková služba [anonymizováno] služba je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobkyně jako věřitel uplatňovat po žalované za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Doplňkový balíček„ [anonymizováno]“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Tedy nezaplatila splátku v celkové výši Kč 3 461 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby [anonymizováno] ve výši Kč 1 257 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovanou zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč v souladu s ujednáním v článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání první upomínky ve výši 300 Kč a zároveň ji vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání druhé upomínky ve výši 500 Kč v souladu s ujednáním v článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. I přes zaslání písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení čl. V. 5. 5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 279 041,07 Kč, jak je patrné ze zesplatnění ze dne [datum]. Žalobkyně v zesplatnění uvedla základní finanční náležitosti smluvního vztahu a nárokovala po žalované úhradu zbývající části jistiny ve výši 78 556,20 Kč, zbývající část úroků ve výši 73 518,84 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad ve výši 17 319 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - nemoc ve výši 34 707 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - práce ve výši 34 707 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 154,94 Kč a smluvní pokutu ve výši 39 278,10 Kč.

2. Žalovaná se k v žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalované.

3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila a žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud provedl listinné důkazy, z nichž má za prokázaná tvrzení obsažená v podané žalobě. Po právním zhodnocení věci pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodné jen částečně.

4. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč. Takto poskytnutý úvěr měl být v souladu se smlouvou splacen 72 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 26 % ročně. Tato výše úroků je sice vyšší, než bylá obvyklá úroková míra u bankovních spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy, nicméně nejedná se o natolik vysoký úrok, aby odůvodňoval užití aplikace § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť ujednání o úroku nenarušuje veřejný pořádek a podle názoru soudu není úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Smlouvou o spotřebitelském úvěru dále uzavřely smluvní strany dohodu týkající se nákladům žalobkyně spojených s případným uplatněním pohledávky v případě prodlení žalované se splácením dluhu, a to v čl. 5 Smlouvy, kdy za první upomínku byla sjednána paušální náhrada ve výši 300 Kč a za druhou upomínku paušální náhrada ve výši 500 Kč. Výše smluvně sjednaných náhrad není nijak přemrštěná, a proto lze rovněž konstatovat, že tento nárok žalobkyně v případě prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého závazku byl ujednán platně. Dále byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované určité služby související se spotřebitelským úvěrem, a to za úplatu v souhrnné výši 1 257 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou [datum] do [datum] resp. na dobu platnosti smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a jejím předmětem je možnost žalované odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost žalované přerušit splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost žalované přerušit splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Podle čl. 2 smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] v případě, že spotřebitel bude v prodlení se splácením spotřebitelského úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] se v důsledku toho stane splatným, je spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednané Doplňkové služby [anonymizováno] Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části Doplňkové služby [anonymizováno] v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany tímto shodně souhlasí. Poskytovatel, za předpokladu úhrady zbývající části sjednané Doplňkové služby [anonymizováno], již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu.

5. Žalobkyně přistoupila v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky úvěru splatné dne [datum] k zesplatnění celého dluhu, což bylo prokázáno dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán, což bylo v řízení rovněž prokázáno podacím lístkem z téhož dne. Důsledkem zaspatnění úvěru nastaly účinky ujednané účastníky řízení v čl. 5 5. smlouvy o úvěru a úroky sjednané v čl. 4 téže smlouvy ve výši 78 688 Kč se staly součástí jistiny. Od částky odpovídající kapitalizovanému úroku byla odečtena část úroku, která byla žalovanou uhrazena v prvních třech splátkách úvěru a tato část kapitalizovaného úroku nebyla součástí uplatněného nároku. Nárok na zaplacení zbývající jistiny úroku a úroku z prodlení kapitalizovaném v souladu se smlouvou o úvěru tak, že se stal součástí jistiny, považuje soud za důvodný, neboť úvěr byl žalované poskytnut, podmínky jeho poskytnutí nepodporují dobrým mravům a nejsou v rozporu s veřejným pořádkem a žalovaná se dostala do prodlení s plněním svých smluvních povinností.

6. Odlišná je situace ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 86 733 Kč coby zbývající část odměny za poskytnutí doplňkových služeb na základě Smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že služby žalobkyně dle této smlouvy je oprávněna žalovaná využít pouze do doby, kdy dojde k zesplatnění úvěru. Zesplatněním úvěru v důsledku porušení povinností žalované sice k zániku této smlouvy nedošlo, ale zároveň zanikl nárok žalované na poskytnutí plnění z této smlouvy ze strany žalobkyně, protože již nemohla dosáhnout odkladu splátek či přerušení splácení u zesplatněného dluhu. Právo žalobkyně na zaplacení sjednané odměny by však zůstalo zachováno. Ujednání v čl. 2 smlouvy zřízení doplňkové služby [anonymizováno] ve znění„ V případě, že Spotřebitel bude v prodlení se splácením Spotřebitelského úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] se v důsledku toho stane splatným, nebo dojde k zahájení insolvenčního řízení vůči Spotřebiteli a úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] se v důsledku toho stane splatným, je Spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednané Doplňkové služby [anonymizováno]. Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části Doplňkové služby [anonymizováno] v plné výši Spotřebitel uhradí Poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy Spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany tímto shodně souhlasí. Poskytovatel, za předpokladu úhrady zbývající části sjednané Doplňkové služby [anonymizováno], již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu.“ považuje soud za zneužívající ujednání podle § 1813 odst. 1, z.č. 89/20122 Sb., občanského zákoníku, přičemž toto ujednání lze zvlášť podřadit pod ustanovení § 1814 odst. 1, písm. o) občanského zákoníku, neboť se jedná o ujednání nepoctivé zakládající nerovnováhu práv žalobkyně v podobě plnění za celou dobu trvání smlouvy, zatímco práva žalované na plnění od žalobkyně zachována nejsou, byť se tak stalo vinou žalované. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že v ujednání čl. 2 smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] je právo žalobkyně definováno jako právo na náhradu škody, protože reálně žalobkyni žádná škoda další nemožností využití plnění z této smlouvy ze strany žalované nevznikla. Podle § 1815 občanského zákoníku se ke zneužívajícím ujednání nepřihlíží. Soud proto nárok na zaplacení částky 86 733 Kč posoudil jako nedůvodný.

7. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 39 278,10 Kč Smluvní pokuta je žalobkyní požadována s odkazem na čl. 5 smlouvy o spotřebitelském úvěru, v němž je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Částka, kterou žalobkyně požaduje jako úhradu smluvní pokuty, představuje přesně jednu polovinu neuhrazené jistiny dluhu před kapitalizací smluvního úroku, přičemž žalobkyně argumentuje ustanovením § 122 odst. 3, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně k tomu v podané žalobě uvádí, že dílčí žalovaná částka představuje zákonný nárok žalobkyně v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně však v souvislosti se smluvní pokutou zcela opomíjí smluvní ujednání o způsobu určení její výše. Limity stanovené § 122 odst. 3, zákona o spotřebitelském úvěru stanovují horní hranici smluvní pokuty, ale nezakládají v případě prodlení spotřebitele nárok na zaplacení částky ve výši poloviny jistiny poskytnutého úvěru. Žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 2 204 Kč od [datum] do [datum] (66,12 Kč), s úhradou části úvěru ve výši 4 408 Kč představující dvě splátky úvěru od [datum] do [datum] (136,65 Kč), s úhradou části úvěru ve výši 6 612 Kč představující dvě splátky úvěru od [datum] do [datum] (125,63 Kč) a s úhradou jistiny poskytnutého úvěru ve výši 78 556 Kč po jeho zesplatnění od [datum] do dne podání žaloby, t.j. do [datum] (1806,79 Kč). Za období po podání žaloby není možné smluvní pokutu přiznat, když podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008, ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005, ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009, ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1434/2008, ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3634/2008) je smluvní pokuta samostatným majetkovým nárokem, přes jeho akcesorickou povahu jde o nárok se samostatným skutkovým základem, není tak jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. Nejvyšší soud taktéž již v rozsudku ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 847/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] zaujal právní názor, podle něhož je-li smluvní pokuta sjednána tak jako v této věci, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. V rozsudku ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4503/2009, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož smluvní pokutu nelze věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. Výše smluvní pokuty, jakou mohl soud v projednávané věci přiznat jako nárok řádně žalobou uplatněný, tedy uplatněný ke dni podání žaloby činí 2 125,19 Kč. V této výši také soud žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty přiznal, ve zbývající části tento dílčí nárok zamítl. Soud nemohl přiznat nárok na zaplacení smluvní pokuty ani s ohledem na zesplatnění úvěru, neboť podle § 124, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru, do nichž je třeba zahrnout i smluvní pokutu.

8. Soud dále zkoumal, zda žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náležitým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Z listin předložených žalobkyní k důkazu, konkrétně z výpisů z databází SOLUS a REPI, insolvenčního rejstříku, výpisů z účtu žalované za měsíce duben – červen 2022 provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované, jehož závěry jsou zachyceny ve stejnojmenné listině, která byla rovněž provedena k důkazu, soud dospěl k závěru, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované náležitým způsobem, když žalobkyně si zjistila výši příjmu žalované stejně jako náklady žalované, které zjistila z výpisu z jejího účtu v období před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud má tedy za to, že žalobkyně dostála svým povinnostem v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy.

9. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby co do částky 155 000,19 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 78 556 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 73 519 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 125,19 Kč. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán z částky sestávající z nesplacené jistiny úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a přiznané smluvní pokuty. Naopak zákonný úrok z prodlení z nepřiznané části smluvní pokuty a smluvní úrok z prodlení z nepřiznané odměny ze Smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] přiznán nebyl. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Úspěch žalobkyně co do jistiny žalované částky byl v rozsahu jen 55,57 % a v části úrokového příslušenství byla žalobkyně neúspěšná ve větším rozsahu, než v jakém byla úspěšná. Výše přiznaného úrokového příslušenství vyčíslená do dne vydání rozhodnutí by činila 8 840,15 Kč zatímco výše nepřiznaného úrokové příslušenství za totéž období by činila 26 928,37 Kč a plynutím doby by nepoměr nepřiznaného a přiznaného úrokového příslušenství nadále narůstal v neprospěch žalobkyně, přičemž podle ustálené judikatury obsažené např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 lze úspěch účastníka při rozhodování o náhradě nákladů řízení poměřovat i rozsahem přiznaného příslušenství.