19 C 106/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Lintnerem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 538,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 988,96 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 11,50 % ročně z částky 1 988,96 Kč jdoucím od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 15 549,67 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 12% ročně z částky 8 056,28 Kč od 20. 5. 2025 do 8. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení v sazbě 12% ročně z částky 6 067,32 od 9. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v sazbě 0,5% ročně z částky 1 988,96 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 17 538,63 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo 25167388, kterou uzavřeli účastníci 5. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz. Zde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých byla prověřena úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila počet členů domácnosti, pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje, vycházela z údajů žalované, dále bylo ověřeno, zda se žalovaná nenachází v registru exekucí, není vedena v insolvenčním rejstříku, nemá neplatné doklady, není v databázi PČR hledaných osob. Žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu, které prokazovaly pravidelný příjem žalované, a to ve výši 18 343 Kč měsíčně čistého. Žalovaná nebyla vedena v evidenci exekucí, nebyla na ni prohlášena insolvence, její doklad byl platný. Žalovaná následně potvrdila správnost svých údajů, včetně bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského portálu na základě dvoufaktorového ověření, poté byl úvěr vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu ve výši 8 000 Kč. Bylo sjednáno, že první splátka bude splatná 5. 12. 2024. Konec kreditového rámce měl nastat 20. 4. 2026. Žalovaná uhradila celkem 6011,04 Kč, z toho 81,06 Kč bylo započteno na jistinu a 5 929,98 Kč na příslušenství. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a proto jí žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla emailem ze dne 19. 5. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 7 918,90 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 137,38 Kč a smluvního úroku ve výši 9 482,35 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne 5. 11. 2024 o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo 25167388, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, a to převodem na účet žalované dne 5. 11. 2024. Úvěr se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit do dne 20. 4. 2026. V úvěrové smlouvě byl sjednán denní úrok ve výši 1,016%, roční procentní sazba nákladů činí 1 751,11%. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila částku 6 011,04 Kč. Dne 2. 9. 2025 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů od doručení přípisu. Soud dále zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů žalované, z registru exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, dále z databází CNCB, NRKI a BRKI a AISP.Výši čistého měsíčního příjmu žalované žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z účtu žalované za dobu dvou měsíců před uzavřením smlouvy.

4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.

7. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy, dále jen ZSU (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSU v době uzavření smlouvy platilo, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů žalované, z registru exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, dále z databází CNCB, NRKI a BRKI a AISP. Výši čistého měsíčního příjmu žalované žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z účtu žalované za dobu dvou měsíců před uzavřením smlouvy, uvedenou aktivitu přitom soud považuje s ohledem na parametry poskytovaného úvěru za dostačující.

11. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru hovořit tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. Soud proto považuje smlouvu o úvěru za neplatnou z důvodu rozporu této smlouvy s dobrými mravy, když žalovanému byly účtovány nepřiměřené úroky, jež jsou za hranicí dobrých mravů jakož i veřejného pořádku. Roční úrok byl sjednán na 370,84% p.a.. Jedná se tedy o takovou sazbu, jejíž výše vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček – zde soud poukazuje na statistiku úrokových sazeb ČNB, dle níž činila obvyklá hodnota úrokové sazby 8,53% (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019-83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv spotřebitele. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Vybírání úroku v uvedené výši tedy soud považuje za nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.

12. Soud s ohledem na vše shora uvedené posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, posoudil panující vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaná na dluh uhradila částku 6 011,04 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 1 988,96 Kč Kč představující rozdíl těchto částek. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to, pokud jde o částku 1 988,96 Kč Kč, představující nesplacenou část poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025, kde byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 3 dnů od doručení oznámení. Žalobkyní předložený email , jímž mělo dojít k zesplatnění úvěru, soud nepovažuje za prokazatelně doručený žalované. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že přípis byl podán k poštovní přepravě dne 2. 9. 2025. Podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 5. 9. 2025 a do 3. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 8. 9. 2025. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 9. 9. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.)

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 11,34 % a neúspěšná v rozsahu 88,66 %. Po odečtení těchto dvou hodnot by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná. Jelikož žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.