20 C 100/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti ukončení pracovního poměru

I. Výpověď z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2021 daná žalobkyni, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 010,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice [název soudu] soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2021 daná žalobkyni je neplatná. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 14. 2. 2021 převzala výpověď z pracovního poměru ze strany žalované jako zaměstnavatele ze dne 12. 2. 2021, kterou žalovaná s žalobkyní jako zaměstnancem rozvazuje, ukončuje pracovní poměr výpovědí podle ust. § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to z důvodu zvláště hrubého a opakovaného porušení pracovní kázně (viz vytýkací dopisy), s tím, že pracovní poměr končí 17. 2. 2021 (dále též jen výpověď z pracovního poměru). Výpověď z pracovního poměru považuje za neurčitou, a to pro neurčitost vymezení skutku, ve kterém je žalovanou spatřováno naplnění výpovědního důvodu, resp. ve kterém je žalovanou spatřováno naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Tato neurčitost není dle názoru žalobkyně zhojena ani tím, že je v textu výpovědi z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2021 na zaslané vytýkací dopisy. Žalobkyně sporovala, že by se kdy dopustila jakéhokoliv porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Uvedla, že výpovědní důvody byly vymezeny dostatečně určitě, a to právě ve vytýkacích dopisech. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 254/2005 ze dne 15. 8. 2005 a sp. zn. 21 Cdo 441/2008 ze dne 16. 4. 2009, ze kterých má být zřejmé, že odkaz na vytýkací dopisy je pro určitost skutku dostačující. V podání ze dne 13. 12. 2021 doplnila, že žalobkyně v době trvání pracovního poměru opakovaně porušila povinnosti plynoucí jí z pracovněprávního vztahu s žalovanou. V okamžiku zaslání vytýkacích dopisů se tak nejednalo o ojedinělé porušení povinností zaměstnankyně a tedy o exces v jednání žalobkyně, na jehož základě by snad žalovaná přistoupila k tak razantnímu kroku, jakým je rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem. Po dobu výkonu závislé práce byla žalobkyně opakovaně upozorňována na povinnost řádného plnění pracovních úkolů. Porušení této povinnosti žalobkyní spatřovala žalovaná především v nedostatečném využívání konta pracovní doby k plnění pracovních úkolů, dále také žalobkyně opakovaně porušila povinnost pravidelně zasílat žalované tzv.„ týdenní reporty“. I přesto, že žalovaná na porušení povinností žalobkyni opakovaně upozornila, žalobkyně uvedených výtek nikterak nedbala a pouze hledala způsoby jakými„ ospravedlnit“ takové porušování pracovních povinností ze své strany. Pracovně právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou trval celkem 7 měsíců, přičemž po uvedenou dobu docházelo ze strany žalobkyně k opakovanému porušování pracovních povinností, které vyústilo v rozvázání pracovního poměru. V době trvání pracovního poměru u žalované byly žalobkyni přiděleny pracovní prostředky, které měla používat při výkonu práce, a to mobilní telefon a tablet. Žalobkyně uvedené pracovní prostředky nejen nevyužívala k řádnému výkonu pracovních povinností, nýbrž si dokonce vytvořila vlastní způsob, jakým plnila uložené pracovní úkoly, a to v přímém rozporu s pokyny žalované. Žalobkyně zapisovala objednávky nejprve na papír namísto do tabletu a až následně je zpětně zadávala do systému. O neplnění pracovních povinností řádným způsobem svědčí i to, že žalovaná po celou dobu trvání pracovního poměru se žalovanou nevyužívala řádně žádný z žalovanou svěřených pracovních prostředků, což se projevilo i na jedné z porad pořádaných žalovanou, neboť žalobkyně neuměla používat tzv. hotspot na přiděleném pracovním prostředku, jehož používání bylo uloženo žalovanou a jenž mělo být zásadní pro řádný výkon pracovních povinností. Z hlediska intenzity porušení pracovních povinností žalobkyní považuje žalovaná za nejzávažnější porušení nevrácení přidělených pracovní prostředků ze strany žalobkyně. Další útok na majetek žalované spočívá dle mínění žalované v nedostatcích skladového hospodářství žalobkyně.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy od 1. 7. 2020 jako obchodní zástupkyně a to pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Dále účastníci učinili za nesporné, že poštovní zásilka obsahující dopis označený jako Výpověď z pracovního poměru, datovaný 12. 2. 2021, byl žalobkyni doručen dne 15. 2. 2021. Soud z těchto nesporných tvrzení vycházel.

4. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru datované dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že tímto dnem s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 53 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. Výpověď je dávána z důvodu zvlášť hrubého a opakovaného porušení pracovní kázně (viz zaslané vytýkací dopisy). Pracovní poměr končí 17. 2. 2021. Z dopisu žalované označeného jako Vytýkací dopis ze dne 10. 2. 2021, soud zjistil, že tímto dopisem vytýkala žalovaná žalobkyni reklamace a negativní zpětnou vazbu od zákazníků, chybné zadávání objednávky do objednávkového systému, vratky zboží, neznalost prodávaného sortimentu a lhaní o počtu exekucí. Z dopisu žalované označeného jako Vytýkací dopis [číslo] ze dne 12. 2. 2021, soud zjistil, že tímto dopisem vytýkala žalovaná žalobkyni zadržování firemního mobilního telefonu a tabletu, když žalovaná tyto nepředala kolegyni, která si pro ně přijela na adresu žalobkyně a dále manko ve skladovém hospodářství v hodnotě 21 859,36 Kč bez DPH.

5. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy od 1. 7. 2020 jako obchodní zástupkyně a to pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Dne 15. 2. 2021 byl žalobkyni doručen dopis označený jako Výpověď z pracovního poměru, který byl datovaný 12. 2. 2021 a ve kterém žalovaná uvedla, že výpověď je dávána z důvodu zvlášť hrubého a opakovaného porušení pracovní kázně (viz zaslané vytýkací dopisy). Pracovní poměr měl skončit 17. 2. 2021. Ve dvou vytýkacích dopisech datovaných 10. 2. 2021 a 12. 2. 2021 bylo žalobkyni vytýkáno celkem 7 jednání, ve kterých žalovaná shledávala porušení pracovních povinností žalobkyně.

6. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů kopií pracovní smlouvy ze dne 17. 6. 2020, sledováním zásilky na čl. 62 spisu, sledováním zásilky na čl. 63 spisu, sledováním zásilky na čl. 64 spisu, emailu na čl. 65 spisu, emailovou komunikací na čl. 65-68 spisu, podací stvrzenkou na čl. 69 spisu, emailem na čl. 70-71 spisu, printscreeny označených jako inventura na čl. 73-74, výslechem žalobkyně, výslechy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a WhatsApp komunikací mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s ohledem na závěr soudu, že dopis žalované ze dne 12. 2. 2021 neobsahoval vylíčení důvodů, pro které ukončuje z žalobkyní pracovní poměr, považoval soud další dokazování za nadbytečné. <i>7. Podle § 50 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021, dále jen zák.pr., dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.</i> 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR, reprezentované například rozsudkem sp.zn. 21 Cdo 5244/2014, ze dne 9. 3. 2016, vyplývá, že důvod výpovědi musí být v písemné výpovědi z pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 zák. práce uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává. Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, však není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci výpověď dána. S těmito závěry se soud ztotožňuje a podle těchto kritérií taktéž hodnotil posuzovanou výpověď. Dále soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2005, č.j. 21 Cdo 254/2005, podle kterého se v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru může soud zabývat jen takovým jednáním zaměstnance, v němž zaměstnavatel podle skutkového vylíčení důvodu výpovědi spatřoval porušení pracovní kázně; k jinému než ve výpovědi vytýkanému porušení pracovní kázně zaměstnancem, i kdyby bylo v řízení prokázáno, nelze při rozhodování o důvodnost podané výpovědi přihlížet.

9. V posuzované věci se soud nejdříve zabýval otázkou, zda je jednání žalobkyně obsažené v dopise označeném jako Výpověď z pracovního poměru po své obsahové stránce výpovědí podle § 50 zákoníku práce či okamžitým skončením pracovního poměru podle § 55 zákoníku práce. Uvedené jednání žalované co do vymezení důvodu pro skončení pracovního poměru obsahuje pouze odkaz na zákonné ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák.pr., který ovšem neupravuje žádný důvod pro skončení pracovního poměru, nýbrž zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem v ochranné době, konkrétně při výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení. Dále je zde uvedeno, že důvodem je zvlášť hrubé a opakované porušení pracovní kázně a odkaz na vytýkací dopisy bez bližšího určení. Soud má za to, že se nejedná o konkrétní vymezení výpovědního důvodu, ale pouze o slovní odkaz na ustanovení § 52 písm. g) zák. pr. a současně na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Je nutné konstatovat, že opakované porušení pracovních povinností zaměstnancem může za splnění dalších zákonných předpokladů vést pouze k výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce, kdežto zvlášť hrubé porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci může být důvodem jak k výpovědi podle téhož ustanovení, tak k okamžitému zrušení pracovního poměru dle § 55 zákoníku práce. Kromě zcela nesmyslného odkazu na ust. § 53 odst. 1 písm. b) zák.pr. je další neurčitost této listiny vyvolána rozporem mezi jejím formálním označením jako výpověď, sdělením, že pracovní poměr končí„ tímto dnem“ (listina je datována 12. 2. 2021) a sdělením, že pracovní poměr končí dnem 17. 2. 2021 (ačkoliv listina byla doručena dne 14. 2. 2021). Soud za použití výkladových pravidel uvedených v ust. § 555 občanského zákoníku dospěl k závěru, že právní jednání žalované datované dne 12. 2. 2021 je nutné vyložit jako výpověď z pracovního poměru podle § 50 zákoníku práce. Z tvrzení účastníků ani obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyni mělo být v době doručení tohoto dopisu známo (§556 odst. 1 věta první občanského zákoníku), zda s ní chce žalovaná ukončit pracovní poměr výpovědí nebo okamžitým zrušením. Soud proto přihlédl k formálnímu označení dopisu a skutečnosti, že kromě zvlášť hrubého porušení pracovní kázně dopis odkazuje také na opakované porušení pracovní kázně. Tento odkaz by v případě, že by svým jednáním žalovaná mínila okamžité zrušení pracovního poměru, nedával žádný smysl. Stejně tak by nedávalo žádná smysl, aby žalovaná 2 dny před odesláním výpovědi a následně znovu ve stejný den sepisovala pro žalobkyni vytýkací dopisy, pokud by s žalobkyní chtěla pracovní poměr ukončit okamžitě. K takovému ukončení pracovního poměru vytýkací dopisy nutné nejsou. Vyložení právního jednání žalované ze dne 12. 2. 2021 jako výpovědi je navíc ve prospěch slabší strany (zaměstnance) a tudíž v souladu se zásadou stanovenou v § 18 zákoníku práce.

10. Následně soud zkoumal, zda výpověď žalované obsahuje skutkové vymezení výpovědních důvodů, jak ukládá § 50 odst. 4 zákoníku práce. I přes velkou neurčitost jednání žalované se soud pokusil o výklad tohoto jednání, zda by nebylo možné na základě jiných okolností vyložit výpověď ze dne 12. 2. 2021 tak, že je úplná a tedy alespoň výkladem dovodit, že výpověď z pracovního poměru vymezení skutkových důvodů obsahuje. Za tímto účelem se soud zaměřil na vytýkací dopisy. Z jejich obsahu se podává, že žalovaná žalobkyni vytýkala celkem 7 porušení pracovních povinností. Soud vycházel ze závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 254/2005 ze dne 15. 8. 2005 a sp. zn. 21 Cdo 441/2008 ze dne 16. 4. 2009 a dospěl k závěru, že ani výkladem nelze zjistit, pro jaké konkrétní porušení pracovních povinností se žalovaná rozhodla s žalobkyní ukončit pracovní poměr. V projednávané věci ve výpovědi ze dne 12. 2. 2021 nebyly jednotlivé vytýkací dopisy označeny konkrétním uvedením jejich data, což činí tento odkaz podle soudu neurčitým. Podstatná je také skutečnost, že ačkoliv vytýkací dopisy obsahují popis celkem 7 různých porušení pracovních povinností žalobkyní (reklamace a negativní zpětnou vazbu od zákazníků, chybné zadávání objednávky do objednávkového systému, vratky zboží, neznalost prodávaného sortimentu a lhaní o počtu exekucí, zadržování firemního mobilního telefonu a tabletu, když žalovaná tyto nepředala kolegyni, která si pro ně přijela na adresu žalobkyně a dále manko ve skladovém hospodářství v hodnotě 21 859,36 Kč bez DPH), nelze z prostého odkazu na tyto vytýkací dopisy jednoznačně a určitě zjistit, které z nich, případně zda všechny byly žalovanou uplatněny jako výpovědní důvod. Výše uvedená rozhodnutí nejvyššího soudu tedy v projednávané věci s ohledem na její specifika vyznívají ve prospěch žalobkyně, jelikož žalovaná v dopise ze dne 12. 2. 2021 nesplnila ani nejvyšším soudem naznačené minimum pro určení výpovědního důvodu, když ani přesně neoznačila data jednotlivých vytýkacích dopisů. Jelikož se soud může v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zabývat toliko důvody (v daném případě zjevně porušením pracovních povinností žalobkyní), které byly ve výpovědi z pracovního poměru vymezeny nezaměnitelným způsobem, je nutné klást na takové pracovněprávní jednání zaměstnavatele zvýšené nároky ohledně jeho určitosti. Z dopisu žalované ze dne 12. 2. 2021 přitom nelze ani výkladem určit, které ze sedmi porušení pracovních povinností uvedených ve vytýkacích dopisech chtěla žalovaná uplatnit, když výslovně neuvedla žádné konkrétní jednání žalobkyně, kterým by žalobkyně měla porušit právní povinnosti vztahující se k jí vykonávané práci. Soud se přitom může v řízení o určení neplatnosti výpovědi zabývat jen a pouze takovým porušení povinností zaměstnance, které je jasně, určitě a nezaměnitelně ve výpovědi vymezeno. Vzhledem k popsané neurčitosti a tedy absenci vymezení skutkových důvodů výpovědi podle § 50 odst. 4 zákoníku práce soud žalobě vyhověl. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že i vzhledem k vnitřní rozpornosti výpovědi ohledně doby skončení pracovního poměru a nesmyslného odkazu na § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce považuje soud výpověď ze dne 12. 2. 2021 za natolik vadnou a nedostatečnou, že si nezasluhuje právní ochrany, a to tím spíše, pokud vezmeme na zřetel zvláštní zákonnou ochranu zaměstnance zakotvenou v ust. § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 010,05 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 2. 2022 náhrada 4 005 Kč za 420 ujetých km v částce 3 005 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 405 Kč ve výši 2 605,05 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

12. Výrok III. tohoto rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jejímu návrhu bylo zcela vyhověno, žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku 2 000 Kč odpovídá položce 4 bod 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků.