20 C 130/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená zákonným zástupcem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu,

I. Žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. května 2023 domáhala proti žalované vydání rozhodnutí o neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný byt č. anonymizováno se nachází na adrese adresa žalobkyně. Jedná se o byt velikosti anonymizováno metrů čtverečních a dispozice anonymizováno. Uvedla, že dne 9. května 2023 obdržela od vlastníka bytu výzvu k vrácení bytu. Nesouhlasila, že by porušila nájemní vztah zvlášť hrubým způsobem. S prodlením nájemného byla pouze několik dní. Nejsou jí známy žádné stížnosti ostatních nájemníků ani to, že by je obtěžovali její zvířata. Doplnila, že před uvedenou výzvou neobdržela žádnou písemnou výpověď z nájmu bytu.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že ani ze samotného textu žaloby nevyplývá, že by dala žalobkyni výpověď z nájmu bytu. K výpovědi z nájmu bytu nikdy nedošlo. Výzva k vrácení bytu nebyla myšlena jako výpověď, ale mělo jí být docíleno dobrovolného opuštění bytu žalobkyní, jelikož z bytu žalobkyně se ozývá hluk a žalobkyně obvykle hradí nájemné se zpuštěním. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě obě účastnice se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich souhlas a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z nájemní smlouvy ze dne 5. 12. 2022 uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem soud zjistil, že se strany dohodly, že žalovaná přenechá žalobkyni na dobu určitou od 6. 12. 2022 do 31. 12. 2023 k užívání byt číslo anonymizováno na adrese adresa žalobkyně, o velikosti anonymizováno m² a dispozici anonymizováno. Ve smlouvě bylo ujednáno měsíční nájemné a zálohy za služby, vše se splatností Splatnost byla stanovena předem k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Z dopisu ze dne 9. května 2023, označeného jako hrubé porušení nájemní smlouvy – výzva k vrácení bytu, soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobkyni k vrácením bytu do 31. 5. 2023. Důvodem bylo hrubé porušení nájemní smlouvy, a to nehrazení nájemného a záloh za služby za měsíc květen a přetrvávající stížnosti ostatních nájemníků v domě na obtěžování jejich klidu. Z poštovních poukázek typu A soud zjistil, že žalobkyně zaplatila žalované tímto způsobem nájemné a zálohu za služby za měsíce leden až květen 2023 vždy ve výši 10 900 Kč s tím, že poslední platba byla prostřednictvím poštovní poukázky poukázána dne 5. 5. 2023.

5. Podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, která se shodují se závěrem soudu o skutkovém stavu věci, posoudil soud věc po právní stránce tak, že žaloba je nedůvodná. Listinu označenou žalovanou jako výzva k vrácení bytu soud neposoudil podle jejího obsahu jako výpověď z nájmu bytu podle § 2286 a následující občanského zákoníku. Ačkoliv si žalobkyně byla při podání žaloby zjevně vědoma toho, že se o výpověď nejedná, podala žalobu na určení oprávněnosti právního jednání, které žalovaná neučinila. Sama žalobkyně uvedla, že obdržela výzvu k vrácení bytu a nikoliv výpověď z nájmu a dále uvedla, že před výzvou neobdržela žádnou výpověď. Přesto podala návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, kterému nelze vyhovět, protože tady žádná výpověď z nájmu bytu není.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem ve výroku II. v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.